Individuální psychologie – základní pojmy Individuální psychologie v praxi M.Štěpánková

„individuální“ v názvu teorie vychází z latinského individuum (nedělitelný) a vyjadřuje celistvost, nedělitelnost osobnosti Adler se snažil zaměřit pozornost na jednotu osobnosti v době, kdy jiní chápali osobnost jako rozdělenou na několik instancí uplatnění Poradenství Psychoterapie Pedagogika (výchova) Řízení lidských zdrojů A. Adler, R. Dreikurs, E. Dreikursová, L. Albert, D. Dinkmeyer, C. Hawes … Slovo „individuální“ v názvu teorie vychází z latinského individuum (nedělitelný) a vyjadřuje celistvost, nedělitelnost osobnosti (interpretace významu je často mylná). Adler se snažil zaměřit pozornost na jednotu osobnosti v době, kdy jiní chápali osobnost jako rozdělenou na několik instancí. Inspiroval se fikcionalismem[1] německého filozofa Hanze Vaihingera[2] a staví teorii na myšlence fiktivního finalismu. Fiktivní cíl je principem celistvosti osobnosti a usilování o naplnění tohoto cíle je hlavní dynamickou silou. Fikce (neboli subjektivní přesvědčení či interpretace) slouží jedinci k organizování obrazu světa a zkušenosti. Tuto vnitřně konzistentní strukturu Adler nazývá životním stylem (viz heslo). [1] Fikcionalismus je Vaihingerův (viz níže) filozofický systém, který považuje fikce za myšlenkové pomůcky, dovolující nám zvládnout zkušenosti, a „zdánlivě” je a svět pochopit. Fikce = výmysl z lat. fictio klamně vytvářet, předstírat. [2] Německý filozof Hans Vaihinger (1852 – 1933) vydal v roce 1911 práci, kterou napsal o třicet let dříve - Filozofii Jako by (Philosophie des Als Ob). Chováme se, „jako by“ svět odpovídal našim představám o něm.

Alfred Adler (1870-1937) Nar. V Rudolfscheinu, předměstí Vídně lékař a psycholog židovského původu Otec tří dětí V dětství řada obtíží (2 z 8 dětí) Do roku 1910 spolupracovník Freuda (nikdy nepodstoupil psychoanalýzu) 1922 první dětská poradna ve Vídni Vliv na Rogerse a TA Pochází ze středních vrstev - syn obchodníka s obilím. Druhý z osmi dětí. Byl křehkým dítětem. Trpěl křivicí a nemocemi hlasivek. Ve škole nešika a potíže v matematice. Když mu byly tři roky zemřel jeho bratr, s nímž spal v jedné posteli. V pěti letech pneumonie, slyšel lékaře, jak říká otci “Váš syn je ztracen”. 2x sražen kočárem. Strach ze smrti. Rozmazlován. Na střední škole zájem o filosofii, psychologii, sociologii. Oční lékař. První dílo: Orgánová méněcennosti a její psychická kompenzace V r. 1922 zakládá první pedagogicko psychologickou poradnu ve Vídni Jeho učení ovlivnili: B. Spinoza, S. Freud, K. Marx, F. Nietsche, Hans Vaihinger, H. Bergson Jeho učení mělo vliv na: C. Rogerse, TA Mezi Freudem a Adlerem jasná roztržka, též mezi Jungem a Adlerem, ačkoli Jung se později vyjádřil k práci Adlera s respektem a doporučoval svým studentům zabývat se IP (samozřejmě s výhradami k některým aspektům IP) Pole dotazování pro freuda: psychologické, instinktivistické, vnitřní. Toužil odkrýt univerzální determinanty, které ovládají osobní vývoj v jakékoli společnosti. Pudy. Adler: biologické, kulturní, a transakční. Zaměření na historické souvislosti limitující osobní účast jednotlivce na společenském vývoji. Jedinec, který má problémy si musí uvědomit jak je důležité být přispěvatelem společenství (utvářet jej, mít vliv, uznání), ke kterému patří. Důraz na rozpoznání jedinečnosti životního stylu a zároveň významu společenství (ekologický důraz – blízkost ke gestalt: figura a pozadí). Rudolf Dreikurs vzpomíná v jednom rozhovoru na svůj skepticismus vůči Adlerově tvrzení, že nezbytné informace k rozpoznání životního stylu získáme za hodinu. Mnoho Dreikursových studentů může potvrdit, že to jde za méně než hodinu.

Základní pojmy jednota osobnosti, vědomí jako organizující síla integrace osobnosti lidské směřování (teleologický princip) pocit méněcennosti a kompenzace (konstruktivní překonání pocitu méněcennosti a obnova pocitu sounáležitosti) pocit sounáležitosti (sociální zájem) úsilí o dokonalost (úsilí o převahu a sebeúctu) životní styl soukromá logika (životní, situační logika, private logic) životní úkoly rodinné konstelace (závisí utváření charakteru a sociálních postojů, vliv pořadí narození) tvořivost a prosociální orientace člověka smysl života a osobní plán Dále Adler říká, Obvykle se hledají symptomy. Postoj individuální psychologie je opačný. Co hledáme je vždycky cíl, který symptomy zastupují a souvislost tohoto cíle s obecným cílem úsilí o nadřazenost (superiority). Změním-li cíl, změní se postoje a zvyklosti, protože je klient nadále nepotřebuje. (Př. Cíl je být nejlepší, změněný cíl užít si radost s tvoření, sportu…).

Lidské směřování směr je udáván jedinečným individuálním cílem směřování od prožívané negativní situace k situaci pozitivní od pocitu méněcennosti k dokonalosti cíle ovlivňují představy, které si vytváří o svém postavení ve společnosti cíle jsou základem motivace chování člověk je ten, kdo rozhoduje pozornost k přítomnosti a zejména budoucnosti

Pocit méněcennosti (feeling of inferiority) Původně podle Adlera určující prvek lidské motivace Pojem vychází z orgánové méněcennosti, kterou Adler popsal ve stejnojmenné studii) schopnost psychické kompenzace (později rozpracoval v teorii pocitů méněcennosti) Volba fiktivního cíle Pocit méněcennosti přirozený princip evoluce jednotlivce i lidstva (není apriori negativní) Přiměřený pocit méněcennosti vede k osobnostnímu růstu, sebepoznání, zdokonalování, vývoji a zdravému zvládání života Nepřiměřený pocit méněcennosti vede k maladaptivním způsobům chování a prožívání, které vedou k psychickým poruchám Základní dynamickou silou je směřování od pocitu méněcennosti[1] k jeho překonání. Z pocitů méněcennosti se vyvíjí fiktivní cíl, který je nutno chápat jako idealizaci a kompenzaci. V počátcích Adler tvrdil, že cíl je vždy zaměřen k nadřazenosti a k překonání méněcennosti. [1] Pojem vychází z orgánové méněcennosti, kterou Adler popsal v roce 1907 ve Studii o orgánové méněcennosti; prezentoval zde teorii a princip kompenzace, charakterizoval vztah organismu k prostředí a jeho schopnost kompenzovat vrozené vady či slabiny. Připouštěl schopnost psychické kompenzace, což později rozpracoval v teorii pocitů méněcennosti. Pocit méněcennosti považoval za přirozený princip evoluce jednotlivce i lidstva, nikoli za něco apriori negativního. Je-li pocit méněcennosti podle Adlera přiměřený, vede k osobnostnímu růstu, sebepoznání, zdokonalování, vývoji a zdravému zvládání života; pokud je nepřiměřený, dochází k maladaptivním způsobům vnímání, prožívání a chování, které vedou k psychickým poruchám od neuróz po psychózy.

pocit (vědomí) sounáležitosti (social interest) přirozená lidská potřeba a zároveň schopnost - sociální cit (social feeling) nebo vědomím sounáležitosti (Gemeinschaftsgefühl, social interest) potenciál citu sounáležitosti je vlastní každému člověku, je však nutné ho rozvíjet tři základní aspekty člověk si uvědomuje vlastní způsobilost (capable) člověk vnímá, že je součástí vztahů (connected) spolupodílí se (contributing) na utváření a existenci svého společenství čím silnější je vědomí sounáležitosti, tím menší jsou pocity méněcennosti Úkol terapie pracovat na posílení pocitu sounáležitosti Social interest – termín si půjčil Adler od W. Jamese jak o nejbližší německému gemeinshaftsgefühl. Jak uvádí Dreikursová Fergusonová (1992), koncem dvacátých let Adler prohlásil, že základní motivací jedince je „náležet k“ lidské společnosti, mít zde své místo a přispívat k jejímu prospěchu. Člověk se potřebuje identifikovat se skupinou, mít vnitřní jistotu, že má své místo ve světě a spolupodílí se, zažívá pocit vlastní hodnoty a významu sebe sama pro druhé. Jedinec se díky této přirozené lidské schopnosti, kterou Adler nazývá sociálním citem (social feeling) nebo vědomím sounáležitosti (Gemeinschaftsgefühl, social interest), socializuje; je proto třeba ji rozvíjet od raného dětství. Adlerovci, kteří aplikují individuální psychologii v praxi výchovy a vzdělávání, uvádějí tři základní aspekty potřeby náležet: 1) člověk si uvědomuje vlastní způsobilost (capable) - vnímá, že je schopen zvládat úkoly, které mu život v dané etapě klade; 2) člověk vnímá, že je součástí vztahů (connected); 3) spolupodílí se (contributing) na utváření a existenci svého společenství. Lze žíct, že čím silnější je vědomí sounáležitosti, tím menší jsou pocity méněcennosti a tím „zdravější“ je proces zrání a adaptace. Nepopiratelný je přitom vliv prostředí a výchovy.

Úsilí o dokonalost (striving for superiority) v české odborné literatuře mnohdy chápáno zjednodušeně jako touha po moci, převaze a nadřazenosti. Adler (1933) považuje usilování o dokonalost za něco, co patří k životu podobně jako touha, potřeba vrozený evoluční princip, který umožňuje člověku a tím i společnosti vyvíjet se směrem k dokonalosti, k budoucnosti, k překonání překážek Dalším růstovým pojmem individuální psychologie je úsilí o dokonalost (striving for superiority), které je v české odborné literatuře mnohdy chápáno zjednodušeně jako touha po moci, převaze a nadřazenosti. Adler (1933) považuje usilování o dokonalost za něco, co patří k životu podobně jako touha, potřeba, jako vrozený evoluční princip, který umožňuje člověku a tím i společnosti vyvíjet se směrem k dokonalosti, k budoucnosti, k překonání překážek.

Životní styl (life style) „Životní styl jakožto jádro osobnosti tvoří a vykazuje jednotu, individualitu, celek a stabilitu psychických funkcí jedince” vyjadřuje principy celosti lidské osobnosti základní přesvědčení, předpoklady, hodnoty a očekávání, které si jedinec vytváří o sobě, druhých a životě schéma, podle kterého se jedinec orientuje a jedná vyvíjí se na základě raných sociálních interakcí a na základě subjektivního hodnocení a rozhodování se v dospělosti životní styl zůstává relativně stabilní

Rodinné konstelace a životní styl Na utváření životního stylu se podílí Rodinná atmosféra Hodnoty (společné zájmy, názory) Role (ženský a mužský model) Struktura rodiny (pořadí narození dítěte, postavení dítěte v rodině) Způsob výchovy Další charakteristiky (etnicita, religiozita, sociální, ekonomická situace, biologická výbava)

Subjektivní přesvědčení, soukromá logika (private logic) Životní styl vychází ze způsobu, jakým dítě interpretuje svět, tedy ze soukromé logiky (private logic), která může být v rozporu se zdravým rozumem (svět je nepředvídatelný a zlý, a proto je lepší se o nic nesnažit). slouží k organizování obrazu světa a zkušenosti člověk dává svému životu smysl a má právo skutečnost interpretovat na základě svého subjektivního prožívání jednání člověka je založeno na vlastním způsobu interpretace objektivních okolností

Životní úkoly Povolání jakýkoliv druh aktivity, kterou jedinec vykonává pravidelně a se smyslem pro povinnost a odpovědnost studium, péče o domácnost, dobrovolná práce, atp. Sociální vztahy přátelství - schopnost navázat a udržet uspokojivé přátelské vztahy; širší rodinné vztahy – bezpodmínečné přijetí členů rodiny; zapojení se do společnosti Intimní vztahy potřeba vytvořit blízký intimní vztah - vyjádřením hlubokého lidského porozumění a blízkosti, odvahy sdílet vlastní nedokonalost a iracionalitu. Generační vztahy. naplnění tohoto úkolu zahrnuje péči o mladší lidi a péči o lidi starší Spiritualita existenciální aspekt bytí potřeba přizpůsobit se problémům, které přesahují pouhou existenci na této planetě a nalézt smysl našeho života Péče o sebe oblasti jako jsou výživa, fyzická kondice, hranice, kontrola nad zneužíváním látek, bezpečí, spánek, relaxace, atd. Sebehodnota jak vycházet sám se sebou (závisí na ní uspokojivé naplnění ostatních úkolů) Podobně plnění životních úkolů utváří podle individuální psychologie člověka. K třem základním úkolům dle Adlera patří povolání, sociální vztahy a intimní vztahy. Povolání se nevztahuje pouze k zaměstnání, jedná se o jakýkoliv druh aktivity, kterou jedinec vykonává pravidelně (studium, péče o domácnost, dobrovolná práce atp.) Sociální vztahy hovoří o schopnosti navazovat a udržet dlouhodobé vztahy (přátelství, rodinné vztahy). Intimní vztahy zahrnují sexuální identifikaci, přijetí vlastní sexuální role a sexuálních hodnot a též schopnost vyjádřit hluboké lidské porozumění a blízkost. Adlerovi následovníci doplňují tři základní úkoly o generační vztahy, spiritualitu (existenciální stránka bytí a smysl života), péči o sebe, a sebehodnotu, která není úkolem v pravém slova smyslu, ale závisí na ní uspokojivé naplnění ostatních úkolů.

Typy osobnosti Čtyři typy v závislosti na míře aktivity a míře vědomí sounáležitosti: typ vládce (ruling type) je charakterizován vysokou mírou aktivity a nízkým vědomím sounáležitosti – od raného dětství přistupuje k  realitě více či méně dominantním nebo panovačným způsobem; přijímající typ (getting type) se vyznačuje nízkou mírou aktivity a nízkým vědomím sounáležitosti – očekává vše od druhých a je na nich závislý; vyhýbavý typ (avoiding type) je charakterizován rovněž nízkou mírou aktivity a nízkým vědomím sounáležitosti, pociťuje úspěch, vyhne-li se problému a jeho řešení, místo aby se s ním popral; společenský užitečný typ (socially usefull type) disponuje vysokou mírou aktivity a vysokým vědomím sounáležitosti – snaží se do větší či menší míry řešit problémy tak, aby to bylo užitečné pro ostatní. Dalším z aspektů individuality je podle Adlera míra aktivity, se kterou jedinec přistupuje k řešení problémů. Adler definoval čtyři typy[1] v závislosti na míře aktivity a míře vědomí sounáležitosti: typ vládce (ruling type) je charakterizován vysokou mírou aktivity a nízkým vědomím sounáležitosti – od raného dětství přistupuje k  realitě více či méně dominantním nebo panovačným způsobem; přijímající typ (getting type) se vyznačuje nízkou mírou aktivity a nízkým vědomím sounáležitosti – očekává vše od druhých a je na nich závislý; vyhýbavý typ (avoiding type) je charakterizován rovněž nízkou mírou aktivity a nízkým vědomím sounáležitosti – pociťuje úspěch, vyhne-li se problému a jeho řešení, místo aby se s ním popral; společensky užitečný typ (socially usefull type) disponuje vysokou mírou aktivity a vysokým vědomím sounáležitosti – snaží se do větší či menší míry řešit problémy tak, aby to bylo užitečné pro ostatní. [1] chápej jako vodítka, koncepční nástroje k lepšímu porozumění podobností mezi lidmi