Vývojové tendence v syntaxi lidové a pozdní latiny.
Akuzativ s infinitivem akuzativ s infinitivem ustupuje vedlejší větě obsahové s quod vyskytují se však obě možnosti obsahové věty s quod po některých predikátech už v klasické latině možný vliv řečtiny v obsahových větách dále si
Absolutní konstrukce vedle ablativu absolutního se objevuje i akuzativ a nominativ absolutní v akuzativu bývá participium pf. pas., v nominativu ptc. préz. akt. člen absolutní konstrukce někdy zapojen do hlavní věty – to už i v dřívější době do románských jazyků se absolutní konstrukce zachovaly jen okrajově
Konjunktiv ve VV do obsahových vět tázacích proniká indikativ (viz stav v předklasické latině a románských jazycích) někdy se nerespektuje souslednost - konj. préz. všeonbecné vyjádření následnosti (i po min. časech) konj. někdy nahrazen perifrastickou konstrukcí debere + inf.
Spojky do románských jazyků se řada lat. spojek nedochovala, zachováno quod, quando, quomodo, si expanze quod (popř. jiných forem od téhož základu) nutnost přidávat ke quod upřesnění významu > interim quod, mox quod atd. záměna cum a dum > dum se chová jako cum historicum