Znásilnění jako nejtypičtější forma sexuáního násilí Úvodní poznámka Prof. JUDr. Helena Válková, CSc.

Sexuální násilí a jeho vymezení Obecně uznávaná definice sexuálního násilí neexistuje. Světová zdravotnická organizace nicméně nabízí následující vymezení: Sexuální násilí je každé vynucené sexuální jednání, pokus o takové sexuální jednání, nevyžádané sexuální komentáře nebo nabídky na sexuální styk a/nebo jinak zaměřené jednání směřující proti sexuální integritě člověka za použití donucení ze strany jakékoliv osoby, bez ohledu na její vztah k oběti, a to ve všech sférách života, včetně domova a pracoviště. (WHO. Sexual violence. Geneva, 2002, s. 149)

Sexuální násilí a jeho vymezení Sexuální násilí je “deštník”, pod který můžeme zahrnout jak tradiční sexuální zločiny jako je znásilnění, pohlavní zneužití či jiná forma sexuálního napadení, tak méně nebezpečné formy nežádoucích sexuálních forem jednání jako je např. osahávání, voyeurismus nebo odhalování ňader či mužských genitálií (flashing). Definice se často překrývají nebo zahrnují více druhů sexuálních zločinů, vztahujících se např. k určité věkové kategorii (child abuse, elderly abuse), k osobnímu vztahu (např. domestic violence), apod.

Společné charakteristiky Provedené výzkumy a statistické analýzy nicméně shodně zjišťují některé společné charakteristiky sexuálního násilí v podobě znásilnění a sexuálního napadení a jejich negativní projevy na zhoršeném duševním i tělesném zdraví oběti. Konkrétně se jedná o tyto níže uvedené zdravotní následky:

Zdravotní důsledky Postraumatické poruchy, zejména deprese, panické ataky, fobie, suicidální pokusy, zneužívání drog a alkoholu. Kromě toho se tyto psychické stavy promítají i v somatické oblasti zvýšeným výskytem srdečních onemocnění, chronickými problémy oslabené imunity, vysokým cholesterolem, a dalšími onemocněními tělesných orgánů.

Společné chrakteristiky Jde o násilný čin zaměřený typicky (tj.genderově) proti osobě ženského pohlaví (byť se obětí těchto činů může stát samozřejmě i muž a opačně se žena může stát jejich pachatelkou). Jedná se o tradičně společensky stigmatizovanou interakci, což ovlivňuje nízký počet trestních oznámení.

Latence sexuálního násilí na příkladu Anglie a Walesu Např. Ve Velké Britanii je odhadem pouze kolem 15% ze všech skutečně spáchaných sexuálních trestných činů oznámeno policii, přičemž z posledních výzkumů vyplývá, že jen v roce 2014 se v Anglii a Walesu stalo obětí některé formy sexuálního násilí více než 400 000 žen a vice než 90 000 mužů a v roce 2012/13 více než 22 000 dětí ve věku mladším 18 let.

Mezery kriminologického výzkumu Sexuálnímu násilí ve válečných zónách, včetně jeho nejbrutálnější formy znásilnění, byla až donedávna věnována malá pozornost. Poslední výzkumy však potvrzují obavy z multiplikace negativních dopadů u znásilňování žen na dobytých územích, kde kromě výše uvedených charakteristik a zdravotních rizik se stává takové jednání v některých regionech “standartní zbraní” sledující jak etnické (vynucená těhotenství, záměrná infikace virem HIV, aj.), tak psychologické cíle a strategie (zavržení takto nepřítelem “zneuctěných” žen jejich vlastními komunitami).

Kriminologické teorie V oblasti sexuálního násilí dlouhodobě dominují především feministické teorie vycházející ze subordinace ženy vůči muži dané nerovným postavením ženy, jehož kořeny sahají do patriarchální společnosti. V tomto smyslu je sexuální násilí vnímáno především jako mužská zbraň, kterou prokazuje svou maskulinitu, kontrolu a převahu vůči ženě. Přestože ve své době tyto teorie posunuly jak trestní legislativu, tak rozsah odborné pomoci poskytované obětem sexuálního násilí (původně ženám a dětem, později všem bez rozdílu věku a pohlaví), nelze opomenout i jiné kriminologicky relevantní teorie, opírající své závěry o poznatky z psychiatrické a psychologické praxe.

Kriminologické teorie Tyto často biologicky orientované teorie vycházejí z analýz případů psychopatologické povahy, kde je pachatel duševně nemocný, resp. abnormální, což se projevuje právě na neschopnosti ovládnout své sexuální potřeby, případně jejich patologické projevy. V obou případech se jedná o empirickými poznatky potvrzené teorie, plausibilně posunující hranice našeho poznání ohledně příčin, projevů a důsledků sexuálního násilí při respektování jeho specifik a chrakteristik pachatele i oběti.

Literatura Machado, C.L., De Azevado, R.C.S., Facuri, C.O., Vieira, M.-J.N. and Fernandes, A.-M.S. Postraumatic stress disorders, depression and hopelessness in women who are victoms of sexual violence. International Journal of Gynaecology and Obstetrics, 2011, 113: s.58-62. Office for National Statistics. Violent crime and sexual offences – overview. London: ONS Jütta, S., Bentley, H., Miller, P. and Jetha, N. How safe are our childeren? London: NSPCC, 2014). Hannah Bows, H. Sexual violence. In: Corteen, K., Morley, S.,Taylor, P., Turner, J.(ed.) Crime, Harm & Victimisation. Bristol: Policy Press University of Bristol. 2016, s. 205-207.

Děkuji za pozornost… helvalkova@gmail.com