Současné pojetí školní TV Zážitková pedagogika Vojtěch Dvořák, 2013

Současné pojetí školní TV Systém kurikulárních dokumentů

Základní škola současné pojetí TV určeno vzdělávací oblastí Člověk a zdraví ( v RVP ZV) cílem je prohloubit vztah ke zdraví, zdravému životnímu stylu a rozvinout pohybové dovednosti Je tvořen 2 vzdělávacími obory: - Výchova ke zdraví - Tělesná výchova

Tělesná výchova poznání vlastních pohybových možností a zájmů poznání účinků pohybových činností na tělesnou zdatnost důraz na žákův prožitek a komunikaci během pohybu realizace výuky: - Jako samostatný předmět (min. rozsah – 2 hodiny týdně, možné navýšení pomocí disponibilní časové dotace)

Výchova ke zdraví poznání člověka a ochrana jeho zdraví (sociálního, fyzického i psychického) upevnění hygienických, stravovacích, pracovních a jiných zdravotně preventivních návyků navazuje na vzdělávací oblast Člověk a jeho svět a je propojen s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova realizace výuky: - jako samostatný předmět - vzdělávací obsah vyučován jako součást více předmětů - jako součást výuky TV

Střední škola současné pojetí TV určeno vzdělávací oblastí Člověk a zdraví ( v RVP G) navazuje na stejnojmennou oblast realizovanou na ZŠ vzdělání směřuje k získání schopností aktivně podporovat a chránit zdraví v rámci větší komunity (rodina, pracoviště) tvořen taktéž 2 vzdělávacími obory: - Výchova ke zdraví - Tělesná výchova

Výchova ke zdraví Tělesná výchova převážně praktický a aplikační charakter hlubší poznávání rizikového a nerizikového chování osvojování praktických postupů k všestranné podpoře zdraví Tělesná výchova usilování o trvalý vztah k pohybu a optimální rozvoj zdatnosti (tělesné, duševní i sociální) vychází z motivující atmosféry, zájmu žáků a jejich individuálních možností hlubší orientace ve vlivu pohybu na zdraví osvojování a využívání pohyb. činností v souladu se zájmy a potřebami (kondiční, vyrovnávací, apod.) bezpečnost a úrazová prevence

Zážitková pedagogika Definice: přístup ke vzdělání založený na vyšší schopnosti lidské paměti vstřebávat informace jejichž vnímání je provázeno intenzivní emocí „Mysl není nádoba k naplnění, ale oheň k zapálení.“ (Plutarchos) „Co slyším, to zapomenu. Co vidím, si pamatuji. Co si vyzkouším, tomu rozumím.” (Konfucius)

Pedagogické směry a jejich zaměření

Metody pedagogického působení

Zážitková pedagogika Historie - původně vojensky-výcvikové kurzy - otcem v pedagogické podobě Kurt Hahn Hahnovy myšlenky: Dejte dětem příležitost objevit sám sebe… Nechte je prožít triumf i porážku… Zadejte jim odpovědné úkoly, při kterých je možné selhat… Cvičte jejich fantazii…

Zážitková pedagogika cílem je samotná zkušenost základem je vlastní aktivita prožitek jako prostředek ovlivnění klienta práce zážitkového pedagoga je záměrné vytváření situací, v nichž předpokládá intenzivní prožívání a následné pedagogické práci s těmito prožitky (zpětná vazba) čím intenzivnější prožitek (kladný i záporný) tím lépe základní principy: - učení se prostřednictvím zážitku - rozšiřování komfortní zóny

Učení se prostřednictvím zážitku základem vlastní aktivita (čím více vložíme energie, tím je zážitek využitelnější pro výuku) zážitek „pedagogický“ od „rekreačního“ odlišuje následná reflexe jedná se o tzv. Kolbův cyklus

Rozšiřování komfortní zóny Komfortní zóna – oblast, kde se cítíme dobře (tvořena situacemi, kdy se cítíme v bezpečí fyzickém i psychickém) - Zvětšování komfortní zóny (vystavení mimo komfort s podporou vede ke zvládnutí těžší situace a dochází k rozšíření)

Rozšiřování komfortní zóny nutnost správně odhadnout míru náročnosti nízká (člověk komfortní zónu nezvětšuje) optimální (člověk vnímá situaci jako dobrodružství a přitom je v nebezpečí) – příklad lezení na skále (jištění) vysoká (zóna ohrožení, veliká nejistota – nezvětšuje)

Doporučení pro učitele Nikdy nikoho nepřemlouvat a nenutit. Při nebezpečí poskytovat záchranu. Předpokládat nové situace, brát v úvahu připravenost a možnosti žáků. Vytvářet kooperativní situace, stále myslet na to, že cesta k řešení situace může být často cílem. Vyhovět žádostem žáků, kteří chtějí činnost obměňovat. Každou situaci a každé nářadí lze měnit. O prožitých situacích po jejich ukončení s cvičícími mluvit a jejich postřehy akceptovat

Použitá literatura DVOŘÁKOVÁ, Hana. Školáci v pohybu: tělesná výchova v praxi. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3733-1. FIALOVÁ, L. Aktuální témata didaktiky. Školní tělesná výchova. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2010, 149 s. ISBN 978-80-246-1854-8. PELÁNEK, Radek. Příručka instruktora zážitkových akcí. Vyd. 2. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0454-1