Psychologie náboženství Historie psychologie náboženství PhDr. Pavel Moravec PS 2014

Historie psychologie náboženství W. James Behaviorismus G. Allport S. Freud C. G. Jung C. R. Rogers L. Kohlberg V. E. Frankl A. Maslow E. Erikson

W. James kniha Druhy náboženské zkušenosti (1902) náboženství je především osobní zkušeností, ne dogmatem, etikou a rituálem Až do poloviny 20. stol. většina lidí absolvovala výuku náboženství, měla elementární znalosti o křesťanské morálce a alespoň z dětství věděli, jak se chovat na bohoslužbách. Otázkou zůstává jejich skutečný vztah k nadpřirozenu. Dnes zakoušíme opak – lidé hovoří o náboženské skutečnosti, ale nemají náboženské znalosti, nevyznávají etické zásady a nerozumí bohoslužbám

Behaviorismus omezení zkoumání na pozorovatelné chování Z tohoto úhlu pohledu se studium náboženství nejeví příliš zajímavé. Maximálně se lze soustředit na vnější projevy víry – návštěvnost kostela apod.

G. Allport kniha Jedinec a jeho náboženství (1950) víra extrinciská (víra, která má vnější podobu, např. skrze návštěvnost kostela, avšak v pozadí mohou stát sociální, zvykové či zjištěné důvody) víra intrinsická (přesvědčení, kterému jedinec věří a podle kterého žije)

Exkurz: extrinciská víra Jeff Levin (podle Stríženec, 2007) prezentuje několik tezí vztahu mezi vírou a zdravím: Pravidelná účast na bohoslužbách přináší i sociální podporu od ostatních. Modlitba a účast na bohoslužbách má kladný vliv na emocionální život jedince. Existuje určitá podobnost mezi náboženskými přesvědčeními a zdravotními doporučeními. Náboženská víra vede k pozitivnějšímu myšlení (naděje, optimismus). Mystické zkušenosti aktivují uzdravující životní energii.

S. Freud

S. Freud Naivní katolická výchova od jeho chůvy + silná zkušenost s antisemitismem → kritika náboženství ID - pudová přání EGO – dospělé Já SUPEREGO – normy a zákazy („rodič v nás“, svědomí) Obranné mechanismy – EGO se díky nim brání společensky nevhodným projevům

S. Freud „Víra v Boha je iluzorním naplněním touhy po otci, který vyřeší všechny problémy, na něž sami nestačíme.“ (dle Říčan, 2007) Oprávněně kritizoval zneužívání moci církvemi ve funkci superega Kritizoval autoritářský obraz Boha (trestající) Dnes není návratu před Freuda – nelze v dějinách nevidět excentrické biskupy, psychopatické papeže stejně jako silný charakter některých náboženských reformátorů. (Küng, 2010)

C. G. Jung

C. G. Jung Byl vzdělán v psychologii, filosofii a mytologii Zralý člověk je ten, který dosáhl vysokého stupně sebeuskutečnění Kolektivní nevědomí („dědičný hřích“?) Archetypy – zrození, smrt, hrdina, dítě Persona – „maska“, kterou člověk veřejně ukazuje (svatý kněz, vzorná řeholní sestra) Stín – všechno má svůj rub a líc Mandala – magický kruh Věnoval se období středního věku – socializace přechází v individuaci

V. E. Frankl

V. E. Frankl Freud: vůle ke slasti, Adler: vůle k moci, Frankl: vůle ke smyslu Přežil koncentrační tábor: „Pokud máme pro co žít, máme šanci přežít své věznění“ Logoterapie – nacházení smyslu v různých životních situacích vykonáním činu (každá činnost má smysl a povznášející činnost se může stát nesmyslnou, je-li konána sebestředně) prožitím hodnoty (láska) utrpením (trpící člověk se stává hrdinou, když své utrpení promění v morální vítězství)

C. R. Rogers

C. R. Rogers Základem je vidět v člověku to dobré Sebeaktualizace jedince Bezpodmínečné přijetí klienta

A. Maslow

Potřeba jistoty a bezpečí A. Maslow vyšší potřeby Potřeba sebeaktualizace základní potřeby   Potřeba úcty Potřeba být milován Potřeba jistoty a bezpečí BIOLOGICKÉ POTŘEBY Sebeaktualizace – obsahuje 17 metapotřeb, např. poznání Sebeaktualizace je upokojená průměrně jen asi na 10% Maslow uvádí příklady lidí, které pokládal za sebeaktualizující. Charakteristické znaky: odstup a potřeba soukromí, nezávislost na kultuře, originalita a sebetranscendece

E. Erikson

E. Erikson 0 – 1: důvěra/nedůvěra → člověk získává naději 1 – 3: autonomie/stud → člověk získává vůli 3 – 6: iniciativa/vina → člověk získává svědomí 6 – 12: snaživost/méněcennost (škola) → člověk získává kompetence 12 – 19: identita/nejistota ohledně své role mezi lidmi → věrnost 19 – 25: intimita/izolace → láska 25 – 50: generativita/stagnace → pečování o někoho 50 a více: integrita/zoufalství → moudrost

L. Kohlberg

L. Kohlberg 1. předkonvenční úroveň – konkrétní následky a) vyhnutí se trestu b) očekávání odměny 2. konvenční úroveň – splnění společenského očekávání a) „hodné dítě“, dobrý člověk b) „co by se stalo, kdyby to udělal každý“ 3. postkonvenční úroveň – principy, které jedinec přijímá za své a) společenská smlouva - lidé uvědomují, že „zákony byly udělány pro člověka, a ne člověk pro zákony“. b) univerzální etika - každý jednotlivec má právo na život, svobodu a spravedlnost. c) náboženské stadium, které je ve své podstatě mystické a lze ho dosáhnout teprve v posledních letech života.

Současní naši badatelé v oboru Pavel Říčan Psychologie náboženství (2002) Psychologie náboženství a spirituality (2007) Tomáš Halík Vladimír Smékal Jaro Křivohlavý

Seznam použité literatury Drapel, V. J. (1997). Přehled teorií osobnosti. Portál, Praha. Hall, L. (2002). Psychologia osobnosti. SPN, Bratislava. Küng, H. (2006) Po stopách světových náboženství. CDK, Brno. Küng, H. (2007) Krédo. Apoštolské vyznání víry dnes? Vyšehrad, Praha. Říčan, P. (2002). Psychologie náboženství. Portál, Praha. Říčan, P. (2007). Psychologie náboženství a spirituality. Portál, Praha.