Hospodářská politika

Hospodářská politika Hospodářská politika (HP) je souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech ekonomické reality (je to v podstatě aplikace hospodářské teorie v řízení ekonomiky země). Hospodářská politika je často používána jako označení pro státní zásahy do národního hospodářství (ekonomiky) Nositelem hospodářské politiky je stát Podmínka výkonu HP je, aby stát byl vybaven zákonodárnou a výkonnou mocí Stát je tvořen řadou institucí a organizací, které na sebe vzájemně působí a ovlivňují se

Státní instituce a organizace Parlament – poslanecká sněmovna a senát; schvalují zákony, které vytvářejí hranice pro fungování společnosti i ekonomiky; Vláda – nejvyšší výkonný orgán; základní tvůrce HP; finanční prostředky na HP získává skrze státní rozpočet; řídí mnoho institucí (např. ministerstva) Centrální banka – v ČR je to ČNB; ovlivňuje komerční bankovní trh a množství peněz v oběhu; cílem je zajistit měnovou stabilitu; je samostatná a nezávislá na vládě Mezinárodní organizace – samostatné subjekty; mají svou HP, jíž formují při setkání členských států (OECD, SB, MMF) Nadnárodní organizace - přejímají část rozhodovacích pravomocí státu v rámci integračních seskupení (EU).

Hlavní přístupy k hospodářské politice

Tržní hospodářství nebo Centrálně řízené hospodářství? V tržním hospodářství je vše řízeno trhem (tržním mechanismem). Co je tím myšleno? Jednoduše to, že jestli bude nějaký výrobek či služba na trhu obchodován, závisí na dohodě mezi poptávkou a nabídkou. Jestliže budou spotřebitelé ochotni zaplatit za určitý typ televizoru třeba 10 000 Kč a zároveň bude pro nějakou firmu/firmy výhodné tyto televizory za 10 000 Kč prodávat, pak se tento výrobek na trhu objeví a bude obchodován. Jestliže však přestane mít buď poptávající nebo nabízející o tento obchod za daných podmínek zájem, výrobek na trhu obchodován nebude (zmizí z trhu). Tímto jednoduchým způsobem je v tržním hospodářství určováno, co se bude a co nebude obchodovat (vyrábět). Co si takhle vzít pár dní volna a nechat volný trh aby se o vše postaral? Tržní hospodářství je založené na tržním principu, je řízené tržním mechanismem (všechny otázky se řeší interakcí nabídky a poptávky). K hledání rovnováhy dochází skrze cenový mechanismus (změnami cen se hledá rovnováha mezi poptávkou a nabídkou). Obvykle převažuje soukromé vlastnictví V centrálně řízeném hospodářství je vše řízeno rozhodnutími a příkazy ústřední autority (vlády), která určuje co, kdy a jak bude ve společnosti vyráběno a rozdělováno. Obvykle ve společnosti převažuje státní vlastnictví. Který systém zvolit? Efektivní, ale nemilosrdný trh nebo „těžkopádnou“ neefektivní ekonomiku se sociálními jistotami? Zatím se spíše preferuje tržní hospodářství. Bohužel ani jeden systém není dokonalý…  Proto v realitě nalezneme nejčastěji kompromisní model, kdy je tržní hospodářství vždy určitou měrou regulováno státem. V centrálně řízeném hospodářství není toto rozhodnutí ponecháno zcela volně na trhu, ale o výrobě určitého výrobku či poskytování určité služby rozhoduje stát (vláda, úředníci,…). Stát může určitým podnikům přikázat nebo zakázat vyrábět/nabízet určitý výrobek nebo službu, stejně tak může spotřebitelům přikázat nebo zakázat určitý výrobek nebo službu spotřebovávat. Rozhodnutí o tom, zda bude nějaký výrobek či služba obchodována tak nestojí na dohodě poptávky a nabídky, ale na rozhodnutí nějaké centrální autority. Výše uvedené modely představují určité extrémní případy (i když se v praxi mohou také vyskytovat). V realitě je však běžnější, že najdeme určitý kompromis, tedy, že určité statky jsou obchodovány z rozhodnutí trhu a do některých zasahuje stát. Našli byste příklady z praxe?

Neoklasická (monetární) ekonomie Prosazuje tradiční tržní ekonomiku. Prezentuje „optimistický pohled“ na ekonomiku, kdy předpokládá, že ekonomika je zdravá a funguje na potenciálu  díky působení tržního mechanismu jsou využity všechny zdroje, tržní autoregulační síly zajišťují dlouhodobou výkonnost a efektivnost ekonomiky (efektivní využívání zdrojů) bez nutnosti výrazných zásahů. Hlavním zdrojem neefektivnosti ekonomiky jsou státní zásahy, hlavně ty, které podporují přesun zdrojů ze soukromého do veřejného sektoru (podpora vládních investic na úkor soukromých, které jsou efektivnější) Státní zásahy

Neoklasická (monetární) ekonomie Nechtějí stimulovat AD, její zvýšení by vzhledem k tomu, že ekonomika je na potenciálu (tedy „fixní agregátní nabídka“) vedlo pouze k růstu cen – inflaci. Jde jim o stranu nabídky. Cílem je vytvořit stabilní ekonomické prostředí (motivace k práci, podnikání a spoření). Významným nástrojem je monetární politika

Keynesiánská ekonomie Výchozím předpokladem je názor, že ekonomika je vnitřně nestabilní systém, jež není schopen využívat disponibilní ek. zdroje jen působením tržních sil  nutné zásahy státu Základní zdroj nestability a neefektivnosti je nedostatečná agregátní poptávka (AD) → při odpovídající nabídce nejsou využity všechny zdroje  ekonomika funguje pod úrovní svých skutečných možností (potenciálem) Díky nízké poptávce (agregátní) je nízká úroveň produkce (vzhledem k potenciálním možnostem), existují nevyužité zdroje a je značná nezaměstnanost  snaha o stimulaci AD především skrze FP (např. vládní nákupy statků a služeb) a případně i monetární politiku (změny úr. sazeb) Státní zásahy

Keynesiánská ekonomie Keynesiánská teorie vznikala v období hospodářských krizí mezi světovými válkami a proto má „pesimistický pohled“ na ekonomiku → předpokládá, že je pod potenciálem (existuje nezaměstnanost a nejsou využity všechny zdroje) Tyto předpoklady platily ve válkami či jinými faktory narušených ekonomikách. Určité defekty samozřejmě vykazují i současné světové ekonomiky, a proto jsou považovány přístupy Keynesiánců za stále aktuální.

Přístupy k organizaci hospodářství Trhem řízené hospodářství Státem řízené hospodářství Monetaristé (liberálové) Totalitní režimy (např. komunistické) Keynesiánci Požadují svobodný trh, ale určité minimální státní zásahy uznávají za nezbytné Snaha o regulaci celého hospodářství, volný trh je potlačován a je spíše v podobě černého trhu Požadují tržní ekonomiku, ale výrazně regulovanou státními zásahy Liberalismus Dirigismus

Co očekáváte od dobře fungujícího hospodářství? Jak by mělo vypadat? Jak poznáme, že hospodářství funguje dobře či špatně?

Cíle hospodářské politiky „Hospodářská politika vlády ČR je zaměřena na podporu růstu, snižování nezaměstnanosti a zvyšování konkurenceschopnosti ekonomiky“. Obecné cíle HP: Vysoká zaměstnanost a nízká nezaměstnanost – ne 100% zaměstnanost, ale dosažení přirozené míry zaměstnanosti; indikátor: míra nezaměstnanosti Stabilita cenové hladiny – snaha o minimalizaci výkyvů cenové hladiny; indikátor: úroveň inflace Vysoká úroveň a dynamika produktu – reálný produkt by měl růst rovnoměrně a tempem, které zajistí dostatečnou zaměstnanost a cenovou stabilitu; indikátor: HDP, HDP/obyv., růst HDP Vyrovnaná bilance zahraničního obchodu – snaha státu o dosažení vyrovnané platební bilance a stability měnových trhů; indikátor: saldo zahraničního obchodu

Problémy cílů HP Dlouhodobé plnění všech těchto cílů obtížné Cíle jsou navíc značně kontroverzní – plnění jednoho cíle narušuje plnění druhého… Zásahy státu, i když dobře míněné, mohou vést naopak ke zhoršení situace. Je tedy otázkou zda vůbec zasahovat a když ano, tak do jaké míry? Jinými slovy: Kdy nechat volně působit tržní síly (neviditelnou ruku trhu) a kdy hospodářství regulovat (viditelnou rukou státu)?

Nástroje hospodářské politiky Obecně považujeme za nástroje jednotlivé druhy hospodářských politik (tyto politiky vyjadřují určité myšlenky/směry jakými se dá ekonomika ovlivňovat; každá má trochu odlišné cíle, princip působení i dílčí používané nástroje) Fiskální politika Monetární politika Důchodová politika Zahraniční obchod a měnová politika Tyto jednotlivé politiky by měly tvořit vnitřně strukturovanou a kooperující soustavu

Fiskální politika Fiskální politika (FP) je realizována prostřednictvím státního rozpočtu (SR) resp. soustavou veřejných rozpočtů Výdaje státu zvyšují poptávku (agregátní) → na zvýšení poptávky firmy reagují zvýšením produkce, což vede k: A) růstu zisků, ze kterých se odvádějí daně do SR na další fiskální výdaje B) zaměstnání více lidí a dalších výrobních faktorů, což zvyšuje důchody domácností → vzrůstá spotřeba (poptávka), ale i úspory domácností (uloženy např. v bankách), což zlevňuje cenu peněz (snižují se úroky) C) firmy mají zájem investovat (nízké úroky) a půjčují si proto více kapitálu (od bank) a zvyšují dále produkci Vložením peněz do ekonomiky skrze SR vede k nastartování těchto procesů a zpětně k růstu důchodů (a tedy daní jako příjmu SR). Proces se cyklicky opakuje a tímto podporuje ekonomický růst.

Monetární politika Vychází z předpokladu, že ovlivňováním množství peněz v ekonomice a jejich ceny (úroky) na optimální úroveň lze dosáhnout rovnováhy a požadovaného růstu ekonomiky (tato opatření však musí odpovídat reálným požadavkům a stavu ekonomiky). Příklad: Snížení ceny peněz podněcuje firmy k investicím (nízké úroky z úvěrů), což zvyšuje produkt a důchody a přispívá k hospodářskému růstu MP je realizována prostřednictvím centrální banky (skrze emisi peněz); ovlivňuje cenu a množství peněz v oběhu a tím dochází k ovlivnění dynamiky růstu ekonomiky a rovnováhy platební bilance a měnových kurzů - tím bude ovlivněna úroveň cen a zaměstnanosti

Důchodová a zahraniční obchodní a měnová politika Důchodová politika – zaměřena na stabilizaci cenové hladiny působením na vývoj nominálních mezd a cen vládou Stát působí na ceny výr. faktorů – např. stanovení max. a min. mezd a cen, resp. jejich zmrazení Zahraniční obchodní a měnová politika – celní politika, kursová politika – závisí na otevřenosti ekonomiky Pokud se ekonomika spíše uzavírá zahraničnímu obchodu, pak jsou v ekonomice uplatňovány vysoké dovozní cla a kvóty, případně embarga a další zákazy Pokud chce být ekonomika spíše otevřená, je odstraňováním překážek podporován pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu.

Magický čtyřúhelník Vytvořen pro účely hodnocení úspěšnosti HP Vrcholy představují 4 cíle HP: Tempo růstu reálného produktu: růst GDP ve stálých cenách v % Výše nezaměstnanosti: míra nezaměstnanosti v % (U – Unemployment) Stabilita cen: míra inflace v % (I - Inflation) Saldo vývozů a dovozů: podíl salda obchodní bilance na nominálním GDP v % (B – Balance) Obtížné současně dosáhnout všech žádoucích cílů; všechny tyto veličiny spolu souvisí a ovlivňují se

Magický čtyřúhelník -10 -8 -6 -4 -2 2 4 6 8 10 -4 -2 2 4 6 8 10 -10 -8 2 4 6 8 10 -4 -2 2 4 6 8 10 -10 -8 -6

Shrnutí

Cíle makroekonomické politiky Produkt Vysoká úroveň Vysoká míra růstu Zaměstnanost Nízká nedobrovolná nezaměstnanost Stabilita cenové hladiny Zahraniční obchod Rovnováha mezi exportem a importem Stabilní měnový kurs These policy tools are aimed at five goals: Achieving highest sustainable rate of potential GDP growth. Smoothing out avoidable business fluctuations. Maintaining low unemployment. Maintaining low inflation. Lowering the international deficit to efficient level.

Nástroje makroekonomické politiky Fiskální politika (FP) Vládní výdaje, Daně Monetární politika (MP) Ovlivňování množství peněz (nabídky peněz) a úrokových sazeb Důchodová/sociální politika Od mzdově-cenových doporučení až k úplné regulaci cen a mezd Zahraničně obchodní politika Obchodní politika Měnové kursy, intervence Velice jednoduše řečeno je rozdíl mezi FP a MP v tom, že FP skrze veřejné rozpočty ovlivňuje hlavně agregátní poptávku a MP skrze měnové nástroje ovlivňuje peněžní stabilitu, resp. nabídku peněz v ekonomice Fiscal Policy is carried out by federal government and local governments. Varying the aggregate levels of government spending and taxes to influence the economy. Monetary Policy is carried out by the Central Bank. Manipulating level of money supply and interest rates to influence the economy.

Základní přístupy k HP Rozdílné názory ekonomů na HP Zásadní rozpory: Úloha a schopnost státu zasahovat do ekonomiky a ovlivňovat ji Schopnost státu řešit tržní selhání Nebezpečnost těchto zásahů Dvě základní protikladné teorie: Keynesiánská ekonomie Neoklasická ekonomie V praktickém uplatnění však dochází k prolínání obou teorií, hledání kompromisů a přizpůsobování současným podmínkám

Expanzivní vs. restriktivní HP