Problematika zaměstnávání starších zaměstnanců ve stavebnictví ( z pozice zaměstnanců )

1. Současný legislativní stav Není stanoven maximální věk odchodu do důchodu, tzv.“zastropování“. Pravicová vládní koalice rozhodla o zásadních parametrických změnách důchodového systému na základě nevědeckých predikcí, bez posouzení reálných společenských dopadů ve všech souvislostech. Stát sice přijal právní úpravu, ale následky mají nést zaměstnanci a zaměstnavatelé a od nich se očekává řešení?

2. Problémy – Rozpory (1) Prodlužování věku odchodu do důchodu - obtížné uplatnění věkové kategorie 50+, 55+ - nezaměstnanost. Reálné fyzické schopnosti starších zaměstnanců vykonávat fyzicky namáhavou práci i s ohledem na bezpečnost a ochranu zdraví při práci = zvýšené riziko pracovních úrazů a nemocí z povolání. Reálné psychické schopnosti k výkonu práce vyžadující postřeh, rychlost reakce a přesnost.

2. Problémy – Rozpory (2) Statistika o věku dožití (a dokonce pouhý odhad vývoje do budoucna) nemůže být reálnou základnou pro konstrukci celého systému důchodového zabezpečení. Zdaleka ne všichni se „vědecky“ odhadnutého věku dožití dožijí = zaměstnanci, kteří většinu svého aktivního pracovního života vykonávali práci fyzicky namáhavou - (nelze podceňovat ani faktory stresu u jiných profesích). Nejisté politické prostředí = zásadní parametrické změny důchodového systému byly v ČR prosazeny silou tehdejší pravicové parlamentní většiny bez širšího společenského konsenzu, který by do značné míry zajistil alespoň relativní stabilitu systému do budoucna.

3. Náměty řešení (1) Stanovit hranici věku odchodu do důchodu, tj. zrušit stávající právní úpravu neomezeného prodlužování důchodového věku. Je nezbytná součinnost státu, zaměstnavatelů a zaměstnanců ke stanovení legislativních mechanismů pro řešení dopadů zvýšeného důchodového věku, neboť i v případě stanovení maximální hranice důchodového věku (63 - 65 let ?) bude v stejně nutné řešit problémy se zaměstnáváním starších zaměstnanců. Vytvořit takové podmínky, aby co největší počet zaměstnanců mohl vykonávat své povolání plnohodnotně až do nároku na starobní důchod.

3. Náměty řešení (2) Nezastupitelný úkol zaměstnavatelů za pomoci státu, zaměstnanci jsou v podstatě v pasivní roli. Nezbytnost spolupráce sociálních partnerů. Stát by měl zcela nepochybně změnit celkový přístup a „filosofii“ k problematice důchodového systému, měl by plnit svoji úlohu vytvořit stabilní důchodový systém, namísto dosavadního zpochybňování postavení budoucích důchodců a systematickým vytvářením celospolečenského klimatu, že „se bude muset pracovat déle a nebude na důchody“.

Děkuji za pozornost JUDr. Lubomír Dlouhý BP Stavebnictví I. - Specialista pro vedení sociálního dialogu a problematiku důchodového systému za stranu zaměstnanců