Teorie kvality přemístění Předmět: Teorie dopravy Ing Teorie kvality přemístění Předmět: Teorie dopravy Ing. František Lachnit, Ph.D.

Dopravu lze charakterizovat jako odvětví ekonomiky, které se nápadně odlišuje od ostatních odvětví některými svými vlastnostmi (zvláštnostmi). Z národohospodářského hlediska je doprava společenskou infrastrukturou.

Zvláštnosti dopravy: Produktem dopravy nejsou hmotné statky, ale nehmotný užitečný produkt přemístění. Dopravou se nevytváří nové užitné vlastnosti hmotných statků, které přemísťujeme, s výjimkou jediného, že přemístění umožňuje jejich spotřebu. Je tedy zřejmé, že podmínkou efektivnosti dopravy je předpoklad, že realizací přemístění bude užitná hodnota spotřebována. Zboží bude přemístěna ke spotřebě.

V opačném případě vznikají ztráty, které mají dvojí charakter: a) Ztráty se rovnají nákladům na výrobu nespotřebovaných užitných hodnot. b) Ztráty se rovnají nákladům na přemístění těchto užitných hodnot.

Uvedené ztráty mohou nastat v zásadě ze dvou důvodů: 1) Jde o přepravy zbytečné, neúčelné – když přemístěním materiálu a výrobků vznikají nespotřebované zásoby, přepravuje se materiál nebo suroviny, které lze ve stejné kvalitě a ceně získat z místních zdrojů nebo z blíže položených lokalit apod.

2) Přemístění nesplní svou funkci vinou dopravy – zásilka je dodána po lhůtě určení ke spotřebě, působením technologického procesu dopravy se mění funkční nebo estetické vlastnosti zboží apod. V tomto případě se jedná o nekvalitní dopravu.

Ještě mohou také přistoupit ztráty z překročení optimálních nákladů a to v těch případech, kdy vinou dlouhých dodacích lhůt jsou v ekonomice přepravce vázány značné kapitálové náklady, tj. vytvářejí se nepravé sklady zboží v dopravních prostředcích a zvyšují se tak v skutečnosti stavy zásob.

Z pohledu dopravní soustavy a její funkce v logistickém systému je tedy dopravu nutno řídit z hlediska: - optimální dělby práce mezi druhy dopravy pro zabezpečení logistické objednávky dopravy - optimální kvality přepravy - minimalizace nákladů jak na vlastní proces přemístění, tak na oběhové procesy celkově.

Souhrn vlastností dopravní soustavy a jednotlivých druhů dopravy, založených na technické základně a technologii dopravy, které uvedené vlastnosti charakterizují, lze označit pojmem funkční efektivnost dopravy.

Z hlediska dopravní soustavy lze funkční efektivnost dopravy charakterizovat následujícími třídami vlastností:

1). schopnost dopravy vytvářet sítě; tato schopnost 1) schopnost dopravy vytvářet sítě; tato schopnost znamená zabezpečení dopravní obsluhy libovolného místa v osídlení a je jedním z předpokladů funkce a fungování oběhových procesů, jejichž výsledným efektem je zabezpečit spotřebu výrobní produkce 2) schopnost dopravy přepravit teoreticky libovolně velká nebo malé množství zboží nebo materiálu

3) stupeň rychlosti přepravy (měřeno v režimu „z domu do domu“) 4) stupeň časové jistoty dopravního výkonu, který je určen časem dosažení cíle přepravy a pásmem spolehlivosti dodržení tohoto času 5) stupeň pohodlnosti dosažení a použití dopravního prostředku, resp. dopravního systému

6) stupeň bezpečnosti dopravy (nepoškození zásilky), včetně míry otřesů a jiných vlivů mechanického, chemického nebo biologického charakteru vyplývajícího z použité technologie dopravy i vlastního pohybu dopravního prostředku, které mohou mít vliv na funkční a estetické vlastnosti přepravovaného zboží 7) výše narůstajících nákladů na přepravu 8) stupeň poskytování dalších služeb v průběhu pohybu dopravního prostředku po dopravní cestě nebo v době, kterou objekt přepravy tráví v přepravní době mimo dopravní prostředek (např. poskytování obalů, ošetřování zvířat, spediční služby, nejrůznější manipulace se zásilkami za přepravce)

Tyto vlastnosti (1 – 8 ) nemají stejnou váhu ani mezi sebou, ani pro srovnání jednotlivých druhů dopravy a dopravních systémů.

Při hodnocení funkční efektivnosti dopravy je nutné brát ohled na přepravní vlastnosti přepravovaných objektů. V nákladní přepravě se používá pojem afinita zboží (zásilky) Afinita zboží určuje přepravní vlastnosti zboží v daném dopravním prostředku nebo dopravním systému.

Afinitu zboží charakterizují především tyto vlastnosti: A) místo vzniku a zániku přepravy, případně přepravní cesta, jestliže ji chce volit přepravce (tj. uživatel dopravy) B) obvyklé množství přepravovaného zboží připadající na jednu zásilku (hromadné substráty, kusové zboží) vyjádřené hmotností, objemem,počtem kusů

C). nároky na rychlost přepravy, vyplývající např C) nároky na rychlost přepravy, vyplývající např. z rychlosti zkazitelnosti zásilky nebo možných změn zásilky v době přepravy (např. tzv. přirozený úbytek hmotnosti z důvodu vysychání, rozprášení, sublimace) nebo z termínu vyplývajícího ze smlouvy mezi dodavatelem a odběratelem. Tento požadavek je věcí zákazníka – přepravce, nikoliv dopravce.

D) nároky na časovou jistotu dodání zásilky, kterou lze určit buď časově (např. časem předání zásilky) nebo tento údaj vázat na spoj, jímž má být zásilka dodána s ohledem např. na přesně stanovenou dobu obnovy zásob na základě optimalizovaného režimu práce skladového systému nebo vstup zásilky do další fáze výroby v systému „Just in Time“ apod.

E) odolnost zásilky proti přirozeným vlivům dopravy, včetně ochrany zásilky přepravním obalem s uvedením nedovolených manipulací se zásilkou s ohledem na její vlastnosti (např. křehkost, zápalnost, možnost exploze, nutnost ji nenaklánět apod.) F) požadavky na doplňkové služby (např. spediční, manipulační, ošetřování zvířat, informace o zásilce, o její poloze a stupni zpracování dopravcem, aj.) G) limity přepravních nákladů v systému oběhového procesu, ceně zboží apod.

Odpovídající dvojice vlastností funkční efektivnosti dopravy (body 1-8) představované mírou dodržování kvalitativních požadavků na přepravu a afinitou zboží (body A-G) vyjadřující přepravní vlastnosti zboží jsou základem pro optimalizaci výběru druhu dopravy nebo jejich kombinaci, především pak pro systémové, periodicky se opakující přepravy.

Z uvedeného vyplývá, že funkční efektivnost dopravní soustavy nelze měřit jako průměrnou nebo sumární efektivnost jednotlivých druhů dopravy. V integrovaných logistických systémech by funkční efektivnost dopravního systému měla být vyšší než funkční efektivnost zúčastněných druhů dopravy.

Měření funkční efektivnosti lze provádět dvojím způsobem: 1) Relativně – k určitému zvolenému standardu. 2) Absolutně – ve fyzikálních a hodnotových jednotkách.

Relativní měření funkční efektivnosti Používá se indexová metoda. Hodnotí se jednotlivé vlastnosti dopravy ve vztahu k afinitě zboží s cílem optimalizace druhu dopravy nebo kombinace druhů dopravy. Podstata metody: Druh dopravy, který ve vztahu k afinitě zboží přináší ideální výkon ohodnotíme indexem 1, druh dopravy, který nepřináší hospodářsky významný dopravní výkon ohodnotíme indexem 0. Vypočítáme průměrný index ze všech vlastností. Optimální druh nebo kombinace druhů dopravy pro hodnocenou přepravu má nejvyšší průměrný index. Jiná relativní metoda může tvořit srovnání se zvoleným standardem.

Absolutní metody měření funkční efektivnosti Mohou zahrnovat jen některé fyzikálně a hodnotově měřitelné vlastnosti. Tyto metody jsou často rozhodující z hlediska limitů nákladů na přepravu. Fyzikálně měřitelné vlastnosti jsou rozhodující pro celkovou optimalizaci logistického systému.