P s y c h o t e r a p i e Psychoterapie = léčba psychologickými prostředky, tj. ovlivňováním pacientova prožívání a počínání významovou stránkou jeho interakce s terapeutem. Nástrojem pro navození léčebné zkušenosti u pacienta je komunikace s terapeutem v terapeutické situaci a v terapeutickém vztahu. Nejčastěji mívá podobu: Individuální psychoterapie (včetně „hromadně“ probíhající) Skupinová psychoterapie (v uměle vytvořených skupinách) Rodinná (psycho)terapie (včetně manželské / partnerské) ODLIŠUJÍ SE: Počtem a vzájemnou obeznámeností zúčastněných pacientů Povahou a intenzitou terapeutického vztahu (Ne)sdílenými minulými, současnými a budoucími vzájemnými vztahy mezi účastníky Předpoklady o zprostředkovanosti či bezprostřednosti docilovaných změn

Dva teoretické zdroje psychoterapie Psychologie osobnosti a mezilidských vztahů Psychologie mezilidského komunikačního působení Které osobnostní a vztahové kvality a děje jsou klíčové pro vznik a trvání přítomné poruchy a pro vyvolání léčebné změny a které jsou pak až na nich závislé? Které způsoby komunikace jsou za daných okolností nejvhodnější pro terapeuticky žádoucí ovlivnění člověka v klíčové osobnostní či vztahové kvalitě a dění? Tím se psychoterapeutické přístupy navzájem teoreticky liší … a o toto půjde nyní!

Stránky života a psychoterapie EXISTENCIÁLNÍ: smysl, odvaha a vůle k životu PSYCHICKÁ: prožitkové sebeřízení SOMATICKÁ: tělesné fungování VZTAHOVÁ: mezilidské soužití EKOLOGICKÁ: soulad s životním prostředím

Hodnoty a motivační vodítka prospívání v různých stránkách života DUCHOVNÍ: „SMYSL“ – SVĚDOMÍ, VŮLE … DUŠEVNÍ: „ŠTĚSTÍ“ – SLAST, MOC … TĚLESNÁ: „ZDRAVÍ“ – PŘEŽITÍ, ZDATNOST … CHOVÁNÍ: „ÚČINEK“ – ÚČEL, ÚSPĚCH … PROSTŘEDÍ: „PŘIZPŮSOBENÍ“ – UŽITEK …

„Řídící principy“ tří životních kvalit člověka Tělesné „zdraví“ ≈ soulad a výkonnost tělesných funkcí; převládá docilování „rovnováhy“ mezi nároky na ně a jejich výkony. Duševní „štěstí“ ≈ radost ze života a úspěšnost v něm; převládá prosazování „převahy“ vlastních záměrů vůči prostředí. Duchovní „smysl“ ≈ účinné uplatňování vůle a svědomí; převládá uplatňování „odvahy“ při uskutečňování hodnot ve světě.

Matice základních vztahů v psychoterapii K O N T E X T P R O B L É M P A C I E N T T E RAP E UT ! M E T O D A

Otázka po relativní úspěšnosti různých způsobů a případů psychoterapie Které kombinace (typových) vstupů vícerozměrné jsou prospěšnější, než jiné? „MATICE ZÁKLADNÍCH VZTAHŮ V PSYCHOTERAPII“ Odpovědi – zatím jen velmi částečné – nabízejí INTUICE, OSOBNÍ ZKUŠENOST, TEORIE, VÝZKUM …

Hlavní modality psychoterapie Individuální psychoterapie (včetně „hromadně“ probíhající) Skupinová psychoterapie (v uměle vytvořených skupinách) Rodinná (psycho)terapie (včetně manželské/partnerské) Odlišují se: Počtem a vzájemnou obeznámeností zúčastněných pacientů Povahou a intenzitou terapeutického vztahu (Ne)sdílenými minulými, současnými a budoucími vzájemnými vztahy mezi účastníky Předpoklady o zprostředkovanosti / bezprostřednosti docilovaných změn

Psychoterapeutická komunikace I: kvalita zdroje projevu a kvalita účinku CHOVÁNÍ FYZIOLOGIE PROŽÍVÁNÍ VĚDOMÍ PACIENT TERAPEUT CH F V P CH P F V

Psychoterapeutická komunikace II: zacílení metody na ... POZNÁNÍ: vnímání, chápání, rozhodování, řešení problémů SEBEPROŽÍVÁNÍ: sebeuvědomování, sebepojímání, sebeřízení SNAŽENÍ: uspokojování motivů, přestavba motivací, zvládání frustrací a konfliktů, dosahování cílů CÍTĚNÍ: citová abreakce, citová korekce, citové sdílení CHOVÁNÍ: řízení chování, nácvik praktických a sociálních dovedností, komunikace a řešení vztahových problémů FYZIOLOGII: psychofyziologická auto- a heteroregulace sugescí, představou, podmiňováním, vhledem, tělesnou činností EXISTENCIALITU: zaujímání postojů, odpovědná volba činů a zážitků, naplňování smyslu uskutečňováním hodnot

Psychoterapeutická komunikace III: forma působení SDÍLENÍ, REFLEKTOVÁNÍ PODNĚCOVÁNÍ, SUGEROVÁNÍ VOLBY A ČINY TERAPEUTA PŘIKAZOVÁNÍ, ZAKAZOVÁNÍ NASLOUCHÁNÍ, ODPOVÍDÁNÍ VYZÝVÁNÍ, NAVRHOVÁNÍ DOTAZOVÁNÍ, MLČENÍ DOPORUČOVÁNÍ, VAROVÁNÍ VYJASŇOVÁNÍ, VYSVĚTLOVÁNÍ SCHVALOVÁNÍ, ZAMÍTÁNÍ

Pojetí psychoterapie I: „PŘÍRODOVĚDNÉ“ x „ANTROPOLOGICKÉ“ PŘEVAŽUJÍCÍ DŮRAZ V LÉČBĚ: VĚDECKÁ TECHNOLOGIE x LIDSKÉ SPOLUBYTÍ OBJEKTIVNÍ POZOROVÁNÍ SUBJEKTIVNÍ CHÁPÁNÍ PŘÍČINNÉ PŮSOBENÍ VZÁJEMNÉ SDÍLENÍ PODNĚCOVÁNÍ SIGNÁLY POSKYTOVÁNÍ POROZUMĚNÍ ZMĚNA ODEZEV PROMĚNA OSOBY PRAKTICKÁ ČINNOST OSOBNÍ VZTAH

Pojetí psychoterapie II: Co léčí? PRAKTICKÁ ČINNOST x OSOBNÍ VZTAH LÉČÍ KONKRÉTNÍ „SPRÁVNÁ“ TERAPEUTICKÁ ČINNOST NA POZADÍ DOBRÉHO VZTAHU LÉČÍ „SPRÁVNÝ“ TERAPEUTICKÝ VZTAH NA POZADÍ KONKRÉTNÍCH ČINNOSTÍ ČINNOST ! V Z T A H ! Č I N N O S T V Z T A H