Stereotyp slyšícího člověka v českém znakovém jazyce Marie Basovníková – Radka Zbořilová maja.basovnikova@gmail.com – radka.zborilova@ff.cuni.cz Ústav jazyků a komunikace neslyšících, FF UK Dny kulturní lingvistiky 2017

Stereotyp SLYŠÍCÍHO člověka – PROČ? Mluvené jazyky – stereotypy národností, povolání, etnických menšin… Znakové jazyky a kultura Neslyšících* Neslyšící = jazyková a kulturní menšina Výzkumy: stereotypy národností v ČZJ (Břinková, 2016), stereotyp lékaře v ČZJ (Šimůnek, 2016) – výsledky podobné jako v mluvených jazycích X Nejsilnější stereotyp v ČZJ = SLYŠÍCÍ (diplomová práce M. Basovníkové + R. Zbořilová – konzultantka) Dva světy – dvě kultury – dva jazyky = NESLYŠÍCÍ x SLYŠÍCÍ (vymezování, každodenní i historická zkušenost) * Velké „N“ v tomto případě označuje a zdůrazňuje jazykovou a kulturní menšinu / komunitu Neslyšících, dále v prezentaci je užito neslyšící s malým „n“ jako neutrální pojem

Identita slyšícího D. Baumann (2015, TEDx Talk [online]) „A pak náhle něco změnilo můj život. Mělo to na mne hluboký dopad. Ve věku 21 let jsem se stal slyšícím. Možná se divíte, co to znamená. Ale tento můj objev vůbec nesouvisí se skutečností, že jsem vyrůstal s nepoškozeným sluchem. Výborný sluch jsem měl celý svůj život a od narození jsem slyšel všechno ve svém okolí, od matčina hlasu až po telefonní zvonění. Všechno v mém okolí bylo přístupné díky sluchu. Ale to není to, co mám na mysli. V tomto období svého života jsem neměl tušení, že fakt, že slyším, mne řadí mezi tzv. „slyšící“, že být „slyšící“ je mojí identitou.“ (https://www.youtube.com/watch?v=yCuNYGk3oj8)

Metodologie Teoretická východiska: Bartmiński (2001, 2009, 2016 aj.), Vaňková (2005, 2013 aj.) Jazyková data – slovníky (+ vlastní reflexe jazyka): Všeobecný slovník českého znakového jazyka, Slovník znakové řeči, Učíme se českou znakovou řeč, Znakování pro každý den Textová data: A. Videa v ČZJ od neslyšících: TKN, WEBlik, Facebook, různé videodokumenty, věcné a umělecké texty B. Texty v psané češtině od neslyšících: Korpus Deaf, Tiché zprávy, komentáře z Facebooku aj. Empirická data: Rozhovory a konzultace s neslyšícími

Znak SLYŠÍCÍ SLYŠÍCÍ jako pojmenování Forma znaku SLYŠÍCÍ: A. Neutrální / bezpříznakové znaky B. Příznakové (negativní) znaky C. Prostorové odkazování my X oni – vlastní X cizí

Konotace + Kolokace znaku SLYŠÍCÍ Příznakové znaky SLYŠÍCÍ (negativní/hanlivé) Frazémy: A. „jako“ (3 znaky) B. „typ“ (srov. diagnostická platnost) C. SLYŠÍCÍ + BLBEC + DOHODA Kolokace: SLYŠÍCÍ + ŠKOLA / PRÁCE metonymie

Textová data – běžné texty Vztah / postoj k neslyšícím Slyšící se povyšují nad neslyšící Slyšící využívají/zneužívají neslyšící Chování Slyšící nerespektují neslyšící (+ „předělat“ na slyšící) Slyšící diskriminují neslyšící Slyšící si o neslyšících myslí, že jsou hloupí, neschopní… (projektovaný autostereotyp) Vlastnosti Slyšící jsou na vyšší úrovni než neslyšící; všechno umí, zvládnou – „Bohové“ Slyšící ovládají perfektně český jazyk Slyšící jsou uzavření a přecitlivělí Komunikace Slyšící se nesnaží přizpůsobit neslyšícím v komunikaci Slyšící neumí ZJ / znakují špatně, komicky, přehání mimiku atd., „jsou směšní“ Způsob života Slyšící mají lepší život, výhody bez bariér

Textová data – umělecké texty Umělecké texty = komplexní „útvar“/žánr = více dokladů Potvrzují se kategorie z běžných textů + objevují se nové Příklad: Stereotyp SLYŠÍCÍHO podle způsobu mluveného projevu A. Slyšící prskají B. Slyšící mluví nesrozumitelně C. Slyšící přehánějí artikulaci X vůbec neartikulují D. Slyšící mají dlouhé proslovy

DĚKUJEME ZA POZORNOST  Závěr Výzkum ještě není uzavřený, ale již nyní se ukazují zajímavé výsledky, na jejichž základě se pokusíme navrhnout kognitivní definici stereotypu SLYŠÍCÍHO v českém znakovém jazyce… DĚKUJEME ZA POZORNOST 

literatura Baumann, D.: On Becoming Hearing: Lessons in Limitations, Loss, and Respect | Dirksen Bauman | TEDxGallaudet. TEDx Talk [online]. USA: TEDx, [cit. 2017-01-20]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=yCuNYGk3oj8 Bartmiński, J. – Panasiuk, J.: Stereotypy językowe. In: Bartmiński, J. (ed.) Współczesny język polski. Lublin: Wydaw. UMCS, 2001. s. 371–395. Bartmiński, J.: Aspects of Cognitive Ethnolinguistics. London: Equinox, 2009. Bartmiński, J.: Jazyk v kontextu kultury. Dvanáct statí z lublinské kognitivní etnolingvistiky. Praha: Karolinum, 2016. Břinková, L.: Stereotypy národností a znaky pro národy v českém znakovém jazyce. Diplomová práce. Praha: FF UK, 2016. Šimůnek, J.: Stereotyp lékaře v perspektivě českých Neslyšících. Příspěvek přednesený na konferenci Kulturní lingvistika pro dnešní Evropu. Člověk, jazyky, hodnoty. Praha 28. 6. 2016. Vaňková, I. – Nebeská, I. – Saicová Římalová, L. – Pacovská, J.: Co na srdci, to na jazyku: kapitoly z kognitivní lingvistiky. Praha: Karolinum, 2005. Vaňková, I.: Základy kognitivní lingvisitky. Praha: FF UK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace. 2013. Slovník znakové řeči (1988), Učíme se českou znakovou řeč (1997), Znakování pro každý den (2001), Všeobecný slovník českého znakového jazyka: Doplněk O-Ž. (2010)