Terapie fotografií Hana Stehlíková Babyrádová, 2017

Definice Fotografie je výtvarné médium, které nelze v arteterapii přehlížet. Terapeuticky lze využít autoportrét, nejrůznější soukromé fotografie klientů ale také fotografie, které byly vytvořeny někým jiným. Lze vyzvat klienta, aby sám něco vyfotil nebo sesbíral fotografie ve veřejném prostoru. Výhodou je emocionální zainteresovanost a projektivní proces. Fotografie jsou natolik fascinující tím, že fixují určité časové okamžiky, že k nim máme většinou exaltovaný vztah.

Zakladatelka terapie fotografií: Judy Weiser, publikace PhotoTherapy Techniques Název: PhotoTherapy Techniques Autor: Judy Weiser Rok vydání: 1999 – 2. vydání Místo: Vancouver, Canada ISBN: 0-9685619-0-X Počet stran: 384

Hlavní metody terapie fotografií podle Judy Weiser: - co se děje, když se díváte na nějakou fotografii (fotoprojektivní techniky) - vaše interakce s fotografií, když můžete kontrolovat vznik obrázku (vlastní portrét) - fotky, kde vás fotil někdo jiný – spontánní i aranžované (fotky snímané další osobou) - fotky, které fotil klient sám anebo sbíral fotky jiných autorů (fotky dělané nebo shromážděné klientem) - fotky dělané jako dokumentární – různé rodinné a osobní (fotky z rodinných alb)

- co se děje, když se díváte na nějakou fotografii (fotoprojektivní techniky)

vaše interakce s fotografií, když můžete kontrolovat vznik obrázku (vlastní portrét)

fotky, kde vás fotil někdo jiný – spontánní i aranžované (fotky snímané další osobou)

- fotky, které fotil klient sám anebo sbíral fotky jiných autorů (fotky dělané nebo shromážděné klientem)

fotky dělané jako dokumentární – různé rodinné a osobní (fotky z rodinných alb)

Vytvoření fotografie, nebo její přinesení na terapeutické sezení je pouhý začátek. Jakmile je fotka shlédnuta, dalším krokem je aktivovat mysl, prozkoumat vizuální zprávy, vstoupit do dialogu, ptát se, zvažovat odpovědi z různých hledisek atd. To co je pro fotografy obvykle konečným bodem – vyfocená fotografie, je pro fototerapeutický účel pouhým začátkem…

Fotografie, které byly vytvořeny jinými lidmi s postavou klienta (ať už tam klient pózuje nebo je vyfocen při spontánní činnosti);

Rodinné album a ostatní foto-biografické kolekce (ať už se jedná o rodinu biologickou nebo rodinu, kterou jsme si zvolili, ať už formálně vedené fotoalbum nebo široce narativní, ať už umístěné ve fotoknihách nebo na ledničkách, PC obrazovkách, atd.);

Foto-projekce (vznikají z fenomenologického faktu, že význam jakékoli fotky vytváří divák v procesu pozorování. Dívání se na jakýkoli fotografický obraz podmiňuje percepci a reakce jsou tedy ovlivněny divákovou vlastní vnitřní mapou reality, které celému vnímání dává řád a smysl. Proto se tato technika nevztahuje k určitému typu fotografie, ale spíše k méně uchopitelnému rozhraní mezi samotnou fotografií a jejím pozorovatelem, místem, kde každá osoba vytváří svou unikátní odpověď na to, co vidí.)

Terapie fotografií Hana Stehlíková Babyrádová, 2017

Terapie fotografií Hana Stehlíková Babyrádová, 2017

Jindřich Śtreit

František Drtikol

Tono Stano

Tono Stano

Terapie fotografií Hana Stehlíková Babyrádová, 2017

„Fotografie je chodící oko. Klusající zřítelnice „Fotografie je chodící oko. Klusající zřítelnice... Buď někdo vidí, co se má fotografovat, anebo nevidí. Když to vidí, tak to uvidí i bez fotoaparátu; tím aparátem to jenom sdělí. To je jako když má někdo myšlenky a píše je. Píše už to, co měl dřív, než vzal pero do ruky. Kdežto někdo může mít v každé ruce pět per a když nemá myšlenky, tak nemá co sdělovat.“ Miroslav Horníček