Financování sub-centrálních úrovní vlády I Klasifikace příjmů a fiskální vztahy Milan Jílek

Používané pojmy, struktura vládních úrovní Centrální úroveň (ústřední vláda v unitárních státech, popř. federální vláda ve federacích) Sub-centrální úroveň (regionální a místní úrovně v unitárních státech, popř. státy, provincie ve federacích) Decentralizované jednotky vlády – jednotlivé územní samosprávy, regiony, obce, apod.)

Klasifikace příjmů sub-centrálních úrovní vlády – ekonomický pohled Hlavním příjmem veřejných rozpočtů jsou příjmy daňové. Na úrovni sub-centrálních úrovní vlády hrají velmi významnou roli dotace.

Vlastní (autonomní) příjmy místní daně, daňové přirážky uživatelské poplatky příjmy z vlastněného majetku a případně z vlastní podnikatelské činnosti. Koncept vlastních příjmů uvažuje dvojí propojení mezi příjmy a fiskální jednotky (územní samosprávy): Příjmy mají vztah k dané fiskální jednotce, protože tam vznikají. Jedná se o příjmy, které fisk. jednotka získává od občanů (místních daňových popl., uživatelů veřejných statků, smluvních partnerů apod.). Transferové příjmy sdílené daně (viz oddíl D) dotace (viz oddíl E)

Obr. 1: Vlastní příjmy sub-centrálních úrovní vlády (% celk. příjmů) Zdroj: Světová banka

Další kritéria třídění příjmů podle toho, zda mohou územní samosprávy volně rozhodovat o využití příjmů: účelové příjmy neúčelové příjmy: příjmy, které mohou být použity volně, dle uvážení orgánů územní samosprávy, při respektování legislativy upravující využívání veřejných prostředků, podle vztahu mezi výší příjmu územní samosprávy a celkovou výší příjmu vznikající na území samosprávy: proporcionální příjmy neproporcionální příjmy podle počtu územních samospráv, které se na daném příjmu podílejí: výlučné příjmy sdílené příjmy

Fiskální decentralizace, vertikální fiskální nerovnováha a fiskální vztahy mezi úrovněmi vlády Normativní teoretický rámec pro analýzu vertikální struktury vládního sektoru: MUSGRAVE (1959) a OATES (1999). normativní tvrzení: decentralizace funkcí vlády (výdajů) by měla být doprovázena decentralizací příjmů. Decentralizace odpovědností za veřejné výdaje  potřeba decentralizovat pravomoc k získávání příjmů.

část výdajů DÚV je financována dotacemi Rozsah decentralizace příjmů však nemusí vždy (ani nemůže) odpovídat přesně rozsahu decentralizace veřejných výdajů: část výdajů DÚV je financována dotacemi Dva základní důvody využití dotací (BOADWAY, ROBERTS, SHAH, 2000): Důvody pro decentralizaci výdajových odpovědností jsou silnější než pro decentralizaci příjmových (daňových) kompetencí. Dotace = nástroj centrální vlády. Korekce neefektivností či nerovností způsobených fiskální decentralizací, současné zachování výhod decentralizace.  Vertikální fiskální nerovnováha (Vertical Fiscal Imbalance - VFI).

Příjmová kapacita = Výdajová potřeba Tabulka 1: Vertikální fiskální rovnováha Vertikální fiskální rovnováha Příjmová kapacita = Výdajová potřeba (sub-centrální úrovně vlády) Zdroje příjmů: Odpovědnost za výdaje: Vlastní daně a ostatní vlastní příjmy Sdílené daňové příjmy Vlastní výdajová odpovědnost (v samostatné působnosti) Delegovaná výdajová odpovědnost (v přenesené působnosti) Dotace vyrovnávací dotace ostatní pravidelně získávané dotace kapitálové dotace

Optimem pro decentralizaci není ani nulová, ani stoprocentní VFI. Proč? Nulová VFI: systém bez dotací pravděpodobně výrazné horizontální rozdíly mezi fiskálními jednotkami (územními samosprávami) … ústřední vláda bez vlivu na činnost sub-centrálních úrovní. Stoprocentní VFI: výdaje sub-centrálních úrovní financované výhradně transfery z ústřední úrovně ztráta hlavních výhod decentralizace (nižší míra alokační efektivnosti při poskytování veřejných služeb) vyšší míra fiskální iluze při poskytování místních veřejných služeb VFI umožňuje zachovat hlavní výhody decentralizace vládního sektoru a vyhnout se hlavním neefektivnostem vyplývajícím z decentralizace (zejména ve vazbě na decentralizaci zdanění)

Optimum financování sub-centrálních úrovní vlády: protichůdné požadavky: Propojení místních veřejných výdajů s místními daněmi možnost lépe reagovat na preference občanů příslib alokační efektivnosti argument pro decentralizaci daní. Stabilita volatilních daňových příjmů, efektivnost výběru daní, minimalizace nákladů na harmonizaci argument ve prospěch koordinace či centralizace daňové pravomoci. Skutečnost: Územní samosprávy spoléhají na soubor různých druhů příjmů: daní, dotací a nedaňových příjmů (podrobně viz PEKOVÁ, 2004). Jejich daňová autonomie (možnost stanovovat daňovou základnu a/nebo sazbu daní) se mezi zeměmi výrazně liší. Systémy dotací územním rozpočtům jsou různé.

Obr. 2: Struktura příjmů sub-centrálních úrovní vlády Zdroj: Světová banka

Jednotlivé úrovně vlády jsou navzájem propojeny systémem fiskálních vztahů (Intergovernmental Fiscal Relations). Charakteristické rysy fiskálních vztahů mezi úrovněmi vlády (BOADWAY, 2001): Existence vertikální fiskální nerovnováhy. Dotace od vyšší úrovně vlády pro DÚV jsou typicky podmíněné. Dotace často mívají územně vyrovnávací povahu.

Obr. 3: Podíl dotací na příjmech sub-centrálních vlád Zdroj: Světová banka

Literatura BOADWAY, R. Inter-Governmental Fiscal Relations: The Facilitator of Fiscal Decentralization. Constitutional Political Economy, 2001, vol. 12, (č. 2), s. 93-121. BOADWAY, R., ROBERTS, S., SHAH, A. Fiscal Federalism Dimension of Tax Reform in Developing Countries. In Fiscal Reform and Structural Change in Developing Countries. MacMillan, 2000, Volume 1, pp. 171-200. MUSGRAVE, R.A. The Theory of Public Finance. New York, McGraw-Hill, 1959, OATES, W.E. An Essay on Fiscal Federalism. Journal of Economic Literature, 1999, 31, 3; pp. 1120-1149.

Děkuji za pozornost