Neoklasická ekonomie TNH 1 (DET-5) Pavel Seknička
Obsah Hlavní rysy neoklasické ekonomie v porovnání s KPE; Neoklasická ekonomie – hlavní ekonomické školy, které jsou její součástí; Předchůdci neoklasické ekonomie; Hlavní představitelé neoklasické ekonomie.
Hlavní rysy neoklasické ekonomie v porovnání s KPE Neoklasikové se jednostranně orientovali na analýzu stavu mikroekonomické rovnováhy; Pracovní a nákladová teorie hodnoty je nahrazena teorií marginálního (mezního) užitku, která spojuje užitečnost a vzácnost; Přeměna ekonomické vědy na doménu mikroekonomických subjektů – domácností a firem; Důraz na vědeckost ekonomie – využití matematických, statistických a ekonometrických metod a aplikace marginální analýzy.
Neoklasická ekonomie Neoklasickou ekonomii tvoří tyto ekonomické školy: Cambridgeská škola (anglo-americká škola) – teorie firmy, teorie dílčí rovnováhy; Lausanncká škola (švýcarská škola) – teorie celkové rovnováhy. Za alternativní teorie lze považovat: Německá historická škola (F. List; G. Von Schmoller; W. Sombart; M. Weber); Utilitarismus (O. Span); Americký institucionalismus (T. Veblen; J. R. Commons)
Předchůdci neoklasické ekonomie A. A. Cournot (1801 – 1877) J. H. von Thünen (1783 – 1850) W. S. Jevons (1835 – 1882)
Hlavní představitelé neoklasické ekonomie Alfréd Marshall (1842 – 1924) Arthur C. Pigou (1877 – 1955) Ivring Fisher (1867 – 1947) Léon M. E. Walras (1834 – 1910) Vilfredo Pareto (1848 – 1923) J. B. Clark (1847 – 1938)
Použitá literatura FUCHS, K. – LISÝ, J.: Dějiny ekonomických teorií pro právníky. Brno: PF MUNI, 2002, str. 129 – 157.