Deinstitucionalizace: co naznačuje mezinárodní výzkum? Jan Šiška, PedF UK

Cíl Nastínit vývoj deinstitucionalizace v mezinárodním kontextu Shrnout výsledky vybraných mezinárodních komparativních výzkumů zaměřených na institucionální péči a komunitní služby přímo ovlivněných pracovními postupy a postoji personálu

Proč změny?

Proč změny? Úmluva o právech osob s postižením, OSN, 2006 Stejné právo pro všechny osoby s postižením žít v společenství se stejnými možnostmi volby na rovnoprávném základě s ostatními. Možnost volby místa pobytu, i toho, kde a s kým budou žít. Upuštění od nutnosti žít v specifickém prostředí

Aplikace čl. 19 Úmluvy do praxe Podpora není určena typem budovy, ale potřebami jednotlivce a tím, co uživatelé potřebují k tomu, aby žili na místě a způsobem, které si zvolí člověk s postižením má kontrolu nad službou, kterou využívá. Služby se organizují a poskytují tak, aby vyhovovaly jeho osobním aspiracím a preferencím.

Ústavní péče I Praxe personálu v ústavním prostředí se vyznačuje: depersonalizací (absence znaků a symbolů individuality a lidskosti) zavedenou a relat. neměnnou rutinou (pevné rozvrhy bez ohledu na preference a potřeby) blokovým zacházením sociálním odstupem (symbolizující rozdílný status pracovníků a obyvatel) (King, Raynes a Tizard, 1971).

Ústavní péče II Důsledky ústavní praxe: sociální vyloučení nedostatek příležitostí k rozhodování a individuálnímu rozvoji ztráta individuality a zneužívání posilování stigmatizace a negativních postojů vůči lidem s mentálním postižením "nejsou jako my" (Wolfensberger, 1975; Bogdan & Taylor, 1989). Převládají materiální podmínky, které běžná populace hodnotí jako nepříznivé (Mansell & Beadle-Brown, 2010).

Změny - jak rychle? Included in Society, 2005

Odhadovaný počet osob v ústavní péči v EU (hrubý odhad s využitím různých zdrojů) více než 1.45 mil. lidí s postižením žije v pobyt. zařízeních více než 70% z nich žije v zařízeních s kapacitou vyšší než 30 poměr počtu osob v ústavech na 100.000 obyvatel velké rozdíly od 0 (Švédsko) přes 500 (Estonsko, Litva) (DECLOC, 2009)

Srovnání – život v komunitě vers. ústavní péče „Není žádných pochyb o tom, že lidé s mentálním postižením mají prospěch z deinstitucionalizace“ (Mansell, Ericson, 1996) „Co se týče kvality života lidí s postižením, v průměru nabízejí komunitní služby lepší výsledky než ústavy“ (Mansell, Beadle-Brown, 2010) 2010)

Srovnání – život v komunitě vers. ústavní péče Výzkum naznačuje lepší výsledky života v komunitě oproti ústavní péči, zejména v oblastech: volba a sebeurčení širší sociální sítě, více přátel přístup k běžné občanské vybavenosti/veřejným službám účast na společenském životě příležitosti k osvojování a udržení dovedností častější kontakt se zaměstnanci a větší zapojení personálu do činností lepší materiální vybavení lepší přijetí ze strany komunity spokojenost obyvatel a jejich rodin (Kozma, Mansell, Beadle Brown 2009)

Deinstitucionalizace není (jen) stavení „Některé postupy zaměstnanců, které lze obvykle nalézt v institucích, jsou občas uplatňovány v komunitních modelech služeb s negativními dopady na uživatele“. (Clement & Bigby, 2010; Bigby et al, v tisku;. Sinason 1993). Pouhý přechod od ústavní péče na komunitní služby není záruku lepších výsledků…. ….neboť praxi institucionální péče je možné „přestěhovat“ či obnovit v nových podmínkách. Deinstitucionalizace - PROČ - JAK - ZA KOLIK J. Šiška 12

Náznaky současných trendů „Průměrná kapacita skupinových domovů v Norsku se od 90´ let zdvojnásobila ze 3-4 uživatelů na 8 v roce 2010. Více než 54% skupinových domovů mají více než 7 obyvatel. V roce 1994 to byla pouze 3%. Některá zařízení mají až 25 obyvatel“. (Tosebro, 2012) „V České republice hrozí vysoké riziko návratu k ústavnímu modelu sociálních služeb, neboť je levnější jen proto, že poskytuje nekvalitní službu těm, kteří je užívají.“ (Šiška, Beadle-Brown 2010)

Náklady a výsledky Na služby pro postižené uživatele z původně „levnějších“ ústavů budou v dobrých komunitních službách vyšší náklady, ALE kvalita bude vyšší U „drahých ústavů“ lze očekávat, že přestěhováním méně postižených uživatelů do dobrých komunitních služeb budou náklady nižší (Mansell, Beadle Brown, 2009)

Závěr - deinstitucionalizace není dobrodiní nýbrž je otázkou lidských práv - kvalita služby v komunitě je vyšší než v ústavní péči - personál a kultura zařízení hrají významnou roli

Děkuji za pozornost jan.siska@pedf.cuni.cz