Templáři – vzestup a pád Ostrava 24.10. 2015

Mnich rytířem Útulky pro poutníky existovaly podél cesty do Svaté země již před první křížovou výpravou. V polovině 11. století pak italští kupci z Amalfi založili v Jeruzalémě špitál sv. Jana.

Po dobytí Jeruzaléma křižáky se začal intenzivně rozvíjet. Ze skupin zbožných bratří, kteří v útulcích o poutníky pečovali, se vyvinuly první rytířské řády.

První vojenský rytířský řád – templáři – byl založen v Jeruzalémě kolem roku 1118. Na jeho počátku stál spolek francouzských rytířů na ochranu poutníků mezi Jeruzalémem a Jaffou. Řád sídlil v Jeruzalémě v místech, kde dřív stával Šalamounův chrám. Z latinského výrazu pro chrám – templum pochází také název řádu.

. Posláním templářů bylo chránit křesťany, a to i se zbraní v ruce. Od počátku byli pokládáni za řeholníky, protože zachovávali chudobu, čistotu a poslušnost.

Jejich řehole se zakládala na řeholi kanovníků, řeholi sv Jejich řehole se zakládala na řeholi kanovníků, řeholi sv. Benedikta a na cisterciáckých pravidlech. Později řeholi templářů upravil a definoval hlasatel druhé křížové výpravy sv. Bernard z Clairvaux.

Templáři byli vázáni postem, modlitbou oficia, zdrženlivostí a měli se oblékat prostě v souladu se svým vojenským životem. Postem se ale neměli vysilovat, například řádoví vojáci měli být dobře živeni, aby mohli plnit svůj úkol. Slib chudoby vyjadřoval i řádový znak dvou rytířů sedících na jednom koni. Jako vnější znamení příslušnosti k řádu nosili rytíři bílý plášť s černým křížem

Rytířské řády sloužily jako ochrana poutníků Též jako špitální zdravotnická péče. Zároveň měly za úkol chránit hranice křesťanských států v Palestině, což nebylo jejich původním posláním. A tak řády též pečovaly o pevnosti a hrady, například proslulý Krak des Chevaliers, ve kterých držely relativně velkou stálou armádu

Pádem posledních křižáckých držav ve Svaté zemi roku 1291 vyvstal problém s hledáním „nového působiště“ pro profesionální křižáky – členy vojenských rytířských řádů. Některé řády „pochopily“ novou situaci a pokračovaly v boji s nevěřícími v nových teritoriích a podmínkách, jiné spěly ke svému zániku.

Počátky záhuby templářů Řád chudých rytířů Kristových a Šalamounova chrámu, čili řád templářů, dopadl ze všech zmíněných vojenských rytířských řádů nejhůře. Ještě před pádem Akkonu byl na ostrov Kypr evakuován řádový archiv a poklad. Po pádu Akkonu křižácké posádky v hradech Tyros, Sidon a zejména v proslulém Hradu poutníků chvíli vzdorovaly, ale nakonec v důsledku malého počtu obránců se vzdaly přesile.

Nejdéle vzdorovala posádka malého hradu Ruad u Tortosy na malém ostrůvku a to až do roku 1302. Když ale tato poslední výspa křižáckého panství ve Svaté zemi byla obležena velkým námořním vojskem, rytíři vyjednali čestnou kapitulaci a volný odchod. Muslimové ale své slovo nedodrželi a celou posádku, poté co složila zbraně, vyvraždili nebo uvrhli do otroctví. Ale již několik let před těmito událostmi řád přesídlil na Kypr, kde roku 1294 byl zvolen poslední velmistr řádů templářů Jacques de Molay (1294 – 1314).

Pod jeho vedením řád přesunul své aktivity do Francie a začal se věnovat více než rytířské službě zcela „nerytířskému řemeslu“ – bankovnictví. Templáři byli v této činnosti velmi úspěšní a po určitou dobu byli jakýmisi ministry financí Francie a věřiteli krále, četných velmožů a církevních prelátů. Proto vzbudili četnou nelibost a závist.

Roku 1307 král Filip IV. za součinnosti s papežem Klementem V Roku 1307 král Filip IV. za součinnosti s papežem Klementem V. začal pracovat na procesu, ve kterém byl řád předem odsouzen k záhubě

Řád templářů během své existence získal velké pozemské bohatství Řád templářů během své existence získal velké pozemské bohatství. Udává se, že jen na území dnešní Francie měl řád 283 řádových sídel. Při přesídlení řádu do Francie tento majetek ještě více vzrostl, když poslední velmistr templářů Jacques de Molay (cca 1240 – 1314) přivezl z Kypru na jaře roku 1307 kromě řádového archivu na hotovosti více jak 150 000 zlatých dukátů, četné klenoty a „značné množství stříbra“.

„Hostitel“ řádu, francouzský král Filip IV „Hostitel“ řádu, francouzský král Filip IV. Sličný (1268 – 1314), oproti tomu trpěl značným nedostatkem peněz. Kronikáři udávají, že již v polovici roku 1306 vypukly v Paříži nepokoje kvůli znehodnocování mince a hlavní králův mincmistr Barbett byl rozzuřeným davem lynčován a jeho dům spálen. Francouzský král se proto čím dál tím častěji obracel s žádostí o půjčky na představené templářů. Nakonec králův dluh vůči templářům dosáhl půl milionu zlatých dukátů.

Francouzský král za pomoci svých rádců začal uskutečňovat ďábelský plán na zničení templářů, aby nemusel vracet dlužnou částku, ale naopak svou pokladnu obohatil pokladem řádu.

Špatná pověst Nutno přiznat, že v části křesťanského světa měli templáři ne příliš dobou pověst, která pramenila již z jejich aktivit ve Svaté zemi. Řádu se vytýkalo především jeho až příliš úzké a podezřele časté spojení s některými muslimskými vládci a dále jeho nepřátelství vůči rytířskému řádu johanitů. Vzájemná řevnivost mezi těmito řády byla také příčinou, že velmistr templářů odmítl naléhání lyonského koncilu roku 1274 na sloučení řádu johanitů a templářů.

Filip Sličný za pomoci svých předních rádců Viléma Nogareta a Petra Duboise vyrobil „šokující odhalení“ o hříšných tajemstvích templářů. Po Francii kolovaly pamflety, ve kterých byli templáři obviněni ze sodomie, homosexuality, zapírání Krista, plivání na kříž, uctívání modly apod. Nově zvolenému „francouzskému“ papeži Klementu V. pak král tyto „odhalení“ předkládal a začal již s tím přímo v den papežské korunovace 14. listopadu 1305.

Bleskový tah Dříve ale než začal váhavý Klement V. s církevním procesem proti templářům, byl předejit králem. Filip Sličný svolat do opatství v Maubuissonu tajnou královskou radu, která se usnesla, že všichni templáři v dosahu královské moci mají být najednou zatčeni, uvězněni a podrobeni výslech za pomoci tortury. Dne 14. září 1307 byl vydán přísně tajný králův rozkaz, aby všichni templáři byli v pátek ráno 13. října 1307 najednou zatčeni a uvězněni.

Král okamžitě zabavil řádové majetky a započal krvavý proces proti templářům. Jen do konce roku 1307 bylo za součinnosti inkvizice ve Francii brutálně umučeno při výsleších na 37 řádových rytířů. Královští služebníci dostali i dopředu nadefinovaná provinění, ke kterým se měli templáři přiznat. Proces, který si nikterak nezadal ve své bestialitě se zločiny stalinské či hitlerovské justice se zvolna začal rozbíhat.

Krvavý proces Po nenadálém zatčení většiny templářů ve Francii v pátek 13. října 1307 se rozpoutal krvavý proces, který trval sedm let a skončil upálením velmistra řádu Jacquese de Molay 18. března 1314 v Paříži. Zbabělý papež Klement V. se nechal dotlačit králem Filipem Sličným ke kanonickému zrušení řádu templářů.

Templáři byli brutálním mučením nuceni k přiznání výše zmíněných i dalších zločinů. Pokud po přestálém mučení později odvolali, byli jako takzvaní zatvrzelí kacíři dle zvyklostí inkvizice ihned a bez milosti upáleni. Historik Milan M. Buben ve své Encyklopedii řádů a kongregací udává, že například 12. května 1310 bylo v Paříži takto upáleno 54 templářů a o pouhých pár dnů později další čtyři a 27. května bylo upáleno v Paříži dalších devět templářů.

Nátlak na koncil Od října 1311 do května 1312 se ve francouzském městě Vienne sešel církevní koncil, který odsoudil zneužívání inkvizice ve zcela světských službách a jeho brutální praktiky. Koncilní otcové se nenechali ani osobní „návštěvou“ krále Filipa Sličného zviklat ve svém přesvědčené o nevině řádu templářů jako takového.

Papež Klement V. ale nebyl ze stejného těsta jako koncilní otcové Papež Klement V. ale nebyl ze stejného těsta jako koncilní otcové. Bál se přímého vojenského nátlaku či dokonce obvinění, že on papež chrání bezbožné templáře. Proto svolal na 22. březen roku 1312 takzvanou tajnou konsistoř, ve které řád ze své pravomoci zrušil pro jeho „neužitečnost“ a neodsoudil pro kacířství a králem podsunované obvinění z hanebných skutků. Tím tak předešel krále Filipa, který trval na rozpuštění a odsouzení řádu templářů, jak můžeme číst v jeho dopise papeži.

Mučednictví velmistra Velmistr řádu templářů Jacques de Molay byl podroben třikrát brutálnímu výslechu a nakonec byl tak násilím donucen ke křivé výpovědi, ve které odsoudil svůj řád. Dne 17. března 1314 před komisí kardinálů a před veřejností odvolal své vynucené doznání a jako jedinou svou vinu uvedl, že ze slabosti nehájil svůj řád, tak jak měl z titulu jeho představeného.

Byl proto téměř vzápětí odsouzen pro „zatvrzelé kacířství“ k upálení Byl proto téměř vzápětí odsouzen pro „zatvrzelé kacířství“ k upálení. Stalo se tak 18. března 1314 na ostrůvku v řece Seině v Paříži. Smrt to byla velice bolestivá a zdlouhavá, neboť byl odsouzen k takzvanému „pomalému upálení“. Dle legend, ještě před tím, než vydechl naposled, povolal ty, kteří jej odsoudili před Boží soud. Historik Buben udává, že velmistr templářů byl lidem ihned ctěn jako mučedník a řeholníci z nedalekého augustiniánského kláštera vyzvedli jeho ostatky a uchovávali je jako vzácnou a posvátnou relikvii.

Zajímavostí je, že skutečně všichni povolaní před soudnou stolici Boží do roka zemřeli. Papež Klement V. zemřel již 20. dubna 1314 a lékař který byl k němu povolán, zahynul cestou a nemohl mu pomoci. Francouzský král Filip IV. Sličný zahynul při honu 29. listopadu 1314 a kancléř Nogaret zemřel v srpnu 1314. Legenda dodává, že templářský preceptor Normandie, upálený spolu s velmistrem, proklel celý rod francouzských králů.

Legendy a hypotézy Rychlé zničení řádu templářů vyvolalo řadu dodnes nezodpovězených otázek, spekulací, legend a mýtů. Na tuto strunu „tajemna“ pak hrají i autoři četných knižních bestsellerů či velkofilmů. Dle nikdy neověřených pověstí totiž templáři měli nalézt v troskách starobylého jeruzalémského chrámu cosi nesmírně vzácného. Co to bylo? Prý svatý grál či dokonce samotná archa úmluvy, pro kterou snad někde v dnešní Etiopii měl řád templářů zbudovat nový chrám.

Nebo to byly snad tajné dokumenty, dokazující, že Ježíš Kristus byl pouhý prorok, který zplodil s Maří Magdalenou potomka? Získali snad středověcí templáři v ruinách jeruzalémského chrámu jiné dokumenty se zapomenutými vědomostmi starověku? A tyto tajné znalosti pro zasvěcené pak daly základ vzniku zednářů jako „nástupcům“ templářů?

Některé nepodložené legendy totiž udávají, že část templářů „přežila“ zánik řádu odchodem do Skotska, kde své poklady uložil řád v podzemních katakombách proslulé kaple v Rosslynu. Poté templáři naučili své tajné nauky skotské kameníky a stavitele chrámů a dali tak vzniknout tajnému bratrstvu, ze kterého roku 1717 vznikla první zednářská lóže.

Jiné a ještě barvitější legendy udávají, že část templářů odplula s řádovým pokladem a archivem na svých lodích starou vikingskou cestou až do severní Ameriky.

Dokonce jedna legenda líčí, jak tři templáři hledali v Paříži na místě upálení velmistra templářů jeho ostatky a nalezli pouze jeho lebku a dvě stehenní kosti. Tyto ostatky umučeného velmistra si potom dali do znaku na svůj praporec a tak vznikla první „pirátská vlajka“.

Další legenda dokonce spojuje samotného Kryštofa Kolumba s templáři, neboť prý využil jejich mořeplaveckých znalostí a zkušeností při své cestě do Nového světa. Snad byl dokonce i jakýmsi tajným templářem a plachty jeho lodí zdobil výrazný templářský kříž. Tato poslední legenda může mít své historické jádro, které spočívá v tom, že na území Portugalska řád templářů byl po svém zrušení nahrazen Řádem Kristovým, do kterého přešli téměř všichni templáři z Portugalska.

Tento řád se kromě bojů s Maury věnoval i zámořským objevitelským cestám. Není až zas tak vyloučeno, že Kryštof Kolumbus, poté co v Portugalsku marně vyjednával o podporu tamního krále, si sebou do Kastilie vzal jako navigátora, některého ze členů tohoto řádu.

Templářské dědictví Při zrušení řádu templářů papežem Klementem V. roku 1312 se také i oficiálně řešila problematika nového vlastníka velkého řádového majetku. Dle přání papeže měl tento majetek připadnout johanitům. Ne ve všech případech se tak ale stalo...

Ne všichni evropští panovníci uposlechli buly papeže Klementa V Ne všichni evropští panovníci uposlechli buly papeže Klementa V. a převedli majetek templářů na johanity. V samotné Francii, jak se dalo předpokládat, pozemské statky templářů zabral francouzský král. Historik Milan Buben uvádí, že ale podobně se na úkor francouzských statků templářů obohatila i papežská kurie v Avignonu. Papežskou bulu neuposlechl ani anglický král Eduard II., který uchvátil anglický majetek templářů

Oproti tomu skotský král Robert nedovolil ve své zemí publikovat ani první papežskou bulu o zrušení řádu templářů a templáře vzal pod svou osobní ochranu. Legendy pak k tomuto faktu připojily, že templáři se svému ochránci odvděčili bojem v jeho službách proti Anglii. I na pyrenejském poloostrově se situace různila, dle libovůle jednotlivých panovníků. Tak například v Kastilii a Leonu majetek řádu byl zkonfiskován ve prospěch státu.

Aragonský král Jakub II Aragonský král Jakub II. založil z majetku templářů svůj vlastní rytířský řád, kam také většina templářů z jeho území volně přešla. V Portugalsku byl řád templářů po svém zrušení nahrazen z vůle tamního krále Diaze Řádem Kristovým, do kterého přešli téměř všichni templáři z Portugalska a také si jako majetek nového řádu podrželi z rozhodnutí krále všechny bývalé portugalské majetky templářů. Tento řád se pak věnoval bojům s Maury věnoval a zámořským objevitelským cestám.

Předně, kam zmizel řádový archiv Předně, kam zmizel řádový archiv? Byl ukryt, včas zničen, aby nepřinesl kompromitující materiály? Vždyť z více než dvousetleté existence řádu zůstalo dochováno do současnosti pouze pár a to ještě téměř bezvýznamných dokumentů. Archiv a finanční hotovost řádu mohly být buď odvezeny mimo území Francie a skryty na neznámém místě, nebo mohly být předány ještě před osudovým 13. říjnem 1307 papeži Klementovi v Avignonu.

Templáři v Čechách Templáři byli uvedeni do Čech králem Václavem I. a z počátku měli klášter a kostel sv. Vavřince na Starém Městě pražském, později sídlili například i v Čejkovicích a Uhříněvsi. Po zrušení řádu připadl templářský konvent v Praze řádu johanitů. Ti jej ale příliš dlouho nevlastnili, neboť již v červenci 1313 představený johanitů v Čechách - preceptor Bertold z Hennenbergu - prodal celý objekt řádu dominikánek, které staré templářské sídlo včetně chrámu přebudovali a titul chrámu byl změněn na sv. Annu.

Z templářských hradů u nás je nejvíce proslulý hrad Templštejn poblíž Moravského Krumlova, který od roku 1281 sloužil jako sídlo komtura Dětřicha a od roku 1290 jako sídlo komtura Žibřida. Po zrušení řádu připadl tento hrad Bertoldu Pirknerovi z Pirkenštejna.

O templářích v českých zemích se dochovalo málo věrohodných zpráv a koluje pouze velké množství pověstí o jejich tajných pokladech které na neznámém místě po svém zrušení papežem Klementem V. roku 1312 uschovali. Pověsti tak udávají jako místa spojená s řádem templářů například hrad Veveří, Hradec u Opavy, Žleby, město Písek či Budyni nad Ohří. Bohužel pro potvrzení těchto pověstí chybí jakékoliv věrohodné písemné doklady.