Volební systémy Jan Šmíd

Struktura tématického bloku Základní kritéria pro rozdělení volebních systémů Volební formule Velikost volebního obvodu Dodatečné přidělování poslaneckých křesel Volební kvorum Struktura hlasu Většinové volební systémy Jednokolové (relativní) Dvoukolové (absolutní) Alternativní (australský) Výhody a nevýhody - příklady Systémy poměrného zastoupení Volební listina Irský systém Variabilita SPZ Smíšené systémy Principy, typy

Literatura Klíma, Michal: Volby a politické strany v moderních demokraciích, Radix, Praha 1998 – kapitola 4.2 Novák, Miroslav: Systémy politických stran, Sociologické nakladatelství, Praha 1997 – kapitola 2, str. 59-63 Říchová, Blanka: Úvod do současné politologie, Portál, Praha 2002 - kapitola 6.3 Sartori, Giovanni: Srovnávací ústavní inženýrství, Sociologické nakladatelství, Praha 2001- kapitoly 1 a 2

Klasické rozdělení volebních systémů Většinové systémy Systémy poměrného zastoupení Smíšené systémy

Většinové volební systémy „Vítěz bere vše.“ Základní dělení: Jednokolové Dvoukolové

Většinové volební systémy Výhody jednoduchost personalizace volby – silnější sepětí poslance a voličů – silnější odpovědnost hledání volebního vítěze a tedy přímý vliv voliče na vznik vlády (osobu premiéra), ne odraz preferencí společnosti (zrcadlo) posilování dostředivé tendence stranické soutěže posilování bipolarity posilování vlády omezování politického extremismu učí voliče takticky nakládat se svými hlasy (mechanický a psychologický efekt VS)

Většinové volební systémy Nevýhody nižší reprezentativnost – velké disproporce mezi hlasy a mandáty celostátní vítěz v počtu hlasů může být celostátním poraženým v počtu mandátů obrovské množství hlasů propadá – zpravidla absolutní většina mezi tzv. třetími stranami posiluje ty, které mají regionální charakter, a naopak oslabuje ty, jež mají plošnou podporu nadměrně posiluje taktickou volbu diskriminace menšin posilování zásadních střetů ve výrazně segmentovaných společnostech – pro ně se nehodí

Alternativní hlasování (australský systém) Mnohonásobná volba jedním hlasem – malé „plýtvání“ hlasů Každý volič může podle svých preferencí očíslovat jakéhokoli kandidáta V prvním sčítání se zjišťuje, zda některý z kandidátů neobdržel nad 50 % prvních hlasů: pokud ano, je zvolen pokud ne, vyřazuje se nejslabší kandidát a jeho hlasy se dělí podle 2. míst: Pokud získá některý kandidát teď většinu, je zvolen Pokud nikdo většinu nezíská, pokračuje se dál…

Příklady většinových systémů země principy a důsledky Jednokolový (relativní) Velká Británie Kanada „vítěz bere vše“ Bipartismus Alternace Neexistence extremismu Sílící regionalizace politiky Dvoukolový (absolutní) Francie do druhého kola kand. s více než 12,5 % - ve druhém kole spolupráce v rámci bloků Bipolarismus (2 umírněné bloky) Tlumení extremismu Alternativní (australský) Austrálie Mnohonásobná volba jedním hlasem Bipolarismus (Lab versus Nat/Lib) Alernace Neexistence extrémů

Systémy poměrného zastoupení Velká variabilita: Velikost volebního obvodu (2-x) Přepočítávací metody Počet skrutinií Volební klauzule Prémie Charakter kandidátky (míra personalizace) Důsledkem je nestejně silná reprezentativita a proporcionalita – SPZ může mít proporční i většinový efekt!!!

d´Hondtova metoda dělitel Strana A Strana B Strana C 1 2960 1600 1440 1480 800 720 3 986 533 480 4 740 400 360 Počet mandátů

Systémy poměrného zastoupení Výhody Odraz nálad veřejnosti (zrcadlo) Reprezentace více názorů a skupin, včetně menšin – vhodný (či dokonce nutný) pro segmentované země Rychlejší zastoupení nových typů stran (zelení…) Posilování konsensuálního typu vládnutí Méně taktického hlasování (Vyšší zastoupení žen)

Systémy poměrného zastoupení Nevýhody Složitost přepočtu hlasů na mandáty Nízká personalizace (s výj. irského) Menší sepětí poslance a voličů – nižší pocit odpovědnosti – klesá možnost potrestat nebo odměnit Posilování vlivu stranických sekretariátů a centralizace stran Malý vliv na podobu vlády, včetně personálních věcí Koaliční vládnutí – časté přílišné kompromisy a účelové slepence Neeliminuje politický extremismus Posiluje odstředivý charakter stranické soutěže

Příklady systémů poměrného zastoupení země Charakteristika systému a jeho důsledky Nizozemsko 1 volební obvod – celá země - 150 mandátů Volební kvóta pro jednotlivé poslance 0,67 % Vázané kandidátní listiny Multipartismus – koaliční vlády, velké koalice Velmi malé strany, silná centralizace, nízká personalizace Švýcarsko 200 poslanců – 26 obvodů – cca 8 mandátů na obvod Volná kandidátní listina – tzv. panašování, bez klauzule Regionální (kantonální) zastoupení, silná personalizace Španělsko 350 poslanců – 50 provincií – cca 7 mandátů na obvod (řada obvodů má pouze do 5 poslanců – většinový efekt) 3 % volební klauzule, D´Hondtova metoda přepočtu Striktně vázaná kandidátka Multipartismus s bipolární tendencí a regionalizací politické scény, jednobarevné vlády, centralizace stran

Systém jediného přenosného hlasu (irský systém) - nepovinné Příklad Irska 166 poslanců voleno ve 41 v.o. po 3-5 mandátech Kandidát je zvolen, když naplní tzv. Droopovu kvótu – celkový počet platných hlasů děleno počtem + 1, a to celé + 1 Volební lístek se jmény kandidátů všech stran – volič sestavuje pořadí podle svých preferencí, a to zapsáním číslice od 1 do x Tolik skrutinií, aby byla obsazena všechna křesla – metody shora (přerozdělování dalších hlasů kandidáta, který už byl zvolen) a zdola (pokud nejsou ještě naplněna místa, nastupuje v podstatě australský systém) Hlasy jednoho voliče se tak dají používat několikrát, aniž by musel jít znovu k volbám Zachovává teritoriální vazbu i personalizaci a navíc je proporční – mnoho expertů jej považuje za nejlepší volební systém

Typy kandidátních listin Přísně vázaná (žádné změny nejsou možné) Vázaná (drobné úpravy – preference, pořadí) Volná (nejrůznější úpravy vč. škrtání a dopisování kandidátů – tzv. panašování – viz např. Švýcarsko) - ovlivňuje ne-/závislost na pol. straně

Výhody a nevýhody volebních systémů - shrnutí většinový proporční Jednoduchost převodu hlasů na mandáty + - Proporcionalita Přímá vazba poslance a voliče - odpovědnost Teritoriální zastoupení Vynucené taktické hlasování Personalizace volby Tlumení extremismu Posilování stability a akceschopnosti vlády Citlivost na změny ve společnost

Smíšené volební systémy Kombinace proporčních a většinových systémů pro volby do jediné komory – každý ze systémů musí být zastoupen aspoň v 5 % mandátů Moderní trend při volebních reformách Dva základní typy: (nepovinné) Korekce – proporční část kompenzuje (vyrovnává) disproporce způsobené většinovou volbou – Nový Zéland, Německo, (Itálie do 2005) Navrstvení – oba typy systémů fungují vedle sebe, nezávisle na sobě – např. Maďarsko, Litva