Významná chráněná území v ČR Vypracoval: David Pospíšil Obor: Technické lyceum            Třída: 2L Předmět: Biologie            Školní rok: 2016/17  Vyučující: Mgr. Ludvík Kašpar, MBA            Datum vypracování: 29. 05. 2017 

Národní parky Národní parky jsou v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny definovány jako rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam, přičemž veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením. V současné době existují v ČR 4 národní parky (Národní park Šumava, Národní park Podyjí , Národní park České Švýcarsko, Krkonošský národní park), které pokrývají 1,52% rozlohy území státu.

Krkonošský národní park Krkonošský národní park (KRNAP) se rozprostírá v severovýchodní části Čech při hranici s Polskem. Z administrativního hlediska leží jeho větší část na území bývalých okresů Trutnov, Semily a Jablonec nad Nisou. Rozlehlejší plocha parku však leží na území národního parku, který spadá do geomorfologického celku Krkonoše (podcelky Krkonošské hřbety, Krkonošské rozsochy a Vrchlabská vrchovina), část ochranného pásma patří již do celku Krkonošské podhůří (s podcelky Železnobrodská vrchovina a Podkrkonošská pahorkatina). Oba horopisné celky náleží do Krkonošsko-jesenické (Sudetské) soustavy v rámci České vysočiny.

V Krkonošském národním parku je dohromady chráněno 21 typů stanovišť, 4 druhy rostlin a 2 druhy živočichů.

Chráněné krajinné oblasti Chráněná krajinná oblast (CHKO) je v systému ochrany přírody České republiky a dříve Československa od poloviny 50. let 20. století od vyhlášení prvních zákonů o státní ochraně přírody označení pro velkoplošné chráněné území nižšího stupně ochrany, než jaký platí pro národní parky. Zákon České republiky č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, charakterizuje CHKO jako rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů s hojným zastoupením dřevin, případně s dochovanými památkami historického osídlení. Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány, popřípadě znovu vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační využití CHKO je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných území. CHKO se vyhlašují vládním nařízením.

Chráněná krajinná oblast Beskydy Důvodem vyhlášení byly její výjimečné přírodní hodnoty, zejména původní pralesovité lesní porosty s výskytem vzácných karpatských živočišných i rostlinných druhů, druhově pestrá luční společenstva, unikátní povrchové i podzemní pseudokrasové jevy a také mimořádná estetická hodnota a pestrost ojedinělého typu krajiny vzniklého historickým soužitím člověka s tímto územím. Význam přírodní hodnoty chráněné krajinné oblasti Beskydy je podtržen vyhlášením 50 maloplošných chráněných území, územním překrytím CHKO s mezinárodně významným ptačím územím a s chráněnou oblastí přirozené akumulace vod a v neposlední řadě i jejím nadregionálním rekreačním významem. Na několika místech jsou chráněna původní luční a lesní společenstva. Celé území se skládá ze tří orografických celků: Moravskoslezských Beskyd, Rožnovské brázdy a Vsetínských vrchů na území Moravskoslezského a Zlínského kraje.

Národní přírodní rezervace Národní přírodní rezervace (zkracováno NPR) je v Česku nejvýznačnější kategorie ochrany maloplošných území. Poskytuje ochranu v mezinárodním nebo národním měřítku unikátním přírodním ekosystémům s vzácnými a ohroženými organismy i anorganickými fenomény.

Bílá Strž Bílá Strž je národní přírodní rezervace na katastrálním území obcí Hamry na Šumavě a Hojsova Stráž. Péčí o přírodní rezervaci, která je na seznamu chráněných území AOPK ČR evidována pod číslem 554, je pověřena Správa Národního parku Šumava. Předmětem ochrany je hluboce zaříznuté skalnaté údolí Bílého potoka s četnými stupni, peřejemi a stejnojmenným vodopádem, včetně přirozených lesních porostů tvořených zejména květnatými bučinami, horskými acidofilními bučinami a azonálními smrčinami, typy přírodních stanovišť a druhy, pro které byla vyhlášena Evropsky významná lokalita Šumava a které se nacházejí na území národní přírodní rezervace. Lokalita je zároveň součástí Ptačí oblasti Šumava a Chráněné krajinné oblasti Šumava coby ochranného pásma zdejšího národního parku.

Bílý vodopád

Přírodní rezervace Přírodní rezervace (zkratka PR) je obdobou národní přírodní rezervace, avšak pouze s regionálním významem. Přírodní rezervace by měly být vyhlašovány primárně pro ochranu menších území, v nichž jde o ochranu vzácného a regionálně významného biotopu (např. rašeliniště), případně o ochranu většího počtu vzácných druhů rostlin nebo živočichů. Některá území, která by logicky patřila do této kategorie, byla ovšem vyhlášena jako přírodní památka, proto se rozdíly mezi těmito dvěma kategoriemi často stírají. Přírodní rezervaci vyhlašují vyhláškou krajské úřady, správa chráněné krajinné oblasti, správa národního parku nebo statutární město. Základní ochranné podmínky jsou definovány v paragrafech 33 a 34 zákona o ochraně přírody a krajiny (114/1992 Sb.) a mohou být dále upřesněny zřizovacím předpisem. Status přírodní rezervace mělo k červnu 2012 805 území, k prosinci 2013 to pak bylo již 809 území. Na počátku září 2016 se v ČR nacházelo 815 přírodních rezervací.

Hrubovodské sutě Hrubovodské sutě je přírodní rezervace ev. č. 2142 poblíž obce Hlubočky v okrese Olomouc. Oblast spravuje Krajský úřad Olomouckého kraje. Důvodem ochrany je geomorfologicky členité území s výskytem přirozených a přírodě blízkých lesních ekosystémů 4. a 5. lesního vegetačního stupně, typických pro lesní oblast Nízký Jeseník. Jde zejména o společenstva bučin, jedlobučin a suťových lesů se zastoupením charakteristických i ohrožených a regionálně ustupujících druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů.

Národní přírodní památky Národní přírodní památka (zkracováno NPP) je „přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s národním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk.“ V místním měřítku je její obdobou přírodní památka.

Panská skála Národní přírodní památka Panská skála je geologická lokalita, na které se nacházejí kamenné varhany vzniklé sloupcovou odlučností čediče při tuhnutí magmatu, které bylo obnažené vlivem lidské těžební činnosti do současné podoby. Nachází se v Chráněné krajinné oblasti České středohoří, na katastru obce Prácheň, dnes součásti města Kamenický Šenov, které lokalitu využilo jako turistickou atrakci. Chráněny jsou svislé pěti až šestiboké sloupce, z nichž některé dosahují délky až 12 metrů a jsou vedle sebe uspořádány jako píšťaly u kostelních varhan. Ve vzniklé depresi se vytvořilo jezírko. Rozloha chráněného území je 1,26 ha v nadmořské výšce 560 až 597 m n. m. Vznik Panské skály je spojen s nárazem kontinentální africké litosférické desky do evropské, což vedlo ve druhohorách a třetihorách k alpinskému vrásnění a znovuaktivování vulkanismu v této krajině vlivem vzniku nových zlomů v kůře. Přes tyto zlomy mohlo opět proudit magma k povrchu. V oblasti Panské skály se vzhůru tlačilo zhruba před 30 miliony lety magma čedičového složení, které ale zůstalo v sopouchu či přívodním kanálu a nikdy se nedostalo na povrch. Uvězněné magma začalo velice pozvolna chladnout, čímž začala vznikat typická odlučnost, kterou je možné dnes pozorovat.

Panská skála

Přírodní památky Přírodní památka (zkratka PP) je území obvykle menší rozlohy zřízené k ochraně určitých přírodních objektů místní až státní hodnoty. Je obdobou národní přírodní památky. Status přírodní památky mělo k červnu 2012 v Českě republice 1 271 území a objektů, k prosinci 2013 to pak bylo již 1 357 území. Na počátku září 2016 se v ČR nacházelo 1 533 přírodních památek.

Původně byla tato kategorie zamýšlena pro ochranu menších území, v nichž je účelem ochrany významný přírodní fenomén neživé přírody (např. geologický či hydrologický), nebo významná lokalita ohroženého druhu. V současné době do této kategorie jsou obecně řazena i malá území jiných účelů ochrany (např. taková, která by z hlediska ochranných podmínek spadala spíše pod kategorii přírodní rezervace, neboť v nich jde primárně o ochranu určitého biotopu). Příčinou tohoto nejasného pojetí kategorie přírodní památka je fakt, že přírodní památka je sice definována zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ovšem tento zákon věnuje problematice ochranných podmínek v přírodní památce jen 1 krátký paragraf s tím, že konkrétní ochranné podmínky určí orgán ochrany přírody při jejím vyhlášení. Při novelizaci zákona v roce 2004 navíc bylo toto nejasné pojetí kategorie posíleno tím, že většina lokalit soustavy Natura 2000 (tzv. Special Area of Conservation, území zvláštní ochrany) by měla být rovněž vyhlášena v kategorii přírodní památka (ač jde často o poměrně velká území, jejichž účelem má být někdy druhová a někdy naopak biotopová ochrana). Rozdíl mezi přírodní památkou a přírodní rezervací se tak v praxi často zcela stírá.

Pod Templem Pod Templem je přírodní památka ev. č. 5644 poblíž obce Mladeč v okrese Olomouc. Chráněné území se rozkládá po obou březích řeky Moravy, v délce přibližně 2 km mezi zámkem Nové Zámky na východním okraji a Chrámem přátelství na konci západním. Předmětem ochrany je soubor polopřirozených a přírodě blízkých vodních, mokřadních, lučních, lesních a křovinných ekosystémů a jejich sukcesních stádií, s výskytem typických i vzácných druhů rostlin a živočichů. Přírodní památka byla vyhlášena roku 2010, kdy sjednotila a nahradila dvojici dosavadních sousedících přírodních rezervací Novozámecké louky a Templ.

Památný strom Památný strom je v České republice oficiální označení pro mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí, které byly za památné vyhlášeny postupem podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Označují se tabulí s malým státním znakem ČR, zpravidla na stojanu poblíž paty stromu.

Lípa u gymnázia Čajkovského

Přírodní parky Přírodní park (zkracováno jako PřP, někdy též PPk) je v Česku obecně chráněné území podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Přírodní parky zřizují krajské úřady vyhláškou, ve které omezují činnosti, jež by mohly vést k rušení, poškození nebo k zničení dochovaného stavu území, cenného pro svůj krajinný ráz a soustředěné estetické a přírodní hodnoty. Předchůdcem přírodních parků byly tzv. klidové oblasti, které však byly zřizované pro omezení negativních vlivů na rekreační využívání těchto oblastí. Z klidových oblastí se podle uvedeného zákona staly přírodní parky.

Rokytka Rokytka je přírodní park nacházející se na území městských částí Praha-Nedvězí, Praha-Královice a Praha 22. Jeho osou je říčka (potok) Rokytka. Přírodní park Rokytka byl vyhlášen v roce 1990, jeho rozloha činí 136,5 ha. Součástí PřP je i zámek a obora v Kolodějích a také přírodní rezervace Mýto, význačná svými geomorfologickými jevy (boční eroze Rokytky).

Zdroje Wikipedie mzp kct

Děkuji za pozornost