Ústrojí zrakové

N Á ZEV Š KOLY: Gymn á zium Lovosice, Sady pionýrů 600/6 Č Í SLO PROJEKTU: CZ.1.07/1.5.00/ N Á ZEV MATERI Á LU: VY_32_INOVACE_6C_03_ÚSTORJÍ ZRAKOVÉ T É MA SADY: Biologie člověka ROČN Í K: tercie, septima, 3.A DATUM VZNIKU: březen 2013 AUTOR: Mgr. Kateřina Smutn í kov á

Anotace Prezentace slouží k seznámení studentů s novým učivem. Učivo se zabývá zrakovým ústrojím,jednotlivými oddíly oka,chorobami zrakového ústrojí. Tato látka je určena pro studenty septim a třetích ročníků. Prezentace byla vytvořena

Funkce zrakového ústrojí Je velmi citlivé na elektromagnetické vlnění a o délce vlny 400 – 700 nm. Díky zraku člověk získává asi 80% všech informací o okolního prostředí. Přijímání a zpracování vizuálních informací se účastní v každém oku více než 100 milionů receptorových buněk v sítnici nervových vláken spojují sítnici s mozkem.

Oko Obrázek 1. V embryonálním vývoji se zakládá jako váčkovitá vychlípenina mezimozku (Hypotalamu). Je ektodermálního původu.

Oční koule Uložena v očnici. Skládá se ze tří vrstev:  povrchové (bělima a rohovka),  Střední cévnaté (cévnatka, řasnaté těleso a duhovka),  Vnitřní vrstva (sítnice). Obrázek 2.

Bělima (sclera) Tuhá, bílá vazivová blána. Udržuje tvar oční koule. Tvoří 4/5 povrchu oční koule. Upínají se na ni okohybné svaly. Vzadu prostupuje zrakový nerv. Vpředu přechází v rohovku (cornea) – povrch rohovky je chráněn tenkou vrstvou slz.

Cévnatka (chorioidea) Vystýlá zadní 2/3 oční koule. Je protkána cévami zásobujícími zevní vrstvy sítnice. Buňky cévnatky obsahují pigment zabraňující rozptylu světla uvnitř oka. V předu přechází v prstenec hladkých svalů a vazivových vláken – řasnaté těleso- jehož funkcí je zakřivení čočky.

Duhovka (iris) Kruhový terčík z hladkého svalstva uprostřed s kruhovým otvorem (zornice – pupila) Odstupuje od řasnatého tělesa. Upravuje množství světla působící na sítnici. V epitelu duhovky jsou uloženy pigmentové buňky. Obrázek 3.

Čočka (lens) Zavěšena na vazivových vláknech řasnatého tělesa. Je tvořena rosolovitou, průhlednou hmotou, na jejímž povrch je vazivové pouzdro.

Sklivec (corpus vitreum) Vyplňuje většinu vnitřního prostoru oční koule.

Sítnice (retina) (obrázek 4.) Vlastní světločivný systém oka. Vystýlá vnitřní povrch cévnatky. Vnitřní vrstva – pigmentová, pod ní tyčinky a čípky. Slepá skvrna. Žlutá skvrna.

Optická osa oka Je tvořena rohovkou, komorovou vodou, čočkou a sklivcem. Na rozhraní těchto světlolomných prostředí se paprsek láme. Promítnutý obraz je ostrý, zmenšený a převrácený od pozorovaného předmětu. Refrakční vady:  Krátkozrakost,  Dalekozrakost.

Barevné vidění Umožňují čípky uložené ve žluté skvrně. Tři druhy čípků rozlišují barvu modrou, zelenou a červenou. Kombinací těchto barev vznikají barevné vjemy. Schopnost rozlišovat barvy- barvocit. Poruchy barevného vidění – barvoslepost.

Vidění za šera Umožňují tyčinky. Tyčinky jsou citlivější na světlo a nerozlišují barvy, také neleží ve žluté skvrně. Činnost tyčinek umožňuje oční puprpur – rhodopsin ( vitamín A a opsin).

Přídatné orgány oka Jsou víčka, spojivka, slzní ústrojí a okohybné svaly. Spojivka kryje zpředu bělimu až po okraj rohovky.

Citace RNDR. VÁCHA, Martin, Ph.d. a kol. Srovnávací fyziologie živočichů. Brno: Masarykova univerzita, 2004, ISBN RNDR. NOVOTNÝ, Ivan, DrSc., RNDR HRUŠKA Michal. Biologie člověka. Praha: Fortuna, 1999, ISBN RNDR.JELÍNEK, Jan; RNDR.ZICHÁČEK, Vladimír a kol. Biologie pro gymnázia. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2000, ISBN Obrázky dostupné na www. office. microsoft. Com (obrázek v úvodu) 1.,2.,3.,4. WIKIPEDIA. oko [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: