Sociální patologie SCPT SCPA 3. přednáška Dělení poruch chování Příčiny poruch chování Doc. PaedDr. Marie Kocurová, Ph.D. FPE ZČU v Plzni

Dělení poruch podle míry společenské závažnosti Tradiční sociocentrické dělení chování disociální (nepřiměřené chování, zvládnutelné běžnými výchovnými prostředky, často vývojového, dočasného charakteru např. negativismus v pubertě) chování asociální (chování v rozporu se společenskou morálkou, nedostatek sociálního cítění, většinou sebepoškozující charakter, např, záškoláctví, drogové závislosti, sebevražda) chování antisociální (protispolečenské chování, porušující právní trestně právní normy, např. krádeže, sexuální trestné činy, vražda)

Dělení podle míry mravní narušenosti Historické dělení podle prof. Zikmunda mládež mravně ohrožená mládež mravně narušená mládež mravně vadná

Dělení poruch podle věkových období poruchy chování dětském věku a dospívání: lhaní krádeže záškoláctví útěky a toulání agrese poruchy dospělého věku: kriminalita týrání, zneužívání a zanedbávání dětí sexuální deviace drogové závislosti sociální nepřizpůsobivost

Dělení podle kriteria agrese agresivní poruchy chování neagresivní poruchy chování

Příčiny poruch chování Skupiny etiologických faktorů vlivy predisponující vlivy preformující vlivy provokující

Etiologické faktory predisponující faktory predisponující (vrozené): především dědičné pohlaví poruchy osobnosti lehká mozková dysfunkce (ADHD) snížená úroveň intelektu

Etiologické faktory preformující faktory preformující (socializační): ovlivňují utváření osobnosti, vycházejí z bezprostředního sociálního okolí dítěte - hlavní - rodina Základní funkce rodiny:biologická materiální socializačně - výchovná Podle úrovně plnění těchto funkcí dělíme rodiny na: funkční problematické (problémové) dysfunkční afunkční Poruchové plnění socializačně výchovné funkce rodiny souvisí s: - abnormální osobností rodičů - abnormální strukturou rodiny (např. neúplná rodina) - subdeprivací (mírnější forma psychické deprivace) Rodiče svoje funkce plnit nemohou - neumějí - nechtějí Další socializační prostředí: škola - místo první systematické práce - místo budování sebehodnocení - místo zařazení do skupiny vrstevníků - místo vzniku prvních poruch chování (lhaní, drobné krádeže, záškoláctví, šikana) skupina vrstevníků - zdroj pozitivních a nepostradatelných vztahů - zdroj negativních vztahů - zdroj sociálních deviací (zvláště v kombinaci s dysfunkční rodinou) nejnebezpečnější: »subkultura drogová »subkultura rasistická »subkultura pseudonáboženská

Vlivy ze širšího sociálního okolí Sociologické teorie sociální patologie Teorie anomie: (Durkheim): po rozpadu sociálních norem ve společnosti ve válkách, revolucích atd. dochází k dramatickému nárůstu sociálních deviací Subkulturní teorie: deviace je výsledkem přičlenění k subkultuře, která uznává odlišné hodnoty a normy Teorie společenské dezorganizace: společnost se rozděluje na jednotlivé sektory, které jsou ve vzájemně konfliktních vztazích a nesou sebou vznik jednotlivých subkultur a tzv. sekundárních vztahů (anonymita, ztráta sociální kontroly, skepse, rezignace) Teorie etiketace: společnost označí po prvním, často náhodném přestupku, jedince nálepkou (etiketou) a příště již od něj přestupkové chování očekává (negativní očekávání) Teorie blahobytu: kriminalita v západních zemích vzniká nikoli z nouze, ale z tendence střední vrstvy srovnat životní úroveň s vyššími vrstvami, souvisí s krizí morálky

Etiologické faktory provokující faktory provokující (zátěžová situace, období): narušení homeostázy, snížení frustrační tolerance (odolnost vůči zátěži) podmíněna: –vrozenými vlastnostmi CNS –věkem –inteligencí –dosavadními životními zkušenostmi jedince Krize = v krátkém čase se vyostřující situace, jíž postižený není schopen sám překonat Krize traumatická: fáze alarmující, kritická a integrační Krize životních změn - změny v socializaci, rytmu života, v sociálních rolích - pomoc: obřady přechodu (iniciační, pohřební rituály) = veřejné potvrzení změny Adolescence (adolescere - vyrůstati, mohutněti) má několik vývojových úkolů: 1. separace od primární rodiny 2. dosažení dospělé sexuality 3. získání pracovní a sociální kompetence 4. dosažení osobní identity (psychosomatická a sociální identita) Psychosociální problémy adolescentů (adolescentní krize) = rozpor mezi aktuální realitou a tím, čeho je třeba dosáhnout, může mít dvě formy: 1) pasivní forma - únikové reakce: útěky, záškoláctví, sebevraždy 2) agresivní forma - vandalismus, šikanování, delikvence, terorismus 3) kompromisní forma - instabilita, zneužívání návykových látek