Historický vývoj č eského jazyka

Praslovanština Společný jazyk Slovanů (2000 př. Kr.- 6. stol. n. l. ) Pouze mluvená podoba, považován za pradialekt Slovanů Území: dnešní Ukrajina a v 6.stol. proniká na západ, jihozápad a východ Odtud mají slovanské jazyky velice podobné některé výrazy

Základní znaky Praslovanštiny Jery- ъ,ь (tvrdý a měkký jer) Nosovky Duál 7 pádů Vid Aorist a imperfektum- dva typy jednoduchého minulého času

Staroslov ě nština Nejstarší slovanský doložený jazyk Písemná podoba Šířena od Velké Moravy až po Srbsko Konstantin k ní sestavil písmo hlaholici, Metoděj s žáky cyrilici Od 10. století se formuje pračeština

Č eština Západoslovanský jazyk Úřední jazyk v České republice

Raná stará č eština - První písemné památky od poloviny 12. do konce 13. století Bohemika- česká jména v cizojazyčném textu Glosy- český překlad slov, vepsaných do cizojazyčného textu Přípisky- záznamy v češtině, nevázající se k cizojazyčnému textu - Nejstarší česky psaný text: Pauel dal ge ʃ t plo ʃ coucih zemu Wlah dalge ʃ t dola ʃ zemu i ʃ uiatemu ʃ cepanu ʃ eduema du ʃ nicoma bogucea a ʃ edlatu -Texty psány primitivním pravopisem (písmo latinské abecedy) -Ve 13. století pravopis spřežkový

Č eština 14. století Čeština je již v různých literárních žánrech a úředních listech Spřežkový pravopis Objevuje se využívaní interpunkce k vyznačení pauzy Ustálil se dokonavý a nedokonavý vid V mluvené formě češtiny přestává být používán aorist a imperfektum, jsou nahrazeny perfektem

Č eština doby husitské 15. století do nástupu humanismu v Čechách Více uživatelů spisovné češtiny Čeština plně v administrativě Dílo „ De orthographia Bohemica “ (Jan Hus), obsahuje návrh na změnu pravopisu- diakritický pravopis Stále více oceněna interpunkce Aorist a imperfektum plně nahrazeny perfektem

Č eština humanistická století Vynález knihtisku; v tištěných dílech pravopis bratrský, převážně diakritický Zdokonalená interpunkce- tečka, dvojtečka, vykřičník, otazník Vycházejí první gramatiky

Barokní č eština Omezení fungování spisovného jazyka, později rovnoprávnost s němčinou Díla vytváří především Jezuité, též ovládají cenzuru vydávaných děl; významná je tvorba J. A. Komenského Na venkově dochází k diferenciaci nářečí, ve městech pronikají do češtiny germanismy Objevují se obrany českého jazyka

Obrozenecká č eština 80. léta 18. století- 40. léta 19. století Snahy o zavedení češtiny coby jediného státního jazyka; neúspěšné Všeobecně přijímána gramatika Josefa Dobrovského (1809, 1819) – analogická oprava Snahy o očištění češtiny od germanismů Josef Jungmann, pětidílný Slovník česko- německý Vytvořeno odborné české názvosloví Interpunkce začíná fungovat v souladu se syntaxí vět V umělecké literatuře je návrat k archaismům

Moderní č eština Rozvíjí se publicistika a umělecká tvorba 1902, Jan Gebauer vydává první Pravidla českého pravopisu Postupně počešťována cizí slova Po 2. sv. v. postupné stírání rozdílů mezi nářečími

Nejd ů ležit ě jší hláskoslovné zm ě ny  Stahování samohlásek ( století)  Zánik a vokalizace jerů (10. století) - náhrada samohláskou  Zánik nosovek (11. století) - zachováno jen v polštině  Délka samohlásek ( století) - kvantita  Přízvuk ( století) - v češtině a slovenštině se ustálil na první slabice  Vznik „ř“ a „h“ (13. století) - měkké r‘-> ř, glava-> hlava  Přehlásky ( století)  Ztráta jotace (14. století)- něbuděte-> nebudete, cěsta-> cesta  Diftongizace (14. století) – změna dlouhých samohlásek na dvojhlásku  Monoftongizace (15. století)- změna dvojhlásek na samohlásku  Úžení (15. století)- zelé- > zelí  Změna téžeslabičného aj-> ej (15. století)

Nejd ů ležit ě jší tvaroslovné zm ě ny  Zánik dvojného čísla= duálu ( století)- zachován ve tvarech dva, oba a v názvech párových orgánů  Zánik některých slovesných časů (15. století)- zanikly jednoduché minulé časy aorist (brach- bral jsem) a imperfektum (beřiech- bral jsem), postupně zmizely přechodníky a složený předminulý čas- plusquamperfektum (byl jsem nesl- nesl jsem)  Přenos koncovky –m (15. století) - koncovka 1. os., j. č. sloves; viem, jiem, dám, jsem  Rozlišení životnosti u mužského rodu (16. století)

Vývoj č eského pravopisu Pravopis primitivní Znaky pro české hlásky, které latina neměla se značily se písmeny pro hlásky zvukově nejbližší Nejstarší věta je psána tímto pravopisem Některá písmena byla mnohoznačná Pravopis spřežkový Spřežkami se označovaly hlásky navíc- przijal= přijal Tímto pravopisem byl napsán rukopis bible Drážďanské Počátkem 14. století Alexandreida, Dalimilova kronika a další.

Pravopis diakritický Zaveden Janem Husem Spřežky nahrazeny diakritickými znaménky Zásady tohoto pravopisu jsou vyloženy ve spise De ortographia Bohemica Úprava analogická Po „c“ a ve spojce „i“ se vždy píše měkké „i“ Po „s“ a „z“ je dle analogie „i“ nebo „y“- 1.p. páni- psi 4. a 7.p. pány- psy

Použité zdroje ny ny Odmaturuj z českého jazyka, Mužíková O., Markvartová B. a kolektiv, DIDAKTIS

Jana Zajícová, 4. A 2009/2010