1/ Definice diplomacie; její místo v mezinárodních vztazích - mezinárodní vztahy - zahraniční politika - diplomacie - historický exkurz do vývoje mezinárodních vztahů a diplomacie - Vídeňské úmluvy

Mezinárodní vztahy souhrn všech společenských vztahů mezi státy (politické, hospodářské, sociální, vojenské, kulturní, vědecké, …) -rozumíme jimi bilaterální i multilaterální vztahy mezi státy, tzn. i vztahy s mezinárodními organizacemi (vč. NGO´s) -jejich tvůrci a nositelé nejsou zdaleka jen státní instituce, ale i jiné organizace, spolky; i jednotlivci -jejich struktura a charakter se mění v čase (historický a společenský vývoj)

Zahraniční politika -ta část mezinárodních vztahů, v níž státy vyvíjejí činnost zaměřenou na zabezpečování svých zájmů vůči zahraničí (oficiální charakter) -je propojena s vnitřní politikou státu -vychází převážně z národních zájmů (historická, geografická aj. podmíněnost) //obecně 3 základní národní zájmy: ochrana územní integrita země (vč. ochrany životů občanů), ochrana sebeurčení, zajišťování ekonomického blahobytu - kromě toho mohou existovat různé specifické národní zájmy (např. přístup k vodním zdrojům, přístup k moři aj. dopravním cestám, expanze [Rusko], dynastické zájmy panovníků, atd.) -hlavní oblasti zahraniční politiky státu: vojenská ekonomická kulturní vědeckotechnická politicko-diplomatická

Diplomacie - oficiální činnost, která směřuje k zabezpečování zahraniční politiky státu - hlavní nástroj zahraniční politiky státu (politická zadání); dočasně může být hl. nástrojem něco jiného – především vojenská síla - metodou a podstatou diplomacie je vyjednávání - prováděna pověřenými orgány (hlava státu, vláda, ministerstvo zahraničních věcí, parlament, diplomatičtí zástupci – dlouhodobí, ad hoc, …) - 5 hlavních činností diplomacie: vyjednávání (klíčové) reprezentace (+ propagace země) získávání informací interpretace získaných informací konzulární služby (ochrana občanů v zahraničí, agenda spjatá s pobytem cizinců v určitém státě - víza) -Diplomacie se zabývá všemi oblastmi zahraniční politiky (včetně vojenské)

Z historie mezinárodních vztahů a diplomacie -se vznikem států, bezprostřední sousedé (Sumerové: hraniční smlouva mezi městy Lagaš a Umma z r př.n.l.) -vznik velkých států – ideje o nadřazenosti, vztahy mezi nesousedy (smlouva o míru a spojenectví, Ramesse II., Egypt – Chattušil III., Chetitská říše; 1273 př.n.l.; znění v OSN N.Y.) -poslové = první „vyslanci“ -postupná (pomalá) kultivace výběru poslů a zacházení s nimi v přijímající zemi -dochované dokumenty se spíše zabývají zahraniční politikou a korespondencí mezi panovníky než kodifikací diplomacie, ale postupně se objevují také (procesní pravidla při výběru čínských poslů, 5. stol. př.n.l.; starověký Řím; Lex Salica, Frankové, 6. stol. n.l. – nedotknutelnost vyslanců, výkupné; Kniha obřadů, Byzantská říše, 10. stol. n.l.; …) -po dlouhou dobu diplomacie ad hoc činností (po splnění úkolu se vyslanci vraceli domů)

… historie -první stálá diplomatická mise: milánská v Janově, řadu prvních misí zřídil Vatikán v katolických zemích -O rozvoj diplomacie se na konci středověku a počátku novověku v Evropě postaraly hlavně italské státy a tehdejší velmoci -v té době začínají postupně vznikat centrální úřady pro posuzování zahraničních záležitostí (ministerstva zahraničních věcí) -Po celou historii diplomacie však jde o jakýsi přímý vztah vládců zemí -Vídeňský kongres, 1815: zvláštní příloha závěrečného aktu tzv. Vídeňský reglement (Réglement de Vienne de 1815 sur le rang des agents diplomatiques) – ustanoveny třídy diplomatických představitelů. Záměr: vyhnout se sporům diplomatů o ceremoniální pořadí (pocty) -Francie jako první sloučila diplomatickou a konzulární službu (1880), následovaly Německo (1919), USA (1924), Velká Británie (1943)

Vídeňská úmluva o diplomatických stycích (VÚD) -Novelizace Vídeňského reglementu po téměř 150 letech -1946: Úmluva o výsadách a imunitách Organizace spojených národů -1947: vznikla Komise pro mezinárodní právo -1961: Vídeňská úmluva o diplomatických stycích (platnost od 1964) -1963: Vídeňská úmluva o konzulárních stycích - VÚK (první kodifikační dokument pro konzulární styky; platnost od 1967). VÚK vychází z VÚD, kopíruje její obsah; ale řeší i specifika konzulárních styků -VÚD definuje diplomatické mise, členy personálu mise, povinnosti a práva vysílajícího, přijímajícího, event. třetího státu, imunity a výsady misí a jejich pracovníků