Tereza Janderková

 suite (fr. = sled, sada)  sled několika tanečních skladeb  pěstovala se především v baroku (17. a 18. století) → GB, F, D  jednotlivé části - tance jsou stylizované (tzn. určené k poslechu, ne k tanci)  tance měly zpravidla stejný motiv a většinou stejnou tóninu  suity byly obvykle psány pro klávesové nástroje  části se liší charakterem  pravidelné střídání rychlých a pomalých částí (tempo, princip kontrastu)  jednotlivé části mají také jiný takt → (specifický rytmus tance)  tance se hrály v předem určeném pořadí bez delších přestávek  na začátek se také často vkládalo preludium  Po jednotlivých částech suity se netleská!

Spojením několika tanců do jednoho cyklu vznikla suita. Původně se jednalo o dvojici tanců, kdy pomalou a v sudém taktu hranou pavanu vystřídala třídobá rychlá gagliarda, jež zpracovávala hudbu pavany. Jak se měnila obliba tanců, proměňovala se i suita. Ustálilo se užití čtyř tanců: allemande, courante, sarabande a gigue. K nim se přidávaly další tance, nebo také části netaneční.

Allemande je původně německý tanec v sudém taktu s předtaktím, v mírném tempu. Pohyb v šestnáctinových hodnotách využívá ve vrcholném baroku komplementárního rytmu. Courante je mírně rychlý tanec v lichém taktu s předtaktím. U J. S. Bacha se vyskytuje i v taktu sudém. Přesouvání akcentu v průběhu skladby způsobuje v průběhu skladby faktické střídání metra třídobého a dvoudobého.

Sarabande je pomalý, vážný tanec španělského původu v lichém taktu bez předtaktí. Vyznačuje se charakteristickým tečkovaným rytmem a homofonním zpracováním. Gigue je závěrečným tancem barokní suity. Je v rychlém tempu a v lichém taktu, s předtaktím. Výjimkou je gigue v taktu sudém, kde charakter „triolového“ frázování čtvrťová - osminová nota nahrazuje ostřejší rytmus tečkovaný.

Čtyřdílná barokní suita bývá doplňována o další tance. Největší oblibě se těšil menuet, jeho popularita vydržela až do počátku 19. století. Je to tanec mírného tempa v lichém taktu, v baroku bez předtaktí. Gavota je tanec sudý, mírného tempa. Předtaktí tvoří dvě čtvrťové hodnoty, tedy polovina taktu.

Bourrée je tanec rychlý, v sudém taktu, s předtaktím. K rychlým tancům patří ještě rigaudon, anglaise a passepied. Sarabandě je podobný pomalý loure. Často se vyskytoval i tanec polského původu – polonaise. Toto jsou jen vybrané z celé řady tanců barokní suity.

Z netanečních části je třeba jmenovat vstupní část preludium – užívala se i jiná označení: preambullum, sinfonia, ouvertura a další, nebo jen označení tempa, například grave. Uvnitř suity býval zařazován zpěvný air, nebo také např. ciacona, variace, rondeau [rondó] atd. Suitu mohlo ukončit presto.

- taneční charakter - stejné nástrojové obsazení - monotematičnost jednotlivých částí - shodná tónina všech částí - dvoudílnost formy tanců - tonální plán uvnitř tanců, vztah hlavní a dominantní tóniny

 v klasické suitě se tance ustálily v tomto pořadí:  allemande [almán]  courante [kurán]  sarabande  gigue [žig]  mezi 2 poslední tance se dále vkládaly :  menuet, gavota, bourrée [buré], passepied ​ [paspjé]  netaneční části: preludium, air, ciacona…

 Suita pro klávesové nástroje  J.S.BACH: 6 anglických suit, 6 francouzských suit  Komorní sonáta  sled tanečních a výjimečně i jiných netanečních vět  Baletní a orchestrální suita  Grieg - Peer Gynt - orchestrální suity I a II  Čajkovskij – suita z baletu Louskáček  Aaron Copland's suita z baletu Appalachian Spring.

 Johann Sebastian Bach   Arcangelo Corelli   Petr Iljič Čajkovskij 

 partita (od 17. stol.)  ordre - řada hudebních kusů  ouvertura (v 18. stol.) - sled vět pojmenovaných po úvodním kuse; ale též obecně název pro předehru  potpourri  medley

 