Software,hardware,data,biti a bajty
Software je v informatice sada všech počítačových programů používaných v počítači, které provádějí nějakou činnost. Software lze rozdělit na systémový software, který zajišťuje chod samotného počítače a jeho styk s okolím a na aplikační software, se kterým buď pracuje uživatel počítače nebo zajišťuje řízení nějakého stroje. Software je protiklad k hardwaru, který zahrnuje všechny fyzické součásti počítače (elektronické obvody, skříň…). Jelikož software je zpravidla považován za autorské dílo, koncoví uživatelé ho využívají na základě licencí od jejich autorů. Software můžeme definovat i tak, že to je v počítači vše, co není hardware. Software může provádět i nezamýšlenou činnost a v takovém případě hovoříme buď o programátorské chybě nebo o počítačových virech, malware, spyware, trojských koních a podobném nežádoucím software. Rozdělení: Systémový software, Aplikační software, Firmware, Operační systém
Hardware jsou součástky počítače, bez nichž by nebyl schopen pracovat. Hardware je to, co je v počítači hmotné a můžeme si na to sáhnout Části: Procesor -Procesor je v informatice základní součást počítače, která vykonává strojový kód spuštěného počítačového programu. Grafická karta -Grafická karta je součástí počítače a stará se o zobrazení obrazu na monitoru, grafické výpočty atd. Paměť RAM - RAM je typ elektronické paměti, která umožňuje přístup k libovolné části v konstantním čase bez ohledu na její fyzické umístění. Pevný disk - Pevný disk slouží k dočasnému nebo trvalému uchovávání většího množství dat pomocí magnetické indukce. Základní deska - Základní deska je základním hardware počítačů. Hlavním účelem je propojit jednotlivé součástky počítače do fungujícího celku a poskytnout jim elektrické napájení. Rozšiřující sloty - Rozšiřující sloty umožňují připojit k počítači další zařízení.
Data jsou v informace v digitální podobě určené k počítačovému zpracování. Data jsou zapsána v podobě posloupností čísel (bajtů) a uloženy např. v operační paměti počítače nebo na záznamovém médiu. Metadata - Metadata jsou data, která poskytují informaci o jiných datech. Konverze dat - Konverze je převod dat mezi různými kódy a formáty. Textová a binární data - Tradičně se data dělí na textová (obsahují pouze bajty o hodnotě 0–127) a binární (bez omezení). Ukládání - Data jsou uložena např. v operační paměti počítače nebo na datovém médiu. Databáze - Databáze je nástroj pro uchovávání a zpracovávání velkého množství dat. Adresování - Operační paměť počítače je elektronická paměť umožňující čtení i zápis používaná pro dočasné ukládání zpracovávaných dat a spouštěných programů. Indexy - Indexy jsou odvozené, dodatečné struktury, které obsahují hodnoty klíčů a adresy dat. Při vyhledávání podle klíče zvoleného při indexaci pak indexy výrazně zrychlují vyhledávání dat. Šifrování dat se používá jako ochrana proti jejich přečtení neautorizovanou osobou.
Bit je základní a současně nejmenší jednotkou dat, používanou především v číslicové a výpočetní technice a v teorii informace. Značí se malým písmenem b, např. 16 b, ale současně se může také objevit i označení bit, např. 16 bit. Bit se v praxi nejčastěji objevuje jako základní jednotka kapacity paměti, tzn. jednotka množství informace, která může být v jednom okamžiku v paměti uložena. Pokud kapacitu podělíme časem, získáme přenosovou rychlost, jejíž jednotkou je tedy bit za sekundu. Bit je nejmenším množstvím informace pouze ve smyslu nejmenší samostatně existující množství informace. Například pro záznam jedné desítkové číslice, neboli čísla v rozsahu 0 až 9 potřebujeme 4 bity.
Bajt je jednotka množství dat v informatice. Označuje většinou osm bitů, tzn. osmiciferné binární číslo. Jeden bajt je obvykle nejmenší objem dat, se kterým dokáže počítač přímo pracovat. Někdy se používá i termín oktet. U prakticky všech dnešních počítačů obsahuje 1 bajt právě 8 bitů. Dříve se vyskytovaly bajty o velikostech např. 6, 7 či 9 bitů. Do bajtu lze uložit 256 různých hodnot, což bohatě stačí pro rozlišení velkých i malých písmen anglické abecedy včetně číslic a základních interpunkčních znamének. Bajt proto zpočátku mohl sloužit pro uložení jednoho znaku textu. Pokud se bajt používá jako jednotka informace, značí se zpravidla velkým písmenem B, zatímco malým b se značí bit.
ed=0EKouCBMoAQ ed=0EKouCBMoAQ