J.R.R. Tolkien Společenstvo prstenu Tomáš Kojecký, PO-2A

J.R.R. Tolkien Narozen anglický spisovatel, filolog a univerzitní profesor Byl význačným jazykovědcem a znalcem staré angličtiny a staré severštiny obdržel od královny Alžběty II. Řád britského impéria je považován za zakladatele high fantasy žánru ( próza odehrávající ve zcela smyšleném světě, často s přítomností magie).

Patří do Světové literatury druhé poloviny 20. století Psal Vědecko-fantastickou literaturu Sci-fi psal také např. Terry Pratchett a Isaac Asimov

Další díla Hobit aneb cesta tam a zase zpátky Pán prstenů: Dvě věže Pán prstenů: Návrat krále Silmarillion

Bibliografické údaje Druh: Epika Žánr: Román Forma: Próza Vydalo nakladatelství Mladá fronta v Praze roku 1993 Z anglického originálu přeložila Stanislava Pošustová Počet stran: 379

Téma a motiv Pán prstenů líčí klasický souboj dobra se zlem V podstatě jde o to, aby se 2 hobiti dostali na určené místo, tam zničili prsten a tím zachránili svět

Časoprostor Příběh Pána prstenů se odehrává ve Středozemi, fiktivním světě, který se technicky velmi podobá našemu světu v období středověku.

Kompoziční výstavba Děj postupuje chronologicky, v závěru knihy přibývají paralelní pasáže Celá kniha je sama o sobě úvodem k trilogii, obsahuje proto méně napětí a gradace

Vyprávěcí způsoby, typy promluv, jazykové prostředky spisovný jazyk s užitím mnoha knižních výrazů a archaismů Vševědoucí vypravěč Vyprávění je podáno er-formou, promluvy postav jsou téměř výlučně v přímé řeči Autor také místy využívá písma a jazyky, které sám vynalezl- elfština, jazyk Mordoru, trpasličí runy

Postavy Frodo Pytlík – Hobit, odvážný, nositel prstenu, vlastnictví prstenu mu však postupně zatemňuje mysl, což se projevuje zvýšenou agresivitou a nenávistí Samvěd křepelka – Hobit, věrný přítel Froda Gandalf- čaroděj, budí respekt mezi dobrými i zlými, jedná se o postavu bez záporných vlastností, slouží jako symbol naděje Sauron - temný pán sídlící v černé zemi Mordor, jeho síla je svázána s Jedním prstenem - pokud by ho získal, dokázal by opět ovládnout celou Středozem Aragorn- Hraničář, potomek královského rodu, pyšní se mnohými rytířskými vlastnostmi, má vrozenou schopnost vést Legolas- Elf, statečný, výborný stopař a lučištník, syn elfského krále Gimli – Trpaslík, silný, statečný Boromir- člověk, statečný a hrdý, nejstarší syn správce Gondoru

Obsah díla Hlavním protagonista Frodo Pytlík je zástupcem ras hobitů, asi metr vysokých človíčků bydlících v nízkých domech a norách. Ve Frodově životě nastane převrat poté, co mu jeho strýc Bilbo po svém odchodu zanechá kouzelný prsten. Od čaroděje Gandalfa se dovídá, že se jedná o mocný artefakt, po kterém touží Temný pán Sauron. Mladý hobit je donucen opustit svůj rodný Kraj a vydat se na dlouho cestu k Hoře osudu, v jejímž plameni lze prsten roztavit a zničit. Po strastiplném putování, ztrpčovaném Sauronovými zvědy, se s pomocí přátel dostane do Roklinky, lesního města elfího pána Elronda. Zde se setká s vyslanci trpaslíků, elfů a lidí, kteří se ho rozhodnou doprovázet na cestě do Mordoru, kde leží Hora osudu. Čeká na ně mnoho překážek, které prověří jejich vůli a odhodlání. V opuštěném trpasličím důlním městě ztratí Gandalfa v boji s démonem balrogem, v závěru knihy se válečník Boromir obětuje pro záchranu hobitů před skřety (neúspěšně). Frodo nesnese utrpení, které jeho úkol přináší zbylým členům Společenstva, své přátelé opustí a pokračuje v putování sám se svým věrným služebníkem Samvědem Křepelkou.

Úryvek Kopce je počaly tísnit. Cesta za nimi dál mířila k Bruinenskému brodu, ale obojí teď bylo očím skryto. Pocestní přišli do dlouhého dolu, úzkého, hluboce rozeklaného, temného a mlčenlivého. Přes skály se nachylovaly stromy se starými zkroucenými kořeny a v dáli se vršily stoupající svahy porostlé borovými lesy. Hobiti už byli celí uondaní. Postupovali pomalu, protože si museli hledat cestičky v bezcestí zavaleném padlými stromy a skutálenými balvany. Vyhýbali se lezení do kopců, pokud to šlo, kvůli Frodovi, a také protože přes ně bylo vůbec nesnadné najít cestu z úzkých dolů. Šli krajinou druhý den, když začalo deštivé počasí. Začal vál stálý západní vítr a vylévat vodu dalekých moří na temné hlavy kopců jemným, vše pronikajícím deštěm. Do setmění byli všichni promočení a jejich táboření bylo ponuré, protože se nedal rozdělat oheň. Druhý den byly kopce před nimi ještě vyšší a sráznější, a nezbylo jim než uhnout na sever. Chodec začínal vypadat ustaraně: byli už desátý den na cestě z Větrova a zásoby se tenčily. Pršelo dál. Té noci se utábořili na kamenné lavici, za sebou skálu s mělkou jeskyní, vlastně jen prohlubní v útesu. Frodo byl neklidný. Z chladu a vlhka ho rána ještě víc rozbolela a pro bolest a mrazivý chlad nemohl spát. Převracel se, házel sebou a bázlivě naslouchal kradmým nočním zvukům: větru v puklinách skal, kanoucí vodě, zapraskání, náhlému chřestivému pádu uvolněného kamínku. Cítil, že černé postavy přistupují blíž, aby ho udusily; když se však posadil, spatřil jen záda Chodce, jak sedí schoulený, kouří dýmku a hlídá. Zase si lehl a zmocnil se ho neklidný sen, ve kterém chodil trávou po vlastní zahradě v Kraji, ta se však zdála mdlá a nezřetelná, méně jasná než vysoké černé stíny, které nakukovaly přes plot.