Vybrané otázky sociální politiky Prezentace vytvořena s podporou grantu FRVŠ

Role státu? „Nejlepší je vláda, která vůbec nevládne“ Henry David Thoreau, Civil Disobedience (1849) „Účel státu je stále stejný: Omezit jednotlivce, zkrotit ho, podřídit si ho, ujařmit ho“. Max Stirner, Jedinec a jeho vlastnictví (1845) „Stát je organizované násilí“ (V. I. Lenin) „Stát je organizovaná vychcanost“ (z webového blogu „Darnyho svět“)

welfare state - snaží se zajistit jistou hladinu blahobytu všem svým občanům (zejména sociální zabezpečení, zdravotnictví a školství) a rozšířit tak sféru svobody, s cílem dosáhnout rovnosti, být tak protiváhou „nespravedlnosti a nelidskosti tržního kapitalismu...“ - k tomu užívá masivní přerozdělování, kdy odpovědnost za blahobyt a zabezpečení všech občanů je přenesena výhradně na stát - welfare state je opakem klasicky liberálních minimálních států (nočních hlídačů) - stát je zde mechanismem přerozdělování a „nástrojem spravedlnosti“ v duchu, že původní idea socialismu - znárodnění - je opravdu násilná forma, tak používá mírnější formy – progresivní zdanění

Dějiny SS - první verze vznikal za Bismarka v 80. letech 19. století – systém nemocenského, úrazového pojištění, nemocenských dávek a starobních důchodů (Bismark tak čelil „rudému nebezpečí“) - zásadní byla Beveridgova zpráva (1942) v Británii – „péče od kolébky po hrob“ - poválečný vývoj: hospodářský růst a plná zaměstnanost umožňovala stálé rozšiřování sociálních služeb a dávek 70. léta: krize SS – konzervativně-liberální reakce, omezení některých výdobytků - dnes pokračující krize: zadlužení, Maastrichtská kritéria, demografické procesy, globalizační procesy (outsourcing)

Definice SS Thoenes: „Sociální stát je typem společnosti, v níž vláda přebírá zodpovědnost za politickou, ekonomickou a sociální prosperitu svých občanů.“ Potůček: „Sociální stát je stát, v němž se v zákonech, ve vědomí a postojích lidí, v aktivitách institucí a v praktické politice prosazuje myšlenka, že sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrž i věcí veřejnou.“ Peacock: „Skutečným účelem welfare state je naučit lidi, jak si počínat bez něho“.

Varianty SS Čtyři modely sociálního státu (Jan Keller, Soumrak sociálního státu ): – kontinentální (případ Německa) – skandinávský (případ Švédska) – reziduální (případ Velké Británie) – rudimentární (případ Španělska) Modely se liší způsobem a rozsahem péče o obyvatelstvo – ty nejskromnější zajišťují jen minimální uznávané standardy pro ty, kteří si jej nedokáží vlastními silami zajistit, štědřejší usilují o udržení vysokého životního standardu pro široké vrstvy obyvatelstva a podporují aktivně vzestup životní úrovně.

Esping-Andersenova typologie (The Three Worlds of Welfare Capitalism 1990)

Welfare state v ČR Všechny postkomunistické sociální státy představují směs konzervativně korporativních a liberálních režimů, s houževnatými univerzalistickými prvky. Jejich vývojové směřování je možno popsat jako transformaci (nikoliv nutně jednosměrnou) od autoritářského státního univerzalismu přes konzervativní korporativismus k reziduálnímu liberalismu. (Český sociální stát v postkomunistickém kontextu, Martin Potůček, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze)

Český sociální stát má lepší výsledky než jiné postkomunistické sociální státy (s výjimkou Slovinska) - míra chudoby je nižší (průměrný podíl občanů s příjmy pod 60% průměru činí 8% a je nejnižší v EU) - podíl veřejných výdajů na zdravotní a sociální péči osciluje kolem 20% HDP (Největší podíl sociálních výdajů cca 32 % HDP – Švédsko, průměr EU 27,5 %, z toho cca polovina jsou vždy penze) Welfare state v ČR

Problém „demokratické zátěže“ (democratic overload, government overload) - jisté paralýzy systému, kdy na základě tlaků voličů a zájmových skupin dochází k začarovanému kruhu - politici chtějí uspět ve volební soutěži a získat moc, proto slibují stále vyšší veřejné výdaje (viz. James Buchanan - veřejné finance v demokratickém systému) „government oversupply“ – nadměrná nabídka ze strany vlády Democratic overload

Giovanni Sartori rozlišoval mezi „zodpovědnou“ vládou, která se chová odpovědně a kvalifikovaně a „přístupnou“ vládou, která reaguje na vnější požadavky lidu a je tak přetížena v kontextu „revoluce rostoucího očekávání“ (zejména právě v oblasti sociální politiky) X solidarita, subsidiarita, personální princip „Revoluce rostoucího očekávání“

Welfare state ve Švédsku -Původně protestantská morálka odpovědnosti za sebe a svou rodinu -Nyní destrukce mezigeneračních vztahů, osobní odpovědnosti, rodiny, mentalita nároku a práva na garantovaný blahobyt prorodinná politika x politika rovných příležitostí

Welfare state v USA analýza problematiky černošské rodiny z roku 1965 Exploze státu blahobytu Odlehčení odpovědnosti černošských otců. Politika blahobytu olupuje rodinu o její ekonomickou funkci, („přebytečný muž“) Rozklad a demoralizace černošské rodiny Následná absence otce v rodině je příčinou mnohých sociálně patologických jevů, jako předčasné započetí sexuálního života dívek, záškoláctví, delikvence, inklinace k drogám „feminizace chudoby“ a „maskulinizace nezodpovědnosti“ „zvrácený začarovaný kruh, v němž nejlepší záměry vedou k nejhorším výsledkům“

safety net x zajištění blahobytu Centrálním problémem je definice chudoby, což je kontroverzní téma, tato může být absolutní (pod hranicí základních potřeb) nebo relativní (vzhledem k průměru ve společnosti – např. méně než polovina průměrného příjmu....)

Jan Keller Kritika z opačného konce, ale s obdobným etickým vyzněním: - iluzorní pocit stále se rozšiřující svobody - zotročení lidí masovým konzumem - devastace zdrojů pro budoucnost (ekonomických, ekologických, lidských) - manipulace mas, unifikace životního stylu

Lord Acton: „Lék proti chudobě nespočívá v materiálních zdrojích bohatých, ale v morálních zdrojích chudých. Ti, ukolébáváni a otupováni peněžními dary, mohou být povzneseni a posíleni jen prostřednictvím osobní účasti, zájmu a křesťanské lásky. Finanční podpory pomáhají chudákům jako jednotlivcům, ale prohlubují chudobu ve společnosti jako celku.“