Sociální systém hospodářské organizace Charakteristika sociálního systému hospodářské organizace

Hospodářskou organizaci chápeme jako určitý celek, systém – zde propojeny: technologické, Technické, Ekonomické, Organizační, Sociální a Psychologické prvky. Výrobně-technický systém – technické prostředky, materiální základna, používané technologie

Obchodní systém - prosazení organizace na trhu, odbyt výrobků a služeb na trhu, marketingová činnost Sociální systém – relativně samostatná, organizovaná, vnitřně diferencovaná soustava jednotlivých pracovníků, pracovních skupin a společenských vztahů, které mezi nimi existují. Realizace vzájemné spolupráce (kooperace) v organizaci, zajištění cílů organizace v souladu s přijatými normami, pravidly. Zapojení lidí do pracovního procesu.

Organizace si stanovují cíle, které mají realizovat. Vnější cíle – výroba produktů, služeb pro trh – dosažení zisku, další rozvoj organizace Vnitřní cíle – tvorba příznivých pracovních a životních podmínek (různá vnitropodniková opatření v řízení a organizace práce, BOZP, sociální politiky organizace – např. jsou uvedena v kolektivní smlouvě a jiných dokumentech). Spokojenost pracovníků – výkonnost, naplnění cílů organizace.

Strukturu pracovních míst ovlivňují technické prostředky a předměty, které využívají pracovní skupiny, používané technologie, podmínky práce. Ekonomické nástroje – vnitropodnikové hospodaření, motivační program, uspokojování potřeb a zájmů pracovních skupin. Organizační uspořádání – ovlivňuje průběh technologických a ekonomických procesů,dosažení cílů organizace.

Sociální systém hospodářské organizace relativně samostatný, avšak je ovlivňován vnějším společenským prostředím – společnost jako celek, existence dalších hospodářských subjektů, institucí, které reprezentují právní, finanční, vzdělávací a sociální zájmy státu. Vnitřní podobu sociálního systému ovlivňuje podniková (firemní) kultura, image – význam pro získání a udržení postavení v konkurenčním prostředí.

V organizaci sledujeme rozčlenění na různé sociální skupiny s odlišným postavením, úlohou, což se odráží v organizačním uspořádáním, zaměstnanci pracují v dílčích pracovních skupinách – konkrétně vykonávané pracovní činnosti (např. účetní) Jsou rozdělení podle vzájemné nadřízenosti a podřízenosti – pravomoci a odpovědnosti. Jsou určeny formy a způsoby (cesty) vzájemného sdělování informací. (oficiální cesty pohybu informací) Je stanoven systém kontroly pracovní činnosti – na něj navazuje způsob odměňování, případně postihů.

V organizaci je určena: Struktura kooperačních vztahů – spolupráce, návaznost vykonávaných pracovních činností - toto je dáno používanou technikou, technologií a organizací práce.Rozdělení činností potřebných pro dosažení cíle organizace do základních skupin výroba, montáž, výzkum, vývoj,konstruování, technologie, zásobování, skladování, doprava, odbyt a další= pracovní náplň jednotlivých útvarů a oddělení výrobní a nevýrobní povahy.

Struktura mocenských (kompetenčních) vztahů, vzájemná nadřízenost a podřízenost.Řídící pracovníci – podřízení pracovníci. Pravomoc =oprávnění i povinnost působit na druhé, odpovědnost za svá rozhodnutí. Struktura komunikačních vztahů – zajištění plynulého přenosu informací pro kooperaci a řízení. Dvousměrné komunikační vztahy. Rychlost přenosu informací Struktura kontrolních vztahů – dvousměrný charakter. Kdo vykonává kontrolní činnost? – manažeři, specialisté.

Neformální struktura sociálního systému hospodářské organizace Neformální vztahy nejsou řízeny ani organizovány, jsou důležité pro integraci pracovníků v hospodářské organizaci, ovlivňují spokojenost s prací a pracovními podmínkami. Neformální skupiny: Neformální vůdce, kolem něj se seskupuje užší, často autoritativní jádro skupiny. Možná existence několika podskupin s rozdílným postavením ve struktuře těchto vztahů.(vztahy zkoumáme sociometrickou metodou) Neformální normy (nepsaná pravidla) –regulují činnost uvnitř skupiny, ale i ve vztahu k jiným skupinám. Projevují se v: - osobních vztazích, způsobech např. oslovování, vzájemné pomoci, důvěře,v respektování a dodržování formálních norem, v míře dosahovaného pracovního výkonu. -ve struktuře komunikačních vztahů – kanály pro přenos informací - v soustavě odměn a postihů – např. respektování autority jedince, zatajování informací, sociální izolace, vyloučení jedince z neformální skupiny (někdy i formální).

Působení dané neformální skupiny v organizaci. Dobré pracovní skupiny, ale i Skupiny, které fungují v rozporu se zájmy organizace – kliky, ale i bandy (rozkrádání, tunelování, vydírání) Důležitý konkrétní přístup k řízení jednotlivých pracovních skupin podle demografické struktury – podle pohlaví, věku, rodinného stavu). Pro naplnění cílů organizace důležitá vhodná profesní a kvalifikační struktura pracovníků.