Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ Název školyGymnázium, Soběslav, Dr. Edvarda Beneše 449/II Kód materiáluVY_32_INOVACE_43_08 Název materiáluVznik a vývoj sluneční soustavy AutorMgr. Petr Lintner Tematická oblastSeminář z fyziky Tematický okruhAstrofyzika Ročník3 Datum tvorbyleden 2014 Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora

Vznik a vývoj sluneční soustavy

Vznik sluneční soustavy sluneční soustava se začala formovat před 4,55 až 4,65 miliardami let procesem gravitačního smršťování malé části obrovského mezihvězdného molekulárního mračna většina hmoty mračna se soustředila v jeho centru, kdy vznikal zárodek Slunce zbytek mračna vytvořil rotující plochý protoplanetární disk, ze kterého se začaly tvořit planety, planetky, měsíce a další tělesa po přibližně 50 milionech let se v jádře Slunce zažehla vodíková fúze – Slunce vstoupilo do tzv. hlavní posloupnosti

[1] Protoplanetární disk (umělecká představa)

Vznik planet planety začaly vznikat akrecí (postupným spojová- ním) prachových částic protoplanetárního disku postupným spojováním shluků v důsledku vzájemných srážek vznikly planetisimály – tělesa o rozměrech až 10 km některé planetisimály se dále spojovaly a vznikaly protoplanety s rozměry 500 a km protoplanety byly v důsledku neustálého bombardování povrchu a rozpadu radioaktivních prvků roztavené a vlastní gravitací se zformovaly do tvaru koule a vnitřně se diferencovaly na jádro, plášť a kůru

[2] Planetisimály – hnědý disk (umělecká představa)

Vznik planet ve vnitřní části sluneční soustavy bylo přibližně 50 až 100 protoplanet o velikostech dnešního Měsíce až Marsu – jejich vzájemnými srážkami a následným spojením vznikly terestrické planety a pravděpodobně i pozemský Měsíc obří planety vznikly z protoplanet gravitačním zachycením velkého množství plynu z původní sluneční mlhoviny silná gravitace Jupiteru zabránila vzniku planet v hlavním pásu planetek planetisimály vymrštěné z hlavního pásu planetek gravitací Jupiteru pravděpodobně dopravily na Zemi po jejím vychladnutí vodu

[3] Kolize protoplanet (umělecká představa)

[4] Formování obří planety (umělecká představa)

[5] Migrace obřích planet SaturnJupiterUran Neptun

Budoucnost sluneční soustavy za přibližně 5,5 miliardy let se Slunce začne měnit v rudého obra – červeně zářící hvězdu o poloměru 1,2 astronomické jednotky Slunce během své expanze pohltí Merkur, pravděpodobně Venuši a možná i Zemi v poslední fázi existence rudého obra odvrhne Slunce téměř polovinu své hmoty a zůstane z něj pouze odhalené žhavé jádro, tzv. bílý trpaslík – malá velmi hustá hvězda velikosti Země, která bude až stovky miliard let chladnout a temnět ze Sluncem odvržené hmoty se vytvoří planetární mlhovina

[6] Srovnání Slunce jako rudého obra s jeho současnou velikostí

Planetární mlhovina [7]

[8] Vývojový cyklus Slunce

Použité zdroje: MACHÁČEK, Martin. Fyzika pro gymnázia: astrofyzika. 1. vyd. Praha: Prometheus, 1998, 143 s., [16] s. obr. příloh. ISBN SVOBODA, Emanuel aj. Přehled středoškolské fyziky. 4. upravené vydání. Praha: Prometheus, s. ISBN Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupný na Použité obrázky: [1] NASA. Wikimedia Commons [online]. [cit ]. Dostupný na [2] NASA. Wikimedia Commons [online] [cit ]. Dostupný na [3] NASA/JPL-Caltech/T. Pyle (SSC/Caltech). Wikimedia Commons [online] [cit ]. Dostupný na [4] NASA/JPL-Caltech. Wikimedia Commons [online] [cit ]. Dostupný na [5] AstroMark. Wikimedia Commons [online]. [cit ]. Dostupný na [6] Mysd, Mrsanitazier, Kamenicek, J. Wikimedia Commons [online] [cit ]. Dostupný na [7] The Hubble Heritage Team (AURA/STScI/NASA). Wikimedia Commons [online] [cit ]. Dostupný na [8] Oliverbeatson, JanKamenicek. Wikimedia Commons [online] [cit ]. Dostupný na