Interpretace basketbalového učiva pro jednotlivé lekce Šestá lekce – přihrávání a uvolňování bez míče (základy součinnosti v útoku) (90 minut – interpretace učiva, praxe) Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem Hlavního města Prahy.

Interpretace basketbalového učiva pro jednotlivé lekce Didakticko-metodické kritérium propojování částí v celek Přihrávání, chytání míče a uvolňování bez míče jako základ kombinace „hoď a běž“ Řešení situace dvou proti dvěma Tvorba celku na základě situační redukce, součinnost hráčů v postupném útoku s využitím herních činností jednotlivce Šestá lekce – přihrávání a uvolňování bez míče (základy součinnosti v útoku) (90 minut – interpretace učiva, praxe)

Didakticko-metodické kritérium propojování částí v celek Přihrávání je útočná činnost jednotlivce vztahového typu. Výrazně přispívá ke komunikaci mezi hráči a stává se základem součinnosti. Rozlišujeme dvě na sobě závislé činnosti – přihrávku a chycení míče. Chycení míče je spojováno s uvolňováním bez míče a s následnou činností, tj. se zastavením (případně s driblingem a se střelbou). Didaktický postup vede od částí (nácvik techniky) k celku, tj. k řešení situace dvou proti dvěma. V tomto řešení jde o základ kombinace „hoď a běž“.

Technika základních typů přihrávek Přihrávka obouruč trčením Vrchní přihrávka obouruč

Vrchní přihrávka jednoruč Přihrávka jednoruč trčením (pravou)

Chytání míče – technika (zdůrazňuje se zejména u začátečníků) Požadavky: vstřícný pohyb paží proti míči; vizuální kontrola míče; uchopení míče pevně do obou rukou.

Uvolňování bez míče sleduje tři cíle: uvolnění pro míč (pro přihrávku); poutání pozornosti soupeře; uvolňování prostoru pro činnost spoluhráče s míčem. Uvolňování bez míče patří k nejfrekventovanější činnosti, neboť většinu času se hráči v útoku pohybují bez míče. Ve srovnání s činnostmi s míčem není způsob provedení obtížný, ale obsahuje výrazně taktické aspekty součinnosti: kdy, kam a jak se uvolnit! Při uvolnění pro přihrávku zdůrazňujeme náhlou změnu směru a rychlosti !

Chytání míče a zastavování Hráč se po chycení míče v pohybu obvykle zastavuje postupným doskokem levá – pravá nebo pravá – levá. Je přitom důležité, aby hmotnost přenesl okamžitě na obě nohy. Jedině tak je možné předejít pádům na zem nebo porušování pravidla o krocích

Přihrávání ve dvojicích na místě se zdůrazněním techniky různých způsobů přihrávek. Přihrávání ve trojicích kolem obránce Příklady MOF :

Přihrávání ve trojicích se zdůrazněním chytání míče v pohybu a zastavení. Přihrávání v pohybu ve dvojicích, ve trojicích. Přihrávání ve dvojicích se zdůrazněním uvolnění bez míče, chycení míče a zastavení.

Řešení situace dvou proti dvěma Zmíněné řešení je vyústěním nácviku přihrávání, uvolňování bez míče a dalších činností (chytání míče, zastavování, uvolňování s míčem na místě). Tyto činnosti se nejlépe zvýrazní vyloučením driblingu. Provádí se s plnou aktivitou soupeřů (HC 2, PH), nově se objevuje obranná činnost: krytí útočníka bez míče. Lze uplatnit různé modifikace HC a PH (viz schémata).

Představuje návrat k principům součinnosti na začátku tématického bloku a zároveň je rozvíjí. Využívá základní rozestavení útočníků (1-2-2) a současně probrané herní činnosti jednotlivce. Hráči se učí rozlišovat silnou a slabou stranu. Základy součinnosti v útoku s využitím herních činností jednotlivce

Herní systém obsahuje několik variant. Za základní považujeme variantu A: Útočník na vrcholu rozestavení přihraje spoluhráči k postranní čáře (1). Přihrávka je signálem pro odběhnutí útočníka ze silné strany (2). Po této činnosti se útočník z vrcholu rozestavení okamžitě uvolňuje směrem ke koši (3), získává přihrávku a střílí na koš.

Nejde-li uskutečnit zpětná přihrávka, proběhne útočník z vrcholu rozestavení na slabou stranu (3) a na silné straně se objevuje situace jeden proti jednomu (4).

Varianta B nabízí ihned řešení situace jeden proti jednomu tím, že útočník ze středu rozestavení odběhne na slabou stranu. Tím dává spoluhráči s míčem najevo, že situaci musí řešit sám. Směrem k míči se však uvolňuje spoluhráč ze slabé strany.

Varianta C zdůrazňuje řešení s dvojím uvolněním se pro míč, případně dále řešení situace jeden proti jednomu.

Průpravná cvičení (PC 2) se zaměřením na rozvoj kognitivních procesů Součinnost a cíle-směrné herní jednání družstva vyžaduje, aby hráči vzájemně pochopili záměry svých činností. Často se hovoří v imperativu ČTI HRU! Podstatou je však herní (taktické) myšlení a jeho rozvoj. Příklad cvičení: Hráči jsou ve trojicích a stojí v rozích pomyslného rovnostranného trojúhelníku. V trojici je jeden míč. Cvičení má několik možností řešení a tyto možností se přidávají k předchozím: První možnost – hráč přihraje libovolnému spoluhráči a vymění si místo se spoluhráčem bez míče. Druhá možnost – hráč po přihrávce běží za spoluhráčem, kterému přihrál a ten dribluje na jeho místo.

Čtvrtá možnost – po přihrávce hráč odběhne na místo spoluhráče bez míče, ten běží na místo hráče s míčem a donutí ho driblingem se dostat na volné místo. Třetí možnost – je obdobná druhé, ale hráč s míčem dribluje ke spoluhráči bez míče a vytlačí ho na uvolněné místo. Pátá možnost – po přihrávce běží hráč na místo spoluhráče bez míče a ten běží za hráčem s míčem. Hráč s míčem dribluje na jeho místo a donutí hráče, který přihrával, k návratu na své původní místo.