4. přednáška Vývoj římské kultury, řecké vlivy; osobnosti a instituce. Začátek křesťanské éry. Pronásledování křesťanů a šíření křesťanství. Doba apoštolská – Pavlovy cesty.

Starověký Řím 8. st. př. n. l.- 5. st.n. l. civilizace vzešlá z města Říma založeného na Apeninském poloostrově Království, republika, císařství. Vliv na evropskou kulturu: Evropské právo a státověda - kořeny v římském právu. Jazyk latina – jazyk Evropanů (románské jazyky, latinská slova germ. a slovanských jazycích, věda, církev) Na východě – latinská kultura se mísí s orientálními a řeckými prvky, jazyk řečtina Na západě – vliv Říma a latinské kultury – jazyk latina Číslice – až v st. nahrazeno arabskými, mají znak pro nulu (praktičtější zápis) např. XVI – 16, DCCLXI Juliánský kalendář Síť dlážděných silnic a mostů po celé Římské říši silnic

Římské číslice

Římské království Regnum Romanum 8. – 6. st. př. n. l. Mýtus (Aeneas, Romulus, Remus) Králové Etruskové (senátoři – stařešinové, rodový vůdci), obyvatelstvo – tři kmeny (tribue) Etruský vliv – etruští králové (etruská čísla, písmo – vznik latinky odvozením z řecké abecedy zprostředkované Etrusky asi v 7. století př. n. l., pohřební obřady, auspicie) Auspicie (Augur) – intepretace vůle bohů podle letu ptáků

Etruskové- předchůdci Římanů Hodně převzali od Řeků, hodně sami přinesli Rozkvět 8. – 4. st.př. n. l., v 1. st. př. n. l. splynuli s Římany, předchůdci Římanů Písmo, psalo se ještě zprava doleva jako Féničané Ženy rovnocenné s muži: - při hostinách po boku muže (u Řeků měly povolen vstup jen prostitutky) - uměly číst a psát, zastávaly právní a náboženské funkce, mohly vlastnit majetek, hrobku

Území Etrusků na místě dnešního Toskánska Výborní stavitelé – mosty, silnice, sochaři, propracované vodovodní systémy - cloaca maxima v Římě, vyráběli šperky ze zlata, zubní protézy ze slonové kosti a upevňovali zlatými můstky (technické provedení etruské protézy překonali dentisté až v 18. st., lékařství – skalpely z kvalitní oceli, duté jehly k odsávání očního zákalu Náboženství: pohanství, čarodějnictví „Pontifex maximus“ věštění – auspicie, věštění z vnitřností zvířat

Forum Romanum

Řím – raná republika 509 – 265 př. n. l. rés publica – věc veřejná, Forum Romanum řecký historik: římská republika je kombinace monarchie (magistrátské úřady), aristokracie (římský senát) a demokracie (lidová shromáždění) od dob vyhlášení republiky Římané neustále zvětšovali svůj vliv v Itálii a naopak Etruskové svou moc ztráceli při postupu do jižní Itálie se Římané střetli s řeckými městy, které si na pomoc povolaly krále Pyrrha - „Pyrrhovo vítězství “ v roce 272 př. n. l. Římané pány celé Itálie římští občané se dělili na dvě skupiny urozené patricie neplnoprávné plebejce (hlavně vojsko) vztahy mezi těmito skupinami byly napjaté: secese (protestní odchod plebejců z města): tribun Lidu (právo veta) - mohl zrušit pro plebeje nepříznivá rozhodnutí, mohl být volen plebejským sněmem zákon dvanácti desek 449 – měděné desky vystaveny na Foru Romanu, zajišťovaly rovnost občanů před zákonem, zachycena jasná pravidla zvykového práva v oblasti trestního a občanského práva - rodina, majetek, dědictví zrušeno dlužní otroctví zvolení do úřadu (plebej konzulem) rovný sňatek patricijů a plebejů – splynutí obou skupin Nobilita (patricijové a bohatí plebejové), proletariát (bez majetku )

Politický systém v římské republice V čele státu: 2 konzulové volení na rok (v případě ohrožení Říma mohli být zvoleni diktátoři s neomezenu pravomocí) a úředníci (magistráti) voleni různými sněmy: setninový (podle majetku, důležitost hned vedle senátu), tributní (podle tribuí – kmenů), plebejský (dával rozhodnutí plebiscita pro plebeje) senát – doživotně, původ v království (300 členů) Ve sněmech mohli volit všichni dospělí občané – muži (tzn. kromě cizinců, otroků a žen) jeden úředník zastával pouze jeden úřad

Vrcholné období republiky Punské války (264 – 146 př. n. l.) – zničení Kartága a Korintu (řecký městský stát) hegemonie Říma - zcela ovládl většinu Středomoří, včetně Hispánie, Sicílie a Řecka Krize republiky: zlato, obilí, otroci z dobytého území = krize hospodářství, Latifundie, reformy, Sulla Povstání otroků – Spartakovo povstání 73 – 71 př. n. l., 6000 otroků ukřižováno (Via Apia) obr. Poražení otroci ukřižovaní podél cesty z Capuy do Říma dle ruského malíře 19. stol.

Expanze Říma ve 2. a 1. st. př. Kr.

Gaius Julius Caesar (100 – 44 př. n. l.) vojevůdce a politik Dobyl celou Galii – římský vliv na Kelty (odlišil od sebe Kelty a Germány) První Triumvirát (spolu s Pompeiem a Crasem – rozdělení vlády mezi tři muže) občanská válka (Alea Iakta Est) zánik římské republiky transformace v monarchii Zavražděn v senátu (oblíbené reformy – obilí, občanství i do provincií, kalendář - platí až do 16. století n. l.,v pravoslavné církvi platí dodnes, nové Kartágo)

Římský (juliánský) kalendář Římský rok je rozdělen na 12 měsíců. Původně byl prvním měsícem březen, což mělo vliv jak na jména měsíců, tak na vkládání dne v přestupném roce na konec února, tj. na konec roku. Tyto měsíce se nazývají (počínaje lednem, jak bylo později zvykem): březen mensis Ianuarius (= leden) – podle boha Januse, boha začátku a konce.Januse mensis Februarius (= únor) – od latinského slova februa, znamenalo 'očištění; původ slova je neznámý. mensis Martius (= březen) – podle boha války MartaMarta mensis Aprilis (= duben) – z aphrilis < Aphrodite, neboť tento měsíc byl zasvěcen Venuši.(jméno po etruské bohyni Aphru)Venuši mensis Maius (= květen) – podle bohyně Maii. mensis Junius (= červen) – podle bohyně Juno. mensis Quintilis, později Julius (= červenec) – pátý měsíc, později Juliův. mensis Sextilis, později Augustus (= srpen) – šestý měsíc, později Augustův mensis September (= září) – sedmý měsíc, později Germanicus mensis October (= říjen) – osmý měsíc mensis November (= listopad) – devátý měsíc mensis December (= prosinec) – desátý měsíc

Gaius Iulius Caesar Octavianus – císař Augustus (63 př. n. l n. l.) Druhý triumvirát – spory mezi dědici, politické stíhání bitva u Aktia 31 př. n. l. – Caesarův prasynovec Octaviánus poráží Marka Antonia (Kleopatra) Egypt římskou provincií Octaviánus prvním římským císařem 27 př. n. l., Augustus – vznešený Titul imperátor, obnovil formálně Římskou republiku, ve skutečnosti samovládce, prohlášen senátem za boha Pax Romana – období míru a rozvoje uvnitř říše Římská říše (Imperium Romanum) – velikostně stejná jako říše Alexandra Velikého (vymezil hranice říše na Rýně a Dunaji)

Srovnání říší Perská říše km² (490 př. n. l.), obyvatel Makedonské království km² (330 př. n. l.) Římská říše (Imperium Romanum) – km², obyvatel Císař Traianus (53-117) -římská říše za něho dosáhla své největší rozlohy Císař Hadrianus - Hadriánův val, Obr. Mapa ukazující polohu Hadriánova valu Obr. Jedna ze zachovalých částí Hadriánova valu u Greenhead

Římská říše v době svého největšího rozmachu, císař Traianus, 117 AD

Život v Římě, římská kultura Forum Romanum – politické, společenské, náboženské a obchodní středisko města - soud, vězení, tržiště, sochy císařů, řečnická tribuna, chrámy pohanských bohů – Pantheon kněží – pontifikové (pontifikus maximus), péče o náboženský kult bohů i císaře, vestfálky (oheň Říma, panny),věštění Římský cirkus (obdoba řeckého hipodromu – závody vozů Amfiteátr (římská stavba) – Koloseum (zápasy gladiátorů, šelem, předhazování lidí – prvních křesťanů šelmám) Divadla - pokračováním starořeckého divadla, prvky etruského divadla, herci bez masek, líčili se podle Etrusků, ženy-herečky. Řecká dramata a komedie i pro národy v Římské říši Římské lázně (1. st. př.Kr.– teplá voda, vytápění podlah, soukromé koupelny, u Židů v 1. st. n. l.) Cirkus maximus, pol.1. st.

Římské divadlo v dnešním Bulharsku, 2.st. Římský amfiteátr v Pule, dnešní Chorvatsko Pantheon Pont du Gard mistrovské dílo římského stavitelství, dnešní Francie, 19 př. n. l. za dob císaře Augusta

Židovství – vývoj 2. st. př. n. l. území rozdrobeno mezi diadochy (Seleukovci, Ptolemajovci) spory o Judsko, snaha sjednotit území helénskou kulturou – podpora vysoce postavených židovských kněží povstání pravověrných Židů - makabejské povstání (167–161 př. n. l.) návrat ke službě Hospodinu, zmasakrováni, chrám se stal svatyní boha Dia, zákaz výkonu židovských obřadů a zvyklostí (Rabat, obřízka) a povinná účast na řeckých obřadech spojená s obětováním prasete a následným pojídáním jeho masa, které je židy považováno za nečisté. ) 63 př. n. l. (Gnaius Pompeus) Jeruzalém součástí Římské říše, římská a řecká kultura - pohanské náboženství a židovství, pojítkem = řečtina Císař Augustus – narození Ježíše Krista v Betlémě Král Herodes Veliký (37- 4 př. Kr.) – Idumejec, přestavba jeruzalémského chrámu, „zedˇnářků“ – posvátné místo Židů

Gnaius Pompeus v jeruzalémském chrámě Herodův rekonstruovaný chrám Na stejném místě stával i první Šalamounův chrám. Tisíc let před narozením Krista. Druhý chrám na tomto místě rozšířil Herodes Veliký. Herodův chrám byl mnohem větší než ten Šalamounův, ovšem i ten byl zničen. Roku 70 našeho letopočtu jej srovnali se zemí Římané. Chrámová hora v Jeruzalémě, jedna z prvních velkých staveb islámské architektury Jeruzalém

Nero (37-68 n. l. ) – poprava apoštolů Petra a Pavla, zahájil pronásledování křesťanů (obvinil křesťany z požáru Říma): ukázka Tacitus, Letopisy „Aby potlačil tu pověst, nastrčil Nero jako viníky a potrestal nejvybranějšími tresty ty, jež lid pro neřestný život nenáviděl a nazýval Chrestiani. Původce toho jména Kristus byl za vlády Tiberiovy prokurátorem Pontiem Pilatem popraven. Tato zhoubná pověra byla sice prozatím utlumena, ale znovu propukla nejen v Judeji, kolébce toho zla, nýbrž i v Římě, kde se všechny ohavnosti nebo hanebnosti soustřeďují a nalézají hojně ctitelů. Byli tedy pochytáni nejdříve ti, kteří se přiznávali, později však na jejich udání bylo jich převeliké množství usvědčeno, ne tak ze zločinu žhářství, jako spíše z nenávisti k lidskému pokolení. A ještě když umírali, tropili si z nich posměch tak, že jsouce pokryti kožemi divokých zvířat, byli rváni od psů a tak hynuli, nebo byli přibiti na kříže nebo určeni plamenům, a když se setmělo páleni k nočnímu osvětlení. Jiný autor uvádí v Neronově životopise: „Vypudil Židy z Říma, protože tam z podněcování Chréstova vytrvale tropili nepokoje“. Za Neróna v Judeji vypuklo židovské povstání: První židovské povstání 70 n. l. - potlačeno zbořen druhý jeruzalémský chrám přestavěný Herodem Hadrianus (76-138) - potlačil druhé židovské Bar Kochbovo povstání v Judeji n. l. : Zákaz židovského náboženství, na území Jeruzaléma pohanské město a chrám boha Jupitera. Zákaz vstupu Židů, Judea přejmenována podle Pelištejců na Palestinu Židé popravováni, vyháněni Dioklecián – rozpoutal největší pronásledování křesťanů

Situace: Židé měli starobylé dějiny, v římské říši 9% Židů – Řím, Itálie, Sicílie, Řecko, ostrovy, severní Afrika, Malá Asie, Sýrie, Arábie (do 4. st. početnější než křesťané) Tři skupiny Židů v 1. st.: farizeové (věrné lpění na Mojžíšově zákoně a odmítání kompromisů s cizineckými vlivy), saduceové (tvořili jeruzalémskou kněžskou třídu bohatých a mocných) eséni (komunity, věrnost zákonu) Židovství

Židovské náboženství – zákon od Hospodina - Druhá kniha Mojžíšova: 20,1-7 Pátá kniha Mojžíšova: 5, 1-21 Ježíš, spor s farizeji o dodržování zákona:

Křesťanství Ježíš Kristus – Žid, ústřední postava křesťanství ve Starém zákoně odkazy na Krista – proroctví Ježíš Kristus byl předpovězeným Mesiášem: NAROZEN V BETLÉMĚ Starý zákon Micheáš 5,1 - „Ty však, Betléme efratský, maličký mezi judskými knížaty, právě z tebe mi má vzejít ten, jenž bude Vládcem v Izraeli, jehož původ je pradávný, ode dnů věčnosti.“ Nový zákon Matouš 2,1 - Ježíš se narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda. NAROZEN Z PANNY Starý zákon Izaiáš 7,14 - Sám Pán vám proto dá znamení: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, Bůh je s námi. Nový zákon Matouš 1,23 - Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.“ To vše se stalo, aby se naplnilo, co Hospodin řekl ústy proroka: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,“ což se překládá: Bůh je s námi.

Křesťanství: Ježíš - Marek 12, Přistoupil k němu jeden ze zákoníků. Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl: „První je toto: Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán. Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!‘ Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“ Ježíšovo poslání: „ Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit“ (Mt 5,17) Řím 13, Nebuďte nikomu nic dlužni - jen vzájemnou lásku. Neboť kdo druhého miluje, splnil zákon. 9. Vždyť přikázání 'nebudeš cizoložit, nebudeš zabíjet, nebudeš krást, nebudeš žádostivý', a je-li ještě nějaké jiné přikázání, všecka jsou shrnuta v tomto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe'. 10. Láska bližnímu neubližuje. Naplněním zákona je tedy láska Sv. Augustin napsal: Miluj a dělej, co chceš.

Církev z Židů i pohanů : „Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, Žida i pohana stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír. Ef 2, Sv. Pavel v 1. listě Korinťanům: „Židé si totiž přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost.“ Ježíšovo království, Jan 18 kapitola: „Mé království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům.“

Zobrazení Ježíše

Křesťanství státním náboženstvím Konstantin I. – Edikt milánský 313, přiklonil se ke křesťanství, podporoval církev (první ekumenický koncil) založil Konstantinopol – nové hlavní město impéria

Sasánovská říše – od 3. st., sousedí s římskou říší, zarathuštrismus – konflikty s křesťany (nestoriány) Caesaropapismus – císař se pokládá za hlavu křesťanů Koncily – vyhraňování proti herezím – racionalizace víry, udržení víry přijaté sv. Petrem Arianismus – nicejský koncil: (Kristus a Otec jsou jedné podstaty), Konsatntinopol, barbarské kmeny na území římské říše Nestorianismus (hlavně Sýrie, Persie, misionáři do Číny, Mongolska) – Maria Kristorodička, ne Bohorodička (Efezský koncil – dvojí přirozenost)

Koncily – boj s herezemi Nicejský koncil Maria – Bohorodička, Rusko, 12 st..

Pronásledování křesťanů Křesťanství vs. pohanství Mučedníci, první křesťané patriarcháty