Tón. Výška tónu (Učebnice strana 170 – 171) Zvukům vyvolaným pravidelnými kmity říkáme tóny. Vytvářejí je například hudební nástroje. Při hře na kytaru se mění tóny posunem prstů po hmatníku. Čím kratší část struny se rozkmitá, tím je vyšší tón. Čím je část struny kratší, tím rychleji se rozkmitá. Výška tónu je určena jeho frekvencí. Čím větší je frekvence, tím je tón vyšší. Těleso s menšími rozměry kmitá s vyšší frekvencí. Proto menší hudební nástroje vydávají vyšší tóny. Počet pravidelných změn za 1 sekundu určuje kmitočet (frekvenci) tónu. Jednotkou kmitočtu je hertz, značka Hz. Byla pojmenovaná podle německého fyzika Heindricha Rudolfa Hertze.
Každý tón by mohl být popsán svou frekvencí (vyjádřenou v hertzích), v praxi by ale bylo takové označení velmi nepohodlné. Frekvence se proto uvádí jen pro základní tón, kterým je tzv. komorní a, které má frekvenci 440 Hz. V hudbě se následně jednotlivé tóny označují písmeny.
Kmitočet určuje výšku tónu, který zachytíme sluchem (např. komorní a má kmitočet 440 Hz). Tón zahraný na piano zní jinak, než stejný tón zahraný například na housle. Základní frekvence obou tónů je v obou případech stejná. Rozdíl je v tzv. vyšších harmonických frekvencích, které znějí mnohem slaběji než základní frekvence. To, co činí oba tóny rozdílnými se nazývá barva zvuku. Z časového průběhu tónu píšťaly varhan a kytarové ladičky vidíme, že perioda je stejná. Proto je stejná i frekvence a výška tónu. Časové průběhy obou tónů jsou ale různé.