Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ Název školyGymnázium, Soběslav, Dr. Edvarda Beneše 449/II Kód materiáluVY_32_INOVACE_13_19 Název materiáluSloh-vypravování AutorMgr. Radka Dušková Tematická oblastČeský jazyk a literatura Tematický okruhSlohové útvary RočníkSekunda (9. ZŠ) Datum tvorbyleden 2013 Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora

V YPRAVOVÁNÍ Slohové útvary

S LOHOVÝ POSTUP 1. Vypravování je slohový postup, který nás seznamuje s nějakým dějem nebo příběhem - je založeno na postupu vyprávěcím - usiluje o živé a názorné vystižení události a o dějové napětí

S LOHOVÝ POSTUP - základem je jedinečný děj soustředěný kolem jedné či více osob - příběh může být složen i z více událostí, důležité je dodržovat příčinnou návaznost (souvislost), tj. událost předchozí je příčinou události následující - je třeba dbát na časovou posloupnost (tj. dodržet sled událostí, jak šly za sebou), části děje vypravujeme tak, jak se skutečně staly, vyvíjely v čase

S LOHOVÝ POSTUP - důležité je vybrat to nejpodstatnější a vynechat zbytečné podrobnosti - pestrosti vyjadřování docílíme tím, že zbytečně neopakujeme stejné výrazy a volíme taková slova, která vyjadřují děj co nejvýstižněji - vypravovat můžeme to, co jsme sami zažili, případně četli, viděli, slyšeli, nebo si příběh můžete vymyslet

S TAVBA VYPRAVOVÁNÍ 2. Stavba vypravování - vypravování má svou stavbu, tj. podle obsahu se dělí na několik částí - hlavní části jsou tři : 1. Úvod 2. Stať 3. Závěr - všechny části dohromady tvoří tzv. osnovu - počtu částí osnovy odpovídá počet odstavců

S TAVBA VYPRAVOVÁNÍ - stať, která je hlavní částí (jádrem vypravování), se dělí na další části -> pak i osnova má více částí - osnova může být zapsána různě, mohou to být jen jednotlivá slova, případně slovní spojení nebo také celé věty - tvorba osnovy je důležitá (zvlášť u delších vypravování), neboť učí hledat hlavní myšlenky a vyjadřovat je slovy co nejstručněji

O BSAH JEDNOTLIVÝCH ČÁSTÍ 3. Obsah jednotlivých částí vypravování a ) v úvodu - stručně představíme hlavní postavy a prostředí, tj. - KDO je účastníkem děje - KDE děj probíhá - případně KDY, tj. v jaké době, popřípadě v jakém časovém období

O BSAH JEDNOTLIVÝCH ČÁSTÍ b) vlastní vypravování se dělí na několik částí : - začátek děje - rozvíjení děje (zápletka) - vyvrcholení děje - rozuzlení c) závěr - v závěru může být kromě rozuzlení, tj. objasnění okolností děje, i autorovo hodnocení události

J AZYKOVÉ A STYLISTICKÉ PROSTŘEDKY 4. Jazykové a stylistické prostředky a) přímá řeč b) střídání časových rovin - děj zpravidla vypravujeme v minulém čase, ale pro živost a rychlejší spád děje je možno užít ve vypravování slovesné tvary v přítomném čase - např. Spěchal jsem do třídy a vtom uvidím na chodbě školy podivnou postavu.

J AZYKOVÉ A STYLISTICKÉ PROSTŘEDKY c) krátké věty - napomáhají rychlejšímu spádu děje, zvyšují napětí - např. Setmělo se. Blesk. Rána. A znovu. Podruhé. Potřetí. Začalo hustě pršet. d) otázky a odpovědi -část děje se vyjádří rozhovorem e) zvolání - např. To se budeme mít! Do toho! f) neúplné věty - např. Kam šla? Ven. Kdo přišel? Petr.

S LOVNÍ ZÁSOBA VYPRAVOVÁNÍ 5. Slovní zásoba vypravování Využíváme zejména : - různá dějová slovesa - synonyma-zpestřují vypravování - zdrobněliny - obrazná pojmenování (metafora, metonymie, synekdocha, přirovnání ) - frazeologická spojení (rčení, pořekadla, přísloví, pranostiky - citoslovce

Z DROJE STYBLÍK, Vlastimil a kol. Český jazyk pro 9.ročník ZŠ. Dotisk 2. vydání. Praha: SPN, s. ISBN HANZOVÁ, Marie / SCHNEIDEROVÁ, Eva. Klíč ke slohu aneb Nerudou snadno a rychle. 1. vydání. Praha: Albatros, s. ISBN