Epocha krize rodiny: Osoby subjektivně nespokojené a nešťastné. Vztahové problémy a krize. Rozpady vztahů a rozvody. Poradenství: Psychologické. Rodinné konzultace. Mediace. Konzultace s psychiatrem.
1) Žádná nebo povrchní příprava na manželství. 2) Významově posunutý slovník hodnotových slov. 3) Nesžití se = nevytvoření vlastního modelu žití nové rodiny, snaha prosazovat se, vnucování, co je „normální“. 4) Nerozeznání vlastní emoce – neschopnost vcítit se do partnera a adekvátně na jeho potřebu. 5) Rozdílné dominance v původních rodinách – nenaplnění očekávání od partnera. 6) Neschopnost vnímat názor partnera jako rovnocennou, plnohodnotnou variantu.
Jaké bývají motivace nejít k sobě? „ Nebudu tím otravovat, je to drobnost, o nic nejde“ časem budují ukřivděnost. Častá zkušenost, že jsme sami nedokázali problém vyřešit, pouze jsme si ublížili. „Co si pomyslí sousedé, ať nás neslyší sousedé.“ „Už jsem se snažil/a dost, ať přijde ona/on.“
Jedinec se uzavírá se do sebe a roztáčí ve své hlavě spirálu domněnek; čím déle to trvá, domněnky nabývají obludných rozměrů („ … je to necita, hrubián, proč jsem si ho brala, nemá ženskou …“). Časem jedinec začne domněnky považovat za fakta, používá je jako jasné proti druhému, dojde k trvalému přenastavení proti partnerovi.
1) Mluvit spolu. 2) Odpustit. 3) Změnit (proměnit) své chování. 4) Nastavit si prevenci.