Mgr. Jan Charousek Liberec 2013

 Florbalový míček v dnešní podobě paradoxně nevyvinuli florbalisté, ale basebalisté. Plastový děrovaný míček podobných rozměrů totiž sloužil k tréninku basebalových nadhazovačů. To je však spíše jen perlička k vyprávění o historii florbalu.

 Přestože první krůčky zaznamenala hra podobná dnešnímu florbalu v zámoří, počátky organizovaného florbalu jsou spojeny zejména se zeměmi skandinávkého poloostrova. Ve švédsku se počátky hry, zvané innebandy, datují na začátek sedmdesátých let, finské saalibandy o několik let později. Již od počátku také tyto dvě země, ale především Švédsko udávaly florbalu směr vývoje, a stejně jako je ve fotbalu považována za kolébku sportu Anglie, ve florbalu stejná pocta přísluší Švédsku. Švédsko se mimo jiné také zasloužilo o organizaci prvních mezinárodních zápasů a udává směr pro vývoj pravidel.

 Vlastní cestou se florbal ubíral ve Švýcarsku. Tam se tomuto sportu říká unihockey a dlouhou dobu bylo pro Švýcary charakteristické, že brankář hrál po vzoru hokeje s hokejkou. Díky velké členské základně a částečnému nedostatku velkých hal se ve Švýcarsku začal prosazovat florbal na dvou různých velikostech hřiště. Grossfeld - velký florbal se hraje pouze na vrcholové úrovni v nejvyšších soutěžích, Kleinfeld - malé hřiště se systémem 3+1 hraje převážná většina florbalistů ve výkonnostně nižších soutěžích. Dnes se řadí Švýcarsko vedle Skandinávců k nejvyspělejším florbalovým zemím.

 Do Čech začal florbal pronikat několika různými cestami na konci 80. let minulého století. Nezávisle na sobě ses touto hrou setkali hráči dnešního Mentosu Praha v roce ve Finsku, sportovci USK Praha v roce 1990 v Německu a Sokola Jaroměř ve Švýcarsku v roce Nejvýznamnější pro další rozvoj této hry u nás byla účast zástupců Tatranu Střešovice na semináři v Trelleborgu u příležitosti 10. Výročí založení Švédského florbalového svazu v listopadu Postupně s rozvojem soutěžích forem, ustavováním nových florbalových klubů a s rostoucí nadějí zapojit se do mezinárodního dění vznikla potřeba jednotné organizace. Na tento podnět byla v lednu roku 1992 založena Česká florbalová unie (ČFbU), která byla již v roce 1993 přijata jako řádný člen mezinárodní florbalové federace. Prezidentem ČFbU se stal Martin Vaculík, jeho kralování bylo až do roku Současným prezidentem ČFbU je Filip Šumán.

 International Floorball Federation - IFF je organizace která sdružuje země, kde se hraje organizovaně florbal. Byla založena v roce 1986 ve švédské Huskvarně a u zrodu byli největší propagátoři florbalu v Evropě - Švédsko, Finsko a Švýcarsko.  Mezi členské země se postupně zařadili v roce 1991 Dánsko a Norsko, v roce 1992 Maďarsko a v roce 1993 společně s Ruskem také česká republika.  Rok 1993 byl také spojen s první mezinárodní akcí velkého formátu. Uskutečnily se úvodní ročníky Europacupu (Poháru mistrů evropských zemí), když ženské týmy hostily Helsinki a muži hráli ve Stockholmu. V roce 1994, když do rodiny florbalu přibyla pětice Estonsko, Německo, Lotyšsko, USA a Japonsko, se také poprvé hrálo ve Finsku o titul mistra Evropy.  Historickým milníkem se pro florbal stalo uspořádání prvního mistrovství světa, které proběhlo v květnu 1996 ve švédsku. Organizátorům mistrovství se podařilo na finálové utkání zcela vyprodat obrovskou halu Globen. Finále mezi Švédskem a Finskem shlédlo neuvěřitelných diváků.

 Florbal je kolektivní branková hra, kterou lze nejsnáze popsat jako sálový hokej. Tato hra je v cizině známá také pod názvy innebandy, saalibandy nebo unihockey. Předpokládá se, že vychází z tzv. bandyhokeje podobně jako lední nebo pozemní hokej. Tento dynamický kolektivní sport převzal mnoho prvků z pravidel ledního hokeje. Florbal můžeme zařadit mezi sporty bezkontaktní, protože všechny nebezpečné zákroky hokejkou i tělem jsou zakázány. Přesná pravidla stanoví mezinárodní federace IFF. Pro rekreační hru se dají přizpůsobit podmínkám v jakékoli tělocvičně a kolektivu. Stále větší popularitu získává u zdravotně postižených sportovců. Díky fyziologické náročnosti je florbal často používán jako doplněk mnoha dalších sportů.  Florbal se hraje na hřišti o rozměrech 40 x 20m, kolem kterého jsou mantinely vysoké 50cm. Tým tvoří 5 hráčů v poli a brankář, který smí jako jediný hrát rukama (pouze v brankovišti), nemá však k dispozici umělohmotnou hokejku a při hře se pohybuje v kleku. Na hřišti se střídají většinou dvě až tři pětky hráčů hokejovým způsobem. Hrací doba v 1. lize je 3 x 20 minut. V ostatních ligách se časy a třetiny snižují.

 Hřiště  je pravoúhlé, 40 x 20 m (povolená tolerance 36-44/18-22 m), ohraničeno mantinely 50cm vysokými. Mantinely jsou v rozích zaobleny. Brankoviště má rozměry 4 x 5m a je vyznačeno jasně viditelnou barvou. Zadní část brankoviště je prodloužením zadní části branky. Vzdálenost mezi předními tyčemi je 1,6m a je umístěna od zadního mantinelu 3,5 m. Rozměry branky jsou 160 x 65 x 40/65cm (S x V x H). Všechny tyče jsou kulaté o průměru 32mm se zaoblenými rohy.  Středový bod  středová čára jsou vyznačeny jasně viditelnou barvou ve středu hřiště,  Body pro vhazování  jsou ve vzdálenosti 1,5 m od postraních mantinelů  Míček  je vyroben ze syntetického materiálu bílé barvy, je kulatý s průměrem 72 mm. Má 26 otvorů, každý o průměru 10 mm. Váha je 23 gramů.

 Výstroj a výzbroj  Hráči v poli mají sportovní oblečení, skládající se z trika, trenýrek, vytažených podkolenek a sportovní obuvi. Dresy jsou jednotné pro hráče v poli a jsou očíslované. Brankář má dres odlišné barvy, než hráči v poli. Je povinná obličejová maska (užívat helmu je dovoleno).  Hokejka  je ze syntetického materiálu a její hmotnost nesmí přesáhnout 380g, má zátku chránící vršek hole. Hůl má být zaoblena, její délka je max. 950 mm a musí mít hladký povrch. Čepel smí být prohnuta max. 30 mm, v délce 240 mm od čepele je 10 mm pásek označující nejnižší úchop hokejky při vhazování (buly). Hokejka musí být schválena IFF (označena proužkem), takto označená hůl se může zkracovat, ale pouze na straně, kde není proužek.

 Složení družstva  Za družstvo smí hrát na hřišti 5 hráčů v poli a brankář v předepsané výstroji. Hrají proti sobě dvě družstva. Každý tým musí mít kapitána, který jediný udržuje komunikaci s rozhodčím během utkání a musí mít na paži pásku. Hráč označen za brankáře se nesmí účastnit hry jako hráč v poli s hokejkou během hry. Pokud brankář opustí velké brankoviště bude považován za hráče v poli, ale bez hokejky.  Hrací doba  Hrací čas je 3 x 20 min. (3 x 15 min.) se dvěma 10minutovými (5minutovými) přestávkami, během nichž si týmy vymění strany a hráčské lavice. Každá třetina začíná vhazováním ze středového bodu. Čas se zastavuje v souvislostí se vstřelením branky, trestem, trestným střílením, time-autem, nebo na pokyn rozhodčího při neobvyklém přerušení.

 Vhazování  Provádí se na středovém bodě na začátku každé třetiny nebo po regulérně vstřelené brance. Hráči musí okamžitě, bez výzvy rozhodčích zaujmout postavení alespoň 3m od míčku včetně hokejky. Vhazování se účastní 1 hráč každého týmu. Čepele hokejek jsou rovnoběžně se směrem útoku blízko míče, aniž by se no dotýkaly. Ruce jsou nad čarou nejnižšího úchopu, která musí být jasně vyznačena. Při přerušení hry se vhazuje na nejbližším bodě pro vhazování. Lze skórovat přímo z vhazování.  Vhazuje se:  Padne-li branka a je-li uznána, je-li míček nechtěně zničen, pokud míček nechtěně zničí brankáři, vhazuje se na nejbližším bodě pro vhazování. Dostane-li se míček za mantinel a rozhodčí nemůže rozhodnout, kdo se dotkl poslední; pokud hráči obou týmů udělají současně přestupek, vedoucí k volnému úderu; došlo k provedení odloženého trestu, protože provinilé družstvo získalo míč, nebo poškozené družstvo zdržovalo hru; pokud hráč z trestné lavice vstoupí do hry před vypršením jeho trestného jasu; je-li trestné střílení neproměněno; není-li uznán gól, ačkoliv nebyl spáchán přestupek vedoucí k volnému úderu.

 Rozehrání  Je provedeno v místě, kde míč opustí hřiště, ne dále, než 1,5m od mantinelu. Opustí-li míč hřiště za brankovou čárou, rozehrává se z nejbližšího bodu pro vhazování. Z rozehrání lze přímo vstřelit gól! Míč musí být před rozhráním v klidu a musí být zasažen, ne tahaný nebo zvedaný.  Rozehrává se  opustí-li míč hřiště, pokud není záměrně hrán přes mantinel za účelem zdržování. Dotkne-li se míč stropu, nebo předmětu nad hřištěm.

 Volný úder  Jen záměrný přestupek je trestán. Volný úder se provádí v místě přestupku, ale ne blíže k brance, než 3,5 m. Přestupek, provedený za pomyslnou brankovou čarou vede k volnému úderu z nejbližšího místa pro vhazování. Volný úder se nesmí provádět blíže, než 1,5 m od mantinelu a lze přímo dosáhnout gólu. Hráči bránícího týmu okamžitě a bez vyzvání rozhodčího zaujmou pozice nejméně 3m od míče, včetně hokejky.  Přestupky trestané volným úderem:  pokud hráč zasáhne, blokuje nebo zvedne soupeřovu hokejku; pokud hráč strčí nebo tlačí soupeře jinou částí těla než ramenem; je-li zvednuta čepel hokejky nad úroveň pasu v nápřahu před zasažením míče nebo při přepřahu po úderu míče; vysoký došvih je dovolen, není-li jiný hráč v těsné blízkosti a neexistuje nebezpečí zranění; vloží-li hráč svou hokejku, nohu či chodidlo mezi nohy soupeře; vrážení do soupeře; kopne-li hráč míč 2 x za sebou a přitom se míč nedotkne jeho hokejky, jiného hráče či jeho výzbroje; přijme-li hráč přihrávku nohou od spoluhráče v poli; je-li uložen trest za přestupek vykonaný během a ve spojitosti se hrou; pokud brankář ve výhozu, celým tělem opustí brankoviště; vyskočí-li hráč v poli a zastaví tak míč; je-li hráč z pole v malém brankovišti.

 Trestné střílení  Provádí se ze středového bodu. Míč se musí neustále pohybovat dopředu. Doražení není dovoleno. Zasáhne-li míč konstrukci brány, poté zasáhne brankáře a překročí brankovou čáru, gól bude uznán.  Přestupky trestané trestným střílením  Probíhá-li gólová situace a stane se přestupek, gólovou situací se rozumí, je-li útočící hráč, nebo má-li šanci být sám před bránou. Pokud obránce přestupkem zabrání vzniku gólové situace.  Tresty  Máme 2minutové, 5minutové tresty a 10minutový osobní trest. Dále vyloučení do konce utkání.  Potrestaný hráč musí být po celou dobu vyloučení na trestné lavici, čas vyloučení běží souběžně s hracím časem. Družstvo, které má více než 2 vyloučené hráče na trestné lavici, má právo stále hrát se čtyřmi hráči na hřišti.

 Jsou to herní činnosti jednoho hráče, které rozdělujeme na útočné a obranné a další specifickou činnost, kterou je činnost brankáře.  Útočné  driblink  vedení míčku  uvolňování s míčkem  zpracování a přihrávání míčku  uvolňování bez míčku  Střelba  Dorážení a tečování míčku  Při vhazování míčku  Obranné  obsazování hráče s míčkem  obsazování hráče bez míčku  obrana prostoru  blokování střel  Herní činnost brankáře  základní postoj a pohyb  chytání a vyrážení  zmenšování střeleckého úhlu  činnost při přečíslení a situaci 1-1  činnost při hře za bránou a při přehuštění hráčů v brankovišti  výhozy - zakládání útoku  činnost při standardních situací

 Útočné herní kombinace (ÚHK)  Podle způsobu řešení těchto herních situací rozlišujeme herní kombinace, založené na principu:  přihraj a běž  křížení  clonění  zpětné přihrávky  nahození vhazování  rozehrání standardní situace („signál")

 Obranné herní kombinace  Podle způsobu řešení těchto herních situací rozlišujeme herní kombinace založené na principu:  Zajišťování  přebírání  zdvojování  osobního bránění

 Mezi útočné herní systémy patří postupný útok, rychlý útok, protiútok a přesilová hra.  Postupný útok  Postupný útok se uplatňuje především proti stažené zónové obraně. Hlavním znakem je kolektivní hra s dobrým vedením míčku jednotlivci a přihrávání.  Rychlý útok  Rychlý útok se uplatňuje proti družstvům s dominujícím útokem a napadajícími útočníky až na úroveň brankové čáry.  Protiútok  Protiútok představuje útočnou akci, která staví na útočné hře soupeře. Principem je bezprostřední přímá odpověď na útočnou činnost soupeře.  Přesilová hra  Přesilová hra představuje časově omezený úsek, ve kterém družstvo využívá početní převahy o jednoho nebo dva hráče.

 Do obranných herních systémů řadíme osobní obranu, zónovou obranu, kombinovanou obranu, zónový presink a hru v oslabení.  Osobní obrana  Může se uplatňovat proti kombinační hře v situacích a tempu hry, kdy bránící hráči stačí osobní princip bránění nejen navazovat, ale i funkčně udržovat - nikoliv trvale. Osobní bránění představuje situačně volné či těsné obsazování soupeře. Cílem bránění je zamezit či omezit soupeří možnost přihrávání.  Zónová obrana  Nejznámější obranný systém ve florbalu. Každý hráč má předem určenou územní odpovědnost, danou rozestavěním hráčů.  Kombinovaná obrana  Tento obranný systém představuje využití výhod osobní a zónové obrany. Zónový presink  Uplatňuje se proti vyspělé kombinační hře, ve které se dynamická proměnlivost herního tvaru soupeře narušuje okamžitým vytvářením osobního tlaku na hráče s míčkem a prostorovým tlakem na útočný situačně herní tvar.  Hra v oslabení  Hra v oslabení představuje časově omezený úsek, ve kterém družstvo hraje dočasně oslabeno o jednoho nebo dva hráče. Jádrem hry družstva v oslabení je mimořádně koncentrovaná obranná činnost všech zúčastněných hráčů.