Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/ Základy práva ZP_T2 Tvorba práva, právní normy, právní vztahy.

1. Tvorba práva Tvorba práva – vytváření právních norem jako obecně závazných pravidel, uznaných a vynucovaných státem. Několik způsobů tvorby práva: imperativně (autoritativně) – právní normy vznikají v legislativním procesu, nebo v rámci rozhodování soudů (soudní precedenty), konsenzuálně – normativní právní smlouvy, konvencí (spontánně) – právní obyčeje a právní principy (tedy nepsané právo). V ČR tak normativní právní akty (typicky zákony) vznikají v legislativním procesu. Soudní rozhodnutí nejsou pramenem českého práva, výjimku představují nálezy Ústavního soudu jako tzv. negativního zákonodárce, který jimi ruší právní předpisy nebo jeho ustanovení pro rozpor s právním řádem. Pozn. Na půdě Evropské unie se tvoří zejména nařízení, která jsou bezprostředně závazná v členských státech, a směrnice, které určuje výsledek, implementace je pak na každém státu.

1. Tvorba práva Legislativní pravomoc (pravomoc vydávat normativní právní akty) v ČR mají: –Parlament ČR, –vláda, –ministerstva, –ostatní správní úřady (ČSÚ, SÚJB, NBÚ apod.) –některé územní správní úřady, –orgány územní správy (zastupitelstva a rady obcí a krajů). legislativní proces – tvorba zákona – zákonodárná iniciativa – návrh zákona (osnova a důvodová zpráva) – trojí čtení návrhu zákona v PSP ČR – Senát – prezident republiky (suspenzívní veto, podpis) – vyhlášení zákona. podrobněji viz Legislativní pravidla vlády, na úrovni Parlamentu zákon o jednacím řádu PSP ČR a zákon o jednacím řádu Senátu ČR.

1. Tvorba práva Parlament a zastupitelstva přitom vydávají tzv. originární (původní) normativní právní akty (Ústavu, ústavní zákony, zákonná opatření Senátu, obecně závazné vyhlášky krajů a obcí), které upravují původním způsobem společenské vztahy. Derivativní (odvozené) normativní právní akty – tzv. prováděcí předpisy – jsou pak vydávány k podrobnější úpravě věcí upravených v původních aktech (např. zákonech). Vláda tak vydává nařízení vlády, ministerstva a další ústřední správní úřady vyhlášky, rada kraje a obce nařízení kraje a nařízení obce apod. Podmínkou platnosti právních předpisů je jejich řádné vyhlášení. Právní předpisy s celostátní působností se vyhlašují publikováním ve Sbírce zákonů ČR, právní předpisy kraje se vyhlašují publikováním ve Věstníku právních předpisů kraje, právní předpisy obce se vyhlašují vyvěšením na úřední desce obecního úřadu.

1. Tvorba práva Právní řád ČR –výsledek normotvorné činnosti daného státu, systém pramenů práva obsahujících právní normy určitého státu, tedy souhrn pramenů práva platných v daném státě. –tvořen: zákony a dalšími právními předpisy, mezinárodními smlouvami, k nimž dal souhlas Parlament ČR, a nálezy Ústavního soudu, kterými zrušil určitý zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení – aplikace vyhledávání v zákonechwww.portal.gov.cz – modul Připravovaná legislativa – aplikace NALUS (Nálezy Ústavního soudu), resp. přímo

2. Právní normy Právní norma (PN) = pravidlo chování, které je vyjádřeno zvláštní, státem uznanou formou, a jehož zachování je státní mocí vynutitelné, či jako obecně závazné pravidlo lidského chování stanovené a vynucované státem, přičemž je určeno k ochraně, upevnění a řízení společenských vztahů. struktura PN – vnitřní forma, v níž je obsah PN určitým způsobem organizován (hypotéza – dispozice – sankční hypotéza – sankce) hypotéza = část PN, která stanovuje podmínky, za jejichž naplnění se uplatní vlastní pravidlo chování dispozice = vlastní pravidlo chování sankční hypotéza = podmínky, za nichž se uplatní sankce sankce = stanovuje nepříznivé následky za porušení pravidla chování v dispozici

2. Právní normy PN lze třídit podle mnoha kritérií. Nejvýznamnější pravděpodobně dělení na: –Kogentní normy nepřipouštějí odchylku, nelze se od nich odchýlit např. smluvním ujednáním, jsou příznačné pro veřejné právo. –Dispozitivní právní normy umožňují odchylku, právě např. odlišným smluvním ujednáním, jsou typické pro soukromé právo. další druhy PN: klasické – jiné (blanketové, odkazující, kolizní) opravňující – zavazující (přikazující, zakazující) hmotněprávní – procesní soukromoprávní – veřejnoprávní vnitrostátní – mezinárodní

2. Právní normy Působnost PN – vymezení rozsahu realizace a aplikace PN, má 4 roviny: –časová působnost – platnost PN (publikací) – legisvakanční lhůta (časové období mezi platností a účinností PN) – účinnost PN (vyjádřena většinou v příslušném prameni práva, od kdy reguluje), –prostorová působnost – princip teritoriality (právo zavazuje na daném území) x princip personality(i mimo území musí vojáci dodržovat své právní předpisy), PN zavazuje na celém území ČR (celostátní PN) nebo pouze území obce (lokální PN), –osobní působnost – na koho se PN vztahuje (vojáky, studenty..), –věcná působnost – okruh společenských vztahů, na které se PN vztahuje.

3. Právní vztahy Právní vztah – společenský vztah mezi nejméně dvěma konkrétně určenými právními subjekty, upravený PN, v němž jeho účastníci jsou nositeli vzájemně spjatých práv a povinností, které vznikají těmto subjektům přímo nebo zprostředkovaně na základě PN. Předpokladem existence (vzniku, změny a zániku) právního vztahu je existence PN a právní skutečnost. Právní skutečnost – okolnost, s níž PN spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, tj. subjektivních práv a právních povinností.

3. Právní vztahy 4 druhy právních skutečností: právní jednání – projev vůle určitého subjektu, směřující ke vzniku, změně nebo zániku právního vztahu (kupní smlouva, podání žaloby, pořízení závěti, vydání rozhodnutí, vytvoření díla apod.), protiprávní jednání (delikt) – projev vůle v rozporu s normami práva (trestné činy, správní přestupky, disciplinární delikty), právní událost – mimovolní skutečnost v souladu s právní normou (plynutí času, promlčení, prekluze, narození a smrt člověka), protiprávní stav – mimovolní skutečnost v rozporu s právní normou (živelní pohroma, pracovní úraz, nemoc z povolání). + dále zvláštní druhy skutečností – domněnky a fikce

3. Právní vztahy Prvky právních vztahů: Právní vztah je tvořen 3 prvky: subjekty, objektem a obsahem. subjekt – nositel subjektivních práv a povinností, fyzické osoby, právnické osoby (korporace, nadace, veřejnoprávní korporace - stát, obec, kraj), způsobilost k právům a povinnostem – právní subjektivita, nově tzv. právní osobnost, způsobilost k právním úkonům, nově tzv. svéprávnost, způsobilost k protiprávnímu jednání, procesní způsobilost, Pozn. Právnická osoba je útvarem umělým, fiktivním, vytvořeným pro účely práva. Stát v soukromoprávních vztazích je v postavení právnické osoby, ve veřejném právu subjekt sui generis (svého druhu).

3. Právní vztahy Prvky právních vztahů: objekt – to, čeho se týkají oprávnění a povinnosti účastníků (přímý objekt – chování, nepřímý objekt – věci, hodnoty lidské důstojnosti, výsledky tvůrčí duševní činnosti, transplantáty, výsledky chování), obsah – souhrn oprávnění (absolutní, relativní, hmotná, procesní) a právních povinností 4 základní formy povinností: dare – povinnost něco dát, facere – povinnost konat, omittere – povinnost zdržet se určitého chování, pati – povinnost něco strpět.

3. Právní vztahy Druhy právních vztahů: –podle právních odvětví – občanskoprávní, pracovněprávní, správněprávní… –horizontální a vertikální – podle vzájemného postavení subjektů, –hmotněprávní a procesněprávní, –primární a sekundární (např. odpovědnostní), –absolutní a relativní, –soukromoprávní a veřejnoprávní.

Závěr Literatura: –FUCHS, Jiří. Základy teorie práva pro vojenské profesionály: studijní texty. Vyd. 1. Brno: Univerzita obrany, 2010, 125 s. ISBN Signatura S –VIČAR, Radim. Právo bezpečnosti a obrany ČR: studijní texty. 2. vyd. Brno: Univerzita obrany, 2010, 138 s. ISBN Signatura S-3709/A.