Škola: Cyrilometodějské gymnázium a střední odborná škola pedagogická Brno Označení: CZ.1.07/1.5.00/ , VY_32_INOVACE_nov45 Autor Mgr. et Mgr. Jitka Nováková Vzdělávací obor: Psychologie Tematická oblast: sociální psychologie Téma: Proces komunikace Určeno pro: 3. ročník středních pedagogických škol Vytvořeno dne: Klíčová slova: proces komunikace, komunikační motivy, zpětné vazby, zúčastněné naslouchání, chyby v komunikaci Metodický popis: rozsah 1 vyučovací hodina; prezentace obsahuje výklad procesu komunikace, na konci je zpětná vazba, zda žáci tématu porozuměli

mezilidská komunikace – sdělování významů a interakční proces, odráží i vytváří mezilidské vztahy a osobnostní rysy; sebeprezentace se děje: verbálně; verbálně; neverbálně; neverbálně; vizáží; vizáží;

hloubka otevření závisí na ochotě otevřít se, na umění otevřít se a na tom, jak reaguje komunikační partner; hloubka otevření závisí na ochotě otevřít se, na umění otevřít se a na tom, jak reaguje komunikační partner; transakční prostředí – každý prostor, kde dochází k výměně informací a ke sdělování; transakční prostředí – každý prostor, kde dochází k výměně informací a ke sdělování; struktura – určená rolemi, pozicemi a z nich vyplývajících funkcí a moci; struktura – určená rolemi, pozicemi a z nich vyplývajících funkcí a moci;

komunikační motivy: 1) navázat kontakt a utvářet vztah; 1) navázat kontakt a utvářet vztah; 2) kontrolně – mocenský; 2) kontrolně – mocenský; 3) poznávací; 3) poznávací;

základní triáda komunikace komunikátor komunikátor komunikant komunikant přenos komuniké přenos komuniké

proces komunikace: záměr → záměr → osobnostní proměnné osobnostní proměnné vztahový kontext vztahový kontext situační kontext situační kontext transformuje se ve sdělení → transformuje se ve sdělení → → partner komunikace přijímá sdělení a transformuje si ho pro vlastní pochopení → partner komunikace přijímá sdělení a transformuje si ho pro vlastní pochopení osobnostní proměnné osobnostní proměnné vztahový kontext vztahový kontext situační kontext situační kontext výsledkem suma účinků na partnera komunikace; výsledkem suma účinků na partnera komunikace;

komunikační transakce probíhá správně, jestliže se záměr shoduje s účinkem (důležité zpětné vazby) komunikační transakce probíhá správně, jestliže se záměr shoduje s účinkem (důležité zpětné vazby)

komunikační schéma: Kdo? Kdo? Co ? Co ? Kdy ? Kdy ? Kde ? Kde ? Jak ? Jak ? Proč ? Proč ? Jaký účinek ? Jaký účinek ?

prvky procesu komunikace 1. obsah sdělení, nápad – komuniké 2. zakódování – formulace myšlenky 3. vyjádření komuniké 4. přenos od komunikátora ke komunikantovi 5. příjem – zachycení komuniké 6. dekódování 7. akce a zpětná vazba

zpětné vazby: 1) neverbální 1) neverbální 2) verbální 2) verbální  chápající a pozitivní (myslím si o tom totéž);  chápající a neutrální (rozumím tomu, co říkáš, je to zajímavé);  chápající a negativní (myslím, že ti dobře rozumím, ale vidím to trochu jinak);  nechápající;

zúčastněné naslouchání neznamená pouhé slyšení, vyznačuje se aktivitou naslouchajícího; neznamená pouhé slyšení, vyznačuje se aktivitou naslouchajícího; naslouchající nejprve vytvoří vhodné transakční prostředí strukturací prostoru (např. klidné místo bez rušivých vlivů) a strukturací času (dá najevo, že si na rozhovor vymezil čas, kdy je plně k dispozici); naslouchající nejprve vytvoří vhodné transakční prostředí strukturací prostoru (např. klidné místo bez rušivých vlivů) a strukturací času (dá najevo, že si na rozhovor vymezil čas, kdy je plně k dispozici);

věnuje vyprávějícímu pozornost udržováním očního kontaktu, nakláněním se nebo otáčením k vyprávějícímu, vyhledáváním takové polohy, kdy oči jsou ve stejné úrovni; věnuje vyprávějícímu pozornost udržováním očního kontaktu, nakláněním se nebo otáčením k vyprávějícímu, vyhledáváním takové polohy, kdy oči jsou ve stejné úrovni; naslouchající se „nalaďuje“ na vyprávějícího přátelským postojem těla, vstřícným výrazem obličeje, vstřícnými gesty, příjemnou hlasovou intonací, tempem i hlasitostí řeči; naslouchající se „nalaďuje“ na vyprávějícího přátelským postojem těla, vstřícným výrazem obličeje, vstřícnými gesty, příjemnou hlasovou intonací, tempem i hlasitostí řeči;

povzbuzuje vyprávějícího neverbálně: přikyvováním, zaujatým výrazem obličeje, pokynutím rukou i fyzickou podporou, ovšem pravdivě a přiměřeně; povzbuzuje vyprávějícího neverbálně: přikyvováním, zaujatým výrazem obličeje, pokynutím rukou i fyzickou podporou, ovšem pravdivě a přiměřeně;

naslouchající se vžívá do vyprávějícího reflektováním jeho emocí, jejich pojmenováním, neverbálním zrcadlením emocionálního projevu (výrazu obličeje, gest atd.) a empatickým, souznějícím mlčením; naslouchající se vžívá do vyprávějícího reflektováním jeho emocí, jejich pojmenováním, neverbálním zrcadlením emocionálního projevu (výrazu obličeje, gest atd.) a empatickým, souznějícím mlčením;

poskytuje vyprávějícímu zpětné vazby: poskytuje vyprávějícímu zpětné vazby:  zopakováním toho, co vyprávějící sdělil;  volným převyprávěním obsahu sdělení, tj. parafrázováním;  shrnutím toho, co vyprávějící sděluje, tj. sumarizací;

chyby v komunikaci „škrtání“ sebe nebo druhého – projevuje se v opomíjení potřeb, přání a zájmů sebe nebo druhých; řešení nácvik asertivních dovedností a pozitivní hodnocení druhého; „škrtání“ sebe nebo druhého – projevuje se v opomíjení potřeb, přání a zájmů sebe nebo druhých; řešení nácvik asertivních dovedností a pozitivní hodnocení druhého; chybná či falešná zobecňování – snaha subjektivní dojmy a pocity pronášet, jako by to byly ověřené, obecně platné a dokázané pravdy; chybná či falešná zobecňování – snaha subjektivní dojmy a pocity pronášet, jako by to byly ověřené, obecně platné a dokázané pravdy;

chyby v komunikaci nevyladění – účastníci rozhovoru jsou naladěni na jinou „frekvenci“; předcházení problémům napomáhají nácviky empatie; nevyladění – účastníci rozhovoru jsou naladěni na jinou „frekvenci“; předcházení problémům napomáhají nácviky empatie; stereotypy pozic – stále stejná situace (rozdělení rolí při komunikaci) se neustále opakuje; stereotypy pozic – stále stejná situace (rozdělení rolí při komunikaci) se neustále opakuje;

chyby v komunikaci skryté programy – komunikace se vztahuje k jinému motivu, než k tomu, který je na první pohled zjevným obsahem sdělování, např. manželka, která chce aby její manžel byl s ní více doma, při společné večeři začne manželovi vytýkat, že se nestará o dům, který by potřeboval malé opravy, které by on zvládl sám; skryté programy – komunikace se vztahuje k jinému motivu, než k tomu, který je na první pohled zjevným obsahem sdělování, např. manželka, která chce aby její manžel byl s ní více doma, při společné večeři začne manželovi vytýkat, že se nestará o dům, který by potřeboval malé opravy, které by on zvládl sám;

otázky komunikační transakce probíhá správně, když se komunikační transakce probíhá správně, když se příjem komunikace vyjádřený aktivitou naslouchajícího je příjem komunikace vyjádřený aktivitou naslouchajícího je komunikace s jiným motivem, než který je zjevný komunikace s jiným motivem, než který je zjevný věty typu „všichni to tak dělají“ jsou věty typu „všichni to tak dělají“ jsou záměr shoduje s účinkem záměr shoduje s účinkem zúčastněné naslouchání zúčastněné naslouchání skrytý program skrytý program falešná zobecňování falešná zobecňování

komunikační schéma: učitel a žáci učitel a žáci výklad učiva výklad učiva ve vyučovací hodině ve vyučovací hodině ve třídě ve třídě prezentací prezentací vysvětlení učiva vysvětlení učiva porozumění učivu porozumění učivu Kdo? Kdo? Co ? Co ? Kdy ? Kdy ? Kde ? Kde ? Jak ? Jak ? Proč ? Proč ? Jaký účinek ? Jaký účinek ?

Použité zdroje HAYESOVÁ, N.: Základy sociální psychologie, Portál, Praha ISBN HELUS, Z.: Sociální psychologie pro pedagogy, Grada, Praha ISBN KOHOUTEK, R.: Základy sociální psychologie, CERM, Brno ISBN VÁGNEROVÁ, M.: Základy psychologie, Karolinum, Praha ISBN osobní poznámky ze studia Psychologie na FSS MU Brno Pokud není uvedeno jinak, jsou použité objekty vlastní originální tvorbou autora.