Syndrom vyhoření – burn-out

Syndrom vyhoření soubor typických příznaků vznikajících u pracovníků pomáhajících profesí v důsledku nezvládnutého chronického pracovního stresu. Nevyhnutelně patří k pomáhajícím profesím, prakticky každý pracovník (profesionál i dobrovolník) má po určité době jeho projevy Nejčastější je tam, kde dochází k intenzivnímu kontaktu s druhým člověkem, tam kde se rozhoduje o osudech druhých lidí. Syndrom se může vyskytnout i u rodinných pečujících.

Fáze syndromu vyhoření: nadšení: vysoké ideály, vysoká angažovanost, nadšení pro práci stagnace: ideály se nedaří realizovat, mění se jejich zaměření, požadavky klientů, či zaměstnavatele začínají obtěžovat frustrace: pracovník vnímá klienta negativně, pracoviště pro něj představuje velké zklamání apatie: mezi pracovníkem a klientem vládne nepřátelství, pracovník se vyhýbá odborným rozhovorům s kolegy a jakýmkoliv aktivitám syndrom vyhoření: dosaženo stadia úplného vyčerpání – ztráta smyslu práce, cynismus, odosobnění, odcizení, vymizení reflexe vnitřních norem

Příznaky: 1. Psychické příznaky 2. Tělesné příznaky 3. Příznaky v sociální rovině

1. Psychické příznaky Kognitivní rovina (poznávací a rozumová) ztráta nadšení, schopnosti pracovního nasazení, zodpovědnosti; nechuť, lhostejnost k práci; negativní postoj k sobě, k práci, k instituci, ke společnosti, k životu; únik do fantazie; potíže se soustředěním, zapomínání; Emocionální rovina sklíčenost, pocity bezmoci, popudlivost, agresivita, nespokojenost; pocit nedostatku uznání;

2. Tělesné příznaky poruchy spánku, chuti k jídlu, náchylnost k nemocím, vegetativní obtíže (srdce, dýchání, zažívání); rychlá unavitelnost, vyčerpanost svalové napětí, vysoký krevní tlak;

3. Příznaky v sociální rovině ubývaní angažovanosti, snahy pomáhat problémovým klientům; omezení kontaktu s klienty a jejich příbuznými; omezení kontaktů s kolegy; přibývání konfliktů v oblasti soukromí; nedostatečná příprava k výkonu práce;

Ohrožené osoby (individuální faktory vzniku syndromu vyhoření): idealisté lidé, kteří mají představy, že toho hodně změní, lidé závislí na pochvale, osoby, které se v práci hodně citově angažují, perfekcionisté, osoby, které na sebe mají velké nároky, osoby neschopné požádat druhé o pomoc, osoby, které mají přechodně či trvale sníženou odolnost vůči stresu

K rozvoji syndromu vyhoření specificky přispívají pracoviště: kde vládne monotónní rutina kde není věnována pozornost potřebám personálu; kde noví členové nejsou zacvičeni zkušeným personálem; kde neexistují plány osobního rozvoje; kde chybí supervize; kde pracovník nemá příležitost sdělit někomu, na jaké potíže při práci narazil, a poradit se s ním o možných řešeních; v nichž vládne soupeřivá atmosféra; v nichž spolu rivalizuje několik znepřátelených skupin se silnou byrokratickou kontrolou chování personálu

Prevencí syndromu vyhoření je: V oblasti osobní: dodržování obecných zásad duševní a fyzické hygieny pěstování dobrých mezilidských vztahů a zálib celoživotní vzdělávání a práce na sobě V oblasti profesní: kvalitní příprava na profesi zahrnující výcvik v potřebných sociálních dovednostech i dostatečně dlouhou praxi s klientelou srovnatelného typu, s jakou se pak pracovník setká v instituci, kde bude působit; jasná definice profesionální role pracovníka (tj. vím, kdo jsem, jaké mám pravomoci a povinnosti); jasná definice poslání organizace a metod práce (tj. vím, jak mám pracovat, a proč takto pracuji) ;

existence systému zácviku nových pracovníků; možnost využít profesionálního poradenství poskytovaného zkušeným odborníkem ve vlastní instituci nebo jinde; existence programů vlastního rozvoje a podpora dalšího vzdělávání pracovníků ze strany instituce, v níž jsou zaměstnáni; průběžná supervize; omezení administrativní zátěže spojené s prací s klienty; omezení pracovního úvazku; kombinace přímé práce s klienty s jinými činnostmi, jež nezahrnují přímou práci s klienty přiměřené pracovní zatížení podpora týmové spolupráce emocionální podpora a kladné hodnocení (evalvace) kvalitní pracovní zázemí, kvalitní péče o zdraví zaměstnanců

Terapie syndromu vyhoření: v akutní fázi dostatek odpočinku výměna zkušeností mezi pracovníky relaxace a řešení problémů změny v organizaci práce a pracovní doby terapie somatických a psychických poruch

Rady pro pomáhající pracovníky: 1. Snižte příliš vysoké nároky. 2. Nepropadejte syndromu pomocníka. 3. Naučte se říkat NE. 4. Stanovte si priority. 5. Dobrý plán ušetří polovinu času. 6. Dělejte přestávky. 7. Vyjadřujte otevřeně své pocity.

8. Hledejte emocionální podporu. 9. Hledejte věcnou podporou. 10. Vyvarujte se negativního myšlení. 11. Předcházejte komunikačním problémům. 12. V kritických okamžicích zachovejte rozvahu. 13. Následná konstruktivní analýza. 14. Doplňujte energii. 15. Vyhledávejte věcné výzvy. 16. Využívejte nabídek pomoci. 17. Zajímejte se o své zdraví.

Zdroje: Kopřiva K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, ISBN X. Křivohlavý, J. Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, ISBN Vágnerová, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, ISBN Matoušek O. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, ISBN