Mateřská škola u Bílého králíka, s.r.o., Žizníkov, Česká Lípa Tradice a slavnosti ve škole waldorfského typu MgA. Ivana Honsnejmanová

Kurz určený pro učitele mateřské školy představí tradiční i méně známé svátky a slavnosti v koloběhu ročních období.

Využití svátků a slavností při plánování činností osobnostního a sociálního rozvoje dětí v mateřské škole. Lidé odedávna slavili různé svátky, tradice, se svou rodinou, obcí po celý rok. Písně, veselky ale i náboženské rituály obohacovaly život našich předků a předávaly se z pokolení na pokolení. Prostředkem ke stmelování rodiny či obce byly rituály, zvyky a tradice, spjaté s přírodou, mýty a vírou lidí. Vnášely do života jistý řád a pravidelnost, pospolitost, mravní hodnoty, ale také radost. Slavnosti jsou součástí kultury společenství od samého počátku. Jednou z institucí věnující se práci s dětmi, zaměřenou na uchovávání a rozvíjení lidových tradic a kulturních hodnot je waldorfská mateřská škola. Waldorfská pedagogika vyzdvihuje důležitost pravidelnosti, jistoty a řádu spolu s pospolitostí, radostí a hlubokým prožitkem, které se nám nabízejí právě v přírodním koloběhu oslav lidových tradic a svátků.

Oltářík ročního období

Waldorfská pedagogika První waldorfskou školu otevřel Rudolf Steiner ve Stuttgartu v září Podnět k jejímu založení vzešel od Emila Molta, spolumajitele továrny na výrobu cigaret Waldorf Astoria, který se na Steinera obrátil s dotazem, zda by bylo možné vypracovat nový učební plán, jež by vychovával takové mladé lidi, kteří by již nikdy nedopustili, aby se opakovaly hrůzy 1. světové války. Steiner vyšel tomuto přání ochotně vstříc, a tak mohl o několik měsíců později otevřít Svobodnou waldorfskou školu pro 252 žáků. Od té doby se její pedagogický impuls rozšířil do desítek zemí na čtyřech kontinentech společně s jejím původním názvem. Waldorfská pedagogika se v České republice začala rozvíjet až po roce 1989 jako alternativa k běžnému modelu vyučování.

Principy a metody práce Principy a metody práce ve waldorfské MŠ vycházejí z anthroposofie - duchovní vědy, jejímž cílem je člověk chápaný ve své celistvosti jako bytost tělesná, duševní a duchovní. Anthroposofie vidí člověka a celý hmotný svět jako výraz působení duchovních sil. Vývoj samotného člověka tak probíhá v přibližně sedmiletých cyklech. Každý člověk z tohoto pohledu prochází jednotlivými fázemi osobitým způsobem a v každé vývojové fázi jsou možnosti pro optimální rozvoj rozmanitých lidských vlastností a sil. V prvním sedmiletí je dítě zcela v zajetí smyslových vjemů, schopnost identifikace je v této fázi největší. Dítě má přirozenou potřebu rytmu nejen co se týká spánku a bdění, klidu a aktivity, ale i opakování pohybu, zvuku a rytmu. Proto je důležité rozdělení dne, týdne, měsíce i roku. Všechno se opakuje v pevném rytmu, střídá se napětí s uvolněním.

Základní cíle výchovy a vzdělávání Cílem waldorfské pedagogiky je vychovávat v dětech všestranně a harmonicky rozvinutou osobnost. Výuka rovnoměrně sytí pohybové, intelektuální, umělecké i sociální potřeby dětí. Obě mozkové poloviny jsou zatěžovány a rozvíjeny rovnoměrně. Pěstuje v dětech zdravé sebevědomí. To se utváří díky pozitivnímu hodnocení dětí, které respektuje jejich individuální rozvoj a schopnosti. V široké nabídce činností si každý najde alespoň jednu oblast, v níž je dobrý. Na druhé straně je rozvíjen smysl pro odpovědnost, děti se učí podřídit své zájmy zájmu celku. Waldorfská pedagogika vysoce cení a rozvíjí spolupráci, nikoli soutěž mezi dětmi. Děti vědomě poskytují své individuální schopnosti ve prospěch celku. To je průprava pro budoucí zaměstnání, kde je vždy třeba spolupracovat a ne pouze vynikat. Svým působením podporuje tvořivost a touhu po vzdělání. Pomocí úzké spolupráce rodičů se školou jsou tyto výchovné prvky přenášeny i do rodinné výchovy, což přispívá k celkové harmonizaci dítěte. Waldorfští učitelé usilují o výchovu svobodných lidí, nevštěpují jim žádný určitý světový názor. Usilují o rozvinutí vloh svých svěřenců tak, aby byli v dospělosti schopni vlastní orientace, samostatného, odpovědného a společensky citlivého jednání.

Cíle výchovně vzdělávacího procesu ve waldorfské MŠ Obecným cílem výchovně vzdělávacího procesu ve waldorfské MŠ je harmonický rozvoj dítěte předškolního věku s důrazem na oblast citovou a morální. Vzhledem k tomu, že dítě v této době potřebuje své síly k rozvoji a upevnění stavby orgánů a své tělesnosti, není tato výchova zaměřena pouze na rozvoj intelektu, ale je výchovou napodobováním. Dětem je zapotřebí poskytnout co nejširší nabídku toho, co rozvíjí vůli, cítění a myšlení a co tyto tři oblasti dává do souladu. V oblasti rozvoje vůle je kladen důraz na poskytování vhodných vzorů k napodobování, vytvoření spořádaného okolí s pevným životním rytmem jako základem pro vnitřní jistotu a vlastní smysl pro pořádek, pěstování motorických a tělesných schopností.

V oblasti rozvoje cítění jde o umožnění rozvoje tvůrčí fantazie prostřednictvím volné hry, pěstování sociálních, kulturních, uměleckých i vyjadřovacích schopností, při malování vnímání barev a jejich vnitřní podstaty, pomocí uměleckého zážitku z pohádek, přírody, říkadel a písní je dítě vedeno k prožití sebe sama v souvislostech kulturně historických i přírodních. V oblasti myšlení je cílem zprostředkovávat a charakterizovat dětem určité jevy tak, aby samo dítě docházelo k vytvoření vlastních i obecných pojmů na základě vlastní zkušenosti, tvořit nevědomě působící zkušenosti a návyky, klást důraz na rozvoj řeči a možnost komunikace. Veškerá činnost je vedena vědomím, že dítě musí mít možnost spoluprožívat a spoluvytvářet život v MŠ a jejím blízkém okolí. Proto učitelka provádí všechny činnosti s dětmi (šije, maluje, peče chléb, apod.).

Uspořádání života dítěte ve škole Z hlediska organizace je život v MŠ podmíněn pevným rytmem roku, týdne a dne. Rytmus roku vychází z rytmu přírody a s tím spojených ročních svátků. Čtyřem pólům ročních období odpovídají čtyři hlavní roční slavnosti, ke kterým jsou v průběhu roku připojeny další ve snaze uchopit jejich původní význam pro současnost. Práce je zde vedena vědomím, že Země je živoucí organismus, který vždy po roce dospěje na tentýž bod.

Rytmus roku vychází z rytmu přírody a s tím spojených ročních svátků Svatováclavská (září) Michaelská (říjen) Martinská (listopad) Adventní (prosinec) Vánoční (prosinec) Tříkrálová (leden) Hromnice (únor) Masopust (březen) Morana (březen) Jarní- velikonoční (duben) Svatojánská (červen) Loučení se školáky (červen)

. Rytmus týdne Pondělí – Péče o domácnost vaření, monte pomůcky běžného života Úterý – Výtvarný ateliér ( malba, batika, keramika,…) Středa – Dramaticka výchova Čtvrtek – Pracovní ateliér ( kresba práce s přírodninami, stříhání, lepení, …) Pátek – Hudebně-rytmická výchova ( joga, flétna, zpěv, tanečky, …) Činnosti prolínají celý týden, zde pouze hlavní zaměření

Rytmus dne Pravidelnému rytmu je podřízen i průběh dne. Při přípravě se zohledňuje podmínka rovnováhy mezi volnou hrou dětí pro rozvoj jejich vlastní iniciativy a mezi společnou činností skupiny vedené učitelkou. Ranní kruh - děti se každý den soustředí v kruhu s učitelkou, přivítají se, povypráví vše, co mají na srdci a potom si spolu zahrají pohybové hry, zazpívají písničky, naučí nové hry a básničky. Obsah ranního kruhu vyplývá z jednotlivých témat. Pohádka - významné místo v průběhu každého dne v MŠ zaujímá klasická pohádka. Stejně důležitá jako obsah je přitom celá atmosféra, ve které se vypráví i naslouchá. Nejvhodnější jsou pohádky nedotčené civilizačními hledisky účelnosti a užitečnosti. Každé dítě jejich prostřednictvím prožije obrazy harmonie na počátku, střety s nebezpečím a porušení této harmonie i šťastný konec a pomocí těchto základních pra-obrazů jednání získává vzory a později pochopení pro jednání své i ostatních.

Role učitele ve waldorfské mateřské škole Současná pedagogika řadí osobnost učitele mezi nejdůležitější určující činitele úspěchu výchovně vzdělávacího procesu. V tomto ohledu jsou zmiňovány tři faktory- odborné vzdělání, pedagogicko-psychologická příprava a vysoké morální vlastnosti, na jejichž základě je možno budovat přirozenou autoritu a poskytovat určité vzory a normy chování pro dítě. Základem takové autority se pak stává určitý vztah, jehož součástí je důvěra, že osobnost učitele je plně v souladu se zmíněnými třemi faktory. Učitel je jedním z nejbližších dospělých, kteří jako první dítěti pomáhají orientovat se ve vztahu „já a svět“, a hledat určitou jednotu mezi tímto já a světem.

Děkuji za pozornost