Moderní české dějiny Historie 5 Stanislav Knob

První Československá republika ( ) vyhlášení samostatnosti – NVČ (reakce na Andrassiho nótu Wilsonovi), největší zásluhu měli tzv. Muži 28. října (A. Rašín, F. Soukup, J. Stříbrný, A. Švehla a V. Šrobár) Martinská deklarace (Slováci jejím přijetím se přihlásili ke společnému státu) - uhájení hranic oproti Němcům (Sudetenland a Deutschböhmen), Maďarům (Maďarská republika rad) a Polákům (Těšínsko), a připojení Podkarpatské Rusi se sešlo Ústavodárné národní shromáždění (rozšířením Národního výboru, zastoupení dle voleb 1911) - prvním prezidentem byl aklamací zvolen T.G.Masaryk (poté znovu zvolen v roce 1920, 1927 a 1934) a premiérem byl zvolen Karel Kramář, ustavena vláda všenárodní koalice (v únoru 1920 vytvořena ústava) měnová reforma (okolkování rakouských korun, Alois Rašín), počátek pozemkové reformy

Jazykové složení obyvatelstva ČSR

Pozemková reforma 1918–1920 (1948) - změna vlastnických vztahů k půdě za účelem omezení velkých pozemkových vlastníků - na základě záborového zákona ( ) a zákona přídělového a náhradového - zabrán pozemek nad 150 ha zemědělské a 250 ha veškeré půdy (s výjimkou tzv.zbytkových statků) - prováděna Státním pozemkovým úřadem ( ) až do r v průmyslu prováděna tzv. nostrifikace (přemístění ekonomiky do čsl. rukou) pokračovala záborem půdy nad 50 ha (komunistický první krok k vytvoření JZD)

„Zlatá 20. léta“ parlamentní volby – zvítězili sociální demokraté, Vlastimil Tusar sestavil novou vládu tzv. rudozelené koalice, po rozkolu v sociální demokracii (boj o Lidový dům), jehož důsledkem byl vznik KSČ, byla jmenována úřednická vláda Jana Černého ustavení Malé dohody (ČSR, Rumunsko, Jugoslávie) proti snaze Habsburků restaurovat monarchii atentát na ministra financí Aloise Rašína, v reakci nato vydán zákon na ochranu republiky parlamentní volby – těsnou většinou zvítězili agrárníci (premiérem Antonín Švehla), po intermezzu úřednické vlády sestavil Švehla v roce 1926 vládu tzv. panské koalice (včetně zástupců Němců (BdL) a Hlinkovy ludové strany) roztržka s církví tzv. Mamaggiho aféra –1929 období hospodářské konjunktury (1926 vznik Národní banky) tzv. Gajdova aféra (spor Masaryka s legionářským generálem) a 1927 sázavská aféra (NOF) – parlamentní volby – opět vítězství agrárníků (premiérem se stal František Udržal), ustavena vláda tzv. široké koalice

Světová hospodářská krize ( ) - u nás nastoupila později a končila kolem roku 1935), státní zásahy do ekonomiky na základě zmocňovacích nařízení (1934 zřízen obilní monopol) - v reakci na aktivizaci nacistů vydány „zákony na ochranu demokracie“ (1933), DNSAP (R. Jung, Volkssport) a DNP ukončují činnost, zatímco SdH se mění na SdP –35 zvýraznění aktivity českých nacionalistů (vznik Národního sjednocení), fašistů (NOF), slovenských luďáků (1933 Pribinovy oslavy v Nitře) i komunistů – smlouva se SSSR a Francií o vojenské pomoci (sovětská pomoc vázána na pomoc Francie) parlamentní volby – nejsilnější českou stranou znovu agrárníci, výrazný úspěch SdP Konráda Henleina omezuje manévrovací prostor

Boj o První ČSR –1938 růst nepokojů v pohraničí, Němci stupňovali své požadavky a snažili se o odtržení Karlovarský program – autonomistické požadavky SdP, Rucimanova mise – částečná mobilizace čsl. armády – reakce na německé vojenské kroky u státních hranic – všeobecná mobilizace – vyhlášena novou vládou gen. Syrového – přijetí Mnichovské dohody znamená konec RČS

Druhá československá republika ( – ) Mnichovská dohoda podepsána (Hitler, Mussolini, Chamberlain a Daladier), přijata čs.vládou a prezidentem - na základě podmínek přijatých v Berchtesgadenu (15. 9.), odstoupeno území ČSR s 50 % Němců - Polsko poté obsadilo Těšínsko a Maďarsko dle Vídeňské arbitráže (2. 11.) jižní Slovensko a Podkarpatskou Rus - prezidentem se stal Emil Hácha (Beneš abdikoval), simplifikace politického života – vládní Strana národní jednoty (Rudolf Beran) a opoziční Národní strana práce, na Slovensku autonomní vláda - politika ČSR odvislá od snahy mít dobrý poměr k Německu – vyhlášení samostatného Slovenského štátu, Maďarsko obsadilo Podkarpatskou Rus na základě Hitlerova diktátu dochází k okupaci ČSR = konec druhé republiky

Mnichovská dohoda

Protektorát Čechy a Morava ( – ) Hitlerovým výnosem zřízen Protektorát Čechy a Moravy - v protektorátu existovala německá správa (v čele říšský protektor) a autonomní česká správa - prezidentem Emil Hácha, jedinou povolenou stranou bylo Národní souručenství - česká společnost se rozdělila na „rasově nežádoucí“, odboj, kolaboranty a „mlčící“ většinu - domácí odboj – Politické ústředí, Obrana národa, „PVVZ“, později se spojily do organizace ÚVOD - komunisté organizováni na vlastní bázi (ústřední ilegální výbor) od r zahraniční odboj – západní kolem Beneše (v Paříži a poté v Londýně), východní komunistický (v Moskvě) uzavření českých vysokých škol – perzekuce mezi studenty a inteligencí

Protektorátní hospodářství -umělé stanovení kursu marky ke koruně (v důsledku celní unie Protektorátu s Třetí říší) -arizace – konfiskace (židovského) majetku bez náhrady -centralizace a monopolizace ekonomiky (nucené česko-německé kartely) -přídělový systém a stanovení cen (1940 zřízen Nejvyšší cenový úřad)

Říšské okupační orgány - orgány správy v Protektorátu nadřazené autonomním orgánům (v čele se „státním“prezidentem Háchou) - v čele říšský protektor (von Neurath, od 1943 W. Frick) n. zastupující ř.p. (1941 Reinhard Heydrich, 1942 Kurt Dalegue) - zástupcem říšského protektora státní tajemník (Karl Herman Frank) vzniklo německé státní ministerstvo pro Č.a M. (K. H. Frank), které převzalo většinu pravomocí ř. p. - základem nižší správy tzv. oberlandrát (Čechy 23, pak 12; Morava 6, pak 2) - sudetské župy spravovány mimo Protektorát (část Slezska připojena dokonce přímo k Říši)

Boj proti okupaci zastupujícím říšským protektorem ustaven Reinhard Heydrich – zavedl stanné právo, narušil odboj – odbojové centrum v Londýně provedlo atentát na Heidricha, následovaly drastické perzekuce a zatýkání (byly vyhlazeny obce Lidice a Ležáky) – tzv. heydrichiáda Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi ČSR a SSSR - uzavřena Benešem. Beneš chápal ČSR jako most mezi východem a západem Slovenské národní povstání – potlačeno Košický vládní program – stanovil, že nová vláda bude vládou národní fronty Čechů a Slováků - duben – květen 1945 osvobozování území ČSR za spoluúčasti obyvatel vypuklo pražské povstání - 8.(9.) – kapitulace Německa, skončení bojů

Třetí československá republika ( ) Košický vládní program - vyhlášen dle březnových ujednání v Moskvě (pod vlivem komunistů) - orientace na SSSR, potvrzení ztráty Podkarpatské Rusi, řešena otázka kolaborantů, Němců a Maďarů aj. - dle něj a moskevských jednání existovala „nadparlamentní“ Národní fronta (složena s povolených stran) - počítalo se pouze s účastí KSČ, KSS, soc.dem, Strany národně socialistické, Strany lidové a Demokratické strany. (agrárníci a další pravicové strany z první republiky neměly být obnoveny)

Odsun Němců - počátek v iniciativě Beneše v r. 1943, po osvobození ostrá protiněmecká kampaň a jejich pronásledování - v první fázi zbavováni občanství a živelný tzv. divoký odsun – postihl cca Němců - v druhé fázi naplánován odsun na až (dle postupimské konference) - celkem odsunuto přes 2,2 mil. Němců (zůstalo pouze )

Základní otázky 3. republiky - jmenována první poválečná vláda v čele se Zdeňkem Fierlingerem (soc.-dem.), komunisté obsadili křesla dvou místopředsedů, ministerstvo vnitra, informací, zemědělství, práce a sociálních věcí vydány dekrety prezidenta Beneše - potrestání zrádců a kolaborantů, odsun Němců a Maďarů, znárodnění dolů, klíčového průmyslu a bank volby do Ústavodárného národního shromáždění - vítězství KSČ (na Slovensku Demokratická strana) jmenována nová vláda v čele s Klementem Gottwaldem (komunisté obsadili důležité posty na ministerstvech i v bezpečnostních složkách) - v roce 1947 hospodářská krize, ČSR odmítla pod vlivem SSSR Marshallův plán -ČSR se vzdálilo západní Evropě a přimklo k SSSR - znárodnění nejdříve pouze strategického těžkého průmyslu (do roku 1948, po únorovém převratu téměř úplná likvidace soukromého sektoru)

Národní výbory od r vznikaly ke konci války na osvobozeném území jako orgány státní moci - do r fungují na základě Košického programu se zastoupením povolených politických stran - přebírala v nich vliv KSČ a po r jsou jakožto orgány volené správy jejím nástrojem - působily na úrovni místní (městské či obvodní), okresní a zemské a řízeny republikovými vládami

Únorový převrat reakcí nekomunistických ministrů na svévoli komunistického ministra vnitra Noska je podání demise komunisté ustavují tzv. akční výbory Národní fronty (nástroj KS na přebírání moci) - 22.–24.2. sjezd závodních rad, ustavení Lidových milicí, generální stávka prezident Beneš přijal demisi nekomunistických ministrů a KSČ přebrala moc

Komunistický režim ( ) vyhlášena Ústava 9. května volby do parlamentu - komunisté získali většinu hlasů (falšování výsledků a zastrašování) demise Edvarda Beneše, prezidentem zvolen Klement Gottwald

Vybudování komunistické totality (1948–1953) - pokračování ve znárodňování průmyslu (budování těžkého průmyslu) - budování komunistického hospodářství založeného na centrálním plánování (od 1949 v RVHP) - násilná kolektivizace (vytváření JZD) -perzekuce a likvidace opozice

Politické procesy - soudily zvláštní soudy (mimořádné lidové soudy a Státní soudy) na základě zákona č.231/ proti slovenským demokratům (O. Obuch, J. Ursíny) vojenské politické procesy (Heliodor Píka, skupina J. Borkovce), proti církevním představitelům (zdokonaleny KGB – Lichačov, Makarov) proti socialistům (M. Horáková) „velký proces“ – proti Rudolfovi Slánskému, generálnímu tajemníkovi KSČ

Měnová reforma připravována od 1952, vyhlášena výměna peněz v poměru 5:1 (malé částky) až 50:1 (velké částky), a vázaných vkladů až 500:1 - zároveň zrušen lístkový přídělový systém a zavedeny maloobchodní ceny -výsledkem znehodnocení vkladů, vzrůst cen a životních nákladů

ČSR na přelomu 50. a 60. let umírá J. V. Stalin a krátce na to K. Gottwald -po odhalení kultu osobnosti J. V. Stalina (1956) částečné uvolnění (revizionismus), avšak brzy opět utužení režimu – vliv povstání v Polsku a Maďarsku -kritika režimu na II. sjezdu čs. spisovatelů (1956) – František Hrubín, Jaroslav Seifert – literáti se mají opět stát „svědomím národa“ x KSČ prezidentem Antonín Novotný (zároveň v čele KSČ) nová ústava – ČSR se změnila na ČSSR, zmizely zbytky slovenské autonomie – obrat k centralismu, nové územní dělení (10 krajů) „v ČSSR dokončena výstavba základů socialismu“; 4. článek ústavy zakotvil „vedoucí úlohu komunistické strany v ČSSR“

Kraje a okresy 1960

Postupné uvolňování a „zlatá“ 60. léta - rehabilitace politických vězňů nahrazována amnestiemi až do června 1968, rehabilitován i Gustav Husák odsouzený v procesu se „slovenskými buržoazními nacionalisty“ -60. léta – snaha o zavedení tržních prvků do hospodářství (Ota Šik) – demokratizaci ekonomického života nelze oddělit od demokratizace politiky -uvolnění kulturní atmosféry – střet s KSČ IV. sjezd československých spisovatelů – kritika vlády: „socialismus nesplnil nic z toho, co sliboval a co se od něj očekávalo“

Rok 1968 (pokus o „socialismus s lidskou tváří“) -v lednu sesazen z funkce prvního tajemníka A. Novotný, na jeho místo Alexandr Dubček -prezidentem se stal Ludvík Svoboda, premiérem Oldřich Černík přijat Akční program KSČ (program demokratizace společnosti nikoliv demokracie) -konzervativní komunismus se střetl s koncepcí tržního hospodářství -obnova některých dříve zrušených organizací: Junák, Sokol; své místo hledala i církev -krize obrodného procesu – Dva tisíce slov Ludvíka Vaculíka – žádost dalších reforem, aktivity občanů - demokratizace ukončena invazí vojsk Varšavské smlouvy 20.–

Kultura 60. let -malé divadelní scény – „Divadlo Na zábradlí“, Rokoko, Semafor, Laterna Magika – jinotajné satiry: nechápali jen „mocní nemocní mocí“ -nová čs. filmová vlna: Miloš Forman, Ivan Passer, Jan Němec, Vojtěch Jasný, Jiří Menzel, Věra Chytilová -noviny a časopisy: Mladý svět, Literární noviny, Kulturní života, Host do domu, Tvář -nová díla zakázaných autorů: Seifert, Kundera, Ludvík Vaculík, Josef Škvorecký, Bohumil Hrabal, Arnošt Lustig, Ladislav Mňačko -hudba: big beat (Olympic), celá řada úspěchů našich umělců v zahraničí (Karel Gott, Golden Kids,...), písničkaři (Karel Kryl, Jaromír Nohavica, Jaroslav Hutka)

Období normalizace (1969–1989) - generálním tajemníkem se stal Gustáv Husák, „stabilizace situace“ – etapa čistek ve společnosti - v ČSSR zůstal silný kontingent sovětských vojsk Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. Sjezdu KSČ - dokument přijatý ÚV KSČ dne označení vývoje let 1967–69 za krizi; faktický počátek normalizace - zastavení prodemokratického vývoje a konzervace poměrů před „Pražským jarem“ léta propopulační politika vydána Charta 77 (deklarace disidentů) léta doba tzv. konzumní totality (degenerace komunistického režimu) nástupem Gorbačova v SSSR počíná etapa tzv. přestavby se stal generálním tajemníkem KSČ M. Jakeš

Sametová revoluce - protirežimní demonstrace let vyvrcholily studentským shromážděním policejní zásah proti pokojné demonstraci vyprovokoval radikální nálady ve společnosti - mluvčím protirežimního hnutí se stalo Občanské fórum (Václav Havel, Jiří Patočka), na Slovensku Veřejnost proti násilí - dialog mezi komunistickou mocí (Karel Urbánek, Ladislav Adamec) a Občanským fórem zrušen článek Ústavy o vedoucí úloze KSČ jmenována nová vláda v čele s Mariánem Čalfou, zvolen prezidentem Václav Havel

Další informace Milouš Jakeš Projev na červeném hrádku zprava/142511http:// zprava/ http:// – archiv ct24www.ceskatelevize.cz

Likvidace totality zrušena StB zákon o rehabilitaci pronásledovaných komunistickým režimem odchod sovětských vojsk (červen 1991) zákon o sdružování občanů zákon o právu shromažďovacím, petičním novela tiskového zákona svobodný církevní život restituce majetku zabaveného po roce 1948 program hospodářské reformy: zákon o svobodném podnikání, privatizace, vznik úřadů práce, finančních, živnostenských úřadů, burzy a obchodních soudů vyvázání se ze svazku se Sovětským svazem – pád Varšavské smlouvy, přijetí do Rady Evropy

OF = Občanské fórum KSČ = Komunistická strana MORSL viz HSD-SMS KDU = Křesťanská demokratická unie SZV = Spojenectví zemědělství a venkova SD = Sociální demokracie SZ = Strana zelených ČSS = Československá strana socialistická SB = Svobodný blok VDSPR = Všelidová demokratická strana a Sdružení pro republiku LSU = Liberálně sociální unie (Strana zelených, Československá strana socialistická, Zemědělská strana) SPR-RSČ = Sdružení pro republiky-Republikánská strana Československa HSD-SMS = Hnutí za samosprávnou demokracii-Společnost pro Moravu a Slezsko OH = Občanské hnutí HDŽJ = Hnutí důchodců za životní jistoty SČPŽR = Strana československých podnikatelů, živnostníků a rolníků KAN = Klub angažovaných nestraníků ODS = Občanská demokratická strana KDS = Křesťansko demokratická strana ODA = Občanská demokratická aliance Levý blok = Komunistická strana Čech a Moravy, Strana demokratické levice ČSSD = Československá sociální demokracie SPP = Strana přátel piva

Rozpad Československa boj o název (pomlčku) 1990 – nakonec název Česká a Slovenská Federativní republika (ČSFR) volby 1992: v Čechách pravicová koalice, která prosazovala urychlenou transformaci ekonomiky (kuponová privatizace) x Slovensko spíše nacionální strany, odlišné ekonomické pojetí, ale i odlišné pojetí federace (posílení pravomoci obou republik) – ústavní krize, federální shromáždění i federální vláda Jana Stráského problémy s jednáním 22. června 1992 dohoda mezi Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem o vytvoření samostatných států (nebylo rozhodnuto v referendu!!!) zbytek roku věnován rozdělení, Václav Havel abdikoval 25. listopadu Zákon o zániku federace

Česká republika vznik 1. ledna 1993 kuponová privatizace, tunelování, pád bank, „kampeliček“ x vysoká zaměstnanost zapojení do mezinárodních struktur: Visegrádská skupina (1991), NATO (12. března 1999), EU (1. května 2004)

CD0040AA6B/$File/422008k026.pdf

CD0040AA6B/$File/422008k026.pdf

CD0040AA6B/$File/422008k026.pdf

CD0040AA6B/$File/422008k026.pdf

Právní problematika Zákon na ochranu republiky - vydán (č.50/1923) jako reakce na atentát ministra financí Aloise Rašína - definování útoku na ústavního činitele, zvýšení trestních sazeb, zřízení Státního soudu, omezení tisku - novelizace 1933 (ochrana NS a ozbrojených sil) a 1934 (namířená proti SdP a jeho útokům na demokracii) - nahrazen až 1948 zákonem na ochranu lidově demokratického zřízení (č.231/1948) Československo-sovětské dohody - v Praze o pomoci při napadení Německem (vázané na pomoc Francie) - čsl.-sovětská úmluva z r.1941 (mj. se dle ní vytvořila čsl.vojenská jednotka v SSSR) - v Moskvě (E.Beneš) o spojenectví a mírové spolupráci (na dobu 20 let) Retribuční dekrety - nařízení dle kterého byli trestáni Němci, Maďaři a kolaboranti tzv. velký retribuční dekret – o potrestání nacistů, mimořádných lidových soudech aj tzv. malý retribuční dekret – „provinění proti národní cti“, trestání udavačů apod.

Ústavní vývoj Prozatímní ústava 1918 byla první ústavou Československé republiky přijatou dne 13. listopadu 1918 Národním výborem a vydanou jako Zákon č. 37/1918 Sb., o prozatímní ústavě. Cílem bylo v nejkratší možné době vytvořit ústavu Československa. Ústava 1920 přijata Národním shromážděním československé republiky dne 29. února Účinnosti nabyla dnem 6. března Zrušila Prozatímní ústavu. V platnosti zůstala přes období od roku 1938 až do 9. května Ústava 1948 ( Ústava 9. května) vycházela z ústavní listiny. Parlament (Národní shromáždění) byl jednokomorový, ústavní soud byl zrušen. Zvláštní postavení měly slovenské národní orgány (sbor pověřenců, Slovenská národní rada). Ústava obsahovala předpisy o soukromém vlastnictví a státním hospodářství. Zřízeny byly národní výbory, zrušeny země (Česká, Moravskoslezská a Slovenská). Ústavu později doplňovala série ústavních zákonů Ústava 1960 ukotvila legendární článek 4 o vedoucí úloze KSČ a dále zahrnovala zrušení sboru pověřenců a omezení slovenské autonomie. Ústavní zákon o československé federaci z roku 1968 Konečným zřízením federace bylo přijetí ústavního zákona o československé federaci. Od 1. ledna 1969 se Československá socialistická republika skládala z České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Zajímavostí je zřízení Ústavního soudu ústavním zákonem (nebylo však realizováno). Ústava České republiky z roku 1993

Prozatímní ústava Revoluční národní shromáždění vykonávající moc zákonodárnou, kontrolující činnost vlády a prezidenta. Ustavilo se z Národního výboru kooptací poslanců politickými stranami. Pro kooptaci se použily výsledky voleb do Říšské rady z roku Národní shromáždění volilo prezidenta i vládu. Vládu mohlo přímo odvolat. Poslanců bylo 256. tento počet byl rozšířen první novelou této Ústavy na 270 hlavně ve prospěch zástupců Slovenska. 2. Prezidenta republiky jako hlavu státu volenou Národním shromážděním. Prezident neměl obsáhlé pravomoci. (Pravomoci prezidenta byly rozšířeny druhou novelou této Ústavy z roku 1919) 3. Vláda republiky byla volena Národním shromážděním (novela zavedla jmenování prezidentem). Byla odpovědna Národnímu shromáždění a příslušela jí moc výkonná. Prozatímní ústava ustanovila jednotu moci výkonné a zákonodárné (po vzoru Švýcarska). To se změnilo druhou novelou této Ústavy, čímž došlo k přeměně na parlamentní republiku. S ohledem na zavedení republikánských institucí bylo zavedeno vyhlašování rozsudků soudů jménem republiky.

Ústava 1920 Moc zákonodárnou tvořilo dvoukomorové Národní shromáždění. Dolní komora, Poslanecká sněmovna, měla 300 členů volených na 6 let. Aktivní volební právo měli občané od 21 let, pasivní od 30 let. Poslanecká sněmovna měla poslední slovo v zákonodárném procesu a jen jí byla odpovědná vláda. Horní komora, Senát, měla 150 členů volených na 8 let. Aktivní volební právo měli občané od 26 let, pasivní od 45 let. Volební systém byl jinak u obou komor stejný, poměrný, volební obvody tedy byly vícemandátové. Volební zákon stanovil volební povinnost a volební právo odebral vojákům a policistům. Ke schválení ústavního zákona byla třeba silná 3/5 většina a to v obou komorách. Vyloučen byl imperativní mandát, toto ustanovení však bylo obcházeno. Zajímavostí bylo referendum, které však nebylo provedeno. Postavení prezidenta bylo slabé, ke všem úkonům potřeboval kontrasignaci (spolupodpis) člena vlády. Prezident byl neodpovědný, byl volen Národním shormážděním na 7 let. Minimální věk kandidáta byl 35 let. Mohl být nejvýš dvakrát (toto ustanovení neplatilo pro Tomáše Garriguea Masaryka). Reálně bylo postavení T. G. Masaryka jako prezidenta mnohem silnější, jeho autorita u předsedů vládnoucích stran byla vysoká. Postavení vlády zůstalo v podstatě stejné jako v prozatímní ústavě č. 37/1918 Sb. Co nemůže dělat prezident, dělá vláda. Vláda byla odpovědná Parlamentu, vládě mohla být vyslovena nedůvěra, prezident mohl jmenovat úřednickou vládu, což se také několikrát stalo. Soudnictví vypadalo v podstatě stejně jako dnes. V čele obecného soudnictví stál Nejvyšší soud, dále působil Nejvyšší správní soud, Ústavní soud a volební soud. Zaručena byla rovnost, svoboda osobní a majetková, svoboda domovní, tisková, právo shromažďovací a spolkové, petiční, listovní tajemství, svoboda učení a svědomí, svoboda projevu mínění, svoboda náboženská a zvláštní ochrana manželství. Byla stanovena jen branná povinnost. Práva hospodářská, kulturní a sociální zakotvena nebyla, což ale bylo v dobovém kontextu zcela normální. Práva byla ze strany státu respektována, jen v roce 1923 byl přijat zákon o ochraně republiky, jež mimo jiné obsahoval paragrafy o rozpouštění extrémistických a pro stát nebezpečných stran. Svoboda majetková byla do jisté míry omezena pozemkovou reformou. Zaručena byla i práva národnostním menšinám.

Socialistické ústavy Ústava 1948 ( Ústava 9. května) vycházela z ústavní listiny. Parlament (Národní shromáždění) byl jednokomorový, ústavní soud byl zrušen. Zvláštní postavení měly slovenské národní orgány (sbor pověřenců, Slovenská národní rada). Ústava obsahovala předpisy o soukromém vlastnictví a státním hospodářství. Zřízeny byly národní výbory, zrušeny země (Česká, Moravskoslezská a Slovenská). Ústavu později doplňovala série ústavních zákonů Ústava 1960 ukotvila legendární článek 4 o vedoucí úloze KSČ a dále zahrnovala zrušení sboru pověřenců a omezení slovenské autonomie. Ústavní zákon o československé federaci z roku 1968 Konečným zřízením federace bylo přijetí ústavního zákona o československé federaci. Od 1. ledna 1969 se Československá socialistická republika skládala z České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Zajímavostí je zřízení Ústavního soudu ústavním zákonem (nebylo však realizováno). Federální shromáždění bylo zákonodárným sborem federace (republiky měly vlastní zákonodárné sbory). Skládalo se ze dvou komor - Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Zaveden byl zákaz majorizace. Předsednictvo Federálního shromáždění mohlo vydávat zákonná opatření. Sněmovna lidu měla 200 poslanců a byla volena na 4 roky. Sněmovna národů měla 150 poslanců přičemž 75 bylo voleno v České republice a 75 ve Slovenské republice. Prezident republiky byl hlavou státu. Byl volen Federálním shromážděním. Federální vláda byla orgánem výkonné moci. Skládala se z předsedy, místopředsedy a federálních ministrů. Vládu jmenoval prezident republiky. Vláda byla odpovědna Federálnímu shromáždění. Ústavní soud (nahrazena ústavním zákonem o Ústavním soudu) Ústavní soud měl být zvolen Federálním shromážděním a měl být soudním orgánem ochrany ústavnosti. Od vydání zákona nebyla ústava realizována.

Ústava České republiky Moc zákonodárná: Parlament ČR skládající se z Poslanecké sněmovny (200 poslanců volených na 4 roky, pasivní právo 21) a Senátu (81 senátorů volených na 6 let, každé dva roky se mění 1/3 senátu, pasivní právo 40 let), aktivní právo všeobecné, rovné, tajné od 18 let Moc výkonná: Prezident ČR (volen na společné schůzi obou komor parlamentu na 5 let, pasivní právo 40 let), Vláda ČR (zpravidla sestavuje nejúspěšnější strana ve volbách, jmenuje ji prezident na návrh premiéra, důvěru vyslovuje Poslanecká sněmovna) Moc soudní: nezávislé soudy, Nejvyšší správní soud, Ústavní soud, Okresní a Krajské soudy, Nejvyšší soud v Brně

Územně-správní problematika Územní vývoj 1918– vznik ČSR: Čechy, Morava, České Slezsko, Slovensko, Podkarpatská Rus odstoupeno na základě Mnichovského diktátu pohraničí s více jak 50% německého obyvatelstva zabráno Polskem Těšínsko, Orava a Spiš zabráno Maďarskem jižní Slovensko a Podkarpatská Rus vyhlášen samostatný Slovenský stát okupace českých zemí a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava osvobození ČSR odstoupena Podkarpatská Rus Sovětskému svazu Zemské zřízení RČS neúspěšný pokus o zavedení župního zřízení (zavedeno jen od r na Slovensku) - zákonem č.125/1927 zavedena od jednotná organizace politické správy (zrušena dvojkolejnost) - zavedena jednotná okresní zastupitelstva (okresní hejtman) a zemská zastupitelstva (zemský prezident) - vznikla země moravskoslezská (aby ve Slezsku nepřevážil německý vliv)

Doporučená literatura Bartoš, J. – Trapl, M.: Československo Olomouc Deyl, Zdeněk: Sociální vývoj Československa Praha Fialová, Lenka a kol.: Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha Kárník, Zdeněk: České země v éře první republiky ( ). Praha Klimek, A. – Kubů, Eduard: Československá zahraniční politika Praha Kubů, Eduard – Pátek, Jiří: Mýtus a realita hospodářské vyspělosti Československa mezi světovými válkami. Praha Kural, Václav: Konflikt místo společenství? Češi a Němci v československém státě ( ). Praha Marek, J.: Česká moderní kultura. Praha Olivová, Věra: Československé dějiny Praha Ort, Alexandr: Edvard Beneš. Diplomat a politik. Praha Peroutka, Ferdinand: Budování státu. Praha Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Česko-slovenské vztahy Bratislava Tesař, J.: Mnichovský komplex. Jeho příčiny a důsledky. Praha Uchalová, E.: Česká móda Elegance první republiky. Praha 1996.

Doporučená literatura Beneš, Z. a kol.: Odsun – Vertreibung. Transfer Němců z ČSR Praha Brandes, R.: Češi pod německým protektorátem. Praha Čejka, E.: Odboj na západě. Praha Čelovský, Bohumil: So oder so. Řešení české otázky podle německých dokumentů Ostrava Dejmek, Jindřich – Kuklík, Jan – Němeček, Jan: Kauza: tzv. Benešovy dekrety. Praha Doležal, Jiří: Česká kultura za protektorátu. Praha Gebhart, Jan – Kuklík, Jan: Dramatické i všední dny protektorátu. Praha Kaplan, Karel: Pět kapitol o únoru. Brno Kaplan, Karel: Pravda o Československu Praha Kárný, M.: „Konečné řešení“. Praha Kural, Václav: Místo společenství konflikt. Praha Mainuš, František: Totálně nasazení ( ). Praha Maršálek, P.: Protektorát Čechy a Morava. Praha Pasák, Tomáš: Český fašismus a kolaborace Praha Pasák, Tomáš: Pod ochranou říše. Praha Průcha, Václav: Hospodářský vývoj v českých zemích vletech In: Studie o technice v českých zemích V, Praha Rataj, Jan: O autoritativní národní stát. Ideologické proměny české politiky v druhé republice Praha Staněk, Tomáš: Odsun Němců z Československa Praha Tomášek, D.: Deník druhé republiky. Praha Vrabec, Václav: Antifašistický odboj. Zmařené naděje. Praha 1992.

Doporučená literatura Deset pražských dnů ( listopad 1989). Praha Menzel, V. a kol.: Křizovatky 20. století. Praha Otáhal, Milan: Opozice, moc, společnost Praha Pacner, Karel: Osudové okamžiky Československa. Praha Pernes, Jiří: Československo Praha Pernes, Jiří: Takoví nám vládli. Komunističtí prezidenti Československa a doba v níž žili. Praha Prečan, Vilém: Charta 77 očima současníků. Praha-Brno Sedm pražských dnů. srpen Praha Suk, Jiří – Cuhra, Jaroslav – Koudelka, František: Chronologie zániku komunistického režimu v Československu Praha Tigrid, Pavel: Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu. Praha (5. vydání) Vančura, Jiří: Naděje a zklamání. Pražské jaro Praha Zeman, Zbyněk: Vzestup a pád komunistické Evropy. Praha Žáček, Pavel: Boje o minulost. Deset lev vyrovnávání se s komunistickou minulostí – pokus o předběžnou bilanci. Brno 2000.