Informatika

Cíle výuky informatiky Studenti se mají seznámit se základními pojmy, problémy, postupy, výsledky a aplikacemi informatiky tak, aby je dokázali prakticky využít k naplňování svých potřeb. Vedle toho studenti rozvíjí související klíčové kompetence (především řešení problémů a komunikace) a informatické myšlení.

Informatické myšlení Výuka informatiky už nesměřuje jen ke zvládnutí užívání ICT pro běžný život a případná výuka programování neslouží primárně k ovládnutí syntaxe jazyka a tvorbě programů. Cílem je obdoba kultivace myšlení, ke které má docházet např. ve výuce matematiky (vedle např. tréninku početních dovedností). CT („computational thinking“) jsou myšlenkové postupy zapojené při takovém formulování problémů a jejich řešení, které umožní tato řešení efektivně provést agentem zpracovávajícím informace.

Informatické myšlení Zmíněným agentem může být jak stroj, tak člověk. CT obecně má zahrnovat schopnosti – pochopit, které aspekty problému jsou řešitelné strojově; – vyhodnotit shodu mezi informatickými prostředky a problémem; – porozumět možnostem a omezením informatických prostředků; – použít informatické prostředky novým způsobem či v nové situaci (nebo prostředky přizpůsobit); – použít informatické strategie v jakékoliv oblasti. Informatickým prostředkem se zde rozumí jak technické nástroje, tak abstraktní postupy a teoretické výsledky.

Komunikace Komunikace je předávání informací

Různé úrovně komunikace Proces komunikace můžeme dělit jednak na kratší úseky („příčně“), jednak na jednotlivé úrovně („podélně“). Příklady kratších úseků komunikace – rozdělení zprávy na slova, věty apod. Rozdělení komunikace na vrstvy není jen samoúčelnou teorií. Výběr odpovídající vrstvy nám může značně ulehčit uvažování. Snad nejdůležitější jsou pak vrstvy při odhalování chyb.

Architektura TCP/IP

Referenční model ISO/OSI Komunikaci mezi systémy tvoří: komunikace mezi vrstvami jednoho systému, řídí se pravidly, která se obvykle nazývají rozhraní (interface), komunikace mezi stejnými vrstvami různých systémů, řídí se protokoly. Na počátku vznikne požadavek některého procesu v aplikační vrstvě. Příslušný podsystém požádá o vytvoření spojení prezentační vrstvu. V rámci aplikační vrstvy je komunikace s protějším systémem řízena aplikačním protokolem. Podsystémy v prezentační vrstvě se dorozumívají prezentačním protokolem. Takto se postupuje stále níže až k fyzické vrstvě, kde se použije pro spojení přenosové prostředí. Současně se při přechodu z vyšší vrstvy k nižší přidávají k uživatelským (aplikačním) datům záhlaví jednotlivých vrstev. Tak dochází k postupnému zapouzdřování původní informace. U příjemce se postupně zpracovávají řídící informace jednotlivých vrstev a vykonávají jejich funkce.

Shrnutí Informace je stěžejní nejen pro fungování lidské společnosti, ale také světa vůbec. Informace nám slouží k rozhodování. Informace jsou data spolu s jejich významem. Komunikace je předávání informací. Komunikaci modelujeme jako postupné zakódování zprávy, její přenos komunikačním kanálem a následné dekódování a interpretaci příjemcem. Při komunikaci je často žádoucí zpětná vazba pro ověření, jestli zpráva došla, a jestli došla v pořádku. Komunikační proces lze rozkládat na různé úseky a úrovně, což může být užitečné např. pro odhalení chyby v komunikaci.