Verbální kung-fu Alexandra Škrobánková

asertivita

Přestože se Cimrman přestal ženskou logikou zabývat, u psychologie ještě nějaký ten čas zůstal. Při svých častých potyčkách s bytnou začal vypracovávat tzv. strategii tvrdého chování. Při jedné z hádek se bytná neovládla a vybuchla hrozbou: „ A ser ty mně! “ Tento výkřik mistra inspiroval k pojmenování nového oboru. Cimrman ve svých poznámkách říká: „ Chovala se prostě ASERTYMNĚ." Název ASERTYMNĚ byl později zkomolen a dnes bychom řekli, že se chovala ASERTIVNĚ. I.Lukašovič: Jára Cimrman a psychologie Vesmír 8/99

asertivita se bohužel nedochovala v původní historické podobě. Postupně doznala značného zjednodušení například Cimrmanovy metody „hladový pes“, „zakouslé klíště“ a „obtížný hmyz“ postupně zdegenerovaly na metodu „poškozený váleček fonografu“, kterou dnes známe pod názvem „přeskakující gramofonová deska“

asertivita důležitá komunikační dovednost asertivní jednání komunikační manévrování ve vypjatých sociálních kontaktech, při sporech schopnost (dovednost) prosazovat vlastní názor, stanovisko nebo zájem cílem je mimo jiné rozpoznat a zastavit manipulativní chování asertivita je produktem svobodné společnosti odvrácenou stránkou individuální svobody a asertivních práv je individuální zodpovědnost autor metody asertivního tréninku - američan A. Salter

asertivní schopnosti komunikace: požádat o laskavost uplatnit svůj nárok nebát se prosadit říci ne začít, udržovat a ukončit konverzaci vypořádat se s kritikou přijmout uznání vyjádřit uznání vyjádřit vlastní pocit, názor, myšlenku..…

asertivní trénink je v zásadě určen pro dvě skupiny lidí: pro plaché, neprůbojné svůj názor neprosadí kvůli strachu, který prožívají snadno se cítí pokořeni a zahanbeni neúspěchem v konfliktech mají tendenci „vyklidit pole“ ti, kdo snadno „vybuchnou“ svůj názor umí jen rozčileně vykřičet, čímž odradí většinu posluchačů podrážděně reagují na jakoukoliv kritiku mají tendenci ihned oplácet, vyvolávat slovní půtky a stupňovat napětí

asertivní jedinci myslí na sebe, respektují své potřeby, hodnoty, pocity, avšak s ohledem a respektem vůči potřebám a pocitům ostatních asertivní člověk je odpovědný sám za sebe a přijímá následky svých rozhodnutí

asertivní práva I. 1.Máte právo sami posuzovat své chování, myšlenky, emoce a nést za ně a za jejich důsledky odpovědnost - pokud to sami nedovolíte, nikdo nemůže manipulovat vašimi emocemi a chováním - buďte sám sobě rozhodčím svého chování 2.Máte právo nenabízet žádné výmluvy či omluvy, ospravedlňující vaše chování - nepoužívejte sebeponižující výmluvy nebo omluvy pro své chování - omluvit se, když je to na místě ano - na otázku: „Proč se Ti ta čepice nelíbí?“, není třeba uvést důvod, stačí jen oznámit: „nemám žádný důvod, prostě se mi nelíbí.“

asertivní práva II. 3. Máte právo sami posoudit, zda a nakolik jste odpovědní za problémy druhých lidí - zbavte se tendencí řešit vše za druhé - nemějte pocit viny - sami posoudíte, zda pomůžete nebo zdvořile odmítnete př.: Chci reklamovat vadný výrobek a prodavač ve mě NEOPRÁVNĚNĚ vzbuzuje pocit viny argumentem, že zdržuji frontu čekajících. Asertivní reakce odmítne zodpovědnost za problém s frontou např. slovy: „To je pravda, opravdu zdržuji frontu. Navrhuji urychleně vyřešit reklamaci, jinak lidé za mnou budou muset čekat ještě déle." nebo reakce: „Nezajímají mne problémy, za které nezodpovídám. Rád bych vyřešil reklamaci." 4. Máte právo změnit svůj názor - umět přiznat svůj omyl a v případě potřeby jej napravit

asertivní práva III. 5. Máte právo dělat chyby a být za ně odpovědní - zvládat vlastní chyby bez emocí, bez pocitů viny - zbytečně se neomlouvat pouze oznámit fakta o dané situaci př.: „Máš pravdu, udělal jsem chybu.“ „Máš pravdu, přišel jsem pozdě.“ 6. Máte právo říci: „já nevím“ - neznamená to, že se tím shodím, často naopak - manipulativní otázky : „Co myslíš, co by se stalo, kdyby...?“, „Co by to bylo za přítele, který by...?“ - při zvládání podobných manipulací není třeba znát a hledat odpověď - stačí odpovědět: „nevím„ - pokud chce manipulátor spekulovat, může sám

asertivní práva IV. 7. Máte právo být nezávislí na dobré vůli ostatních - ne všichni k nám musí mít kladný vztah (ani my nemáme ke všem) - naše chování nemusí být schvalováno a oblíbeno všemi - můžeme klidně říci „NE“ bez vymýšlení výmluv - je to řešení na poznámky jako „toto si budeme pamatovat", „toho budeš litovat", ale i na dotčené a chladné pohledy - nemůžeme jednat a žít v obavách, že se dotkneme citů druhých lidí. Občas se to stane. 8. Máte právo dělat nelogická rozhodnutí - ne všechno, co děláme musí mít logiku podle obecně platných pravidel - naše jednání může mít „vlastní logiku“ - druhý nemusí být schopen nebo i ochoten ji přijmout

asertivní práva V. 9. Máte právo říci: „já ti nerozumím“ - musíš předvídat i nevyslovené potřeby svých bližních - když nechápeš, co druzí od tebe očekávají, jsi necitlivý ignorant - takové manipulaci není nikdo povinný se podřídit 10. Máte právo říci: „je mi to jedno“ - máte právo nesnažit se být dokonalý podle definice někoho jiného - co je dokonalé pro jednoho, nemusí být pro druhého

Abychom nepodlehli manipulaci, je vhodné svůj vnitřní pocit zařadit do jedné z těchto kategorií: chci musím měl bych Hlavně kategorie „ měl bych “ naznačuje manipulativní reakci, pokud se nutkání podvolím

základní asertivní techniky techniky, které umožní přiměřeně se chovat v různých situacích

technika pokažené gramodesky klidným opakováním toho, co chceme, nás učí vytrvalosti v prosazování svého požadavku, bez nutnosti připravených argumentů nebo pocitu zlosti je-li partnerovým důvodem k vyslovení „ne“ jeho snaha vůči vám se prosadit ukážeme, že jsme schopni trvat na svém i celý den a jsme schopní odolat všem manipulacím zásady udržovat oční kontakt klidně opakovat svůj názor nebo rozhodnutí, znovu a znovu partner má v zásobě jen několik odmítnutí - potřebujeme vydržet jen o jedno opakování navíc ignorovat pokusy o zlákání na postranní témata nenechat se zatlačit pocitem viny nebrat ohled na manipulativní otázky typu „Proč?“ nejsou nutné žádné argumenty, vysvětlení ani omluvy

technika otevřených dveří uznáváme všechny partnerovy argumenty, na kterých by něco mohlo být. Partner postupně ztrácí energii na hledání dalších výhrad. zásady klidně souhlasit s každou pravdivou výtkou (je to pravda…). Matka: „Zase jsi nebyla večer doma!“ Dcera: „To je pravda, mami, včera jsem se skutečně vrátila velmi pozdě“. připustit možnou platnost pravděpodobné výtky (možná máš pravdu…). Matka: „Pokud takto budeš žít i dále, můžeš onemocnět.“ Dcera: „Máš asi pravdu.“ souhlasit se všeobecnými logickými pravdami v manipulujících výrocích (dává to smysl, mohla by to být pravda…), doplnit vlastním pohledem (mě to však neznepokojuje…). Matka: „Když budeš takto pokračovat a dobře se nevyspíš, budeš vypadat špatně. A to přece nechceš?“ Dcera: „To máš asi pravdu, na tom něco je; když budu mít pocit, že to potřebuji, přijdu domů dřív.“ přesně poslouchat, co nám partner říká - v odpovědi je třeba použít přesně jeho slova pozor na „čtení myšlenek"! - nesmíme konstruovat a odpovídat tím, co si myslíme, že nám partner chce říct, ale tím, co skutečně řekl

technika přijatelného kompromisu partner může mít jiné cíle a může přitom být stejně asertivně zdatný neriskujeme-li svou sebeúctu a sebeakceptaci, je vhodné navrhnout přijatelný kompromis příkladem může být např. souhlas s určitým termínem nebo dohoda typu něco za něco možno nechat rozhodnout náhodu - hodíme si např. mincí Jestliže by kompromis zasahoval do sebeúcty partnerů, žádný kompromis řešením není!

negativní asertivita učí přijímat své chyby a omyly, aniž bychom se museli omlouvat posouzení vlastního chování bez obrany, úzkosti, či popírání chyb. Zároveň redukuje zlost a agresivitu vašeho kritika kvůli chybě se nemusíme cítit vinnými. Nemusíme! zásady: chyby jsou jen chyby - nic víc a nic míň asertivně přijmout vlastní chybu a slovně to vyjádřit přijmout svou chybu bez omlouvání se sebekritičnost snižuje agresivitu kritika, který čeká spíše výmluvy př.: „Máš pravdu, nemusel jsem to udělat takto. Mohu to zkusit udělat jinak.“ „Je to moje chyba, příště to zkusím jinak.“ „Uvědomuji si, že jsem to udělal nevhodně.“ „Byla to moje hloupost a ani mně se to takto nezamlouvá.“

negativní otázky aktivní podpora kritiky s cílem použít získané informace pokud jsou konstruktivní, nebo je (i kritika) vyčerpat, pokud jsou manipulativní dáváme najevo, že kritiku nepovažujeme za důvod k hádaní se, či k rozbíjení vztahu nereagujeme ani se necítíme uraženi, kritiku není důvod pro hněv na kritiku nereagujeme útokem! zásady udržujeme oční kontakt (ne upřený, ten může vyznít agresivně) kritiku přijímáme klidně věty formulujeme v první osobě požadujeme upřesnění, detaily, další kritiku pokojným způsobem, bez ironie a provokací se ptáme na další negativa př.: A: „Tvoje chování mě prostě uráží!“ B: „Proč, nerozumím, co se ti nelíbí?“ (negativní otázka) A: „Vždy, když tě navštívím, nevěnuješ se mně, ale často telefonuješ. Mně to prostě vadí.“ B: „Hmm, ani si to neuvědomuji (zpětná vazba). Ještě něco ti vadí?“ (negativní otázka) Pozor! Lehký rozdíl v intonaci mění tuto metodu v ironickou provokaci.

vyslovování a přijímání komplimentu vyslovování komplimentu upřímně myšlené komplimenty jsou namístě, jinak jde o neupřímnou manipulaci vyslovení komplimentu je příjemná forma podávání zpětné vazby schopnost a připravenost vyjadřovat uznání a vyslovovat komplimenty zpříjemňuje život obou komunikujících partnerů patří do základní výbavy lidí chovajících se asertivně zásady navázat oční kontakt otevřenost, srdečnost … upřímnost ve vyjádřeních, konkrétnost vyjádřit osobní postoj, ne vyslovovat svoje postřehy jako všeobecné platné pravdy nevhodné je přehánění falešné lichocení použití komplimentu za účelem manipulace

vyslovování a přijímání komplimentu přijímání komplimentu nedokážeme kompliment přijmout možná brzda probíhající komunikace důležitý oční kontakt vyjadřující srdečnost kompliment opakovaně nepřijmeme a partner nám je přestane dávat! nepřijetí komplimentu může být pro toho, kdo ho vyslovil, velmi nepříjemné! proč nedokážeme kompliment přijmout: nedokážeme na „pochvalu" zareagovat jsme potěšeni, polichoceni, díváme se však stranou, nebo začneme zlehčovat věc, které se kompliment týká, aby si lidé nemysleli, že jsme „namyšlení“ vnitřně vnímáme neasertivnost podání „pochvaly“ - buď se nám zdá zveličená, anebo se neumíme rozhodnout, jestli je upřímná, nebo myšlená jako manipulace př. „ano, děkuji, těší mě, že...“ „jsem rád, těší mě, já to vidím...“ „děkuji, ale uvádí mě do rozpaků, že...“ vyjádření výhrad vůči pochvale - osobní postoj

reakce zpětnou vazbou zpětná vazba: pozitivní - vede k posilování uvedeného chování … „Potěšilo mě, že jsi si vzpomněl na moje narozeniny.“ negativní - snižuje pravděpodobnost, že se dané chování bude opakovat … „Dělá mi starosti, že nedodržuješ slovo, které jsi mi dal.“ zásady hovořit za sebe, v první osobě jednotného čísla vlastní zodpovědnost za tvrzení „Bál jsem se, když jsi nepřišla včas domů a nezavolala“ x „Je od tebe nezodpovědné, že jsi ani nezavolala“ oční kontakt - že za naším tvrzením nejsou postranní úmysly poskytujeme informaci o svém prožívaní, nehodnotíme ! př.pozitivní zpětné vazby … „ Jsi hezky ostříhaná“ (h) x „Líbí se mi, jak jsi ostříhaná“ (vl. postoj) př. negativní zpětné vazby … „Jsi neohleduplný, bezcitný společník, jak se tak můžeš chovat?“ (h) x „Cítila jsem se zle, když jsi odešel a nechal jsi mě samotnou mezi tolika cizími lidmi“ (vl.pocit) popisujeme konkrétní chování a ne jedince jako takového. př.: „Nelíbí se mi, když na mě křičíš před druhými“ x „Jsi agresivní a bezcitný člověk“ (h) podáváme specifické a ne zevšeobecňující informace př.: „Ty vždy...“ zevšeobecňující naše vyjádření je krátké a srozumitelné, aby partnerovi bylo jasné, o co nám jde

nauč se říkat „NE“ „Klidně bych řekla, ne, ale pak se na mě lidi budou zlobit a přestanou mě mít rádi.“ „Nikdo mě nebude mít rád“ rozhodnutí promítněte si okamžiky, kdy jste dělali něco, co jste vlastně vůbec dělat nechtěli. Rozhodněte se pomalu, ale jistě pomoc odmítat. inspirujte se u sobců všímejte si postupů a technik, které užívají zdraví sobci - neptají se a dělají věci tak, jak vyhovují jim snadný trénink nemusíte ze dne na den měnit všechny zvyky. Začněte pomalu. Nejprve u drobných odmítnutí –že zrovna nemáte náladu přispívat dvackou na dobročinné účely, že zrovna nechcete informace o výhodném pojištění … posilujte sebevědomí učte se mít rádi sami sebe, protože pak pro vás bude snadné vymezit si vlastní prostor tak, abyste byli spokojeni a šťastni

Jak správně odmítnout: omluvte se: „Promiň, ale neudělám to, protože nestíhám, jsem vyčerpaná, nemám náladu…“ Řekněte to v klidu a důrazně a nepouštějte se do žádných debat trvejte na svém nepřipouštějte diskusi a odmítejte jasně nenechte se přemlouvat řekněte pravdu, a to i přesto, že se vašemu okolí nebude asi líbit nerozčilujte se. Odmítnutí je prostě normální a není důvod ho brát osobně nabídněte alternativu

v prezentaci byly použity obrázky Pavla Kantorka a fotografie z internetu, vyhledané na