Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Přednáška č. 3/15 Právní pozitivismus a jeho význam pro moderní právní myšlení; základní znaky, problémy a směry; Ryzí nauka právní. Osnova přednášky a)

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Přednáška č. 3/15 Právní pozitivismus a jeho význam pro moderní právní myšlení; základní znaky, problémy a směry; Ryzí nauka právní. Osnova přednášky a)"— Transkript prezentace:

1 Přednáška č. 3/15 Právní pozitivismus a jeho význam pro moderní právní myšlení; základní znaky, problémy a směry; Ryzí nauka právní. Osnova přednášky a) Proč vznikl právní pozitivismus? Znaky a základní směry b) Ryzí nauka právní H. Kelsena: jako radikální verze právního pozitivismus c) Základní znaky Ryzí nauky právní d) Kritika Ryzí nauky právní

2 Stručné zopakování: Rozdíl mezi přirozeným a pozitivním právem různé zdroje: příroda, boží rozum, rozum člověka Nemá jednoznačnou formu: nároky, potřeby, povinnosti Obsah je tvořen odkazem na morální hodnoty, principy, dnes lidská práva Není samo o sobě uskutečnitelné … zdrojem je zákonodární vůle; má zákonnou (legální) formu; (formu právní normy nebo pravidla) představuje zákonem stanovenou povinnost; legitimita; je vynutitelné- sankce

3 Stručné zopakování minulé přednášky: Přirozené a pozitivní právo jsou dvě základní formy práva; Přirozené právo bylo dlouhé období (do 17.století) považováno za základní formu práva; Různé podoby vzájemného vztahu přirozeného a zákonného práva; a) stanovené (pozitivní) právo bylo doplňkem přirozeného práva (starověk a středověk) b) zákonné právo nutný nástroj k uskutečnění přirozeného práva (Hobbes) či (subjektivního) práva (Kant); c) základní formou práva je pozitivní (zákonné) právo, toto právo je platné díky své formě nikoli obsahu; Nová etapa vývoje tohoto vztahu nastává v 19. stoeltí vznikem právního pozitivismu.

4 Jaký význam má slovo „pozitivní“? Je nutné uvést, že samotné slovo „pozitivní právo“ se v právním jazyku udomácnilo až koncem 18. století vznikem právního positivismu, jehož cílem je poznávat právo takové, jaké ve skutečnosti je; také, jak jej můžeme empiricky jako fakticitu, na základě zkušenosti reálně pozorovat; Slovu „pozitivní“ jsou ve spojení s právem připisovány dva významy; a) jednak ve smyslu toho, co bylo a je záměrně stanoveno, uloženo nebo nařízeno; (na rozdíl od toho, co vzniká spontánně nebo jako obyčej nebo má svůj zdroj v přirozeném řádu) b) Jako to co, postrádá svojí vlastní racionální a morální silu;protože jeho obsah byl „arbitrárně“ utvořen. Protikladem je pak zde to, co má racionální nebo morální silu už ve své podstatě nebo povaze (např. přirozené právo). (Převzaté od Murphy,J. Philosophy of Positive Law:Foundations of Jurisprudence. Yale 2005, s.5)

5 A)Proč vznikl právní pozitivismus? -V 19. století bylo již jasné, že kromě zvyků, morálních či náboženských norem, přirozeného práva existuje právo stanovené, zákonné; -Jeho platnost byla odvozená od autoritativního ustanovení a účinného prosazení (platnost stanovené povinnosti přestala být závislá od uznání adresátů); -Vznikla nutnost teoreticky popsat a vyjádřit tuto novou situaci; - Různé přístupy: např. v Německu – Freierechtschule, Pojmová jurisprudence, různé odnože novokantovství ale pak i fenomenologie – všechny zpochybňovaly existenci přirozeného práva jako jediné formy práva; co jim však chybělo, že nedisponovaly vhodnou metodologii; -Nejsystémovější přístup k poznání práva umožnil v 19. století pozitivismus;

6 Co je to právní pozitivismus? Co je pozitivismus? Filosofický směr který hlásá návrat k empirismu a scientismus (verifikovatelnost poznatků) Právní pozitivismus: vychází z požadavku zkoumat právo jako empirický jev; také, jaké je a nikoli jaké by mělo být; Odmítání názorů, že právo je založeno na ideji spravedlnosti- to jsou jen fikce, představy o tom, co by mělo být; také odmítání názoru, že právo je výsledkem konvence; Pokouší se o vědeckou teorii a metodologii práva

7 Pozor na používání slov: pozitivní právo a právní positivismus K zapamatování: Pozitivní právo je forma práva; je to jiná forma než je právo přirozené Právní positivismus je filosofický směr v právní filosofii a teorii, jehož objektem je pozitivní právo- jako jediné skutečné právo (Také jiné filosofické směry považují právo za pozitivní právo)

8 Základní otázky právního positivismu: (tyto otázky jsou jednotlivými směry různě řešeny) Právo má jen formu pozitivního práva; platnost tohoto práva je odvozena z jeho formy; přirozené právo není právem pro svůj morální (subjektivní) obsah (různé stupně nonkognitivismu) Odlišování „Sollen“ od „Sein“; normativity (toho, co má být) od světa toho, co je a probíhá na principu kauzality; Odlišování práva a morálky jako dvou nezávislých normativních systémů Přesvědčení, že o právu je možné vytvořit vědeckou teorii práva

9 Právně pozitivistické směry- anglická tradice: Anglická tradice vychází z Hobbse (J. Bentham) Mezi první kritiky přirozeného práva patřil např. anglický filosof zakladatel utilitarismu J. Bentham ( ), který ukazuje, že tvrzení naturalistů nejsou empiricky zakotvená, nedají se ověřit zkušeností; Bentham je považován za prvního zakladatele právního pozitivismu. Právo definuje jako výraz vůle suveréna ve státě v podobě příkazu, jehož funkcí je regulace chování lidí; Imperativní teorie práva – J. Austin ( ) Právní realismus: a)Americký právní realismus (O.Holmes, R.Pound, B.Cardozo) b)Skandinávský právní realismus (Hagerström, Ross, Olivercona) Analytická jurisprudence H.L.A. Harta

10 Právně pozitivistické směry, německá tradice Německá tradice vychází z Kantovy filosofie, resp. novokantovců Gesetzpositivismus (zákonný pozitivismus) K. Bergbohm ( ) Ryzí nauka právní – Hans Kelsen( ) Normativní škola práva, resp. Brněnská normativní škola (F.Weyr) Neo-institucionalismus., institucionální právní pozitivismus (O. Weinberger ( , Neil Mac- Cormick )

11 B)Ryzí nauka právní H. Kelsena- radikální verze právního positivismus

12 Hans Kelsen ( ) zakladatel Ryzí nauky právní Narodil se 11. října 1881 v Praze, v německy mluvící židovské rodině, ale brzy se přestěhoval do Vídně. Zde vystudoval práva. Působil na vídeňské právnické fakultě jako soukromý docent a později se stal profesorem. Podílel se na tvorbě ústavy Rakouské republiky, (která platí dodnes) a stal se přísedícím ústavního soudu. Vypracoval teorii práva, kterou nazval Ryzí nauka právní; společné znaky s Brněnskou školou normativní teorie práva Spolu s F. Weyrem vydávali mezinárodní časopis Revue internationale de la théorie du droit. Po roce 1930 opustil Rakousko; odešel do Německa, Ženevy, v letech působil na německé právnické fakultě v Praze. V roce 1940 opustil Evropu, stal se profesorem politologie na University of Berkeley v Kalifornii, kde působil až do své smrti 19. dubna 1973.

13 Hlavní práce H. Kelsena První práce: Hlavní problémy státoprávní nauky odvozené z nauky o právním výroku (Hauptprobleme der Staatsrechtlehre entwickelt aus der Lehre vom Rechtssatze, 1911) Obecná nauka o státu (Allgemeine Staatslehre, 1925) Ryzí nauka právní (Reine Rechtslehre, 1934), (2. vydání1960) Obecná teorie práva a státu (General Theory of Law and State, 1945) Obecná teorie norem (Allgemeine Theorie der Normen 1979)

14 Proč vznikla Ryzí nauka právní? Jednoduše proto, že Kelsen nebyl spokojen s teoretickými koncepty práva, které se začátkem 20.století objevily; Podle Kelsena bylo stále a) právo vymezováno prostřednictvím hodnot, idejí, toho jaké by mělo být;(povaha práva byla popisována prostřednictvím morálních znaků); b) stále nebyla zodpovězená otázka, proč vůle jako taková může být zdrojem právní normativity – toho, co má být- „Sollen“; tzn. závaznosti, povinnosti; (vůle byla od Kanta považována za zdroj morální i právní normativity a nepřípustný pro něj byl i názor, že zdrojem je vůle suveréna) c) stále nebyla jasně zdůvodněna vědecká metoda poznání práva; jednotlivé koncepce přebíraly metody z jiných věd, které se také zabývaly právem (hlavně sociologie nebo psychologie či biologie) ; (Pro každou vědu platí, že pokud nemá jasně stanovenou metodu, tak nemůže přinášet vědecké poznatky o zkoumaném objektu.)

15 Proč Kelsen nazval svojí teorii Ryzí nauka právní? a)Kelsen chce zkoumat právo jen jako pozitivní právo; to je podle něj možné jen oproštěním (očištěním) jeho poznávání od poznatků a)jiných věd, sociologie, psychologie, ale i b) morálních (hodnotových) a c) politických názorů; Hned v úvodu své práce uvádí legendární větu: „Ryzí nauka právní je teorie positivního práva. Jakožto teorie chce svůj předmět výlučně a jedině poznat. Pokouší se odpovědět na otázku, co je právo a jaké je právo, nikoli však na otázku jaké právo být má nebo jaké se má vytvořit. Jest právní vědou, nikoli právní politikou.“

16 Základní filosofická východiska Kelsenovy ryzí nauky právní? a)Přísně rozlišuje mezi poznáním a chtěním (vůli); deskriptivním a normativním způsobem poznání b) logicky strukturuje svět normativity (Sollen) a to za cenu odtržení od světa Sein (fakticity); svět normativity zde nepotřebuje ke své existenci svět Sein c) Ve struktuře vůle (právní normativity) objevuje systémový (sebereferenční) prvek, který představuje vlastnost práva, kdy si samo právo upravuje svojí tvorbu;

17 Příklad, který by nám měl pomoct porozumět povaze pozitivně právního myšlení Kelsenova ražení A je nájemníkem a také domovníkem jednoho nájemného domu v Zürichu. V domě bydlí deset rodin a jeho majitel je pan B. Nájemné A je z důvodu funkce domovníka o 500 franků měsíčně nižší. A však onemocněl a musel jít do nemocnice, kde zůstal celý měsíc, takže se nemohl o dům starat. B si najal na tuto dobu náhradního domovníka a v následující platbě A zvýšil nájem o 500 franků. A odmítl zvýšení zaplatit a celá záležitost se dostala k soudu.

18 Argumentace advokáta zastupujícího A Advokát zastupující A postavil svojí obhajobu na tom, že A měl sjednanou řádnou nájemnou smlouvu a také smlouvu o vykonávaní domovní služby. Podle švýcarského občanského práva – smlouva o vykonávání domovní služby je atypickou smlouvou a podléhá speciální regulaci, nicméně úleva na nájmu je zde brána jako odměna. Podle pracovního práva existuje krátkodobá nemocenská povinnost, takže advokát pana A dospěl k závěru, že pan B mu vlastně dluží tyto peníze.

19 Argumentace advokáta zastupujícího majitele B Advokát majitele B argumentoval tím, že smlouva o domovnictví je sice smlouva, ale v jednotlivostech není zákonem regulována takže, povinnosti a práva jsou určovány na základě reálných vztahů a zájmů. Tak velký dům si vyžaduje domovní službu a nájemníci s tím počítají, že si tuto službu hradí prostřednictvím nájemného. S tím počítal i pan B ve výši nájemného A. Nájemníci domu mají právo na tyto služby, z tohoto důvodu má i majitel právo odebrat A, pokud si neplnil svojí povinnost. Tímto odejmutím úlevy z nájemného majitel nahradil způsobenou škodu.

20 Oba příklady argumentace představují dvě pojetí pozitivního práva: Advokát zastupující A představuje typický normativistický (kelsenovský) přístup a na tomto příkladu si přiblížíme Kelsenovo pojetí pozitivního práva Advokát zastupující majitele představuje spíše přístup, který právní řešení vyvozuje z faktických vztahů a jejich normativní regulace.

21 Abychom porozuměli Kelsenovu způsobu myšlení musíme porozumět diferenciaci „Sollen“ a „Sein“ Z filosofického hlediska jsou tyto kategorie spojeny se zjištěním, že je nutné dělat rozdíl mezi poznáním a jednáním poznáváním a chtěním; popisem a hodnocením poznatkem (faktem) a normou Na rozdíl mezi popisem a hodnocením nás upozorňuje anglický filosof D. Hume ( ), který ukazuje, že normativní závěr nemůžeme logicky odvodit z premis popisujících fakticitu: např. z faktu, že lidé běžně lžou nemohu odvodit morální závěr, že lhaní je správné, tzn. morální normu atd… Pokud bychom se o to pokusili (odvodili Sollen ze Sein) dopustili bychom se naturalistického mylného závěru (naturalistischer Fehlschluss)

22 K zapamatování: Německé slovo „Sollen“ se dá přeložit do češtiny jen opisem jako to, co má být, (povinnost, závaznost) Německé slovo „Sein“ překládáme opisem jako to, co je, (co není stanoveno rozumnou vůli, ale libovůli, našim chtíčem, žádostmi, patří do světa zkušenosti, atd.) Když ale řeknu, že Ryzí nauka právní zkoumá právo jaké je, tak to znamená, že jej zkoumá jako skutečný jev, který se dá empiricky verifikovat, ale tento jev patří jen do světa „Sollen“

23 Stručný exkurz do problému: Německý filosof I. Kant na základě své kritiky rozumu zdůvodňuje rozdíl mezi rozumem a rozumnou vůli a jako první zdůvodňuje, že to, co má být „Sollen“ je aktem chtění rozumné vůle - odpovídá jen tomuto aktu; -Vůle se stává motivem našeho jednání- „Sollen“ je vždy spojeno s praktickou otázku „co mám dělat?“ (Pokud uvažujeme jaké jednání je z morálního hlediska správné,tak uvažujeme o tom, jaké jednání zvolíme.) -Naše vůle je svobodná a autonomní, tudíž „Sollen“, svět normativity je autonomním, ničím nepodmíněným;sféra lidského jednání nepodléhá kauzalitě ale zákonům svobody; následek je zde přičitatelný k dané povinnosti Protikladem normativity (Sollen) je fakticita, empiricky ověřitelná fakta -svět „Sein“, toho, co je; podléhá kauzalitě (Morální otázku „Mám udělat to a to?“ nemůžeme redukovat na otázku „Má to a to, tu a tu vlastnost?)

24 Radikální oddělení Sollen a Sein podle Kelsena Kelsen radikálně odtrhuje normativitu práva „Sollen“ od světa „Sein“, (toho, co se dá jen zkušeností ověřit) (Kantova vůle byla zdrojem jak morálních tak právních norem, které se lišily jen tím, že první regulovaly vnitřní jednání a druhé vnější) Kelsen ukazuje, že toto rozlišení není dostatečné, že právní normativita se od morální nemůže lišít jen tím, že funguje ve vnějších vztazích; Kelsen ukazuje, že vůle není zdrojem normativity proto, že je rozumná, ale že je to její danost; je to její strukturální vlastnost být zdrojem normativity

25 Kelsenovo pojetí vůle Kelsen provádí „očistu“ vůle – akt chtění není výsledkem morálního uvědomění, ale schopnosti vůle představovat si povinnost – naše vůle má schopnost sama o sobě utvářet si představy, fikce, konstrukce, které fungují jako normativní kritérium jednání; tzn. stanovují to, co má být (Sollen) Proto Kelsen činní závěr, že NORMA JE VŽDY VÝZNAMEM AKTU CHTĚNÍ

26 Kelsenovo pojetí normy Akt vůle není nadán jen tvorbou představy povinnosti ale i tvorbou účinného nátlaku podřídit se stanovené povinnosti Pokud má být podle Kelsena norma právní normou musí mít vždy povahu sankce

27 Shrnutí Kelsenova pojetí Sollen: -“Sollen“ je nám zde představeno jako logická (objektivní) vlastnost vůle jako takové; - toto „Sollen“- povinnost, dává (obsahový) význam normě; -Sollen je odvozeno jen z jiného Sollen (sebereference) (to, že máme normu, která zakazuje krást není výsledkem pozorování toho, že lidé kradou, ale plyne z jiného Soleln, že nesmíme si něco neoprávněně přisvojovat) - „Norma je logickým významem aktu vůle; norma je neměnná a existuje i když nepůsobí jako motiv jednání.“ -Právní norma musí mít formu sankce - Svět „Sein“ je světem věcí a jevů, o jejích existenci se dovídáme na základě (subjektivní) zkušenosti; v tomto světě vůle operuje jen jako subjektivní vůle, žádostivost, chtíč, proto se nikdy nemůže stát zdrojem Sollen - normativity; funguje zde princip kauzality; -mezi světem „Sollen“ a „Sein“ neexistuje žádná spojitost, jsou to dva oddělené a na sobě nezávislé světy;

28 Zpátky k případu „Domovník“ Sebereferenční povaha Sollen, které tvoří obsah smlouvy umožňuje vyřešit případ správně a tudíž (spravedlivě), bez odkazu na morálku či jiné hodnoty, chránit práva či nároky jiných atd… Sebereference č. 1 Stanovená povinnost „Sollen“ zde není odvozená ze Sein z hodnocení reality, že se musí naplnit nějaké nároky či práva či práva jiných nájemníků; pro Kelsena by to bylo něco subjektivního a tudíž by to nemohlo mít právní povahu; Povinnost, kterou obsahuje smlouva je zákonem (jinou normou) stanovená povinnost; (právní řád obsahuje pravidla, umožňují smluvní vztahy) „kdo uzavře smlouvu, má povinnost ji plnit“ – obsah povinnosti, kterou smlouva představuje je utvářen její formou;

29 Sebereference č. 2 „Sollen“ je zde přičítáno podmínce následku- podmínkou následku je zde plnění - Tento následek není kauzální, (příčina –účinek), ale vyžaduje splnění stanovené povinnosti Sebereference č. 3 „Nebude smlouva splněna, tak vznikne druhé smluvní straně škoda“ Náhrada škody je zde stanovená zákonem; Náhrada škody zde není logickým důsledkem poškození, ale je to normativní odpověď práva;

30 Znaky druhého způsobu myšlení v případu „Domovník“ Právní řešení se zde vyvozuje: a)Z faktických vztahů a jejich normativní regulace- domovník-majitel domu-ostatní nájemníci b)Povinnosti a práva jsou zde odvozeny z funkce těchto vztahů; domovník z titulu své funkce má povinnosti, majitel domu má povinnosti vůči ostatním nájemníkům, oni mají práva c)Práva a povinnost jsou zde důsledkem určitého jednání, resp. skutečných zájmů a přání občanů d)Uplatnění právní normy zde sleduje sociální cíle Oba přístupy jsem si představily v ideální podobě, oba představují jn různou interpretaci pozitivního práva, která má své silné a slabé stránky.

31 Abychom porozuměli sebereferenční povaze „Sollen“ musíme si vysvětlit otázku platnosti a Kelsenovo pojetí „základní normy“ (Grundnorm) Kelsen kritizuje názor, že právní povinnost plyne z vůle zákonodárce - to předpokládá, že vždy bude nutné, aby byla stanovená norma, která bude vyžadovat dodržení stanovené normy- co vede k normativnímu regresu Podle Kelsena je platnost jedné normy vždy odvozená z platnosti druhé normy – (Sollen může být odvozeno jen z jiného Sollen) - tak je utvářen právní řád; Smluvní klausule platí, protože odpovídá zákonnému smluvnímu právu, toto právo platí, protože je v souladu s Ústavou Kelsen konstruuje vztah norem jako hierarchické uspořádání, které umožňuje tzv. základní norma (Grundnorm)

32 Kelsenovo pojetí platnosti právní normy: A)Kelsen klade velký důraz na platnost právní normy – platnost znamená zároveň její existenci; Právní norma je normu tehdy, pokud patří do určitého právního řádu,který je utvořen na základě Grundnormy, díky tomu se stává platnou. Právní norma má mít vždy formu sankce.

33 Kelsenova „Grundnorm“ Kelsen přisuzuje Grundnormě různé charakteristiky: hypotetická norma, transcendentálně –logický předpoklad, fikce, připodobňuje ji ústavě atd… Čím základní norma není: Není to žádná poslední norma, není to žádný princip, který by určoval obsah norem, není to ani nějaká transcendentální hodnota; Spíše si ji můžeme představit jako systémový předpoklad, který (sebereferenčně), tzn. sám o sobě umožňuje utvářet (generovat) právní řád- vztahy mezi normami do jednoho celku; Zákonodárce zde není tvůrcem právního řádu ale „produktem“- důsledkem tohoto systémového předpokladu; zákonodárce právní řád jen pozoruje

34 Funkce základní normy A) definice práva, tzn. vytýčení toho, který soubor norem budeme považovat za právní; B) funkci zdroje závaznosti a platnosti právních norem, tzn. jedině základní norma má schopnost stanovit co je objektivně platná povinnost (Sollen) C) funkci logického východiska a jednoty hierarchické výstavby právního řádu.

35 Norma jako objekt právního (vědeckého)poznání Kelsen nás upozorňuje na to, abychom činili rozdíl v objektu a různých formách jeho poznávání PRÁVNÍ NORMY (SOLLEN) a TOHO, CO JE (SKUTEČNOST) Normu, to co má být formuluje zákonodárce – norma může být jen platná nebo neplatná Skutečnost může jen existovat nebo neexistovat

36 Právní norma a právní věta Kelsen nás upozorňuje, že o právní normě je nutné vždy, pokud má být uplatněna, vytvořit právní větu; Norma není žádným tělesným objektem jako např. židle nebo stůl; proto aby byla navenek poznatelná, musí být sdělená v právní větě; Právní věta je „hypotetický soud, jež říká, že ve smyslu nějakého právního poznání daného právního řádu –národního nebo mezinárodního – mají za určitých, tímto řádem stanovených podmínek, nastat určité, tímto řádem stanovené následky.“ Právní věta je jazykovým výrazem právní normy, je její formou, která jí činní sdělnou; Právní normy nejsou soudy, nejsou to výroky o poznání nějakého objektu; jsou to zákazy, příkazy a dovolení; tzn. „Sollen“, které v právní normě vystupuje podle Kelsena v předepsaném významu; v právní větě pak vystupuje v popsaném významu;

37 Příklady pro pochopení právní normy a právní věty Příklad: Platí norma, že člověk nesmí ubližovat druhému; Zákonodárce tuto normu vyjadřuje v TrZ v paragrafu § 145 Těžké ublížení na zdraví. (1) Kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let. Nebo tuto normu můžeme vyjádřit ve znění „Je zakázáno jiného člověka tělesně zneužívat nebo poškozovat jeho zdraví“.

38 Sollen a Sein věty Sollen věty podle Kelsena jsou konstruovány na principu přičitatelnosti „Sollen“ věty mají formu : Když …, pak „Když A je, pak B má být“ „Když někdo uzavře smlouvu, pak má povinnost ji plnit“ Následek je zde přičítán k povinnosti … není to kauzální souvislost jako u „Sein věty“ Sein věty mají konstrukci: Když …, tak…. Když je A, tak je B „Když se zahřeje drát na vysokou teplotu, tak se roztáhne“ Tyto věty vyjadřují kauzální souvislosti mohou popisovat skutečnost pravdivě nebo nepravdivě

39 Právní norma – právní věta-výrok o normě Právní norma – platná/neplatná Právní věta popisuje Sollen správná/nesprávná Výrok o normě pravdivý/nepravdivý (neměli bychom zaměňovat právní větu a výrok o normě) Na rozdíl od normativní věty, která vyjadřuje nějaký příkaz, zákaz či dovolení, tak výrokem o normě se tvrdí, že něco je přikázáno,zakázáno nebo dovoleno

40 Neúplné uvedení právní věty jako důvod ke zrušení rozsudku K tomu, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu může být naplněn i neúplným§ 265b odst. 1 písm. g) uvedením tzv. právní věty. Jestliže písemné vyhotovení odsuzujícího rozsudku neobsahuje tzv. právní větu, z níž by bylo možné zjistit, zda pachatel svým zaviněným jednáním způsobil protiprávní následek (resp. účinek) předpokládaný trestní normou, je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Takové pochybení nelze napravit tím, že soud v odůvodnění rozsudku uvede doslovné znění právní kvalifikace příslušného trestného činu. Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. února 2012 dovolání obviněného V. D., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne , sp. zn. 10 To 401/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 5/2011, a rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu se rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , sp. zn. 10 To 401/2011, zrušuje.§ 265k odst. 12 Zrušuje se též rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne , sp. zn. 3 T 5/2011. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, na oba zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Kladně se přikazuje,aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

41 Zdůvodnění Zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení se rozumí nejen číselné označení a název některé ze skutkových podstat trestných činů zařazených ve zvláštní části trestního zákona, nýbrž i citace odstavců a písmen nebo alinea ustanovení (právní věty). Právní věta podřazuje skutková zjištění pod zákonnou terminologii,jde tak vlastně o vyjádření skutkových zjištění v právních pojmech a institutech. Z tohoto požadavku je zřejmé, že jde o conditio sine qua non. Nejvyšší soud však konstatuje, že nalézací soud tomuto zákonnému požadavku nedostál a jeho pochybení nenapravil ani soud odvolací.

42 Vysvětlení Písemné vyhotovení rozsudku nalézacího soudu po tzv. skutkové větě postrádá větu právní, z níž by bylo možno zjistit, zda obviněný svým protiprávním zaviněným jednáním způsobil poškozenému těžkou újmu na zdraví nebo smrt, naopak výroková část rozsudku duplicitně obsahuje označení právní kvalifikace činu, přičemž tento absentující zákonný požadavek nemůže v žádném případě napravit odůvodnění rozsudku, kde se soudy obou stupňů touto problematikou zabývaly. Jde o vadu natolik zásadní, která vedla Nejvyšší soud k závěru, že je nutno rozsudek soudu druhého stupně zrušit, stejně jako i rozsudek soudu prvního stupně, jakož i všechna rozhodnutí, která na oba zrušené rozsudky obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, věc poté přikázat Okresnímu soudu v Kladně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

43 Proč je nutná právní věta z hlediska Ryzí nauky právní. Z hlediska RNP má právní věta konstitutivní funkci – obrazně řečeno dává obsahu stanovené normy sdělnou jazykovou formu O otázkách funkce právní věty se vedou v české právní teorii diskuse, ze které můžeme zjistit několik tendencí; - právní věta je uměle vytvářená z judikátu, bez ohledu na jeho obsah -snaha o platnost pro „všechny případy“: nejedná se jen o zjištění, že ze skutkového stavu A vyplyne po subsumpci pod příslušnou právní normu závěr B, ale že závěr B platí pak pro skutkové stavy A1,A2,… příklad: při tvorbě právní věty v jednom případu – ve věci žaloby na vyklízení bytu, kdy byl shledán výkon žalobního práva v rozporu s dobrými mravy, následovala věta, podle které obecně nelze žalobu na vyklízení bytu zamítnout pro rozpor s dobrými mravy; Pokusy o určování pravidel formou právních vět; kdy ve větách není uvedeno číslo zákona, číslo paragrafu ale je vyjádřená prostřednictvím obecných pojmů;

44 Základní premisy Ryzí nauky právní Kelsen chápe právo jako hierarchicky uspořádaný,donucující řád norem; Platnost právní normy je nutnou podmínkou její existence, právní norma není platná díky svému obsahu, ale protože je vytvořená způsobem, který předpokládá tzv. základní norma; Obsah normy nemusí být motivem jednání; Zákony jsou pramenem práva, protože ústava dané společnosti zmocňuje parlament k zákonné tvorbě norem, soudci jsou ústavou zmocnění k aplikaci obecných norem na konkrétní případy (tvorbě individuálních norem), obyčej je právním obyčejem jenom tehdy, když ho ústava uzná jako fakt, kterému se normativně připisuje (přičítá) tvorba práva, atd.

45 Další premisy Ryzí nauka právní je hodnotově neutrální zkoumání práva jako takového; právo je normativně autonomní jev nezávislý na politice a morálce… Striktně se zde požaduje „dělba práce“ mezi poznáním práva (právní vědou) a tvorbou a uplatněním práva (právní politikou) Právo a morálka jsou dva na sobě nezávislé jevy; Kritériem platnosti normy nemůže být morálka… platnost právní normy nelze morálně legitimizovat ; Právní legalita neimplikuje morální legitimitu: „Výrok o právu nemůže implikovat žádný soud o jeho morální hodnotě, spravedlnosti nebo nespravedlnosti; což samozřejmě nevylučuje postulát, že právo má být spravedlivé.“

46 Kritika Ryzí nauky právní Hlavním objektem kritiky je Kelsenův princip čistoty, který je interpretován jako otevření cesty k hodnotové bezobsažnosti práva, formalismu…, atd… Dalším objektem kritiky je a) „odtržení práva od morálky“, b) „Sollen od Sein“, c) „Grundnorm“ (považují někteří kritici za nejslabší článek RNP)

47 Kritika principu ryzosti: Kelsenův princip ryzosti je různě interpretován a kritizován; Často je chápán jen jako „nástroj očisty“ právního myšlení a)od přirozeného práva, které Kelsen nepovažuje za pramen práva; pojem přirozené právo je podle něj zatížený vnitřním rozporem; Podle Kelsena se přirozené právo svým obsahem odkazuje na morálku, v vyjadřuje morální hodnoty proto má subjektivní povahu a patří do světa zkušeností, citu nikoli rozumu; (nemůže být objektivní) b) od ideje spravedlnosti, která je iracionálním ideálem a z toho důvodu přirozené právo není přístupné rozumu; (nemůže být racionální) c) od ideologizace práva, kdy spravedlivé právo je ospravedlňováno politicko- mocenskými motivy; Kritici RNP zpochybňovali, zda může být princip ryzosti zárukou objektivnosti, racionality či hodnotové neutrálnosti práva…

48 V čem spočívá sila RNP? Kelsenův princip ryzosti můžeme interpretovat také jako volání po „čistotě“ způsobu poznávání, díky kterému budou odhaleny obecné (objektivní), tzn. neodmyslitelné a nezaměnitelné znaky práva, resp. právní normativity; kritika, že RNP nezajímá obsah normy můžeme interpretovat, že zde jde oto, jak má ten obsah být utvářen, pokud je formálně správně utvářen, tak to podle Kelsena bude garantovat, že norma bude správná (morální) -vede k formální jistotě práva jako jeho hodnoty; - Kelsenova RNP je teorii právního státu, kde tvorba a dodržování práva není podmiňována ideologicky; Princip ryzosti umožňuje také ukázat, že právní poznání je svébytným (autonomním) procesem, že má své formální a materiální prvky, přičemž Kelsen chtěl zkoumat jen ty formální, protože je považoval pro právo za konstitutivní.


Stáhnout ppt "Přednáška č. 3/15 Právní pozitivismus a jeho význam pro moderní právní myšlení; základní znaky, problémy a směry; Ryzí nauka právní. Osnova přednášky a)"

Podobné prezentace


Reklamy Google