Oborová praxe ZŠ MOHELNO Zpracoval: KAREL MALÝ 5.3.-16.3. 2007.

Prezentace na téma: "Oborová praxe ZŠ MOHELNO Zpracoval: KAREL MALÝ 5.3.-16.3. 2007."— Transkript prezentace:

1 Oborová praxe ZŠ MOHELNO Zpracoval: KAREL MALÝ 5.3.-16.3. 2007

2 úvod Praxi jsem si odbyl na základní škole v Mohelně. Na této škole jsem prožil krásných a bezstarostných devět let mého života, takže když jsem se rozhodoval o místě vykonání praxe volba byla jasná. Výtvarnou výchovu na této mikroregionální škole vyučují dvě paní učitelky a i přes jejich jiné aprobace ( český jazyk, občanská výchova a hudební nauka, anglický jazyk) musím uznat,že byly velice kreativní a ochotné mi v mé začínající profesi pomoci. Ve škole se výtvarná výchova vyučuje jedenkrát dvě hodiny týdně, přičemž každý ročník se sestává ze dvou tříd.

3 První dny jsem si netroufal ještě odučit ani minutu, tak jsem chodil nejprve na hospitace a když jsem viděl, že si na mě žáci a zejména žákyně zvykli, tak jsem si to vyzkoušel i od kantorského stolku…

4 Svoji výuku jsem si rozdělil na dvě věkové skupiny a to na žáky šestých a sedmých tříd a na žáky osmých a deváté třídy.

5 Mladší žáci S žáky šestých tříd jsem se pokoušel dělat a pracovat s technikami a materiály přímo dostupnými ve škole a skromném kabinetě výtvarné výchovy. S žáky jsme si vyzkoušeli práci na hrnčířském kruhu. Nakonec všichni udělali popelníky… A velký úspěch sklidil sešit s japonskými skládačkami s papíru, do kterých byly děti tak zabrány, že nás musela přerušit až paní učitelka zeměpisu, když vešla do třídy…

6

7

8

9 A druhý týden kreslili a malovali na téma co se mi honí hlavou. Bohužel nemám tuto práci fotodokumentovanou. Fantazie některých dětí nezná mezí…. A protože jsme pořád na vesnici, té se honilo hlavou ježdění na koni, tomu samopaly, tomu zase jitrnice a škvarky z víkendové zabíjačky. Myslím, že tato práce je bavila a mohli se uvolnit a pustit svoji fantazii z jinak přísného vyučovacího stylu paní učitelky.

10 Sedmá třída Na žáky sedmé třídy jsem si nachystal výrobu olejového papíru a následnou výrobu japonské vazby, která se nám protáhla po dobu 14 ti dnů. Každý žák si posléze odnesl knížku s autorským listem od každého spolužáka podepsaného. Z této práce jsem měl velice dobrý pocit, protože jsem na žácích viděl jak je práce baví a chtějí, aby právě jejich papíry byly ozdobou kamarádovy vazby. Studenti to i mezi sebou kontrolovali, takže motivace byla velká.

11 Osmá třída S žáky osmých tříd jsem zkusil kreslit portrét. Před osmou třídou jsem byl varován předem, ale stejně předčili moje očekávání. Třída se sestávala z dvaceti chlapců a jedné dívenky. Po úvodním slovu o tématu a navozením slov jako busta, anfas, halb anfas, profil, kánon, atd. Jsem rozdal rudky a společně jsme vybrali model. Jen sem stačil dojít do kabinetu pro papíry, už byly veškeré rudky vystříleny po nemohoucím modelu. Nicméně po prvopočátečním nezdaru sem se s žáky docela uklidnil. Nakonec jsem si kresbu střihl taky a získal jsem jejich nehynoucí obdiv. V závěru hodiny si největší výtečníci nechali od spolužáků zavázat oči a před třídou se museli nakreslit na tabuli a kamarádi jim radili co a zda jim ještě na portrétu chybí.

12 Následující týden si měli donést kladívko a železný odpad jako jsou různé pružiny, drátky, hřebíčky, šrouby, vruty… Zkusili jsme aktivní grafiku. Téma jsem zadal : krajina, ve které bych chtěl jednou žít… Myslím si, že pan ředitel nebyl tak nadšený pílí žáků a s jakou vervou destruovali plastovou matrici, asi celá škola musela slyšet naši práci, ale radost dětí z čisté tvorby byla vidět, tak i ostatní učitelé museli chtě, nechtě přimhouřit oči. Bylo vidět, že se s takovou netradiční technikou nikdy nesetkali, přesto vznikli zajímavé díla. O které se starali a hlídali si je jako oko v hlavě.

13 Obrazová část

14

15

16

17

18 Devátá třída Pro devátou třídu jsem si nachystal dataprojekci obrázků uměleckých děl, ne všem tak známých, jak jsem zjistil letmým testem. Na stěnu jsem promítal obrazy a žáci měli za úkol se určitým způsobem zapojit, či zakomponovat do děje na stěně. V celé místnosti bylo přítmí a to navozuje pocity odvahy, které jsem ze začátku trochu postrádal. Ovšem po několika minutách se figuranti za velkých aplausů jen hrnuli a střídali, že ani nechtěli přestávku. Když došli moje materiály, tak všichni ochotně navrhovali co mam stáhnout z internetu… Nakonec sem s tak obávanými deváťáky strávil asi nejhezčí chvíle během celé praxe

19 Obrazová část

20

21

22

23

24 Nevím, jestli bych chtěl být někdy učitelem, ale ta práce mě bavila i přes to posedávání s věčně znuděnými a životem otrávenými pedagogy. I na žácích jsem viděl, že je těch „jiných“ čtrnáct dní bavilo. A potkávat je a slýchat: „dobrý den pane učiteli“ se taky člověku vryje do paměti.