Základy klinické psychologie (Jak a s kým psycholog pracuje)

Prezentace na téma: "Základy klinické psychologie (Jak a s kým psycholog pracuje)"— Transkript prezentace:

1 Základy klinické psychologie (Jak a s kým psycholog pracuje)

2 Práce klinického psychologa
diagnostika a léčba se děje prostřednictvím setkání nejméně dvou lidí – psychologa a pacienta (klienta); faktory ovlivňující setkání: osobnost rodina prostředí, kde vyrůstal (komunita) vzájemně se vnímají, jednají spolu, vzniká vztah

3 Osobnost celek duševního života člověka
je dynamickou organizací těch psychofyzických systémů v rámci jedince, které určují jeho jedinečné přizpůsobení se prostředí je jednotící jednotou daného jedince složka interpersonální – chování (reakce na prostředí) složka intrapsychická – prožívání temperament, vlastnosti, schopnost, předpoklady

4 Identita biologické pohlaví psychosexuální role
tělesný obraz jako součást sebepojetí

5 Intimita schopnost intimity – schopnost být sám sebou ve společnosti druhého

6 Sebepojetí self-concept
„relativně stálý, ucelený, současně se však měnící vztah člověka k sobě samému a i k subjektivně důležitým skutečnostem jeho života“ sebeobraz – emočně nesená část sebepojetí, tedy to, jak se prožíváme

7 Cloningerova teorie temperamentu a charakteru
4 vrozené temperamentové dimenze: první tři odpovídají na nebezpečí, novost a odměnu temperament jako vrozený adaptační systém charakter jako představa o sobě naučená výchovou a prostředím

8 Temperament (Cloninger)
inhibiční (brzdící rozměr): harm-avoidance organismus se vyhýbá poškození od opatrnosti až po úzkost a depresi

9 Temperament (Cloninger)
aktivační (činnostní rozměr): novelty-seeking organismus vyhledává podněty ochota riskovat až impulzivita a agresivita

10 Temperament (Cloninger)
dependentní (závislostní) rozměr: reward-dependence závislost na odměně, rozpětí od citlivosti na souhlas až k chorobné závislosti

11 Temperament (Cloninger)
perzistentní (vytrvalostní) rozměr: persistatnce vytrvalost, pracovitost, náchylnost k fóbiím

12 Charakter (Cloninger)
rozměr sebeřízení „síla vůle“ schopnost jedince přizpůsobit své chování tak, aby odpovídalo situaci v souladu s jím zvolenými cíli a hodnotami porovnávají jej s „locus of control“ (Rotter), nachází společný prvek zodpovědnost

13 Charakter (Cloninger)
rozměr spolupráce schopnost ztotožnit se s druhými lidmi a přijmout je emoční inteligence

14 Charakter (Cloninger)
rozměr sebepřesahu duchovní rozměr meditace, modlitba

15 vývoj osobnosti epigenetický proces (takový, kde se díky interakci genů a prostředí vynořují nové vlastnosti a projevy), při němž vrozené rysy temperamentu zpočátku motivují na vhledu založený vývoj sebepojetí a ten na oplátku pozměňuje význam a rozlišuje důležitost vnímaných podnětů charakter a temperament se navzájem ovlivňují

16 Porucha osobnosti (Cloninger)
zásadní pro přítomnost či nepřítomnost osobnostní poruchy považují charakterovou dimenzi: sebeřízení

17 Obranné mechanismy rozpracoval Freud
jde o neuvědomovanou funkci ega rozpracoval převážně vytěsnění, zabýval se projekcí další obranné mechanismy popsala a utřídila jeho dcera Anna mají chránit celistvost Já před ohrožujícími impulzy z id a superega a následnými pocity zahanbení, viny nebo úzkosti objevují se samovolně tam, kde je ohroženo sebepojetí jedince Anna vstoupila s otcem do sporu ohledně obran, trvala na tom, že mají i pozitivní funkci a slouží k podpoře zralého já.

18 Obranné mechanismy Jsou intrapsychické operace, které od self odvracejí nepříjemné, nelibé afekty, úzkost, nebo zaplavující agresivní impulzy. Zároveň udržují sebeúctu a sebehodnotu - mají tudíž adaptivní a kompenzační funkci.

19 Obranné mechanismy Jsou to nevědomě probíhající procesy.
Jsou výsledkem 4 faktorů: a) vrozený temperament; b) povaha frustrace během raného věku; c) obrany, které přejímáme jakožto funkční od pečovatelů; d) prožité důsledky funkčnosti používaných obran.

20 Obranné mechanismy Patologickými se obrany stávají tehdy, když:
1) omezují jáské funkce; 2) vedou k rigiditě; 3) jsou ego-syntonní - přinášejí uspokojení (např. konverze slouží k znevědomění,ale i vybití afektu nepřímou cestou).

21 Obranné mechanismy Laughlin (1970, in McWilliams 1994) rozdělil obrany ega na primární a sekundární. Primární obrany se týkají kontaktní hranice mezi self a okolním světem, sekundární jsou lokalizovány mezi vnitřní hranice např. mezi egem, superegem a id nebo mezi explorující a prožívající částí ega.

22 Obranné mechanismy Primární obrany jsou preverbální, prelogické, komprehenzivní a magické, je proto velmi obtížné je přiblížit slovem. Mezi tyto obrany můžeme zařadit splitting, projektivní identifikaci, popření, omnipotentní kontrolu, primitivní idealizaci a devalvaci a stažení se (withdrawal).

23 Primární obranné mechanismy
Tyto obrany mají společné tyto komponenty: selhávání v kontaktu s realitou, neschopnost separace self od okolního světa a neschopnost vnímat aspekt trvalosti okolního světa.

24 Obranné mechanismy Sekundární obrany jsou považovány za zralejší. Mezi tyto patří vytěsnění, regrese, izolace afektu, intelektualizace, racionalizace, moralizace, obracení proti sobě, undoing, nahrazení, reaktivní formace, reversal, identifikace, sublimace, acting out a sexualizace.

25 Obranné mechanismy popření (negace): odmítnutí nebo překroucení nepřijatelných skutečností útěk do fantazie (autistická reakce): fantazijní prožívání nedosažitelného, denní snění př. neúspěšný spisovatel sní o tom, jak pořádá tiskové konference a nestačí rozdávat podpisy

26 Obranné mechanismy - splitting
splitting (štěpení) - charakteristickou je převaha organizace zkušenosti podle hranice dobré/špatné resp. gratifikující/frustrující; vztah je popisován jako skvělý a vzápětí je před koncem, obraz druhého a vztahu k němu osciluje mezi andělem a ďáblem, vztahovým peklem a nebem na zemi. nebezpečí u terapeutického teamu

27 Obranné mechanismy – projektivní identifikace
projektivní identifikace – jedná se o děj, kdy vysílatel má určitou intrapsychickou zkušenost s níž si neví rady, a dostatečně zdatnou, obratnou a účinnou strategií (komunikační a nevědomou) vyvolá tento prožitek v příjemci

28 Obranné mechanismy – projektivní identifikace
strategie je spojena: 1) s nadějí, že recipient (container) dokáže pro vysílatele nezpracovatelnou zkušenost přijmout, uspořádat a zpracovat - zpracovanou mu ji předat, ale také se strachem, že obsah nedokáže recipient zpracovat, a tedy se strachem z recipienta, který pak odštěpenou část intrapsychické zkušenosti, Self representuje 2) s potřebou nedovolit recipientovi vzdálit se a držet ho pod kontrolou, a to proto, že projikovaná intrapsychická zkušenost - část Self je hodnocena jako důležitá, nelze o ni přijít : během terapie/vývoje je zapotřebí dojít identifikace s funkcemi containujícího/recipienta (matky/terapeuta)

29 Obranné mechanismy racionalizace: dodatečné rozumové, společensky přijatelné vysvětlení (omluvení) nepřijatelných činů nebo myšlenek reaktivní formace (reaktivní výtvor, reakce, opačné reagování): chování přesně opačné než je nevědomá motivace, jelikož ta způsobuje úzkost přesun (přemístění): energie je vybita na méně ohrožujícím objektu, který nemá k vlastní příčině vztah př. vztek na šéfa si jedinec „vyleje“ doma na dětech (nadá jim za nepodstatnou věc); prásknutí dveřmi místo udeření člověka

30 Obranné mechanismy intelektualizace: nepříjemné téma je učiněno předmětem úvahy, čímž je od něj získán emoční odstup projekce: nežádoucí charakteristiky, myšlenky nebo tendence nevědomě připisujeme druhému

31 Obranné mechanismy substituce: zahrnuje kompenzaci a sublimaci:
kompenzace (parakompenzace): nahrazení nedostatku př. nepříliš inteligentní student chce vyniknout v nějakém sportu, stane se vůdcem pouličního gangu, atd. hyperkompenzace (překompenzace): nejde o kompenzaci (vyrovnání nedostatku na úroveň normálu), ale o přesun z jedné extrémní pozice do druhé – z outsidera se stane šampion př. slavný řecký řečník Démostenés, který měl vadu řeči, ale usmyslel si, že se přesto stane vynikajícím řečníkem – dosáhl toho dlouhodobým tréninkem (snažil se překřičet mořský příboj, vyslovoval s kamínky vloženými do úst, atd.) sublimace: převedení nepřijatelných pudových motivů do společensky přijatelné formy; dle Freuda obrana pojímaná vývojově „nejvýše“

32 Obranné mechanismy regrese: návrat k projevům dřívějšího vývojového stupně fixace: lpění na určitém způsobu reagování, přestože se opakovaně prokáže jeho neúčinnost konverze (somatizace): převedení duševního napětí do tělesné oblasti př. trvalý stres se projeví jako „škubání oka“ disocicace: narušení jednoty vnitřního prožívání a vnějšího jednání někdy jako normální reakce na trauma; odštěpení intenzivních negativních prožitků obrácení proti sobě: nepříjemné pocity vůči rodičům jsou obráceny proti dítěti reversal: obrácení v opak (např. nedovolíme si, aby druzí o nás pečovali, tak pečujeme o jiné) izolace afektu:přítomné jen kognitivní zpracování situace (chirurgové), neprimitivnější z intelektualizujících obran (obsedanti) intelektualizace, moralizace a racionalizace odčiňování: pocitů viny vytěsnění: nepříjemné myšlenky, motivy a fantazie, nevědomě přesunuty z vědomí do nevědomí

33 Kognitivní (poznávací) styly
soudržný způsob, jakým osoba vnímá, myslí, pamatuje si a řeší problémy př. rozměr globální – analytický rozměr zarovnávající a vyostřující zarovnávači rozdíly či rozpory v podnětovém poli podceňují, vyostřovači je přeceňují rozměr represe (potlačení) a senzitizace (zcitlivění) ovlivňuje jak snášení bolesti pacientem, tak zatížení zdravotnického personálu represoři si zátěžovou situaci neuvědomují a nepřipouštějí si její hrozivost, senzitizéři naopak hrozící nebezpečí vnímají brzy,hodně o něm přemýšlejí,…. kognitivní styly mají pacienti i zdravotníci !!!

34 Copingové strategie Mareš navrhuje rozdělení reakcí jedince na zátěž na reakce stresové či obranné a na reakce zvládací, které jsou vědomým reagováním člověka na stresovou situaci (Mareš, 2001) podobný názor nacházíme i u dalších autorů, kteří rovněž navrhují odlišení obranných mechanismů jako chování nevědomého a strategií zvládání jako vědomého způsobu jednání (Baštecká, Goldmann, 2001) při volbě copingové strategie je třeba brát v úvahu tři oblasti: myšlenkovou (kognitivní) emocionální (citovou) volní, projevující se chováním (činností)

35 Lazarusovy strategie zvládání stresu
podle Lazaruse je normální stav člověka možné charakterizovat rovnovážnou situací neustále však na něj dopadá řada faktorů – fyzikálních, fyziologických, psychických, sociálních člověk má k dispozici určitý soubor zdrojů (resources), které používá v rámci obrany fyzická zdatnost, určité znalosti a dovednosti, zkušenosti, inteligence, vazby na druhé lidi, odolnost a nezdolnost ve své rané práci vytváří Lazarus koncept zvládání stresu ve 4 kategoriích: strategie netečnosti (člověk ve stresu se chová apaticky, upadá do pocitů bezmoci, deprese, beznaděje) strategie vyhnutí se tomu, co v emocionální sféře vyvolává pocity obav, bázně a strachu strategie napadení, útoku na to, co vyvolává pocity nebezpečí strategie posilování vlastních zdrojů síly (výcvik sebekontroly a sebevlády) Lazarusovo pojetí copingu můžeme považovat za prvotní klasifikaci copingových / zvládacích strategií

36 Zvládání stresu Lazarus - důraz na myšlenkové zpracování toho, co se děje: primární myšlenkové hodnocení (primary appraisal) první fáze styku se stresorem představuje pro jedince šok člověk zvažuje význam určité události s ohledem na to, jak moc ho ohrožuje toto posouzení je subjektivní, neexistuje žádné obecné kritérium rozlišující, zda je pro konkrétního jedince situace ohrožující, zatěžující v této fázi je důležité, zda člověk považuje situaci za ovlivnitelnou (changeable) nebo neovlivnitelnou Lazarus odlišuje tři formy odpovědi: po události výzva (challenge) – upozorňuje na právě probíhající děje a vyzývá k akci anticipace ohrožení

37 Zvládání stresu sekundární hodnocení (secondary appraisal)
tato fáze má kognitivní charakter, člověk hodnotí a aktivuje možnosti, které má a které by mohly pomoci při zvládání toho, co ho ohrožuje (přehled „zbraní“ a jejich účinnosti) člověk si klade otázku: „Co mohu v dané situaci dělat?“ hledá dostupné zdroje zvládání patří sem zdroje fyzické (zdraví, vitalita), zdroje psychologické (schopnosti, dovednosti), zdroje sociální (vztahy k druhým lidem – tzv. social resources, social support, pomoc odborníků), a konečně i zdroje materiální

38 Zvládání stresu třetí fází hodnocení v Lazarusově pojetí zvládání těžkostí je „přehodnocování situace“ (reappraisal) primární i sekundární hodnocení situace probíhá neustále, neboť situace se může v průběhu boje měnit zvládání stresu je celou sérií těžkostí, které na sebe navazují člověk reflektuje předchozí kroky je třeba vědět, co se v důsledku použité strategie změnilo a podle toho je třeba měnit strategie

39 Cohen, Lazarus: klasifikace strategií zvládání stresu
zvyšování informovanosti o tom, co se s člověkem děje, ale také o tom, co děje mimo něj, případně informovanosti o tom, jaká je naděje, že tou či onou strategií jsem schopen zvrátit chod událostí nebo alespoň zmírnit dopad stresoru přímá činnost jakýkoliv čin, kterým se buď z vlastní iniciativy, nebo vyprovokováni stresorem dáváme do boje utlumení (inhibice) určité činnosti, která by naši vlastní situaci mohla zhoršit anebo oslabit vnitřní, intrapsychické procesy typu „rozhovoru sama se sebou“, kde se snažíme přehodnotit situaci, změnit žebříček hodnot, najít jinou cestu řešení aj. obracení se na druhé lidi se žádostí o pomoc – o odbornou radu, útěchu, uklidnění, posilu, sociální oporu aj.

40 R. S. Lazarus a S. Folkmanová
zvládání zaměřené na problém člověk se zaměřuje na situaci a snaží se hledat způsoby, jak ji změnit nebo jak se jí v budoucnosti vyhnout jde o snahu konstruktivně řešit situaci, zmenšovat stresové situační vlivy a změnit podmínky, které zhoršují celkový stav zvládání zaměřené na emoce člověk se zaměřuje na zmírnění prožívaných emocí ve stresové situaci, přičemž ke změně situace nemusí dojít dle Lazaruse determinují chování jedince v zátěži situačně kognitivní faktory výběr strategie souvisí s vyhodnocením situace – zda je možné udělat něco, co by danou situaci změnilo v tom případě volí jedinec na problém zaměřenou strategii zvládání, která je zaměřena na jednání se stresorem samotným hlavní zásadou této strategie je vymezit problém, hledat alternativní řešení, volit je a realizovat strategie zaměřené na problém mohou být nasměrovány také dovnitř, kdy osoba mění něco v sobě místo toho, aby měnila prostředí tato forma zvládání se používá, když je problém neovlivnitelný druhá kategorie zahrnuje strategie, které redukují emocionální distres, mírní emoce spojené se stresovou situací

41 Osobnostní charakteristiky, které hrají roli při zvládání stresu
rozdíly v přístupu k těžkostem: polární charakteristiky (J. Rotter, 1966) lidé s interním LOC - vycházejí z vlastních schopností, možností a dovedností, z vlastní iniciativy; chuť bojovat lidé s externím LOC - domnívají se, že se těžká situace vyřeší sama, řízením osudu či na nich nezávislou změnou okolností nezdolnost v pojetí resilience resiliency = elastičnost, houževnatost, schopnost rychle se vzpamatovávat atd. nezdolnost v pojetí koherence (A. Antonovsky, 1979, 1987) formuloval osobnostní charakteristiku nazvanou koherence – smysl pro integritu (rys soudržnosti osobnosti) = SOC tři základní charakteristiky koherence (+ a – póly) srozumitelnost situace, smysluplnost boje, zvládnutelnost úkolu

42 Osobnostní charakteristiky, které hrají roli při zvládání stresu
nezdolnost v pojetí hardiness osobní tvrdost (S.Kobasová, 1979) dojem dané osoby, že je s to řídit a kontrolovat dění, v němž se pohybuje (control) oddanost – míra ztotožnění člověka s tím, co dělá (committment) chápání těžkých situací jako výzev k boji (challenge) vnímaná osobní zdatnost (self-efficacy) subjektivní představa vlastní schopnosti kontrolovat (řídit) běh dění, v němž se daná osoba nachází optimismus patří také do skupiny nadějných osobnostních zdrojů dispoziční optimismus – osobnostní charakteristika lidí, kteří očekávají, že výsledek dění, jehož jsou účastni, bude kladný smysluplnost života a smysl pro humor lidé, kteří mají víru, mají pro co žít lidé, kteří mají smysl pro humor, lépe zvládají životní těžkosti kladné sebehodnocení (self – esteem), sebedůvěra (self-confidence) a síla vlastního Já (ego-strength) jsou důležitými faktory při zvládání stresu

43 Některé přístupy ke zvládání náročných situací
modifikace chování aplikace Skinnerova operantního podmiňování na řešení těžkých situací pracuje se s kladným a záporným posilováním, tzn. poskytuje se něco příjemného za chování žádoucí a na chování nežádoucí se reaguje netečností kognitivní ovlivňování naše představy, myšlenky, osobní normy, domněnky a přesvědčení (tzv. kognitivní jevy, kognice) mají výrazný vliv na naše jednání v pozadí řady obtíží, s nimiž si nevíme rady, jsou nevhodné až nepřiměřené představy, případně scestná až iracionální přesvědčení změnou kognitivních procesů lze změnit chování a prožívání př. moje představa o tom, jaké mám schopnosti ke zvládnutí určité těžkosti

44 Některé přístupy ke zvládání náročných situací
ventilace emocí subjektivní pocity stresu a bolesti je možno pozitivně ovlivnit tím, že je zveřejníme pojmenováním, vyslovením, napsáním pokud lidé o svém traumatickém zážitku více mluví, snižuje se jeho negativní emocionální dopad jedná se o tzv. katarzi – psychické očištění od negativních zážitků

45 Coping schopnost aktivního přístupu k řešení problému
překážky jsou pro nezdolné lidi výzvou, proto jsou schopni tyto problémy řešit aktivně naopak mezi lidmi nejčastěji postiženými psychosomatickými onemocněními jsou často ti, kteří žijí v dlouhodobě špatných vztazích se svým okolím, aniž se snaží na této situaci cokoli změnit jedná se často o narcistické, agresivní jedince se sklony k závislosti, nedokáží o svých pocitech dostatečně mluvit, s okolím komunikují prostřednictvím svých tělesných orgánů choroba se stává jejich způsobem života neschopnost rozeznávat, sdělovat a regulovat emoční hnutí vede k pocitům trvalé rozlady a ke sklonům k hypochondrickému chování

46 Motivace člověka motivace je procesem, který určité, byť složité jednání člověka vyvolává, udržuje (energetizuje) a posléze – po uspokojení dané potřeby (dosažení cíle) – ukončuje potřeba je něco, co člověk s různou mírou nutnosti, a tedy i naléhavosti, vyžaduje k životu třídění lidských potřeb - A.H.Maslow fyziologické potřeby – bezpečí a jistota – sociální potřeby – jáské potřeby - seberealizace

47 Motivace pacientů nemoc ohrožuje základní potřeby člověka
onemocnění znamená zásah do sebepojetí a sebeúcty pacienta motivace se snižuje čím nepříjemnější je subjektivní dopad nemoci čím menší je perspektiva brzké změny k lepšímu čím je člověk bezmocnější a závislejší na okolí čím je onemocnění závažnější

48 Sociální zdraví a jeho souvislosti
sociální zdraví se týká schopnosti navazovat sociální kontakty, rozvíjet uspokojivé mezilidské vztahy a zvládat sociální role sociální zdraví podmiňují zejména naučené osobnostní charakteristiky jako sociálně zdravou osobnost si můžeme představit jedince, který: má rozvinuté přiměřené sebepojetí a je schopen přiměřeného sebehodnocení dokáže akceptovat sám sebe takového, jakým je, je schopen mít sám sebe rád stále rozvíjí své osobnostní a sociální kompetence, zejména dovednosti efektivní komunikace a kooperace pozitivně a bez stresu prožívá různé sociální situace včetně náročných životních situací, orientuje se v nich a dovede akceptovat následky a souvislosti těchto vztahů k ostatním lidem ve svém sociálním okolí je schopen vytvořit si kvalitní individuální sociální síť

49 Rodinná zkušenost a rodinné zdraví
rodina trvá v čase a má svoji historii a svou paměť –> tvoří základ rodinné identity –> promítá se do totožnosti jedince paměť se vytváří a přenáší vyprávěním mezigenerační přenos traumatu (holocaust) rodinné tajemství – určitá, často se silným strachem a pocitem viny spojená tajemství, která jsou podřízena rodinnému tabu a o kterých se nesmí otevřeně hovořit vina a strach zabírají mnoho energie –> ovlivňují ostatní dění v systému –> členové věří, že něco zachrání, když tajemství udrží –> často někdo onemocní –> tajemství se zvrtne a získá novou, samostatnou podobu v životě systému

50 Struktura a dynamika rodiny a skupiny
struktura – skladba, uspořádání počet členů a jejich funkce prostor, který společně sdílejí čas, který spolu tráví a způsob, jakým ho tráví hranice generační – mezi pokoleními dynamika – síly a jejich působení cíle celku i jednotlivých členů normy a jejich předávání rituály role komunikační prostředky rozdělení moci a způsoby jejího uplatňování síly, které vedou k vytváření podskupin a koalic vývojová období

51 Rodinná zkušenost a rodinné zdraví
kritéria zdraví rodiny vyvážení blízkosti a autonomie schopnost přizpůsobení, zvládání změn a ztrát schopnost spolupráce jasná komunikace vysoká úroveň humoru a radosti v rodině věrnost nikoli jako obecná morální zásada, ale jako vědomá osobní volba otevřený postoj k druhým a sociálnímu okolí, ochota a potřeba navazovat vztahy

52 Rodina a skupina rodina – skupina jedinců spojená pokrevními vztahy nebo manželstvím a odpovědností a vzájemnou pomocí systém nebo skupina společenská skupina skupina jedinců, kteří mají něco společného několik jedinců, kteří se nacházejí v tak omezeném prostoru, že se spolu mohou dorozumívat hlasem nebo gesty dvě nebo více osob, které na sebe vzájemně působí a ovlivňují se, a v důsledku vzájemného působení se jim dostává zvláštního uznání osoby, které na sebe navzájem působí tak, že některé z jejich potřeb jsou v důsledku tohoto působení skutečně nebo zdánlivě uspokojovány

53 Rodina a skupina pro rodinu i skupinu jsou významné
vztahy mezi jejími členy (spoluzávislost) společný prostor pro dorozumívání zisky a vzájemně uspokojované potřeby členů rodina vykazuje obecné znaky systému regulace – stanovování pravidel řízení zpracování a uchování informací schopnost přizpůsobit se změněným vnitřním i vnějším podmínkám schopnost sebeorganizace – snaha získat rovnováhu v rámci měnícího se prostředí; schopnost měnit vlastní uspořádání vyvinutí strategií pro vlastní chování – plán chování, který vede k dosažení určeného cíle

54 Rodinná terapie systémové myšlení zdůrazňuje cirkulární kauzalitu
symptom jako projev patologie systému výzkum schizofrenie v souvislosti s rodinným prostředím - Bateson, skupina z Palo Alto – vliv dvojné vazby na dítě M. Bowen – emoční odstup mezi rodiči schizofreniků L. Wynne – pseudovzájemnost

55 Rodinná terapie V. Satirová
4 rigidní vzorce v komunikaci členů rodiny: obviňující usmiřující za každou cenu chladně racionální nevěcnou, rušivou

56 Systemická terapie G. Bateson, H. Maturany
systémový princip rovnováhy je nahrazen systemickým vývojovým modelem kybernetika 2. řádu – systém objektivně neexistuje, je pouze v mysli a výroku pozorovatele; problém vytváří systém, ne naopak narativní pojetí – vyprávění připisuje událostem význam; společná práce terapeuta a rodiny na příbězích, které obsahují problémy

57 Systemická psychoterapie
cirkulární dotazování externalizace problému – symptom je něco, co je vně pacienta – nepatří k jeho osobnosti pozitivní přeznačkování problému

58 Psychoterapie – práce s rodinou
Rieger, Vyhnálková – monografie Ostrov rodiny Chvála, Trapková – monografie Rodinná terapie psychosomatických poruch

59 Použitá literatura Baštecká B., Goldmann P. (2001) Základy klinické psychologie. Praha, Portál. Baštecká B., et. al. (2003) Klinická psychologie v praxi. Praha, Portál. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat stres. Praha: Grada Publishing, 1994. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001. McWilliams, N. (1994) Psychoanalytic Diagnosis. New York, London, The Guilford Press. KRATOCHVÍL, S. (1997) Základy psychoterapie. Praha, Portál.