Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Vyšetření respiračních funkcí Zuzana Humlová Ústav patologické fyziologie 1. LF UK Zimní semestr 2006/2007.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Vyšetření respiračních funkcí Zuzana Humlová Ústav patologické fyziologie 1. LF UK Zimní semestr 2006/2007."— Transkript prezentace:

1 Vyšetření respiračních funkcí Zuzana Humlová Ústav patologické fyziologie 1. LF UK Zimní semestr 2006/2007

2 1. Ventilace a mechanika dýchání 2. Difúze 3. Perfúze 4. Regulace ventilace (metabolická odezva, ASTRUP) Co nás zajímá ?

3 Klidové Zátěžové - farmakodynamické testy bronchodilatační x bronchokonstrikční - spiroergometrie Typy testů

4 Kdy vyšetřovat ? plicní onemocnění před chirurgickým výkonem posudkové účely objektivizace dušnosti

5 1.VENTILACE A MECHANIKA DÝCHÁNÍ

6 Poruchy mechaniky dýchání I. A) Plicní difuzní změny elasticity (plicní fibrózy, emfyzém, cystická degenerace) ohraničené změny elasticity (jizevnaté plicní procesy specifické i nespecifické, bulosní emfyzém, bronchiektázie, silikózy, psedotumory) edém plic úbytek plicního parenchymu (svráštivé plicní procesy, pneumotorax, stavy po lobektomii) onemocnění viscerální pleury zúžení a deformace dýchacích cest

7 Poruchy mechaniky dýchání II. B) Mimoplicní porušení kostry hrudníku (vazů, kloubů, deformity hrudní onemocnění páteře – m. Bechtěrev, resekce) špatná funkce dýchacích svalů (centrální porucha, zvýšený tonus respiračních svalů) onemocnění parietální pleury

8 Příčiny a důsledky nestejnoměrné ventilace I. A) nestejnoměrné působení sil při vdechu a výdechu vydatnější alveolární ventilace neporušeného křídla při výdechu- tlak v plíci zdravé stoupá – přesun z jednoho křídla do druhého – kyvadlová ventilace fibrothorax, torakoplastika, obrna bránice

9 Příčiny a důsledky nestejnoměrné ventilace II. B) rozdílná poddajnost různých částí plic fibrozní změny poddajnost snižují, emfyzematózní zvyšují

10 Příčiny a důsledky nestejnoměrné ventilace III. C) bronchiální obstrukce porucha ventilace a perfúze současně – nedochází ke zhoršení saturačních parametrů v krvi

11 Statické ukazatele – plicní objemy a kapacity TLC – totální kapacita plic (VC+RV) – 6700 ml RV – reziduální objem – 1700 ml VC – vitální kapacita plic – 5000 ml FRC – funkční reziduální kapacita (ERV+RV) – 2900 ml IC – inspirační kapacita – (IRV+VT) ml ERV – expirační rezervní objem –1200 ml IRV – inspirační rezervní objem – 3300 ml VT – objem jednoho klidného vdechu – 500 ml

12 Plicní objemy

13 Dynamické ukazatele I. d.f. - dechová frekvence (f/min) MV - minutová ventilace (objem/min) v klidu 6-8 l/min FVC - usilovná vitální kapacita ž: [21.7 – (0.101 x věk)] x výška (cm) = ml) m: [27.63 – (0.112 x věk)] x výška (cm) = (ml)

14 Dynamické ukazatele II. FEV1 - jednosekundová vitální kapacita objektivní hodnocení klinického stavu pacientů s obstrukčními plicními poruchami posouzení odpovědi pacienta na léčbu prognostický parametr – FEV1 > 1 l (5-leté přežívání méně než 50%) FEF25-75% - abnormální dříve než FEV1 u obstrukční poruchy (fyziol: 2 – 4 l/sec.)

15 Dynamické ukazatele III. PEFR - vrcholová výdechová rychlost (Peak expiratory flow rate) Wrightův peak flow meter – přenosný screeningový přístroj opakované měření objektivizace změn dynamického odporu dýchacích cest

16 Dynamické ukazatele IV. MVV (Vmax) - maximální minutová ventilace (Maximal voluntary ventilation) - měří se maximální úsilí 10 – 30 sekund frekvencí d/min, přepočet na 1 min.> 40 l/min Dechová rezerva - minutová klidová ventilace / MVV, > 1 : 5, 1 : 2 klidová dušnost Apnoická pauza – na konci vdechu s, na konci výdechu s

17 A.Spirometrie - měření ventilačních plicních objemů Spirografie-graf. záznam Určujeme: VT, f, YT – minutová ventilace, spotřeba O2 za čas, VC, VC exsp., VC insp., FVC, FEV1, FEF 25-75, MMEF 25-75

18 Spirometr

19 Normální spirogram

20 1. Obstrukční ventilační porucha CHOPN, astma, emfyzem FEV1%VC (index Tiffeneau) FVC nad 80%, FEV1 pod 80% Lehká: FEV % Střední: FEV % Těžká: FEV1 pod 40%

21 Středně těžká obstrukce

22 2. Restrikční ventilační porucha FVC pod 80%, FEV1 nad 80% Lehká: FVC 80-60% Střední: FVC 60-40% Těžká: FVC pod 40%

23 Suspektní restrikční porucha

24 3. Smíšená ventilační porucha FVC pod 80%, FEV1 pod 80% FEV1%VC pod 75% u osob do 50 let, pod 70% u starších malé cesty – snížení FEF 25-75, jejich pokles pod 60% již v době, kdy normální FEV1, FVC air trapping – retence vzduchu v důsledku kolapsu malých dýchacích cest při snížené elastanci

25 B. Měření vrcholové výdechové rychlosti PEF- peak expiratory flow l/s hrubá orientace o stupni bronchiální obstrukce

26 C. Měření RV, TLC I. Metoda diluční: inhalace inertního plynu, např. helia o určité koncentraci plíce a dýchací cesty vyšetřovaného tvoří s rezervoárem helia uzavřený okruh objem rezervoáru je přesně změřen – pacient dýchá tak dlouho, až se koncentrace He v rezervoáru dále nemění, a ta je pak změřena

27 Výpočet pro RV FRC= (a-b) x V a- koncentrace helia na začátku b-koncentrace na konci V-objem rezervoáru RV=FRC-ERV-anatomický mrtvý prostor (cca 140 ml)

28 Metoda vyplavovací: vdechování čistého O 2 po určitou krátkou dobu a vydechování vzduchu z plic do vaku postupně sledujeme klesající koncentraci dusíku ve vydechovaném vzduchu až k jeho vymizení ze vzduchu vydechovaném z plic z objemu vaku a ze zjištěné koncentrace dusíku v něm můžeme při znalosti objemových procent dusíku ve vzduchu stanovit FRC a z ní vypočítat RV C. Měření RV, TLC II.

29 D. Celotělová pletysmografie I. založena na principu Boylova-Mariottova zákonu: p x V=konst. Při vyšetření sedí vyšetřovaná osoba ve vzduchotěsné kabině a na oscilografu umístěném venku jsou zaznamenávány jednak změny tlaku v atmosféře kabiny, jednak změna tlaku v ústech vyšetřované osoby.

30 D. Celotělová pletysmografie II. Na konci normálního exspiria, kdy tlak alveolární se vyrovná s tlakem atmosféry kabiny, uzavře operátor cestu vzdušného proudu a vyzve vyšetřovaného, aby se pokusil o 1-2 vdechy při uzavřené záklopce.

31 D. Celotělová pletysmografie III. Takto uměle vyvolaný podtlak povede k příslušné změně objemu plynu v plicích a projeví se na změněn tlaku v atmosféře kabiny. Obě tlakové hodnoty (v ústech a kabině) se současně registrují na souřadnicový systém oscilografu vytvoří se smyčka o určitém sklonu.

32 D. Celotělová pletysmografie IV. ZJISTÍME: veškerý objem plynu obsažený v plicích (i nepřístupný ventilaci + buly + cysty), odpor dýchacích cest Raw, elastanci, compliance, dechovou práci

33 Pletysmograf

34 E. Compliance I. změna objemu vzduchu v plicích při změně intrapleurálního tlaku o 1cm vodního sloupce lze měřit pomocí balónkové sondy zavedené do jícnu, kde změny tlakového rozdílu mezi tlakem v jícnu a v ústech nahrazují měření změn transpulmonálního tlaku a porovnávají se s paralelními změnami plicního objemu buď za statických podmínek nebo dynamických podmínek.

35 E. Compliance II. je určena pro měření plicní poddajnosti a dechové práce, pro nutnost zavádět ezofageální sondy je nepopulární, spočívá v měření změn objemů dýchaného vzduchu proti pleurálnímu tlaku v jícnu zvýšená u emfyzému, snížená u fibrotických onem.

36 E. Compliance III. Statická poddajnost - měření při pomalém nádechu a výdechu celé VC. Dynamická poddajnost - při klidném dýchání, při různých dechových frekvencích, během dechového cyklu, ovlivněna obstrukcí dýchacích cest, choroby malých dýchacích cest

37 F. Uzávěrová metoda určena k měření odporu kladeného vzduchu v dýchacích cestách spočívá v opakovaném, asi 0,2 s trvajícím přerušení možnosti výdechu při otevřených dýchacích cestách se měří průtoková rychlost a při uzávěru tlak v ústech, který se rovná tlaku v plicních alveolech

38 Uzávěrová metoda

39 G. Oscilační metoda určena k měření změn průsvitu dýchacích cest, poskytuje zároveň informaci o plicní elasticitě Princip: dýchání vzduchu akusticky rozkmitaného a měření útlumu oscilací a jejich fázového posunu v dýchacích cestách v porovnání se srovnávacím odporem, následně matematické zpracování

40 Oscilační metoda

41 H. Smyčka průtok-objem zdůrazňuje význam průtokové rychlosti, na ose X objem, na ose Y průtoková rychlost průkaz kolapsibility malých dýchacích cest

42 Křivka F-V

43 CH. Distribuce vzduchu v plicích izotopové metody 133 Xe sledování vyplavování dusíku kyslíkem z plic vyšetřovaný nadechuje 100% kyslík a ve vydechovaném vzduchu se rychlým analyzátorem sleduje postupné vyplavování dusíku z plic zdravý – do 7 min klesne dusík pod 2,5%, porucha – déle jak 7 min výdej CO 2

44 I. Alveolární ventilace a mrtvý prostor třetina anatomický- tracheobronchiální strom, dvě třetiny alveoly Alveolární hypoventilace - snížená saturace krve kyslíkem, zvýšený pCO 2, pokles pH- obstrukce i restrikce, únava svalů, snížená citlivost dechového centra, poruchy nervových drah, onem. páteře, hrudní stěny, pleury, plic

45 Alveolární hyperventilace - velká difuzibilita CO 2, nárůst pH-zvýšená dráždivost dechového centra, Kussmaulovo dýchání, tetanie, provokace epilepsie

46 2. DIFÚZE

47 tlakový gradient umožňuje, aby O 2 z alveolárního prostoru difundoval do kapilární krve plic a CO 2 opačným směrem O 2 difunduje z alveolu-přes alveolární membránu-intersticiální tekutinu plic-kapilární membránu-krevní plazmu-membránu erytrocytu, nitrobuněčnou tekutinu erytrocytu k molekule Hgb-chemická reakce Alveolokapilární transport

48 Co ovlivňuje difúzní kapacitu? Plocha povrchu alveolokapilární membrány Množství hemoglobinu Tloušťka alveolokapilární membrány Stupeň poruchy distribuce ventilace a perfúze

49 DLCO DLCO - difúzní plicní kapacita pro oxid uhelnatý - množství plynu, které přejde přes alveolokapilární membránu v závislosti na velikosti molekuly, na parciálním tlaku před a za membránou, kvalitě, čase Používá se CO (0,3%), CO 2, O 2, N 2 O Difúzní kapacita plic pro CO nebo O 2 (DLCO; DLO 2 = 1.23 x DLCO)

50 Poruchy difúze Příčiny snížení: a/ Ztluštění alveolokapilární membrány (fibroza) b/ Destrukce alveolární membrány (emfyzém) c/ monitorace pneumotoxických efektů leků (cytostatika)

51 Faktory ovlivňující difúzi Limitující faktory Transport plynů O2O2 CO 2 CON2ON2O Alveolokap. membrána +-+- Objem krve a Hgb +++- Cirkulace++-+

52 3. PERFÚZE

53 Plicní řečiště Plicní cévní řečiště se liší od systémového v řadě vlastností: Intravaskulární tlaky jsou nízké Plicní tenkostěnné cévy jsou poddajné Plicní arterioly neobsahují za normálních okolností svalová vlákna Na hypoxii reaguje vasokonstrikcí

54 Fenomén vodopádu Rozdělení plicních cév ve vzpřímené poloze: 1. etáž – horní - Pa>PA >Pv – k průtoku nedochází, cévy jsou uzavřeny převažujícím alveolárním tlakem 2. etáž – střední - PA >Pa >Pv – průtok závisí na rozdílu alveolárního a arteriálního tlaku, nezávisí však nijak na tlaku venózním 3. etáž – dolní - PA >Pv >Pa – průtok závisí na arteriovenózním tlakovém gradientu

55 Zvýšení intravaskulárních tlaků I. a/ Pasivně – Výrazně zvýšený průtok (zkratové kongenitální levopravé vady – Sekundární plicní hypertenze

56 Zvýšení intravaskulárních tlaků II. b/ Aktivně – Zvýšení plicní cévní rezistence vasokonstrikcí při alveolární hypoxii – Omezení lumina plicních cév intraluminálními tromby nebo emboly – Destrukce drobných plicních cév při jizvení, destrukci alveolárních stěn nebo při vaskulitidách

57 Metody vyšetření I. Perfuzní scintigrafie – radioaktivní partikule aplikované i.v. (denaturovaný albumin 99m Tc) embolizují plicní kapilární řečiště, gamakamerou se hodnotí radioaktivita nad plícemi v různých projekcích Funkční dynamická scintigrafie Xe, poměr ventilace x perfúze –snížený u emfyzému, astmatu, atelektázy, zvýšený u plicní embolie

58 Metody vyšetření II. Angiografie – katetr do a. pulmonalis, nástřik kontrastní látkou (hemoptýza, plicní embolie, a-v zkraty) Katetrizace – plicní hypertenze (Swan- Ganzův katetr) ECHO, Doppler

59 4.REGULACE VENTILACE A METABOLICKÁ ODEZVA

60 ABR I. Vyšetření krevních plynů (Astrup) pH 7,36-7,44 PaO 2 9,9-14,4 kPa PaCO 2 4,8-5,9 kPa BE ±2 mmol/l BBS 48 ±2 mmol/l Standartní bikarbonáty 24 mmol/l

61 ABR II. Aktuální bikarbonáty 24 mmol/l Totální CO 2 Muži: mmol/l Ženy: mmol/l Saturace hemoglobinu O 2 97%

62 Dodávka a spotřeba kyslíku PaO 2 hemoglobin, cirkulace využití v tkání (PaO 2 – PvO 2, tj. AV diference) = Hb (g/l) × SV (l/min) × AV diference O 2 A = PaO 2 V = PvO 2 PaO 2 závisí na - pATMO 2, - plicních funkcích (ventilace, difuze, perfuze) - event. příměsi neokysl. krve (pravolevý zkrat)

63 Nedostatek kyslíku I. Nedostatek kyslíku – hypoxie Nedostatek kyslíku v krvi (nízký pO 2 v arteriální krvi - paO 2 ) - hypoxémie Oxid uhličitý (CO 2 ) jeho množství v krvi souvisí především s mírou ventilace Vyšetření hypoxémie Běžnou regulaci zabezpečuje oxid uhličitý

64 Nedostatek kyslíku II. Centra reagující na hypoxémii – stimuluje dýchání Při chronické hypokapnii se snižuje citlivost na CO 2 Praktické důsledky: Pacient s kombinací hyperkapnie a hypoxémie (např. těžší obstr. choroba) dýchání reguluje hypoxémie dýchání čistého kyslíku může utlumit dech. centra a vést k vzestupu hyperkapnie v dýchací směsi je oxid uhličitý

65 Nedostatek kyslíku III. Samotná hypoxémie (např. fibróza, ale i lehčí astmat. záchvat) stimuluje dýchání, dochází k hyperventilaci a hypokapnii Hyperventilace je uskutečňována svaly – vyžadují kyslík dochází k jejich únavě – projeví se postupnou „normalizací“ a dalším vzestupem CO 2 může být indikací k podpůrnému dýchání

66 5. DALŠÍ METODY

67 1. Bronchoskopické vyšetření Fibroskopie Bronchioloalveolární laváž (BAL) – ml fyziologického roztoku, cytologické a mikrobiologické vyš. Transbronchiální plicní biopsie 2. Mediastinoskopie 3. Thorakoskopie Endoskopická vyšetření plic

68 Zobrazovací metody I. 1. RTG Skiagram Abreogram Tomogram CT, HRCT (pneumonie, atelektáza, pneumothorax, pneumomediastinum,emfyzém, cystická fibroza, tumory) perkutánní plicní biopsie

69 Zobrazovací metody II. 2. Radioizotopová Inhalační scintigrafie – inhalace radioaktivního aerosolu v uzavřeném systému, vyšetření s odstupem několika hodin, umožní posoudit mukociliární clearenci Galliový scan – 67Gallium - kumulace v tkáni poškozené zánětem

70 Zobrazovací metody III. Měření epiteliální plicní permeability – chelát DTPA (diethyletriaminopentaoctová kyselina ve formě aerosolu) přestupuje přes plicní epitel do plicních kapilár za min, u fibrozy 20 min.

71 Zobrazovací metody IV. 3. Ultrasonografie – posuzování pleurálních procesů – perkutánní plicní biopsie 4. NMR

72 Laboratorní vyšetření I. 1. alfa1-antitrypsin (deficience: mladí nekuřáci s emfyzémem) 2. Vyšetření potu na chloridy (Cystická fibroza Cl- > 60 mmol/L) 3. Bakteriální vyšetření sputa nebo BAL: Pseudomonas aeruginosa (CF), Staph. aureus, H. influenza, P. cepatia 4. Cytologické vyšetření sputa nebo BAL

73 Laboratorní vyšetření II. 5. Indukované sputum 6. Eozinofilní kationický protein 7. Vyšetření kondenzátu vydechovaného vzduchu 8. Vyšetření oxidu dusnatého (NO) ve vydechovaném vzduchu

74 Hypoxie I. 1. Hypoxie anoxická – nedostatečné okysličení arteriální krve v plicích a) alveolární hypoventilace, která je provázena i zvýšením pCO 2, odstranění hypoxie O 2 –neodstraní retenci a zvýšení pCO 2

75 Hypoxie II. b) porucha difuse – není zvýšení pCO 2, kromě těžkých stavů, snížení v důsledku hyperventilace c) venosní příměs – MAC v důsledku chronické hypoxie d) nepoměr mezi ventilací a perfusí e) snížení tense O 2 v inspirovaném vzduchu, snížené pCO 2, snížení pH

76 Hypoxie III. 2. Hypoxie stagnační 3. Hypoxie anemická 4. Hypoxie histotoxická

77 Pulsní oxymetrie Pulsní oxymetrie – sycení Hb kyslíkem pomocí fotoelektrických metod Nevýhodou rel. malá citlivost při pO 2 víc jak 8 kPa, při špatné kožní perfúzi a v přítomnosti karboxyhemoglobinu a methemoglobinu

78 Pulsní oxymetr

79 Dušnost I. Mimoplicní Snížení kyslíku ve vdechovaném vzduchu – v nadmořských výškách přes 3000 m, klidová alveolární hyperventilace Při abnormálně velké spotřebě kyslíku Při akutní a chronické anémii Acidoza – Kussmaulovo acidotické dýchání Soldierś heart – hyperventilace mrtvého prostoru

80 Dušnost II. Centrální Cheyne-Stokes – periodické dýchání, charakterizované sérií pravidelně se prohlubujících a změlčujících se dechů s apnoickými pauzami (srdeční selhání, uremie, těžká pneumonie, zvýšený, nitrolební tlak) Syndrom spánkové apnoe

81 Dušnost III. Biotovo dýchání – různě hluboké dechové vlny se střídají s apnoickými pauzami (meningitidy, encefalitidy) Apneustické – lapavé, nepravidelné (postižení CNS, toxiny, trauma,farmakologicky)

82 Poruchy dechového centra Eupnoe – klidové dýchání Tachypnoe – polypnoe, rychlé, povrchní, u plicních onem., rozrušení, horečka, námaha Bradypnoe- snížená frekvence Hyperpnoe – zrychlené a prohloubené

83 Některé běžně užívané zkratky I. PaO 2 = Parciální tlak kyslíku v arteriální krvi PiO 2 = Parciální tlak kyslíku ve vdechovaném (inspired) vzduchu FiO 2 = Frakce kyslíku ve vdechovaném vzduchu PAO 2 = Parciální tlak kyslíku v alveolu PACO 2 = Parciální tlak kysličníku uhličitého v alveolu P(A-a)O 2 = Gradient tenze alveolárního a arteriálního kyslíku

84 Některé běžně užívané zkratky II. TV nebo (VT) = Dechový objem (Tidal volume) VC = Vitální kapacita FVC = Usilovná vitální kapacita (Forced Vital Capacity) TLC = Množství vzduch v plicích po max. nádechu (Total Lung Capacity) FEV1 = Jednosekundová vitální kapacita (Forced Expiratory Volume in 1 second)

85 Některé běžně užívané zkratky III. FEF25-75% = Maximální střední výdechová rychlost mezi 25-75% FVC (Forced Expiratory Flow from 25% to 75% of FVC) FRC = Množství vzduchu v plicích na konci normálního klidového výdechu (Functional Residual Capacity) RV = Residual Volume (množství vzduchu v plicích na konci maximálního výdechu)

86 Některé běžně užívané zkratky IV. PEFR = Vrcholová výdechová rychlost (Peak Expiratory Flow Rate) MVV (Vmax) = Maximální minutová ventilace (Maximal Voluntary Ventilation)

87 Děkuji za pozornost


Stáhnout ppt "Vyšetření respiračních funkcí Zuzana Humlová Ústav patologické fyziologie 1. LF UK Zimní semestr 2006/2007."

Podobné prezentace


Reklamy Google