Trestní právo hmotné – Úvod

Prezentace na téma: "Trestní právo hmotné – Úvod"— Transkript prezentace:

1 Trestní právo hmotné – Úvod
Kurz trestního práva BIVŠ 2013

2 Trestní právo hmotné - pojem
odvětví práva veřejného, které je tvořeno především právními normami obsaženými v TrZ, reguluje vznik, změnu a zánik trestněprávních vztahů, tímto způsobem zajišťuje veřejnoprávní ochranu individuálních a společenských zájmů a vztahů, upravených a chráněných normami ostatních právních odvětví před společensky nejnebezpečnějšími a nejzávažnějšími útoky fyzických osob. Uplatnění trestní odpovědnosti podle trestního práva hmotné se děje ve zvláštním procesu upraveném normami trestního práva procesního. Obě odvětví proto nemohou nezávisle na sobě existovat. Významné jsou pro správné pochopení základních principů trestního práva procesního i některé neprávní obory – kriminologie, viktimologie, penologie, penitenciaristika, kriminalistika a forenzní - tzn. soudní vědy – soudní lékařství, soudní inženýrství, psychiatrie, psychologie, antropologie apod. Kurz trestního práva BIVŠ 2013

3 Funkce regulativní ochranná preventivní – individuální a generální
represivní Kurz trestního práva BIVŠ 2013

4 Alternativy k trestnímu právu (tj. vně systému trestního práva)
mediace – řešení konfliktu spojeného s trestným činem mezi obviněným a poškozeným prostřednictvím mimosoudního zprostředkování (viz § 2 odst. 2 zák o PMS) může ovšem za splnění určitých zákonných předpokladů vést k určitým rozhodnutím soudu nebo státního zástupce (podmíněné zastavení trestního stíhání, schválení narovnání, podmíněné odložení podání návrhu na potrestání, odstoupení od trestního stíhání - výlučně u mladistvých, upuštění od potrestání, podmíněné upuštění od potrestání, alternativní tresty apod.). Kurz trestního práva BIVŠ 2013

5 Alternativy v trestním právu (tj. uvnitř systému Trestního Práva)
ve vztahu k univerzálnímu trestu odnětí svobody v trestním právu hmotném alternativy k potrestání alternativní tresty ve vztahu k univerzálnímu trestu odnětí svobody v trestním právu procesním odklony od standardního řízení – procesní alternativy k potrestání Kurz trestního práva BIVŠ 2013

6 Prameny trestního práva hmotného
trestní zákoník (zák. č. 40/2009 Sb. ve znění pozdějších zákonů) nabyl účinnosti od – základní pramen – kodex trestního práva hmotného, tři části – obecná, zvláštní a přechodná a závěrečná ustanovení. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže (zák. č. 218/2003 Sb.) - zejména ustanovení §§ 1 – 35; lex specialis; Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (zák. č. 418/2011 Sb.) – zejména ustanovení §§ 1 – 26; lex specialis; Ústava České republiky (úst. zák. č. 1/1993 Sb. kupř. čl. 2 odst. 4, 90) Listina základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb. - kupř. čl. 2 odst. 3, 6 odst. 4, 7 odst. 2, 23, 39, 40 odst. 1, 6) – právní předpisy nejvyšší právní síly, které také upravují trestně právní problematiku Mezinárodní smlouvy (v případě, že byly naší republikou ratifikovány a vyhlášeny – viz čl. 10 Ústavy) mají vyšší stupeň právní síly než zákony a jsou pro nás bezprostředně závazné – kupř. Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Další zákony (popřípadě jejich části) – kupříkladu o výkonu trestu odnětí svobody č. 169/1999 Sb., o výkonu zabezpečovací detence č. 129/2008 Sb. s účinností od , o soudní rehabilitaci č. 119/1990 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu č. 198/1993 Sb. a o Probační a mediační službě č. 257/2000 Sb. Kurz trestního práva BIVŠ 2013

7 Základní zásady trestního práva hmotného – I.
obecné zásady vycházejí z principů právního státu Význam a) poznávací, b) interpretační, c) aplikační, d) pro tvorbu práva zákonnosti (nullum crimen sine lege – scripta, certa a praevia, nulla poena sine lege) zásada humanismu zásada subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 TrZ) přiměřenosti (trestů a opatření) individuální trestní odpovědnosti odpovědnosti za zavinění Kurz trestního práva BIVŠ 2013

8 Základní zásady trestního práva hmotného – II.
zvláštní a specifické zásady zásady ekonomie trestního práva, žádný trestný čin bez zákonného trestu a neodvratnosti reakce na spáchaný trestný čin, formální pojetí trestného činu, zákazu analogie trestního zákona k tíži pachatele, zákazu retroaktivity trestního zákona k tíži pachatele (viz §§ TrZ) individuální trestní odpovědnosti fyzických osob, odpovědnosti za vinu. Kurz trestního práva BIVŠ 2013

9 Základy trestní odpovědnosti - I. (viz §§ 12 – 27 TrZ)
Zásada zákonnosti a zásada subsidiarity trestní represe 1) Jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze za jejich spáchání uložit. 2) Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Kurz trestního práva BIVŠ 2013

10 Základy trestní odpovědnosti - II. (viz §§ 12 – 27 TrZ)
1. Trestný čin Zákonná definice trestného činu - § 13 odst. 1 TrZ „Je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně“ Jeho spáchání je podmínkou trestní odpovědnosti podle českého trestního práva a rozlišujeme jeho dvě kategorie – přečiny a zločiny (§ 14 TrZ) § 14 Přečiny a zločiny 1) Trestné činy se dělí na přečiny a zločiny. 2) Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. 3) Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny; zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. Kurz trestního práva BIVŠ 2013

11 Základy trestní odpovědnosti - III. (viz §§ 12 – 27 TrZ)
Klasifikace trestných činů a) pokračující (viz § 116 TrZ), trvající a hromadné, b) příprava (viz § 20 TrZ), pokus (viz § 21 TrZ), dokonaný – vývojová stadia TČ, c) pachatelství (viz § 22 TrZ – nově nepřímé pachatelství v odst. 2), spolupachatelství (viz § 23 TrZ) a účastenství – organizátorství, návod a pomoc (viz § 24 TrZ) – trestná součinnost. Pozn. činy beztrestné a činy jinak trestné Kurz trestního práva BIVŠ 2013

12 Základy trestní odpovědnosti - IV. (viz §§ 12 – 27 TrZ)
2. Pachatel (subjekt) Definice - pouze fyzická osoba, která v době spáchání trestného činu dosáhla zákonem požadovaný věk a byla příčetná, přičemž ve zvlášť stanovených případech musí vykazovat zvláštní vlastnost, nebo způsobilost anebo postavení. Věk – věková hranice činí podle § 25 TrZ patnáct let, trestní odpovědnost tak začíná s ohledem na § 139 TrZ dnem, který následuje po dni patnáctých narozenin. Zvláštní skupinu pachatelů z hlediska věku tvoří podle § 2 písm. d) ZSM mladiství (15 – 18 let). Příčetnost – vymezena v § 26 TrZ negativně jako nepříčetnost tak, že pachatel se v době spáchání činu nacházel ve stavu duševní poruchy (def. § 123 TrZ), a proto nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Zmenšená příčetnost – (§ 27 TrZ) definována jako podstatně snížená schopnost rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání. Není důvodem pro beztrestnost pachatele, ale může být důležitá s ohledem na ustanovení §§ 40 odst. 1, 2, 47 a 97 TrZ. Kurz trestního práva BIVŠ 2013

13 Základy trestní odpovědnosti - V. (viz §§ 12 – 27 TrZ)
3. Subjektivní stránka trestného činu (I.) Definice – charakterizuje trestný čin s ohledem na zásadu odpovědnosti za vinu z hlediska psychiky pachatele a tvoří ji obligatorní znak – zavinění a fakultativní znaky – motiv (pohnutka), cíl a záměr pachatelova závadového jednání. Zavinění – psychický vztah pachatele především k poruše nebo ohrožení zájmu chráněného TrZ (tj. objektu), které vyvolal trestným činem. Tvoří ho složka vědomostní složka volní Rozlišujeme u zavinění A) úmysl (§ 15 TrZ) přímý a nepřímý pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (srozumění podle odst. 2 - „i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem“). Kurz trestního práva BIVŠ 2013

14 Základy trestní odpovědnosti - VI. (viz §§ 12 – 27 TrZ)
3. Subjektivní stránka trestného činu (II.) B) nedbalost (§ 16 TrZ) vědomá a nevědomá (odst. 1)  a) pachatel věděl, že může způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. hrubá nedbalost (odst. 2) Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem. Pozn. – Omyl skutkový (§ 18 odst. 1 – 4), omyl právní (§ 19) Kurz trestního práva BIVŠ 2013

15 Základy trestní odpovědnosti - VII. (viz §§ 12 – 27 TrZ)
4. Trestný čin a jeho skutková podstata – I. znaky trestného činu uvedené v zákoně jsou jeho formální podmínkou (čl. 39 LZPS, § 13 TrZ) skutková podstata trestného činu – souhrn objektivních a subjektivních znaků jednotlivých trestných činů, jejich význam spočívá zejména v přesném vymezení podmínek trestní odpovědnosti výčtem jejich znaků státem a dělíme je na základní kvalifikované privilegované Kurz trestního práva BIVŠ 2013

16 Základy trestní odpovědnosti - VIII. (viz §§ 12 – 27 TrZ)
4. Trestný čin a jeho skutková podstata – II. znaky skutkových podstat a) objekt trestného činu – vztah nebo zájem na určitých hodnotách, jejichž ohrožení nebo poruchu v intenzitě předpokládané TrZ je nezbytné v zájmu jednotlivce nebo celospolečenském chránit postihem ve formě trestu nebo ochranného opatření, o nichž rozhoduje soud. Nutno odlišovat od předmětu útoku, což je hmotný substrát, na který pachatel útočí b) objektivní stránka trestného činu – čin charakterizuje zvnějšku (tj. to co lze zvenčí pozorovat) a tvoří ji jednání – projev vůle pachatele navenek ve formě konání (kupř. reálné nebo verbální) nebo opomenutí, na základě čehož trestné činy dělíme na komisivní a omisivní příčinný vztah mezi jednáním a následkem a následek – tj. porucha nebo ohrožení objektu trestného činu Kurz trestního práva BIVŠ 2013

17 Základy trestní odpovědnosti - IX. (viz §§ 12 – 27 TrZ)
4. Trestný čin a jeho skutková podstata – III. c) subjekt trestného činu - (viz poznámky k pachateli charakterizovanému jeho věkem a příčetností, které jsou obligatorními znaky každého pachatele). Dále rozlišujeme pachatele konkrétní (mají zvláštní vlastnost – matka novorozeného dítěte, dlužník) a speciální (mají zvláštní způsobilost nebo postavení – úřední osoby, vojáci, svědci, znalci). U trestní součinnosti výhradně u úmyslných trestných činů rozlišujeme především spolupachatelství (§ 23 TrZ - Byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama) a účastenství (§ 24 odst. 1 písm. a – c) TrZ) - na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je účastníkem ten, kdo úmyslně a) spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor), b) vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce), c) umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník); d) subjektivní stránka trestného činu – (viz poznámky k subjektivní stránce činu uvedené pod bodem 3.) obecné principy zavinění - § 13 odst. 2 (k trestnosti je třeba úmyslného zavinění, ledaže by zákon výslovně uvedl, že postačuje zavinění nedbalostní), § 15, § 16 a § 17 (u kvalifikovaných skutkových podstat postačuje zavinění nedbalostní, ledaže by zákon stanovil jinak) TrZ; e) protiprávnost činu (§ 13 odst. 1 TrZ) Kurz trestního práva BIVŠ 2013

18 Základy trestní odpovědnosti - X. (viz §§ 12 – 27 TrZ)
5. Vývojová stadia trestného činu Z pohledu trestního práva hmotného jsou významné příprava, pokus a dokonání. příprava - § 20 TrZ – z pohledu dokonání je stadiem nejvzdálenějším pro dokonání trestného činu jednáním, jež směřuje nepřímo k dokonání zvlášť závažného zločinu (viz § 14 odst. 3 TrZ) a spočívá v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu (§ 14 odst. 3), zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu, je přípravou jen tehdy, jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví a pokud nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného zločinu; pokus - § 21 TrZ – jedná se o úmyslné pro společnost nebezpečné jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání jakéhokoli úmyslného trestného činu; dokonání – pachatel svým jednáním naplní všechny znaky skutkové podstaty úmyslného anebo nedbalostního trestného činu. Kurz trestního práva BIVŠ 2013

19 Základy trestní odpovědnosti - XI. (viz §§ 12 – 27 TrZ)
6. Trestná součinnost    spočívá v jednání nejméně dvou subjektů, kteří objektivně i subjektivně se podílejí na jednom trestném činu nebo s ním souvisejícím vedlejším trestném činu. Neřadí se mezi trestní součinnost – souběžné, nepřímé a postupné pachatelství. Trestní zákon s ohledem na společenskou nebezpečnost organizované kriminality disponuje prostředky pro její intenzivnější postih organizovaná skupina (§ 42 písm. o) ), pachatelství trestného činu ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 107), organizovaná zločinecká skupina (§ 129), účast na organizované zločinecké skupině (§ 361). spolupachatelství - § 23 TrZ – spáchání úmyslného trestného činu společným jednáním dvou nebo i více osob, které přímo směřuje k jeho dokonání; organizátorství, návod a pomoc jako účastenství - § 24 odst. 1 písm. a – c) TrZ – úmyslné jednání, které nepřímo směřuje vůči objektu určitého trestného činu v případě, že došlo přinejmenším o jeho pokus, přičemž a) organizátorství spočívá v jeho zosnování nebo řízení, b) návod ve vzbuzení rozhodnutí ke spáchání trestného činu a c) pomoc v  umožnění nebo usnadnění jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu; organizátorství, návod a pomoc jako příprava - § 20 TrZ – jde o shora popsané jednání, kdy ovšem nedojde k pokusu nebo dokonání hlavního trestného činu; spolčení a srocení - § 20 odst. 1 TrZ – forma přípravy spočívající u spolčení v dohodě dvou nebo více osob o spáchání zvlášť závažného trestného činu v budoucnu a u srocení v shluknutí nejméně tří osob k časově blízkému spáchání násilného zvlášť závažného trestného činu. Kurz trestního práva BIVŠ 2013

20 Okolnosti vylučující protiprávnost činu - I. (viz §§ 28 – 32 TrZ)
Definice: Jednání, považovaná trestním zákoníkem, ale i mimotrestními zákony a výkladem od samého počátku za beztrestná (tj. že u nich je vyloučena jejich trestnost a společenská nebezpečnost). Trestní zákoník považuje za beztrestné činy jinak trestné : jednání v krajní nouzi - § 28 TrZ – spočívá v odvracení nebezpečí přímo hrozícího zájmu chráněnému trestním zákonem, u něhož je vyloučena protiprávnost a společenská nebezpečnost činu za splnění následujících předpokladů : ! a) odvrácení nebezpečí, které hrozí zájmům chráněným trestním zákonem; b) nebezpečí přitom hrozí přímo (tj. stav, který hrozí poruchou, jenž má různý původ (přírodní živelné síly, technické vady, lidé, ale též zvířata); c) za stávajících okolností je nelze odvrátit jinak (zásada subsidiarity); d) způsobený následek není stejně závažný nebo závažnější než ten, který hrozil; e) ten, komu nebezpečí hrozí, není povinen ho snášet.    jednání v nutné obraně - § 29 TrZ – spočívá v odvracení útoku na zájem chráněný trestním zákonem, který přímo hrozí nebo trvá, u něhož je vyloučena protiprávnost a společenská nebezpečnost činu za splnění následujících předpokladů: ! a) odvracení útoku proti zájmům chráněným trestním zákonem; b) protiprávnost útoku (tj. úmyslné, protiprávní jednání (konání i opomenutí) člověka, které má zpravidla znaky trestného činu (u zvířete, pouze za předpokladu, že bylo poštváno člověkem – tzv. živý nástroj) a jež může být vedeno v zásadě proti jakýmkoliv zájmům chráněným trestním zákonem (tj. životu, zdraví, svobodě, lidské důstojnosti; c) jeho trvání či přímá hrozba v době, kdy je bránící se osobou odrážen (jinak extenzivní exces); d) reálnost útoku – tj. jeho skutečná existence a nikoliv pouze v mylné představě obránce (putativní obrana); e) přiměřenost obrany – tj. že nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku (jinak intenzivní exces). Kurz trestního práva BIVŠ 2013

21 Okolnosti vylučující protiprávnost činu - II. (viz §§ 28 – 32 TrZ)
Srovnání podmínek nutné obrany a krajní nouze :  Shodné znaky: a) zákonem připuštěné formy svémoci b) vylučují společenskou nebezpečnost a protiprávnost a jsou společensky prospěšné c) jejich pohnutkou je vždy snaha bránit oprávněné a chráněné zájmy; d) odvrací se jimi nebezpečí, jehož pramenem může být v obou případech protiprávní útok fyzické osoby e) není přípustná nutná obrana proti krajní nouzi a naopak.  Odlišné znaky: a) nutná obrana je přípustná pouze proti protiprávnímu útoku fyzické osoby a oproti tomu nebezpečí u krajní nouze může být vyvoláno též jinými skutečnostmi – přírodními silami, selhání technických zařízení ad. b) jednání obránce u nutné obrany směřuje pouze proti útočníkovi a jemu je způsobena škoda, při krajní nouzi se jedná proti třetí osobě, která se na vzniku nebezpečí ani nepodílí a často ani nebývá na místě jednání, a proto zákon klade na jednání v krajní nouzi daleko přísnější podmínky než je tomu u nutné obrany c) na rozdíl od nutné obrany se u krajní nouze vyžaduje subsidiarita jednání, tj. že škodu lze způsobit jen za předpokladu, že nebezpečí nemohlo být odvráceno bez jejího způsobení d) odlišná konstrukce proporcionality, jestliže u nutné obrany může být způsobena i větší škoda, než ta co útokem hrozila, a to až do hranice – zcela zjevné nepřiměřenosti způsobu útoku, při krajní nouzi může být vždy pouze způsobena škoda menší než hrozila e) při dodržení podmínek nutné obrany obránce nikdy útočníkovi škodu nenahrazuje a při krajní nouzi pouze za předpokladu, že nebezpečí vyvolal sám vlastním zaviněním (kupř. z nedbalosti způsobil požár svého domu). Beztrestnost agenta – 363 TrZ - není v novém trestním zákoníku řešena obecným ustanovením v rámci okolností vylučujících protiprávnost, je omezena na jednotlivé specifické případy, kde přichází v úvahu (obchodování s lidmi, kuplířství, penězokazectví, nedovolenou výrobu a obchod s narkotiky, úplatkářství atd.).; Svolení poškozeného - § 30 TrZ - V souvislosti s úpravou tohoto institutu byl upraven i případ beztrestnosti pachatele v případě udělení dodatečného souhlasu poškozeným (trestný čin byl spáchán, ale v důsledku dodatečného udělení souhlasu není trestný), ovšem jen za podmínky, že pachatel mohl předpokládat, že osoba uvedená v odstavci 1, která nebyla při činu přítomna („jinak“), by tento souhlas udělila vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům. Toto ustanovení neřeší problém „euthanasie“, dosavadní návrhy na úpravu skutkové podstaty usmrcení na žádost ve zvláštní části trestního zákona byly v zásadě odmítnuty. Kurz trestního práva BIVŠ 2013

22 Okolnosti vylučující protiprávnost činu - III. (viz §§ 28 – 32 TrZ)
Přípustné riziko - § 31 TrZ - Pozornost je třeba věnovat vylučovací podmínce formulované tak, že o přípustné riziko nejde, jestliže taková činnost ohrozí život nebo zdraví člověka, aniž by jím byl dán k ní v souladu se zvláštními právními předpisy souhlas, nebo výsledek, k němuž směřuje, zcela zřejmě neodpovídá míře rizika, anebo provádění této činnosti zřejmě odporuje požadavkům právních předpisů, veřejnému zájmu, zásadám lidskosti nebo se příčí dobrým mravům. Při zvažování míry rizika je třeba v rámci přiměřenosti posuzovat optimální relaci mezi rozhodujícími faktory, zejména velikost zamýšleného pozitivního výsledku, velikost možného nechtěného negativního následku, stupně pravděpodobnosti, že tyto nastanou. Nejde jen o maximalizaci možných výhod na jedné straně a minimalizaci možných ztrát na druhé straně, ale také o relaci k veřejnému zájmu, zásadám humanity i morálním pravidlům. Nelze proto zásadně podniknout rizikové jednání, které by sice na jedné straně mohlo mít významné kladné výsledky, ale také katastrofální následky, i když jejich pravděpodobnost není příliš velká, a proto je třeba velmi opatrně nakládat s atomovou energií, ale také zvláště opatrně přistupovat ke genetickým výzkumům a dalším mimořádně rizikovým aktivitám. Definice přípustného rizika v zásadě pokrývá všechny případy tohoto rizika, neboť stranou nezůstávají ani rizika např. v souvislosti se sportovními aktivitami (boxeři, hokejisté, automobiloví závodníci apod.) či výkonem povolání (zejména lékařů, ale i horských vůdců, lyžařských instruktorů apod.) atd. Na druhé straně přípustné riziko představuje jednu samostatnou okolnost vylučující protiprávnost (trestní odpovědnost), která však nepokrývá všechny případy vylučující protiprávnost (např. výkon práva nebo povinnosti).;  Oprávněné použití zbraně - § 32 TrZ – se týká případů, kdy je užito zbraní v mezích stanovených jiným právním předpisem; Kurz trestního práva BIVŠ 2013

23 Okolnosti vylučující protiprávnost činu - IV. (viz §§ 28 – 32 TrZ)
Jiné případy beztrestnosti neuvedené v trestním zákoníku   Výčet okolností vylučujících protiprávnost (trestní odpovědnost) není uzavřený a ani uzavřený být nemůže, v novém trestním zákoníku jsou upraveny jen nejdůležitější a nejfrekventovanější typy těchto okolností včetně souhlasu poškozeného a dovoleného rizika; Plnění práv a povinností a plnění rozkazu Výkon práva nebo plnění povinnosti (povinnost může vyplývat přímo ze zákona, jindy však musí být konkretizována, přičemž takovým případem je i rozkaz), v definici trestného činu je nyní výslovně uvedeno, že se musí jednat o protiprávní čin (skutek). Výkonu práva se blíží i případ vykonávání dovolené činnosti, s níž je zpravidla spojeno určité nebezpečí (pro život nebo zdraví, pro majetek). Pokud právní řád takovou činnost připouští, projevuje souhlas s nutnou mírou nebezpečí, která je spojena s takovou činností. Podobně i při provozování sportu, s nímž je spojeno nebezpečí pro zdraví (dovolené riziko). Kurz trestního práva BIVŠ 2013

24 Souběh trestných činů – I.
1. Pojem a druhy souběhů Def. – Souběh (konkurence) – případ, kdy pachatel spáchá dva nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich odsouzen, tj. než byl za takový čin vyhlášen odsuzující rozsudek soudem prvního stupně, nebo dříve, než byl obviněnému doručen trestní příkaz, a u kterých neplatí fikce neodsouzení; Recidiva (zpětnost) – případ, kdy pachatel, který byl dříve pravomocně odsouzen, spáchá nový trestný čin; pozn. - Nepravá recidiva - případ, kdy další trestný čin byl spáchán v době po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (nebo po doručení trestního příkazu) soudem prvního stupně do okamžiku, kdy odsuzující rozsudek nabyl právní moci; Dělení – a) souběh jednočinný (konkurence ideální) – stejnorodý a nestejnorodý; b) souběh vícečinný (konkurence reálná) – stejnorodý a nestejnorodý; 2. Vyloučení jednočinného souběhu Důvody: Specialita Subsidiarita Faktická konzumpce Pokračování v trestném činu, trestný čin hromadný, trestný čin trvající Trestný čin opilství - § 360 Kurz trestního práva BIVŠ 2013

25 Souběh trestných činů – II.
3. Účinky souběhu Hmotněprávní – znak skutkové podstaty (kupř. § 272 odst. 2 písm. b), § 201 odst. 3 písm. c), § 202 odst. 2 písm. d); obecná přitěžující okolnost (§ 42 písm. n); uložení úhrnného nebo souhrnného trestu (§ 43 odst. 1, odst. 2); společného trestu za pokračování v trestném činu (§ 45); vyloučení souběhu s přestupky a jinými správními delikty pro poměr subsidiarity; vyloučení jednočinného souběhu podle dřívějšího a nového trestního zákona; Procesně právní – konání společného řízení – (viz § 20 a násl. TrŘ); zásada obžalovací; zásada „ne bis in idem“; u pokračování (nikoliv u souběhu) skutkem i dílčí útok pokračujícího trestného činu (§ 12 odst. 2 TrŘ); Kurz trestního práva BIVŠ 2013

26 Zánik trestní odpovědnosti – I. (§§ 33 – 35)
účinná lítost promlčení trestní odpovědnosti za trestný čin    Zánik trestní odpovědnosti účinnou lítostí (Díl 1) Trestní odpovědnost za trestné činy uvedené taxativně v § 33 TrZ zaniká, jestliže pachatel dobrovolně a) škodlivému následku trestného činu zamezil nebo jej napravil, nebo b) učinil o trestném činu oznámení v době, kdy škodlivému následku trestného činu mohlo být ještě zabráněno; oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému. Beze změny oproti současné úpravě; nově upraven zánik trestní odpovědnosti ve formě účinné lítosti, jen doplněny některé nové trestné činy a trestné činy, které z hlediska jejich povahy by měly být také pokryty ustanovením o účinné lítosti. Ochrana některých nejdůležitějších zájmů chráněných trestním zákonem totiž vyžaduje, aby v tomto ustanovení uvedené některé těžké zločiny, jakož i další trestné činy zpravidla ohrožující zvýšenou měrou chráněné zájmy anebo kde z hlediska jejich povahy je větší zájem na zabránění následkům než na potrestání pachatele, byly včas odhaleny nebo, aby se jejich následkům jinak včas zabránilo, a to i za cenu, že pachatel nebo některý z pachatelů nebude potrestán. Účinná lítost ve zvláštní části také u trestných činů zanedbání povinné výživy (§ 196 v § 197), neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby (§ 241 v § 242), porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea první (§ 248a) a účasti na organizované zločinecké skupině (§ 361 v § 362); Kurz trestního práva BIVŠ 2013

27 Zánik trestní odpovědnosti – II. (§§ 33 – 35)
Promlčení trestní odpovědnosti (Díl 2) Promlčecí doba - § 34 TrZ 1) Trestní odpovědnost za trestný čin zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí  a) dvacet let, jde-li o trestný čin, za který trestní zákon dovoluje uložení výjimečného trestu, a trestný čin spáchaný při vypracování nebo při schvalování privatizačního projektu podle jiného právního předpisu,   b) patnáct let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let, c) deset let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně pět let, d) pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta, e) tři léta u ostatních trestných činů. 2) Promlčecí doba počíná běžet u trestných činů, u nichž je znakem účinek anebo u nichž je účinek znakem kvalifikované skutkové podstaty - od okamžiku, kdy takový účinek nastal; u ostatních trestných činů - od ukončení jednání. Účastníkovi - od ukončení činu hlavního pachatele; 3) Do promlčecí doby se nezapočítává a) doba, po kterou nebylo možno pachatele postavit před soud pro zákonnou překážku, b) doba, po kterou bylo trestní stíhání přerušeno, c) doba, po kterou oběť trestného činu obchodování s lidmi (§ 168) nebo některého trestného činu uvedeného v hlavě třetí zvláštní části tohoto zákona o trestných činech proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti byla mladší osmnácti let, d) zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání; Kurz trestního práva BIVŠ 2013

28 Zánik trestní odpovědnosti – III. (§§ 33 – 35)
4) Promlčecí doba se přerušuje  a) zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícím vzetím do vazby, vydáním příkazu k zatčení, zatýkacího rozkazu nebo evropského zatýkacího rozkazu, podáním obžaloby, návrhu na potrestání, vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin nebo doručením trestního příkazu pro takový trestný čin obviněnému, nebo b) spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější; 5) Přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová. Pozn.: Upravuje promlčení trestní odpovědnosti za trestný čin, neboť uplynula-li delší doba od spáchání trestného činu a nebylo-li zahájeno trestní stíhání či v něm nebylo řádně pokračováno, ztrácí se vzhledem k uplynulé době zájem na trestním stíhání a potrestání pachatele. Okolnost, že se pachatel nedopustil stejně závažného nebo závažnějšího trestného činu pak nasvědčuje tomu, že nebezpečí, které od něho hrozí, již neexistuje nebo výrazně pokleslo, a proto zákon i nadále stanoví zánik trestní odpovědnosti v důsledku promlčení trestní odpovědnosti za trestný čin (§ 34). Kurz trestního práva BIVŠ 2013

29 Zánik trestní odpovědnosti – IV. (§§ 33 – 35)
Vyloučení z promlčení - § 35 Uplynutím promlčecí doby nezaniká trestní odpovědnost a) za trestné činy uvedené v hlavě třinácté zvláštní části tohoto zákona, s výjimkou trestných činů založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka (§ 403), projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka (§ 404), popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia (§ 405), a to i pokud byly v minulosti spáchány činy, které by nyní měly znaky těchto trestných činů, b) za trestné činy rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311) a teroru (§ 312), pokud byly spáchány za takových okolností, že zakládají válečný zločin nebo zločin proti lidskosti podle předpisů mezinárodního práva, c) za jiné trestné činy spáchané v době od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody činí nejméně deset let, pokud z důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby, a které byly spáchány veřejnými činiteli anebo byly spáchány v souvislosti s pronásledováním jednotlivce nebo skupiny osob z důvodů politických, rasových či náboženských. Kurz trestního práva BIVŠ 2013