Obsah Radioaktivní odpady a solidifikační technologie Projekt SUSEN

Prezentace na téma: "Obsah Radioaktivní odpady a solidifikační technologie Projekt SUSEN"— Transkript prezentace:

0 Experimentální technologická linka pro výzkum, vývoj a testování solidifikace kapalných radioaktivních odpadů s cílem minimalizace objemu Ing. Jana Dymáčková Centrum výzkumu Řež s.r.o

1 Obsah Radioaktivní odpady a solidifikační technologie Projekt SUSEN
Experimentální technologická linka RAO (ETL)

2 Produkce radioaktivních odpadů
Radioaktivní odpady Produkce radioaktivních odpadů Jaderné elektrárny Průmyslová výroba Zdravotnictví Výzkum Výzkum a vývoj v oblasti nakládání s nízko a středně aktivními radioaktivními odpady se provádí od 60-tých let. Vývoj technologií úpravy radioaktivních odpadu byl s počátku zaměřen zejména na vitrifikaci, bitumenaci a cementaci. Dnes jsou tyto technologie komerčně využívány po celém světě. V posledních 20 let se výzkum a vývoj soustřeďuje také na využití vysokoteplotních technologií, tj. vitrifikace, která je vhodná zejména pro vysokoaktivní odpady a odpady obsahující vysoký obsah dlouhodobých radionuklidů, výzkum nízkoteplotních technologií s využitím materiálů na bázi pokročilých cementů, geopolymeru, polyetylénu, syntetických sorbentů a dalších anorganických i organických látek a výzkum syntetických hornin, které převyšují stabilitu skel [3]. Dosud však není dostupná univerzální technologie použitelná pro všechny typy a formy nečistot obsažené v kapalných a semi – kapalných, nízko a středně aktivních radioaktivních odpadech vhodná pro bezpečné a hospodárné nakládání s těmito odpady. Nakládání s radioaktivními odpady se řídí zákonem č. 18/1997 Sb Celkový konečný objem pevných radioaktivních odpadů (zpevněných kapalných, pevných slisovaných nebo nestlačitelných) by neměl být větší než 50 m3 na MWe za rok normálního provozu elektrárny

3 Radioaktivní odpady EDU ETE Zdroje radioaktivních odpadů
4x VVER 440 s tlakovodními reaktory typu V V213 – výkon 510MWe ETE 2x VVER-1000 s tlakovodními reaktory typu V320 – výkon 1055 MWe Zdroje radioaktivních odpadů V České republice se nacházejí dvě jaderné elektrárny, které provozují celkem šest jaderných reaktorů. Jaderná elektrárna Dukovany (EDU) provozuje čtyři bloky VVER 440 s tlakovodními reaktory typu V 213, dva o elektrickém výkonu 510 MWe, další dva s výkonem 456 MW. Jaderná elektrárna Temelín (ETE) je vybavena dvěma bloky VVER-1000 s tlakovodními reaktory typu V320, každý o elektrickém výkonu 1055 MWe [2]. Radioaktivní odpady zde vznikají v důsledku úniku štěpných produktů z paliva nebo v důsledku neutronové aktivace materiálů a médií v aktivní zóně reaktoru. Štěpné a aktivační radionuklidy z chladiva primárního okruhu kontaminují dále různá plynná, kapalná média a pevné materiály. Pro aktivitu kapalných médií je zdrojem voda primárního okruhu, kde se radionuklidy vyskytují v rozpustné a nerozpustné formě (především korozní produkty). Dominantní složkou je zde kyselina boritá v průměrné koncentraci cca 3 g/l [2]. Dalšími zdroji kapalných a semi- kapalných radioaktivních odpadů jsou tzv. potenciálně radioaktivní vody (jsou to vody např. z praček, regenerace ionexů a dekontaminace, ve kterých radiační limity přesáhnou hodnotu pro uvolnění do životního prostředí), kaly ze sedimentačních nádrží a přesycené ionexy z filtrů, které už nelze regenerovat. - Štěpné a aktivační radionuklidy – primárný okruh - Kontaminované plynné a kapalné média a pevné materiály - Potenciálně radioaktivní vody - Kaly ze sedimentačních nádrží a přesycené ionexy

4 Solidifikační technologie
Bitumenace imobilizace kapalných radioaktivních koncentrátů dobrá vyluhovatelnost (při obsahu 30 – 40% solnosti koncentrátů) nízká pevnost v tlaku a riziko samovolného vznícení v případě, že jsou v odpadu přítomny oxidační látky, matrice vylučují emise obsahující heterocyklické a polycyklické aromatické uhlovodíky, což jsou karcinogenní prvky Vitrifikace imobilizace zbytků z přepracování vyhořelého paliva imobilizace nízko a středně aktivních radioaktivních odpadů nízká hodnota vyluhovatelnosti a výrazná redukce objemu výsledných produktů jsou vysoké náklady pro optimalizaci procesu, energetická náročnost, a vznik toxických či radioaktivních plynů, které musí postoupit další čištění Bitumenace kapalných RAO se v ČR začala vyvíjet od začátku 70-tých let v ÚJV Řež, kde se postupně experimentálně odzkoušely bitumenátory kotlového typu a filmová rotorová odparka typu LUWA. Technologie byly přizpůsobeny požadavkům na vývoj solidifikace radioaktivních odpadů z přepracování vyhořelého paliva, zpracování odpadů ÚJV Řež a požadavkům pro zpracování odpadů EDU a ETE. Byly odzkoušeny a vyvinuty různé druhy matric. Bitumenová matrice se vyznačuje dobrými vlastnostmi z hlediska vyluhovatelnosti kontaminantu (při obsahu 30 – 40% solnosti koncentrátů) a na rozdíl od cementace při procesu bitumenace nedochází k nárůstu objemu výsledného produktu. Bitumenace se využívá zejména pro imobilizaci kapalných radioaktivních koncentrátů. Proces probíhá při teplotách °C, kde dochází k odpařování vody obsažené v odpadu. Vzniklé soli spolu s radionuklidy zůstávají fixovány v bitumenové matrici. Bitumenací je možné zpevňovat radioaktivní koncentráty, jejichž maximální hodnota specifické beta a gama aktivity je řádově Bq.kg-1. Nevýhodou využití bitumenové matrice je nízká pevnost v tlaku a riziko samovolného vznícení v případě, že jsou v odpadu přítomny oxidační látky [2,3,4,6]. Bitumenové emulze při zpracování matrice vylučují emise obsahující heterocyklické a polycyklické aromatické uhlovodíky, což jsou karcinogenní prvky (Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny monografie sv. 103, květen 2013). Vitrifikace (solidifikace skleněnou matricí) se využívá především pro imobilizaci zbytků z přepracování vyhořelého paliva ve Francii, UK a Rusku, ale také pro imobilizaci nízko a středně aktivních radioaktivních odpadů (Jaslovské Bohunice). Používají se zejména borosilikátová skla, které se vyznačují značnou variabilitou složení, zvláště SiO2, B2O2, a alkálií. Výhodou vitrifikace oproti nízkoteplotním způsobům solidifikace je nízká hodnota vyluhovatelnosti a výrazná redukce objemu výsledných produktů. Nevýhodou tohoto procesu jsou vysoké náklady pro optimalizaci procesu, energetická náročnost (proces vitrifikace probíhá při vysokých teplotách °C) a vznik toxických či radioaktivních plynů, které musí postoupit další čištění. V současné době se studují nové způsoby vitrifikace jako např. nové způsoby vitrifikace v Studeném kelímku.

5 Solidifikační technologie
Cementace vhodná pro fixaci pevných odpadů a práškových materiálů např. popílků ze spalování kontaminovaných pevných materiálů a drobných pevných nespalitelných materiálů nenáročnou na technologické vybavení a vlastní provoz, nejpoužívanější fixační metoda kompatibilita s odpadem zvyšuje objem výsledného produktu, při vysokém naplnění produktu solemi (45 %) je získaný produkt nekvalitní a nestálý (nízká pevnost a odolnost), přítomnost boritanových iontů retardujících proces tuhnutí cementového produktu mohou při vysoké koncentraci vést až k trvalé plasticitě cementového produktu , limitující je také obsah organických látek obsažených v cementové směsi, loužitelnost kontaminantů je závislá na obsahu naplnění, poměru vody k cementu a dalších faktorech, voda může do cementu pronikat a kontaminanty, které jsou cementem pouze obklopeny při kontaktu s vodou můžou difundovat do okolního prostředí výzkum a vývoj se zaměřuje na zlepšování vlastností matric na bázi cementů přídavkem např. alkalicky aktivovaných směsí (alkalických popílků), strusky, kaolinických látek a fosfátů. Cementace se sleduje a využívá více než 40 let, protože se jedná o technologii finančně nenáročnou na technologické vybavení a vlastní provoz. Používaná zařízení i materiály matric jsou na trhu běžně dostupná ze stavebních oborů. Cementová pojiva jsou vhodná pro fixaci pevných odpadů a práškových materiálů např. popílků ze spalování kontaminovaných pevných materiálů a drobných pevných nespalitelných materiálů. Nejběžnější využívané pojivo pro cementaci je Portlandský cement (OPC). Nevýhodou cementace je, že v závislosti na jeho kompatibilitě s odpadem zvyšuje objem výsledného produktu. Například obsah vysycených iontoměničů z jaderných elektráren v cementových směsích je maximálně 15%. U cementace kapalných nízko a středně aktivních roztoků (koncentrátů z odparek) je nejdůležitějším kritériem jejich solnost, tj. koncentrace přítomných iontů urychlujících nebo zpomalujících proces tuhnutí cementové směsi. Mechanismus účinku těchto iontů je velmi složitý a je předmětem rozsáhlých studií. Při vysokém naplnění produktu solemi (45 %) je získaný produkt nekvalitní a nestálý (nízká pevnost a odolnost). Problematická je hlavně přítomnost boritanových iontů retardujících proces tuhnutí cementového produktu, které mohou při vysoké koncentraci vést až k trvalé plasticitě cementového produktu. Limitující je také obsah organických látek obsažených v cementové směsi. Loužitelnost kontaminantů je závislá na obsahu naplnění, poměru vody k cementu a dalších faktorech. Voda může do cementu pronikat a kontaminanty, které jsou cementem pouze obklopeny při kontaktu s vodou můžou difundovat do okolního prostředí  

6 Solidifikační technologie
Fixace do geoplymerů imobilizace kapalných a semikapalních radioaktivních koncentrátů, technologie zpracování stejná jako cementace vysoká mechanická pevnost, vysoká hydrolytická odolnost, odolnost proti vlivům geologického prostředí, tepelná stabilita až do 1400°C, vysoká záchytná schopnost pro kationy těžkých kovů a radionuklidů, solidifikace kalů pomocí geopolymerní matrice byly vykázány vnikající výsledky (60% obj. odpadu ve fixované matrici, nízká vyluhovatelnost a hodnota pevnosti v tlaku výsledné matrice až 18 MPa ) solidifikace ionexů ukázala výrazné problémy týkající se výsledné stability materiálů ve vodě při testech vyluhovatelnosti, Fixace do syntetických organických polymerů Mezi nové a inovativní metody pro imobilizaci kapalných a semi- kapalných radioaktivních a nebezpečných odpadů patří fixace do geopolymerů. Geopolymery jsou materiály, které jsou připravovány ve vodném prostředí reakcí kaolinických směsí s alkalickým aktivátorem. Proměnným poměrem základních surovin a přídavkem vhodně zvolených aditiv se dají modifikovat vlastnosti finální matrice. Geopolymery dosahují vlastností jako vysoká mechanická pevnost, vysoká hydrolytická odolnost, odolnost proti vlivům geologického prostředí, tepelná stabilita až do 1400°C. Ve srovnání s běžnými cementy na bázi Portlandského cementu používaných pro cementaci, geopolymerní materiály prokázaly mimořádnou odolnost desítek let ve vysoce agresivním prostředí, (např. podpovrchové nebo hlubinné úložiště, radiační prostředí, terciární okruhy atd.). Významnou vlastností geopolymerních matric je jejich vysoká záchytná schopnost pro kationy těžkých kovů a radionuklidů. V průběhu posledních 15 až 20 let jsou testovány geopolymerní matrice pro solidifikaci ionexů, kalu a smíšených odpadů [3,6]. Výsledky týkající se solidifikace ionexů ukázali výrazné problémy týkající se výsledné stability materiálů ve vodě při testech vyluhovatelnosti [3,6]. Nicméně v případě solidifikace kalů pomocí geopolymerní matrice byly vykázány vnikající výsledky (60% obj. odpadu ve fixované matrici, nízká vyluhovatelnost a hodnota pevnosti v tlaku výsledné matrice až 18 MPa ). Kromě anorganických matric se pro solidifikaci radioaktivních a nebezpečných odpadů mohou použít i různé typy syntetických organických polymerů, jako např. polyetylén (PE), epoxidové pryskyřice, vinil- styrenové pryskyřice a siloxany neboli silikony. Loužitelnost těchto matric je obecně velmi malá, avšak tyto matrice mohou být citlivé k mikrobiologické, radiační a tepelné degradaci. Chemicky i radiačně odolnými syntetickými polymery jsou polysiloxany. Jsou to netoxické a nehořlavé materiály odolné do teplot až 500°C. Další výhodou je možnost provádět solidifikaci za teplot okolního prostředí. Výběrem vhodných siloxanových směsí je možno dosáhnout široké škály vlastností (od pryžovitého až po tvrdý materiál). V ÚJV Řež a Centru výzkumu Řež, už několik let probíhá výzkum a studium různých polysiloxanových matric pro imobilizaci iontoměničů a kalů. V roku 2008 byl vydán patent pro způsob solidifikace těchto odpadů a do dnešní doby probíhá testování v základním měřítku. Bylo prokázáno, že polysiloxanová matrice je vhodná pro imobilizaci suchého odpadu s maximálním nasycením vody do 5%. Objemový obsah sušiny v matrici byl až 70%. Polysiloxanové směsi byli vytvořeny z komerčně dostupných materiálů a solidifikace probíhala při pokojové teplotě. Nicméně v patentu je popsán i způsob fixace těchto odpadů i při vyšším nasycení vody nízká hodnota vyluhovatelnosti, solidifikace může probíhat při okolní teplotě, vhodnost pro imobilizaci vysušených odpadů (70% obj odpadu ve fixované matrici) dosud není vhodný a ověřený způsob fixace odpadů s vyšší vlhkostí (max. 5%) a kapalných koncentrátů

7 Struktura projektu SUSEN a JPC program
Výzkum a vývoj nových materiálů a principů pro efektivnější a bezpečnější ukládání RAO Vývoj pokročilých technologií a technologických postupů pro zneškodňování RAO a minimalizaci jejich objemu Vývoj nových technologií palivového cyklu jaderných reaktorů nových generací založených na fluoridových technologiích Vytvoření vědecko-technické základny pro podporu výstavby hlubinného úložiště v ČR Vývoj nových metod detekce velmi nízkých aktivit dlouhodobých radionuklidů ve velmi malých objemech vzorků Získání souboru poznatků o chování Coria pro účely zvýšení bezpečnosti jaderných reaktorů v post-havarijních stavech Projekt SUSEN (Sustainable energy) je realizován jako regionální centrum výzkumu a vývoje. Jeho cílem je být výzkumným partnerem pro spolupráci s aplikační sférou včetně navazování partnerství a spolupráce s významnými výzkumnými evropskými centry. Jedná se o tzv. velký projekt, jehož schválení náleží Evropské Komisi. Projekt byl schválen v prosinci 2011 v rozsahu dotace 95 mil. Eur. Zaměření projektu je zejména na prodlužování životnosti současných zařízení a na rozvoj technologií pro nové generace jaderných zařízení, ale také na výzkum materiálů pro klasické elektrárny. SUSEN se dělí na 4 výzkumné programy, které jsou: Technologické experimentální okruhy (TEO), Strukturální a systémová diagnostika (SSD), Jaderný palivový cyklus (JPC) a Materiálový výzkum (MAT). Infrastruktura projektu bude vybudována částečně v Řeži (areál ÚJV Řež, a. s.) a částečně v sídle Západočeské univerzity v Plzni – partner projektu

8 Laboratoř pro nakládání s odpady
Vývoj pokročilých technologií a technologických postupů pro zneškodňování RAO a minimalizaci jejich objemu Experimentální technologická linka RAO (ETL) Technologie MSO Technologie Studený Kelímek Průběh projektu SUSEN Výzkumný program Jaderný palivový cyklus (JPC) je zaměřen na výzkum a vývoj zejména v oblasti zadního konce jaderného palivového cyklu, především v oblasti nakládání s radioaktivními odpady a přepracování vyhořelého jaderného paliva. V rámci projektu SUSEN a programu Jaderný palivový cyklus bude postavena laboratoř pro nakládání s kapalnými a semi - kapalnými radioaktivními odpady s cílem zaměřit se na výzkum a vývoj nových moderních technologií a technologických postupů pro zpracování kapalných a semi-kapalných radioaktivních odpadů s co největší minimalizací výsledných objemů a úpravu problematických radioaktivních odpadů. V laboratoři budou umístěny technologie: Experimentální technologická linka pro výzkum, vývoj a testování solidifikace kapalných radioaktivních odpadů Technologie MSO (Molten salts oxidation technology) Technologie Studeného kelímku. Tyto technologie budou pracovat samostatně a v návaznosti na sobě, v rámci jedné vitrifikační větve. 12/ /2020: VV výstupy a prokázání udržitelnosti 12/2011: schválení 09/2015: ukončení výstavby 09/2015: ukončení výstavby

9 Experimentální technologická linka RAO (ETL)
Technologická linka bude sloužit pro výzkum, vývoj a testování v oblasti solidifikace kapalných a semi- kapalných radioaktivních odpadů s cílem minimalizace výsledných objemů odpadů. Vzhledem k výborným výsledkům z hlediska minimalizace výsledných objemů budou primárně studovány geopolymerní a polysiloxanové matrice. Studium se zaměří na samotné metody fixace a zároveň na formy odpadů vstupujících do procesu solidifikace (zejména formy koncentrátů z odparek) a procesy probíhající v jednotlivých zařízeních, s cílem ověření možnosti záměny fixačních médií v komerčně využívaných zařízeních. Výzkum bude soustředěn na kapalné a semi- kapalné odpady s dominantní složkou kyseliny borité, což jsou odpady z jaderných elektráren v ČR a SR. Uvažuje se však také o využití této linky, nebo některých částí linky i pro solidifikaci jiných odpadů např. z reaktorů GEN IV.

10 Experimentální technologická linka RAO (ETL) výstupy v SUSEN
Výstupy pro SUSEN Vývoj pokročilých technologií a technologických postupů pro zneškodňování RAO a minimalizaci jejich objemu. Realizace demonstračního zařízení pro minimalizaci objemu kapalných RAO na pětinu stávající produkce. Termín 06/2015. Projektové podklady pro nakládání s RAO na nových blocích JE s plánovanou produkcí RAO v konečné formě pro ukládání max. 50 m3/1000MWe/rok. Termín 12/2017. Certifikované analytické metody stanovení velmi nízkých koncentrací (aktivit) dlouhodobých radionuklidů v minimálně 3 různých matricích radioaktivních a přírodních materiálů. Termín:12/2018. Navazující projekty Genuin (H2020) -vVývoj způsobu fixace radioaktivních koncentrátů do geopolymerní matrice – testování v aktivních podmínkách MSO (TaČR) - Vývoj způsobu fixace nasycených ionexů do boritanových solí Eurofusion - Výzkum a vývoj v oblasti separace a záchytu Tritia

11 Experimentální technologická linka RAO (ETL)
Technologická linka se bude skládat z těchto zařízení: Odpařovací zařízení Extruder Fixační zařízení Technologická linka bude provozována v několika solidifikačných větvích

12 Experimentální technologická linka RAO (ETL) – Odpařovací zařízení
Odpařovací zařízení se bude skládat ze dvou odparek (standardní odparka + krystalizační odparka – pracující ve vakuu), které budou moc být provozovány jako jedno dvoustupňové zařízení, tak i samostatně. 1. stupeň - odpařovací část Nádrže a zásobníky pro výstupní a výstupní média včetně dopravních systémů, potřebných armatur a čerpadel, Těleso odparky opatřeno míchadlem, otopný systém - elektr. ohřev, odlučovač kapek (cyklon), kondenzátor, kondenzační nádrž (kondenzační nádrž bude společná), vývěva pro vytvoření vakua a vakuový systém pro krystalizační část zařízení Propojovací potrubí (potrubní trasy) včetně armatur, čerpadel a ohřevu Tepelné a protihlukové izolace 2. stupeň – krystalizační část Nádrže a zásobníky pro výstupní a výstupní média včetně dopravních systémů, potřebných armatur a čerpadel, Těleso odparky opatřeno míchadlem, otopný systém - elektr. ohřev, odlučovač kapek (cyklon), kondenzátor + chladič (v případě potřeby na dochlazení kondenzátu) , vývěva pro vytvoření vakua Propojovací potrubí (potrubní trasy) včetně armatur, čerpadel a ohřevu Tepelné a protihlukové izolace 6

13 Experimentální technologická linka RAO (ETL) - Odpařovací zařízení
Vstupní parametry Výstupní parametry Solnost na vstupu Objem koncentrátu na vstupu 10 g/l 3200 l 160 g/l 200 l Navazující fixace v médiu: Bitumen Polysiloxan, geopolymer Solnost na výstupu ze zařízení 300 g/l 1200 g/l Objem na výstupu ze zařízení 5 – 10 l 15 – 20 l Výslední forma Koncentrát Granulát / matečný louh Procento vody obsažené v roztoku % 0,5 – 5 % Frakce (velikost částic) ---- Max. 3 mm Teplota na vstupu 15 – 30 °C Hustota (při 15-30°C) 1000 – 1200 kg/m3 pH 6 – 11,5 Vodivost mS/cm Aktivita gama záření 0,1 – 10 kBq/l Průběh experimentů : Neaktivní experimenty Experimenty se simulovanou aktivitou Aktivní experimenty 6

14 Experimentální technologická linka RAO (ETL) – Fixační zařízení
V zařízení bude probíhat homogenizace směsi a následný monitoring průběhu tuhnutí při různých podmínkách (teplotní profil) Parametre zařízení: Teplota 20 – 120°C Tlak 5Pa – 1kPa Objem sudu 50 l Popis provedení: Fixace bude probíhat přímo v sudu (objem sudu 50l). Sud bude hermeticky uzavřen do segmentů se zabudovaným elektrickým ohřevem. Jednotlivé části budou spojeny mezi sebou těsným přírubovým spojem. Tyto spoje budou navržený takým způsobem, aby umožnily bezpečnou a snadnou manipulaci se zařízením. Víko bude opatřeno míchadlem, umožňujícím pohyb/ míchání vertikálně i horizontálně.

15 Experimentální technologická linka RAO (ETL) – Fixační zařízení
Dávkovací poměry: Poměr dávkování granulátu a polysiloxanu budou předmětem výzkumu (napr. 7:1 až 1:5) Poměr dávkování granulátu (ionexu al. Mat. louhu), geopolymeru a aktivátoru geopolymerové směsi budou předmětem výzkumu (napr. 7:0,5:0,5 až 1:2,5:2,5) Fixační média: Parametre polysiloxanu Parametre geopolymeru Tepelná odolnost -50 – 180 °C Lineární smrštění max. 0,5 % Tažnost 120 – 130 Pevnost v tahu 4 – 5 MPa Tvrdost 20 -25 °ShA Hustota 980 kg/m3 Viskozita 2000 –2500 mPa.S Přídavek katalizátoru 2 – 4 hmot. % Relativní vlhkost (při 25°C) 50 Doba tuhnutí po vulkanizaci Min. Tepelná odolnost 200 – 1400 °C Lineární smrštění max. 10 % Pevnost v tlaku 4 – 80 MPa Tvrdost 20 -25 °ShA Hustota kg/m3

16 Experimentální technologická linka RAO (ETL) – Fixační zařízení
Segmentové zařízení se zabudovaným míchadlem a elektrickým ohřevem, včetně dávkovacího systému granulátu, dávkovacího systému ionexu, dávkovacího systému matečných louhů z procesu krystalizace, dávkovacího systému směsi polysiloxanu, dávkovacího systému směsi geopolymeru, dávkovacího systému aktivátoru geopolymerů) – dávkovací systémy můžou být zaměnitelné pro napojení na jednotlivé vstupy Kondenzátor Propojovací potrubí (potrubní trasy) včetně armatur, vývěva pro vytvoření podtlaku Tepelné a protihlukové izolace Stínící prvky

17 Experimentální technologická linka RAO (ETL) – Extruder
Zařízení slouží pro fixace: Granulátu v polysiloxanové směsi Zahuštěného koncentrátu v bitumenové směsi Parametre zařízení: Teplota °C Objem sudu výsledného produktu 50 l V extruderu budou probíhat minimálně tyto procesy: Homogenizace směsi Odpařování volné vody Odpařování chemicky vázané vody Zhutňování směsi Zónování, délka (resp. L/D), tvar a počet šneků, stupňování atd. bude navrhnuto takým způsobem, aby extruder byl schopen obsáhnout minimálně všechny výše uvedené procesy.

18 Experimentální technologická linka RAO (ETL) – Extruder
Systém pro dopravu bitumenu (zásobní nádrže včetně dopravního systému bitumenu, armatur, čerpadel a ohřevu) a systém dávkování koncentrátu, systém dávkování polysiloxanu a systém dávkování granulátu - dávkovací systémy můžou být zaměnitelné pro napojení na jednotlivé vstupy Kondenzátor Propojovací potrubí (potrubní trasy) včetně armatur, čerpadel a ohřevu Tepelné a protihlukové izolace Stínící prvky

19 Experimentální technologická linka RAO (ETL) – Dispozice

20 Děkuji za pozornost