Vědomí – teorie vědomí Koukolík, F. (2003). Já. O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování Sternberg, kap. 3 Kulišťák, P. (2011). Neuropsychologie, Praha:

Prezentace na téma: "Vědomí – teorie vědomí Koukolík, F. (2003). Já. O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování Sternberg, kap. 3 Kulišťák, P. (2011). Neuropsychologie, Praha:"— Transkript prezentace:

1 Vědomí – teorie vědomí Koukolík, F. (2003). Já. O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování Sternberg, kap. 3 Kulišťák, P. (2011). Neuropsychologie, Praha: Portál

2 Vědomí a pozornost James – pozornost jako výběrová charakteristika vědomí vědomí –orientovaná pozornost: pocit, že si něco uvědomujeme A obsah toho, co si uvědomujeme (část může zůstat pod prahem pozornosti) v laickém pojetí –ztotožňujeme vědomí s vědomou pozorností, ta je důležitá pro sledování toho, jak se adaptujeme kontinuita prožívání plánování, regulace jednání (vzhledem k situaci – vjemy, představy; a minulým zkušenostem- vzpomínky

3 Pozornost a vědomí z pohledu neuropsychologie
Michael Posner – je pozornost funkcí celého mozku? přední (čelní lalok) – význam slov, intence, volba alternativ zadní (temenní lalok) systém pozornosti – vizuospaciální úlohy, jednoduché pohyby oba systémy se podílejí na řízení aktivace projekčních korových oblastí a

4 Neurobiologický model vědomí Kulišťák, P. (2011)
Neurobiologický model vědomí Kulišťák, P. (2011). Neuropsychologie, Praha: Portál vědomí jako aktivní proces s mnoha složkami, hlavní funkce, které podmiňují vědomí jsou: arousal (vzestupný retikulární aktivační systém), bdělost nezbytná pro uvědomování (synchronní aktivita v kůře ve spojení s podkořím (talamicko-korové sítě, hipokampus, neokortex) arousal bez uvědomování – vegetativní stav

5 Neurobiologický model vědomí
vědomí jako aktivní proces s mnoha složkami v základu stojí arousal, bdělost a pozornost, která zaměřuje duševní aktivitu; uvědomování vnějšího světa závisí na parietální kůře (zpracování počitků, interpretace), projekce do limbického systému přes temporální laloky (smysluplnost, důležitost).Motivace (amygdala, hypotalamus, limbický systém), sebeuvědomění (zrcadlové neurony v motorické kůře – integrace korových a podkorových oblastí), exekutivní funkce udržování pozornosti a plánování činnosti – frontální laloky.

6 Neurobiologický model vědomí

7 Neurobiologické teorie
fylogenetický původ vědomí- primární emoce spojené se základními biologickými potřebami? – mozkový kmen, mezimozek, části limbického systému třídění signálů ze zevního prostředí do kategorií (důležitých pro přežití)

8 Edelman a Tononi - teorie dynamického jádra neuronálních událostí
proud neuronálních událostí, který se trvale proměňuje; jeh vlastnosti jsou: integrace – vědomý stav jako nerozložitelná scéna, v řádu desetin vteřiny nejsme schopni udělat víc než jedno vědomé rozhodnutí (psychologická refrakterní perioda) diferenciace, resp. neurální komplexita – uvědomován si je vysoký počet vědomých stavů, mezi nimiž diferencujeme (např. vnímání běžného prostředí – barvy, rozdíly intenzit, tvary, změny atd.) základ vědomé zkušenosti je opakovanou, tzv. návratnou, interakcí zesílená a dostatečně dlouho (desetiny vteřiny) trvající integrovaná a přitom vysoce diferencovaná činnosturčitých skupin nervových buněk; poté vzniká jiný funkční systém – jiná vědomá zkušenost (metafora včelího roje)

9 Crick, Koch – teorie zrakového vědomí
„předběžná dohoda“ o povaze vědomí každý člověk má rámcovou představu co to je, lépe se vyhnout definici – mohla by být předčasná některé druhy zvířat mají některé znaky vědomí (pro tyto nejsou nutné jazyk a řeč), je zřejmé, že jazyk a řeč vědomí podstatně obohacují vědomí odpovídá do nějaké míry složitosti nervového systému (jednodušší živočichové ho nemají) řada podob vědomí (smyslové prožitky), sebeuvědomování je zvláštní aspekt, pravděpodobně speciální případ

10 Crick, Koch – teorie zrakového vědomí
zrakové vědomí – mozek musí vytvořit mnohoúrovňovou (aktivita jednotlivých úrovní hierarchie zrakového systému – jednoduché znaky, pak skládání do složitého objektu, explicitní (činnost nevelké skupiny neuronů, která rámcově reprezentuje určitý rys;, složitější objekt – synchronní aktivita více takových skupin; - výsledky této činnosti – interpretace scény, jen některých jsme si vědomi) symbolickou interpretaci části zrakové scény

11 Michael Gazzaniga vědomí je možné chápat jako instinkt – neučíme se mu a nemůžeme se ho odnaučit vědomá zkušenost – zkušenost s vlastními schopnostmi (lidé podstatně víc než zvířata) systémy levé hemisféry umožňují interpretovat naše poznávací i emoční odpovědi – prožitek sebe jako celku

12 Bernard Baars – shrnutí současných neurobiologických teorií - 8 divadelních metafor
vědomí jako jeviště (Baars) – globální pracovní prostor osvětlený poroností, ústředí informční výměny vědomí jako větší počet jevišť (Dennet) – každý korový systém má svoje, přepínání reflektoru vědomí ve vztahu k vnitřní řeči, představivosti a pracovní paměti (Damasio – hypotéza somatických markerů, somatosenzorická aktivace) vědomí ve vztahu k orientované pozornosti (Posner)

13 Bernard Baars – shrnutí současných neurobiologických teorií - 8 divadelních metafor
vědomí jako vztah diváků a posluchačů (vědomí nutné pro přístup k epizodické paměti, významům, hybnosti a emocím) vědomí jako vysílání volených obsahů:oslovení posluchačů a diváků (Edelman, Tononi) nevědomé systémy utváří vědomé události (vztah zákulisí a jeviště) – např.hysterická obrna vědomí jako vztah režiséra a výkonnostních systémů (Gazzaniga – interpetující levá hemisféra)

14 Filosofické přístupy k vědomí
David Chalmers –těžký problém qualií (kvalitativní stavy sebeuvědomování, prožitky, které si uvědomujeme) Searle – vědomá zkušenost bez subjektivity neexistuje; vědomí má ontologii 1.první osoby, je neredukovatelné na ontologii 3.osoby