Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE ASERTIVNÍ KOMUNIKACE Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE ASERTIVNÍ KOMUNIKACE Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí."— Transkript prezentace:

1 SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE ASERTIVNÍ KOMUNIKACE Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Mgr. Eva Šreibrová 2010

2 CO JE ASERTIVITA = způsob komunikace a jednání, kterým člověk vyjadřuje a prosazuje upřímně, otevřeně a přiměřeně své myšlenky, city, názory a postoje jak pozitivní, tak i negativní podoby. Vyžaduje, aby se člověk rozhodoval sám za sebe a za svá rozhodnutí nesl odpovědnost. Být asertivní znamená umět si prosadit svoje požadavky, ale současně respektovat skutečnost, že i druzí mají své názory a požadavky. +

3 CO JE ASERTIVITA K hovoru i k životu tak lze přistupovat jako k prostoru pro spolupráci, ne k bitvě ani k útěku, jak si ukážeme v následující části: Víme, že mohou při prezentaci našeho názoru existovat tři druhy toho, „jak se chovat“: · dorozumět se dohodou (dohoda komunikací) · nechat se potlačit (únik) · vyboxovat si své (boj). V oblasti teorie asertivity tomu odpovídají tři základní pojmy: · asertivita · pasivita · agresivita. +

4 CO JE ASERTIVITA AGRESIVITA Za agresivní chování je považováno takové jednání, které je prováděno se záměrem ublížit nějaké osobě nebo ji přimět k tomu, aby vyhověla. Jedinec, který se chová agresivně, nedbá na práva druhých, naopak je ponižuje a obviňuje v případě svého neúspěchu, že za to mohou. To v ostatních vyvolává buď agresivní nebo pasivní reakci, každopádně je cesta k otevřenému hledání řešení uzavřena. K projevům takového chování patří nejen hlasitý projev, hrubá slova či moralizování, ale také zastrašování, ironie a znehodnocování. +

5 CO JE ASERTIVITA PASIVITA Při pasivním jednání člověk ustupuje, dává najevo svou podřízenost a závislost, pociťuje ztrátu vlastní hodnoty a sebeúcty. Znamená to také nemluvit o svých emocích a přáních, upřednostňovat přání druhých na svůj úkor. Pasivně vystupující člověk vyvolává ve druhých jednak agresivní reakci („leze svým chováním ostatním na nervy“), ale i snahu ho ochránit, plnit jeho „nevyřčená“ přání, čímž se opět ztrácí kouzlo příjemné, otevřené komunikace pro všechny zúčastněné. +

6 CO JE ASERTIVITA ASERTIVITA Asertivním chováním se obvykle rozumí snaha přimět ostatní, aby připustili, že každý jedinec (nezávisle na všech okolnostech) má právo se rozhodnout, jak bude myslet a jednat. Asertivní jednání je interaktivní, předpokládá možnost vyjádřit myšlenky, pocity a potřeby u všech, kteří se komunikace zúčastňují (to předešlé typy jednání neumožňují). Člověk jednající asertivně respektuje sebe i druhé, umí přistoupit na kompromis a vytvořit ho. Umí se včas rozhodnout, otevřeně říká, jak vidí situaci i co si o ní myslí. +

7 CO JE ASERTIVITA ASERTIVITA Pomocí tohoto typu jednání je lehčí rozeznat a zastavit manipulaci, ustát si své požadavky a domluvit se na jiných možnostech vzájemného kontaktu s takto jednající osobou. Dříve však, než se rozhodneme chovat asertivně, zvažme především: ▫ KDY asertivitu použít ▫ vůči KOMU ji použít ▫ jakou FORMU použít ▫ jaké to bude mít NÁSLEDKY. +

8 ASERTIVITA VE VERBÁLNÍ KOMUNIKACI Dvě důležité věci, které umožňují zahájení a rozvíjení rozhovoru, jsou: tzv. volné informace a tzv. sebeotevření. Volné informace vymezíme jako sdělování takových údajů druhé osobě, jež jí umožní pokračovat v rozhovoru. Nebude-li tomu tak, dostáváme sebe nebo druhého do role vyšetřované osoby, která nám nic nesdělí. To, co se potom dostaví, je silně nepříjemný pocit u obou osob a následuje snaha z toho "utéct". +

9 ASERTIVITA VE VERBÁLNÍ KOMUNIKACI Sebeotevření je druhá důležitá podmínka pro fungování konverzace. Tímto pojmem budeme chápat vše to, co souvisí se sdělováním osobního vztahu k něčemu, někomu, svých pocitů, názorů a myšlenek. Při nácviku asertivních reakcí nestačí naučit se jen správným slovům, ale celkovému stylu a tónu komunikace. Podmínkou asertivity je slušnost. +

10 ASERTIVITA V NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACI Základem zde jsou tzv. neverbální projevy, které hrají významnou roli ve správném pochopení všech poskytovaných informací v dialogu s druhou osobou. Dvě základní dominanty jsou: ▫ schopnost udržet kontakt očima a postoj a držení těla. Tyto fyzické aktivity znamenají důležitý informační kanál, kterým mohou jít ke člověku významné informace. Nevzdávejme se ho! Neverbální komunikace je vývojově starší způsob dorozumívání. Její význam je podtržen faktem, že není možno nekomunikovat. +

11 ASERTIVITA V NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACI Schopnost udržet kontakt očima - důležitost udržení očního kontaktu s druhým člověkem je podtržena zažitým schématem vnímání a interpretace chování lidí, kteří ho neumějí udržet. Těm jsou často připisovány negativní charakterové vlastnosti nebo úmysly. Nesmíme zapomenout na to, že oblast obličeje je v sociálním kontaktu spojena se silnými emočními prožitky. +

12 ASERTIVITA V NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACI Postoj a držení těla - tzv. body-language - velmi často se stává, že si lidé neuvědomují vlastní napětí v těle a při otázce, zda se cítili při rozhovoru volně, odpovídají ano. Přitom ostatní lidé vidí, že tomu tak není. Kdo tuto část asertivity zanedbává, vystavuje se nebezpečí, že jeho neverbální projev nebude v souladu s tím, co říká. +

13 ASERTIVNÍ PRÁVA 1.Mám právo sám(a) posuzovat své vlastní jednání, myšlenky a pocity a být si za ně a jejich důsledky sám zodpovědný(á). Manipulativní pověra – „Neměl(a) bys nezávisle na jiných posuzovat sebe a své jednání, musíš být posuzován(a) a hodnocen(a) autoritou danými pravidly, které jsou moudřejší než ty sám/sama.“ Hodnocení toho, co je nebo není správné, je velice relativní a je dobré si to uvědomit, mluvíme-li s někým, kdo nám říká, co se má a co se nemá. I my sami se takové manipulace dopouštíme z pozice rodiče nebo učitele – i v takových případech se nám všem zúčastněným vyplatí více respektu k faktu, že druhý vidí situaci jinak a má na to právo. +

14 ASERTIVNÍ PRÁVA 2. Mám právo nenabízet žádné vysvětlení, výmluvy ani omluvy svého jednání. Manipulativní pověra - „Za své chování jsi odpovědný(á) druhým lidem, máš jim skládat účty a měl(a) bys všechno, co děláš, zdůvodnit a omluvit.“ Podstatou tohoto práva je možnost nepoužívat přehnané vysvětlování a omlouvání svého chování, pokud se tak rozhodneme. Důležité je si ale uvědomit, že pokud se do výmluv a omluv pustíme, často tím druhým ukazujeme, že si vlastně nejsme jisti správností našeho chování nebo máme pocity viny – je-li tomu tak, je férovější si tyto pocity přiznat, než je maskovat výše uvedenými postupy. +

15 ASERTIVNÍ PRÁVA 3.Mám právo posoudit, zda a nakolik jsem odpovědný(á) za řešení problémů druhých lidí. Manipulativní pověra – „Vůči některým institucím a lidem máš větší závazky než vůči sobě, máš tedy obětovat vlastní hodnoty a přizpůsobit se.“ Toto právo je reakcí na pojetí výchovy, která se řídí obavami typu: „Co tomu řeknou lidi…, …aby sis nerozhněval(a) ostatní, pana učitele…“ Jde tu v zásadě o to, pracovat se svými často až nutkavými tendencemi řešit vše za ostatní a také se, když už se nám povede to neudělat, zbavit pocitů viny. +

16 ASERTIVNÍ PRÁVA 4. Mám právo změnit názor. Manipulativní pověra –„Jakmile sis už jednou udělal(a) určitý názor, nikdy bys ho neměl(a) měnit! Musel(a) by ses omluvit nebo přiznat omyl, což znamená, že jsi nezodpovědný(á) a že jsi neschopný(á) se sám/sama rozhodovat.“ Toto právo je velice důležité např. pro vychovatele i děti, studenty i žáky. Jde tu o princip, že když se naučí přiznávat chybu dospělí, budou to přirozeně učit i děti. Změnu vlastního názoru můžeme doplnit vysvětlením. Je samozřejmě nutné opět respektovat i tempo a okolnosti, v jakých si názor, resp. jeho změnu utváříme a i vzhledem k vlastní sebeúctě tak nečinit několikrát za den. +

17 ASERTIVNÍ PRÁVA 5. Mám právo dělat chyby a být za ně zodpovědný(á). Manipulativní pověra – „Nesmíš dělat chyby, jakmile je děláš, musíš mít pocit viny! Ostatní by v takovém případě měli kontrolovat tvoje rozhodnutí i chování!“ Toto právo souvisí s 2. asertivním právem a pomáhá nám si uvědomit, že není nutné být na sebe příliš přísný(á), že se po každé chybě nemusíme dlouho kát a mít pocit, že teď proto nemůžeme nic žádat ani chtít, jelikož toho nejsme hodni. Mnohem jednodušší je v případě chyby stručně sdělit: „Máš pravdu, udělal(a) jsem chybu…“, „Chápu tvé naštvání, opravdu se mi to nepovedlo…“ Důležitá je v takových případech i snaha problém konstruktivně řešit. +

18 ASERTIVNÍ PRÁVA 6. Mám právo říct: „Já nevím.“ Manipulativní pověra – „Měl bys znát odpověď na každou otázku, pokud to nedokážeš, jsi nezodpovědný a špatný.“ Mnohokrát jsme se v dospělosti dostali do situace, kdy najednou nevíme, co dál, co odpovědět, a mnohokrát jsme byli v takové situaci jako děti. A přitom si stačí jednoduše uvědomit, že opravdu máme právo nerozumět všemu, a také ho v tomto smyslu využít, pokud tak v dané situaci odpovědět chceme. Tím se zároveň nenecháme zahnat do pocitů méněcennosti. +

19 ASERTIVNÍ PRÁVA 7. Mám právo být nezávislý/á na dobré vůli jiných lidí. Manipulativní pověra – „Lidé, se kterými přicházíš do styku, by k tobě měli mít kladný vztah. Druhé potřebuješ, nedá se bez nich žít. Je velmi důležité, aby tě všichni měli rádi.“ V této pověře se schovává častá příčina našich potíží, jak říci někomu ne. Přestože všichni víme, že nechceme-li se vystavovat neustálému tlaku chovat se v rozporu s tím, co doopravdy chceme, je logické, že se všem lidem prostě nezavděčíme. A tak je snadnější ustát si tu chvíli nepohody nebo nutného vysvětlování, proč určitou věc neuděláme nebo nepřijmeme, než se vyčerpávat vymýšlením výmluv. +

20 ASERTIVNÍ PRÁVA 8. Mám právo dělat nelogická rozhodnutí. Manipulativní pověra – „Máš se držet logiky, zdravého rozumu, racionality a umět jimi zdůvodnit vše, co děláš. Pokud něco logicky zdůvodnit nelze, prostě to nedělej!“ Kdybychom vše dělali jen logicky a rozumně, ztrácela by se tím určitě naše lidskost. Řada věcí v životě, včetně problémů, nejde uspořádat ani logicky, ani rozumně. Daleko zralejší je přiznat, že naše rozhodnutí výše uvedenou racionalitu postrádá, ale přináší nám jiné „zisky“, které jsou v tu chvíli pro nás prioritní. Z toho pak lze vycházet při společném vymýšlení kompromisu pro tuto situaci a vyhneme se nepříjemným pocitům i závěrečné situaci výhra - prohra. +

21 ASERTIVNÍ PRÁVA 9. Mám právo říct: „Já ti nerozumím.“ Manipulativní pověra – „Musíš být vnímavý(á) a citlivý(á) na potřeby blízkých lidí. Musíš chápat, co potřebují, i když ti to jasně neřekli. Jestliže to nechápeš a neděláš, jsi bezcitný(á) ignorant(ka) a nikdo tě nemůže mít rád.“ Často zažíváme situace, kdy se na nás někdo tzv. tváří, aniž bychom tušili, co se stalo. Není naší povinností mít telepatické schopnosti, a tak je naše nezadatelné právo to druhým sdělit a sami komunikovat jasně a srozumitelně pro druhé. Př. „Kdybys mě měl(a) rád(a), víš přece, jak mi udělat radost!“ A asertivní odpověď: „Nerozumím sice té souvislosti, ale budu rád(a), když mi řekneš, co by sis přál(a).“ +

22 ASERTIVNÍ PRÁVA 10. Mám právo říci: „Je mi to jedno.“ Manipulativní pověra – „Musíš se snažit být stále lepší, dokonalejší. I když se ti to asi nepodaří, jsi povinen(na) se o to snažit. Když ti někdo naznačí, že by ses mohl(a) vylepšit, máš povinnost ho poslechnout. Když to neuděláš, jsi líný(á), bezcenný(á) a nezasloužíš si úctu. Nemůžeš si pak vážit ani sám(a) sebe.“ V tomto právu se ukrývá naše možnost mít na různé věci jiný názor a nebo také žádný názor. Na řadu podnětů k našemu zlepšení, které od okolí dostáváme, můžeme reagovat dle vlastního uvážení. Máme přece právo nebýt ve všem perfektní a dokonalí pro každého. Důležité je, jak to cítíme a chceme my. Co může být dokonalé pro jednoho, může se jevit trapné druhému. +

23 PROBLÉMOVÉ SITUACE nutící člověka chovat se nepřirozeně, neprojevovat své pocity: vyjádření prostého ne, když chceme odmítnout, vyjádření prostého ano, když něco potřebujeme, přijímání a adresování kritiky, přijímání a udělování ocenění, pochval, přijímání a sdělování emocí, citů, projevování přání, potřeb vhodným způsobem. – v nich můžeme využít některé z následujících technik: +

24 ASERTIVNÍ TECHNIKY 1. Schopnost žádat to, na co máme právo, aneb „Poškrábaná gramodeska“ Používáme tam, kde chceme prosadit svůj oprávněný požadavek (nárok) bez manipulace. Nárok = zákon, pracovní smlouva, předpisy, právní normy, ústní dohoda, zvyklost. ▫ Jasně a jednoznačně definujeme svůj požadavek. Např. Vyměňte mi, prosím, ty boty, praskly už po 14 dnech nošení. ▫ Opakujeme stále dokola, tak jako jehla přeskakující na poškozené desce. ▫ Jsme klidní a uvolnění (pozor na neverbální projevy agresivity či pasivity). +

25 ASERTIVNÍ TECHNIKY 2. Umění požádat o laskavost aneb „Konec strachu z odmítnutí“ Východiskem je názor, že člověk nemá čekat, až mu jeho přání ostatní přečtou z očí. Má umět poprosit a nemít pocit, že si tím zbytečně zadává. Prosba může mít osobní charakter („Udělej to, prosím, pro mne." „Buď tak hodný a udělej mi laskavost.") nebo ich/já formu („Mohu tě požádat o laskavost?"). ▫ Svá přání definujeme jasně a srozumitelně. ▫ Tón hlasu musí odpovídat prosbě, ne rozkazu nebo výčitce. ▫ Hovoříme v krátkých větách, dbáme na verbální a neverbální symetrii. ▫ Není-li nám vyhověno, bereme to sportovně. +

26 ASERTIVNÍ TECHNIKY 3. Odmítnutí aneb Umění říci „ne" bez pocitu viny Spoustě lidí dělá velké potíže komukoliv cokoliv odmítnout. Máme právo nechtít něco udělat nebo přijmout. ▫ Jasně konstatujeme své ne (děkuji), nechci. ▫ Nevysvětlujeme důvody, nevymýšlíme si, neomlouváme se, nechováme se nejistě a úzkostně. ▫ Dáváme najevo empatii. ▫ Nabídneme kompromis. ▫ Jasně opakujeme NE. +

27 ASERTIVNÍ TECHNIKY 4. Vyjednávání aneb „Dbej na to, ať oba zvítězíte“ Ve většině mezilidských situací je lépe se domluvit k oboustranné spokojenosti než prosadit svou. V řadě sporných situací mají „svou pravdu" obě strany. ▫ Naslouchejme druhému, respektujme jeho oprávněné požadavky. ▫ Pokusme se vymyslet třetí (pro obě strany výhodnější) verzi řešení problému. ▫ Přistupme na nabídku kompromisu, nebo ho sami navrhněme. ▫ Snažme se problém vyřešit, ne druhého porazit, prosadit se za každou cenu. +

28 ASERTIVNÍ TECHNIKY 5. Přijetí oprávněné kritiky aneb „Čestně, hrdě, bez vzdoru" Chybovat je lidské a chyba není nic víc a nic míň než chyba. Na každé kritice je zrnko pravdy. Každý člověk je kritizovatelný a každý člověk má právo dělat chyby. ▫ Souhlasme s oprávněnou kritikou a přiznejme chybu. ▫ Nejlepší je přiznat chybu dříve, než nás druhý napadne. ▫ Stručně se omluvme. ▫ Můžeme popsat vlastní emoce („Jsem z toho nervózní"). ▫ Navrhněme a co nejdříve realizujme nápravu. +

29 ASERTIVNÍ TECHNIKY 6. Reakce na neoprávněnou kritiku aneb Technika „otevřených dveří" „Pamatujme si, že nespravedlivá kritika je často zamaskovaná pochvala. Když vás zezadu kopají, znamená to, že jste vpředu." (Carnegie, Dale) ▫ Souhlasme s každou pravdou, která je v tvrzení kritika obsažena. Uznejme všechny argumenty, na kterých by mohlo něco být. Kritik postupně ztrácí energii na hledání dalších argumentů, jako by plnou silou zatlačil na dveře, které nejsou zavřené. +

30 ASERTIVNÍ TECHNIKY ▫ Používejme pomocné věty. („Občas se to stane.", „Jsou chvíle, kdy bych si přála být inteligentnější.", „Co máš konkrétně na mysli?") ▫ Přeformulujme kritikova slova. („Jsi fiflena." – „Ano, jsem hezká.") ▫ Ohraďme se ve věcech, které nás ponižují. („Tím, co jsi mi řekl, jsi mě naštval.") Můžeme popsat vlastní emoce („Jsem z toho nervózní"). ▫ Aktivně se dotazujme na negativa: vyslechněme, neútočme, nepoužívejme ironii, zrekapitulujme a ptejme se na řešení. +

31 ÚKOL Přeformulujte slova do pozitivní formy: VYZÁBLÝ/-ÁUPJATÝ /-Á BLBÝ /-Á PŘETRHDÍLO PŘESLÁDLÝ /-Á LÍBIVÝ /-Á PODLÉZAVÝ /-Á DRZÝ /-Á BORDELÁŘ /-KAZÁVISTIVÝ /-Á NESNÁŠENLIVÝ /-ÁÚZKOSTNÝ /-Á KRITICKÝ /-ÁLÍNÝ /-Á TRAPNÝ /-ÁZBRKLÝ /-Á OŠKLIVÝ /-ÁPANOVAČNÝ /-Á UJEČENÝ /-ÁLAKOMÝ /-Á +

32 ASERTIVNÍ TECHNIKY - SHRNUTÍ Situace Technika prosazuji svůj požadavek „poškrábaná gramodeska", požádání o laskavost jsem kritizován(a) souhlas s oprávněnou kritikou, „otevřené dveře" odmítám „poškrábaná gramodeska“ umění říct ne (s empatií) usiluji o dohodu přijatelný kompromis +

33 ASERTIVNÍ ZÁSADY Učme se kontrolovat své emoce. Respektujme i osobní práva druhého. Stručně a upřímně vyjadřujme své pocity. Snažme se vidět sebe i druhého reálně. Pokusme se poznat i stanovisko druhého. Važme si názorů druhých. Nemějme navrch za každou cenu. Přiznejme omyl a napravme ho. Nacházejme kompromisy. +

34 POZITIVA ASERTIVITY Asertivita preferuje nemanipulativní chování, napomáhá rozvíjet zdravé sebevědomí, prohlubuje mezilidské vztahy, jejich otevřenost, jasnost a přímost a hlavně umožňuje být sám sebou. Jedním z nejzákladnějších asertivních práv je to, že máme právo sami se rozhodnout, zda budeme jednat asertivně nebo ne. +

35 ASERTIVNÍ KOMUNIKACE Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kos elec nad Orlicí Použity následující materiály : Bukovská Lucie: Asertivní komunikace, Vzdělávací institut ochrany dětí Praha 2006


Stáhnout ppt "SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE ASERTIVNÍ KOMUNIKACE Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí."

Podobné prezentace


Reklamy Google