Autopoiesis a Enaction Jan Burian Denis Kostomitsopoulos.

Prezentace na téma: "Autopoiesis a Enaction Jan Burian Denis Kostomitsopoulos."— Transkript prezentace:

1 Autopoiesis a Enaction Jan Burian Denis Kostomitsopoulos

2 Autopoiesis  „V kybernetice je to termín ražený Humbertem Maturanou pro zvláštní případ homeostáze, ve kterém je klíčovou proměnnou systému, jež je držena konstantní, samotná organizace systému.“ - Fontana Dictionary of Modern Thought

3 Autopoietická terminologie  Organizace Organizace (nebo vzorec organizace) je konfigurace vztahů mezi složkami systému, která systém činí tím, čím je – dodává mu esenciální charakteristiky, které musí být přítomny, abychom ho rozpoznali  Struktura Fyzikální vtělení tohoto abstraktního vzorce – molekulární procesy, které tuto organizaci manifestují

4 Autopoietická organizace  Nový způsob jak chápat biochemické detaily buněčného fungování.  Konceptuální uzavření systému, který je otevřen toku hmoty a energie, ale operačně uzavřen (operational closure)  Operační uzavření znamená, že produktem systému je nový stav systému, tj. systém vytváří sám sebe  Systém je autonomní, tj. funguje sám, podle svých pravidel, ale zároveň je zcela závislý na svém spojení s prostředím, jež mu dodává zdrojový materiál a ve kterém žije.

5 Autopoiesis a živá buňka  Systém udržuje a vytváří sám sebe  Systém vytváří svoji hranici

6 Autopoietický stroj: kruhová kauzalita

7 Autopoietická organizace  Síť produkčních procesů (chemických reakcí), produkujících složky, které: 1. Rekurzivně participují na síti produkčních procesů, která je vytvořila 2. Udržují síť produkčních procesů coby jednotu v prostoru, kde složky existují

8 Operační uzavřenost vtěleného systému

9 Poznávání (cognition)  Činnost autopoietických systémů  Maturana: „Živé systémy jsou poznávající systémy a žití jako proces je procesem poznávání.“  Strukturální změny v systému jako výsledek opakovaných strukturálních spojování (structural coupling) s prostředím jsou poznáváním  Poznávání je efektivní vtělená akce (enaction)

10 Život jako poznávání?  Živý systém poznáváním určuje prostředí stejně jako prostředí určuje (poznává) poznávající živý systém  Poznávání je neustálé vzájemné určování živého systému a prostředí  K tomu není třeba nervového systému nebo mozku, ty ale dodávají systému mnohem větší plasticitu

11 Autopoietický systém a prostředí

12 Enaction  Zobecnění autopoiesis na ostatní živé systémy – mnohobuněčné organismy a society  Enaktivní poznávání znamená sebevytváření a udržování živého systému  Poznávání je totožné s procesy v živém těle (procesy které selektují reakce na různé perturbace)  Poznávání je vždy vtělené (embodied)

13 Enaction:Embodied cogntion  Poznávání není centralizováno (např. v mozku)  Poznávající systém je autonomní a situovaný  Poznávání pramení ze zkušenosti „mít tělo“, vybavené sensomotorickým systémem  Tělo je vnořeno do širšího biologického, psychologického, sociálního a kulturního kontextu  Percepce a akce jsou spolu neoddělitelně spojeny díky společnému vývoji

14 Některé argumenty pro vtělené poznávání  Kritika pojetí evoluce jako optimalizačního procesu  Zrcadlové neurony  Spojení schopností rozpoznávání předmětů a schopností zaměřovat a kontrolovat pozornost a motoriku  Vizuální percepce barev a jasu

15 Chromatická indukce  Které z polí A a B je světlejší?  Percepce závislá na kontextu

16 Redefinice pojmu systém  Původně: systém je ostře ohraničená struktura vztahů  Enaktivní pojetí: systém je vzájemná struktura vztahů mezi živým tělem a prostředím  Systém je schopen uchovávat svoji historii a reagovat podle ní  Prostředí je také sociální prostředí

17 Klasická paradigmata kognitivní vědy  Kogntitivismus (computacionalismus) Poznávání jsou lokalizované operace se symboly, které reprezentují stav vnějšího světa  Konekcionismus (emergentismus) Poznávání jsou distribuované operace s (často rozsáhlými) strukturami vztahů, které reprezentují stav vnějšího světa

18 Mentální reprezentace

19 Enaktivní přístup  Kritika reprezentacionalismu  Existence vnějšího, na poznávání nezávislého světa je pouze ontologický předpoklad  Poznávání není pasivní reprezentací, ale aktivní neustálá vzájemné utváření poznávajícího systému a prostředí  Poznávání znamená zjednávání (enact, bringing forth) světa

20 Celulární automat - model enaction

21 Důsledné vtělení  Poznávající systém je součástí prostředí, které utváří  Utváří, modifikuje tedy sám sebe  Schopnost sebemodifikace není principiálně omezena  Tedy není principiálně omezena ani schopnost modifikace prostředí  Nepředpokládáme žádnou základní rovinu poznávání, ať už na straně poznávajícího (subjekt) či poznávaného(objekt)

22 Poznávání a vědomí  Poznávání obecně není zpracování informace, operace se symboly  Pojem informace vzniká až na konceptuální, jazykové úrovni  Lidské vědomí s konceptuálním myšlením vzniká strukturováním poznávání společného všem živým organizmům

23 Poznávání poznávání  Vědomí je sebereflexí poznávání, poznávání poznávání  Prostředkem této sebereflexe je jazyk a konceptuální myšlení  Komunikace je koordinací chování spíše než přenos informací.  Jazyk je koordinace koordinací chování  Lidé jsou tak hluboce vnořeni do jazyka, že si ztěží uvědomují jak hlubokou roli hraje v námi konstruovaném světě

24 Subjekt a objekt  Jazyk a konceptuální myšlení rozčleňuje a hierarchizuje svět  Enaction - kritika subjekt/objektového chápání světa  Vědomí není reprezentací daného vnějšího světa (materialismus, fyzikalismus)  Vědomí zároveň není uprostřed prázdnoty (solipsismus, idealismus)

25 Mezi solipsismem a reprezentacionalismem

26 Střední cesta  Poznávání bez ontologických předpokladů (groundless)  Poznávání neznamená poznávání objektivního fyzikálního světa poznávajícím subjektem  Subjekt a objekt není ani předpokladem poznávání, ani produktem poznávání, ale jedním ze způsobů poznávání (jazyk, konceptuální myšlen)  Potřeba rozvíjení nekonceptuálních metod poznávání

27 Oblasti inspirované autopoiesis a enaktivním přístupem  Neurovědy  Neurofenomenologie  Imunologie  Umělý život  Nanotechnologie  Sociální dynamika  Kognitivní etologie  Psychoterapie  Biologie a Evoluční biologie  Metodologie vědy

28 Neurofenomenologie – naturalizace fenomenologie?  Science of consciousness – potřeba synchornizace dat z pozice 1. a 3. osoby  Chalmersův „hard problem“  Odpověd: Potřebujeme novou metodu a ne přidávat do současné vědy nové předpoklady, nové základní zákony apod.  Touto metodou se podle Varely může stát fenomenologická redukce

29 Neurofenomenologie  Neurofenomenologie je vyjádřena vzájemným vymezením (mutual constraint) metod poznávání prožívané zkušenosti a kognitivních věd  Gallagher (odpověď Denettovi): „ How can we justify the idea of science without some way accounting for first person experience – at least the first-person experience of the scientist that allows scientist to do science“  Reformulace obtížnosti „hard-problemu“ Je obtížné naučit vědce nové metody zkoumající vědomou zkušenost

30 Animalismus  Mind - body - body problem  Mysl (consciousness) - živé tělo (Leib) - fyzikální tělo (Körper)  Thompson & Hanna: “… subjective mind and material properties are nothing but dual aspects of an animal body”  Nejde o řešení mind-body problému, ale o metodologický posun od ontologie k epistemologii

31 Neurovědy  Neurovědy – metodologické problémy s interpretací a statusem neuronových korelátů vědomí (NCC)  Kritika matching content doctrine No examples, incommesurability  Kritika minimal substrate thesis Environment dependance of perceptual content (motor and attention capacities)  Kritika supervenience a internalismu