Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Hurá na slezinu Přišla jsem si jako veselý turista, když jsem v pátek nastoupila do vlaku směr Praha. Dvě hodinky spánku akorát stačily pro úplné dobytí.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Hurá na slezinu Přišla jsem si jako veselý turista, když jsem v pátek nastoupila do vlaku směr Praha. Dvě hodinky spánku akorát stačily pro úplné dobytí."— Transkript prezentace:

1 Hurá na slezinu Přišla jsem si jako veselý turista, když jsem v pátek nastoupila do vlaku směr Praha. Dvě hodinky spánku akorát stačily pro úplné dobytí energie na dlouhý „náročný“ víkend. V Praze na hlavním nádraží jsem přestoupila na metro C směr Florenc – autobusové nádraží. Protože jsem tam byla prvně, trochu mi dalo práce najít nádraží a pak nástupiště, ze kterého nám odjížděl autobus do Chomutova. Ale naštěstí holky - Míša, Jana, Káťa, Zuzka,Péťa a Martina - už tam na mě čekaly v tričkách s velkým nápisem CHINASKI, takže se nedaly přehlédnout a já se tak mohla radovat, že nejhorší část cesty mám za sebou. Cesta do Chomutova utekla rychle, povídalo se, já nečekaně opět usnula (dopravní prostředky na mě mají v tomto směru halt špatný vliv). Každopádně jedna hodina po poledni a my stály s prázdným žaludkem opět na autobusovém nádraží, tentokrát v Chomutově. První kroky mířily do blízké hospody, kde nám krokety a hranolky zaplnily naše prázdné žaludky. A i když nám do 15:00 zbývalo dost času, vydaly jsme se směrem na MHD, které nás mělo dovézt na Kamencové jezero. Než ale očekávaný autobus č. 3 přijel, dobrou půlhodinku jsme si musely počkat na zastávce. O velkou zábavu se nám postarali nejen kolemjdoucí s různými komentáři, ale také hlavní silnice a motoristé na ni. Každý řidič, který kolem nás projel, se na nás díval jako na blázny „asi ještě nikdy neviděli pořádné fanoušky“ ťukaly jsme si na hlavu a měly z nich akorát tak srandu – chápete ne? Když se konečně MHD uráčilo přijet, nastala další problémová sranda a to kasička u pana řidiče. Každý jsme zvyklí zaplatit poplatek řidiči, který nám vystaví lístek, ale Chomutov je vyjímka - cestující hodí mince do staré modré kasičky, ve které to pěkně zachrastí a projde aniž by dostal jízdenku – zajímavé. Jelikož jsme před kemp dorazily dříve, než byl zahájeno oficiální ubytování, chtěly jsme si odpočinout na trávníku před kempem. Sotva jsme se uvelebily, hned nás sprdla paní z balkónu: „To je soukromý pozemek, sedněte si někam jinam “, a ještě dlouho si nás tam hlídala, aby jsme se náhodou nevrátily. Kolem třetí hodiny nás konečně pustili do kempu. Na recepci se nás ujaly Nikol s Pájou, které nám rozdaly klíčky od chatek a sdělily informace ohledně ubytování. Chatka č. 31 – to jsme my! Susan; Tara.Dorizp; Bublinka a Verunka_11. První dojmy z chatky úžasné, vybalily jsme se jen tak, aby se neřeklo a společně ještě s Míšou, Simčou a Marťou vyrazily prozkoumat zdejší kemp a okolí. Jezero bylo nádherné už od pohledu, pro využití volného času také spousta atrakcí, vážně super. TNŽ vybral krásnou lokalitu!

2 Slezina začíná Před pátou hodinou jsme se celý přítomný fanklub shromáždili ve vyhrazeném prostoru pouze pro uzavřenou společnost, kde v celou začal oficiální program první sleziny! Krátkého průvodního slova se ujala Lonely, pro ty kteří ještě neznají, představila náš Tým Neohrožených Žen a po předání mikrofonu Gagi odstartovala první část programu – boj o NEJ FANKLUBÁKA. Díky rozlosování mě náramek poslal do teamu Dany a jejího patrona Kužiho! První úkol zněl jasně, složit básničku, což by bylo celkem jednoduché, jen kdyby se do ni povinně nemusela vložit slova jako rozprsknout, chlup, řeznictví, hodinky a samozřejmě jméno patrona. A aby toho nebylo málo, tak na ten složitě-lehký úkol jsme dostali jen 15.minut !!! No takže hlavně začít, pak už to půjde, ale ten začátek vůbec nešel. Kuži opravdu to nebylo tím, že by jsme z tebe byly nervózní :-) Sedm minut do konce a my ani tečku! Ale naštěstí jsme si vzpoměli na Kužiho Adélku, která nás inspirovala a tu „nejlepší“ básničku jsme dali dohromady. Druhý úkol – pantomima, přesně to, čeho jsme se nejvíce obávali. Ale tak písničky známe, jdeme do toho s plným nasazením! Veselý turista byl na uhádnutí velice jednoduchý bod pro nás. Ale pak to přišlo, ta PAMĚŤ. Ještě do teď si myslíme a patron Kuži nám dá za pravdu, že to bylo nespravedlivě těžké ;-) No a co říct k Dobráku od kosti... snad jen sejde z očí, sejde z mysli, ale i tak jeden bod dobrý! K třetímu úkolu byla vyzvaná sama Dany, ze svého teamu si vybrala jednoho rádce, aby zodpověděli otázky týkající se kapely. I Kuži by si rád zasoutěžil a tak se Dany nabídl – což by byla pro nás výhra, ten musí, nečekaně, o kapele vědět vše – ale bohužel, TNŽ byl drsný a patrona, jako rádce, zamítl. A po první otázce: Vysněné Kužiho auto? nám bylo jasné, proč :-). A i přes to, že Dany cenu nevyhrála a náš team neuspěl, zažili jsme spoustu legrace! Díky moc! Ještě před večeří došlo na malé předání dárků kapele. Holky sami vyrobily pro kluky jejich plyšové podobizny! A vážně se povedlo, jako dvojčata. Jistě i samotná kapela byla mile překvapena. A druhý, slaďoučký, dárek kapela dostala od Angel. Opravdu vynikající, osobně pečené, kremrole. A protože Michal není lakomý, pochutnal si na nich i celý fanklub. Byly vážně mňam! Po večeři následovalo vyhlášení výsledků – titulem NEJ FANKLUBÁK ROKU 2009 se může pyšnit Farry, což ji všichni moc přejeme a ještě jednou veliká gratulace! O krásný dárek pro Farry se postarala sama kapela Chinaski – věnovali ji krásnou elektrickou kytaru, samozřejmě podepsanou. Tak doufám Farry, že už začínáš trénovat a příští slezinu nám na ni zahraješ;-) !

3 Chinaski Druhá část programu patřila hlavně kapele Chinaski. Zahájila ji malá tisková konference, kde kluci zodpověděli všechny otázky, které si pro ně jejich fans připravili. Nejvíce jsme se asi pobavili u otázky pro Štěpána: „Co přesně říká v písničce Basama fousama do megafonu“. Pohotová Žibusova poznámka: „No to jsem zvědav jak tohle vysvětlíš, “ a vysmátá reakce zbytku kapely jen předznamenala to, co jsme si všichni mysleli:-)) Štěpán ze sebe tu cizí větu vychrlil, že jsem se nestačila divit a zapamatovala si jen slůvka – „hejha hejha“. Ovšem význam této věty je prý hodně sprostý a není publikovatelný! Takže je jen na vaši fantazii jak si to přeložíte;-) Po tiskovce následovalo jedno malé překvapení. Roli předkapely našim bratrům si na sebe vzala kapela Magnetikum. Slyšela jsem je prvně, ale musím říct, že jejich hudba není vůbec špatná. Frontman kapely si pak mohl zahrát i se samotnou kapelou Chinaski, asi super zážitek! No a ani nevim kolik ukazovaly hodiny, po předskokanovi přišel na řadu hlavní hřeb večera a to koncert kapely, díky které jsme se v Chomutově sešli. V krásném akustickém provedení zahráli své velké, nejen rádiové, hity. První písnička byla na přání, specielně pro NejFanklubačku Farry, která poprosila o Punčocháče. Takže hned první song nám rozproudil krev v žilách! Nečekaně si kapela nepřipravila play list, takže další songy – pouze na přání publika :-) a že ta přání nebyla obyčejná. A kluci se snažili zahrát každou hitovku! A hlavně ty, co se jen tak na koncertech neslyší, takže pár písní jsem slyšela v originále prvně. Velkým překvapením pro mě byla německá SKA verze Kláry a i když německý jazyk nemám zrovna ráda, tohle bylo zajímavý. Po dlouhém přemlouvání došlo i na song Kafe s mlíkem. A když sem tam Žibusovi vypadl text, fanklub jeho zpěv dobře zalternoval! Písněmi Hvězdy nad hlavou, Za Tebou, Měsíc jsme zavzpomínali na Autopohádky Tour. A svůj prostor samozřejmě dostali i hitovky jako Basama Fousama, Dlouhej Kouř, Stejně jako já. Celé vystoupení kapela nečekaně zakončila oblíbeným songem Vinárna u Valdštejna. Já osobně jsem si tenhle akustický minikoncertík moc užila. Bylo to zase trochu z jiného soudku, akusticky zahrané písně, kolem mě žádné zábradlí, žádní security, jen krásná pohodová atmosféra, tančící a zpívající lid, no prostě bomba!!

4 Volná zábava A po koncertě přišla další část programu – volná zábava, konec v nedohlednu :-) Myslím, že tuhle část si užilo spoustu lidí. Další prostor k tomu, poznat nové lidi a že jsem jich nepoznala málo. Nějaké to pivečko, panáček také samozřejmě padl. Ale hlavně velká možnost poznat kluky z kapely jako obyčejné lidi, ne jako lidi z novin a podií! Chvíli jsme s holkama chodily od jednoho rohu k druhému, až jsme se nakonec usadily u stolu, kde spolu s dalšími fans seděl Ondra a podělil se s námi o pár historek ze školních let a i o tom, jak staršímu bratrovi Štěpánovi vše prošlo, rozumíme, mladší sourozenci to mají vždy těžší :-)). Ovšem nejkurioznější „historka z natáčení“ byla o tom, jak se snažil včas dopravit svoji manželku do příbramské porodnice a pak ještě stihnout koncert v Brně. A díky skvělému vypravěčskému talentu, který Ondra má, ta scéna vypadala jako vystřižená z nějakého scénáře. Myslím, že tam nebylo ani jednoho člověka, kterého by po těch všech historkách nebolelo břicho od smíchu. Ale protože mě po chvíli začala být od samotného sezení zima, přesunula jsem k dalšímu hloučku fans, kde byl zrovna Ota, který nám ukazoval, jak má Franta skvěle vycvičeného svého čtyřnohého mazlíčka. Už ani nevím na kolikátý pokus poslechl a konečně dal Otovi pac. Chce to ještě trénink, ale věřím, že na příští slezině už tě poslechne napoprvé:-) František nám pak povyprávěl, jak si s pejskem nedávno „užil“ na malé procházce. Ale protože byl pejsek už unavený (není divu mohlo být už kolem půl druhé ráno), tak vzal s sebou páníčka a Otu a šli na kutě. Jen ty nejsilnější přemáhali svoji únavu, aby jim náhodou něco neuteklo. Po druhé hodině nás barmani slušně požádali, zda by jsme mohli VIP prostory opustit, že se zavírá. Ovšem chvilku trvalo, než se nám to povedlo. Štěpán se nás snažil trochu vzdělat. Vzal pásku ohraničující vyhrazený prostor a začal vázat uzly. Nejprve nám ukázal dračí smyčku a pak uzel nazvaný dobráček (který jsem si jako suvenýr odvezla). Když jsme se konečně dostali k turniketu, Štěpánovi začalo vrtat hlavou, proč musíme zrovna nedobrovolně překročit tuto berlínskou zeď. Ale sám se do toho vrhl po hlavě, plot přeskočil a ocitl se tak ve východním Německu. Pár lidí po překročení berlínské zdi šlo na kutě a už zbyl jen minimální hlouček s bratry Škochovými, kterým se nechtělo jít ale vůbec spát. Zůstali jsme tedy na takovém malém hřišti s ohništěm a houpačkami. Ondra si zabral houpačky a další skupina si šla se Štěpánem povídat na lavičky k ohništi. Také Štěpán se s námi podělil o spousty zážitků, vyprávěl nám, jak byl na měsíc v Irsku,ale stesk po domově byl větší a proto se vrátil zpět, a nechybělo ani vyprávění o tom, jak silný zážitek byl, když asistoval u porodu svého syna. Naše povídání narušil pán s velkou baterkou v ruce, kterému se nelíbil Ondra s holkama na houpačce. Po dlouhém dohadování z houpaček tedy vstali, přesunuli se za námi a za Štěpánem. Byl trochu skleslý a tak smutně pořád po houpačkách pokukoval až ho konečně napadlo: „Jak mi vlastně ten člověk dokáže kolik mi je let, já občanku u sebe nemám a když nemám občanku, tak mi nedokáže kolik mi je “ a po krátké diskuzi, když konečně vypadalo, že vzduch je čistý se s holkama na houpačky vrátil a ještě dodal malou poznámečku: „On říkal, že ty houpačky jsou vlastně do dvanácti že? “ mírně jsme přikývli, „tak to máme ještě spoustu času.“ Po čtvrté hodině ranní, jak jsme tak seděli a padala na nás rosa, nám začala být zima a tak jsme se rozhodli, že se půjdem projít. Došli jsme k jezeru a jak jsme si tak povídali, Štěpán využil nepozornosti, a najednou byl ve vodě. No a aby bráška nezůstal pozadu, tak samozřejmě také Ondra se přidal a než jsme se nadáli, kluci už byly u ledovce. Naštěstí se noc začala měnit v den a tak jsme na kluky viděli. Když v pořádku bratrové doplavali ke břehu a my se zeptali, jaká byla koupel, Štěpán nám pohotově odpověděl: „Výborná, voda je teplá, jen na ledovci nebyly žádní tučňáci“. Ondra neváhal ani minutu a jednoho takového tučňáka předvedl. A protože už jsme všichni pomalu začali drkotat zubama, výborně zněl nápad dát si čaj. Zašli jsme tedy k nám na chatku, kde jsme si u hrnku teplého čaje ještě povídali. O zábavu se tentokrát postarali opět bratři Š. a hlášky z Cimrmana. Ale došlo také povídání o pohádkách a hlavně na večerníček O Rumcajsovi! Kolem půl sedmé jsme se rozloučili, poděkovali klukům za hezký večer a šli na kutě.

5 Louny aneb … jak řekl Ota … město pro blbouny Spali jsme necelou 1,5hodinu, což nebylo zrovna optimální. Kdybychom poslechli Štěpána a jeho radu: „Podle výzkumu by člověk měl spát 3,6,nebo 9 hodin, pak je člověk prý v pohodě “ určitě by nám bylo lépe, nu což. Ale malá procházka po kempu před snídaní nám také udělala dobře. Po vydatné snídani jsme celé zmožené ještě dobíraly silu na dnešní koncert v Lounech. Čas, který nám zbýval do odjezdu jsme vyplnily ještě povídám a vyprávěním zážitků po uběhlé noci. Kolem půl jedné jsme se rozloučily, opustily kemp a v tom největším pařáku se vydaly pěšky na autobus. Cestu do Loun jsme téměř všichni prospaly. Když jsme kolem druhé dorazily do zamluveného penzionu a uviděly postele, vůbec se nám samou únavou už nikam nechtělo. Nakonec nás prázdný žaludek přeci jen vyhnal do města. Bylo kolem čtvrté hodiny, když jsme postávaly na rozpáleném náměstí a přemýšlely co budeme dělat. Bratři zahrají až ve 22:30, takže zbývá fůra času. Na doporučení Hanky Petřinové jsme zavítali k řece, kde probíhaly závody na dračích lodí, další hodinku času nám zkrátil koncert kapely Děda Mládek Illegal Band. Přesně v 19:00 jsme se nalepily do přední řady k zábradlí, aby jsme měli ty nejlepší místa až příjdou naši bratři. Postupně se k nám přidali i další členové FC co pomalu dorazili. Řeknu vám, tohle byly ty nejhorší 3,5 hodiny čekání, co jsme zažili. Únava, do toho stašně dlouho nám hřálo slunce do zad, museli jsme se tam navzájem povzbuzovat, aby jsme přežili. Ještě před samotným vystupováním, když kluci začali připravovat nástroje a zvučit, jsme je pořádně přivítali potleskem, Ota, Štěpán i Ondra nás za potlesk odměnili svými příjemnými úsměvy. A jakmile na hodinkách odbila půl jedenáctá, jakoby z nás únava spadla úplně. Rozezněli se první tóny písničky Vedoucí, Chinaski přišli na pódium a náš fanklub začal pořádně pařit. Jedna hitovka střídala druhou a u nás v kotli to pořádně vřelo. I dost lidí kolem se nám podařilo rozskákat a roztleskat, takže se vytvořila nádherná atmosféra a i na klucích bylo vidět, že si to na podiu pořádně vychutnávají. Na tenhle koncert nikdy nezapomenu, úplně maximálně jsem si ho užila od první až do poslední noty. Vážně paráda! Po vydařeném vystoupení nás paní Petřinová vzala do backstage (poprvé v životě jsem se ocitla ve středu všeho dění - zážitek). Jako první za námi přišel Michal celý vyřízený, ale s úsměvem: „Jsme se dlouho neviděli že?“ Podepsal pár kartiček, vyblejskl se a šel zase odpočívat. Není divu, i přes to, že to nebylo ani trochu znát, celý koncert odehrál s horečkou. Žibus, máš můj obdiv. No a pak se přišli přivítat i další členové kapely. Poděkovali nám za krásnou atmosféru, následovalo společné foto, autogramiáda jen pro FC a..... konec. Kluci sbalili svoje fidlátka, rozloučili se, nasedli do aut a tradá směr domov. No a my z FC? Někdo se rozjel domů, jiní čekali na raní spoj a já se Zuzkou, Míšou, Káťou a Péťou vyrazily do pensionu, kde jsme si ještě do noci povídaly. Druhý den každou z nás čekala dlouhá cesta domů, ale to nám bylo fuk, odjížděly jsme totiž plny krásných zážitků.

6 Na závěr bych strašně moc chtěla poděkovat našemu TNŽ za výbornou organizaci a že vůbec něco takového uspořádaly, kapele Chinaski, kteří jen přidali tu třešničku na dortu té hezké atmosféře,která na slezině vládla a velký dík patří velice vstřícné Hance Petřinové! A díky samozřejmě patří i vám všem fanklubákům, co se sleziny zúčasnili! Verunka_11


Stáhnout ppt "Hurá na slezinu Přišla jsem si jako veselý turista, když jsem v pátek nastoupila do vlaku směr Praha. Dvě hodinky spánku akorát stačily pro úplné dobytí."

Podobné prezentace


Reklamy Google